V Corku na jihu Irska si Tom prohlédne téměř 100 let starý most, který byl nedávno renovovaný. Ukázalo se, že odstranit během oprav výraznou pružnost konstrukce by bylo nelegální. A tak se mohou děti i dospělí nadále uprostřed mostu do sytosti houpat.
Tenhle visutý most přes řeku Lee v Corku na jihu Irska se jmenuje Daly's Bridge po podnikateli, co ho ve 20. letech financoval. Ale neoficiálně se mu říká jinak: Houpací most. Protože se houpe. Chtěl jsem to natočit na GoPro na nástavci, ale je to úzký most a nechci narážet do ostatních chodců. Ale z rychlého experimentu můžu potvrdit…
Ano, houpe se. Od začátku 18. století tady jezdil přívoz, který obyvatele převážel přes řeku. Jenže mezi lety 1906 a 1908 rodina Dooleyových ukončila provoz tohoto přívozu, načež díky filantropii muže jménem James Daly, který věnoval skoro 700 liber, byl na tomto místě vystavěn most.
700 liber v dnešních cenách znamená asi 50 000 eur, za to upřímně v dnešní době most nepostavíte, byl tedy levný. Společnost David Rowell & Co. z Westminsteru v Londýně vydávala katalog mostů a město Cork si z něj most vybralo. Na začátku roku 1927 dorazily obří dřevěné krabice na břeh řeky Lee a most mohl být vystavěn. V prvních měsících si místní obyvatelé všimli, že se most houpe, když přes něj přechází.
Všechny visuté mosty, vlastně všechny mosty, se musí trochu hýbat, houpat kvůli různému zatížení a změnám počasí. To je dobře, protože kdyby se nehýbaly ani trošku, polámaly by se. Kvůli designu tohoto mostu je ten pohyb nahoru a dolů výraznější a nejspíš to nebylo úmyslné, ale rozhodně to nebylo nebezpečné. To je zřejmé z toho, že most vydržel 90 let, navzdory skákání generací dětí a vlastně i dospělých. Ale nic nevydrží věčně.
V roce 2017 přišla inspekce, aby posoudila korozi a škody, které most za ty roky utrpěl. Sice byl postaven kvalitně z dobrého materiálu, ale moře je blízko a 90 let slaného vzduchu a houpání způsobily rezavění kovu a potrhání nebo poškození lan. Ze zprávy vyplynulo, že mostu zbývají asi 3 roky, než bude uzavřen, a je nutné ho okamžitě opravit.
A tak ho opravili. Nepřestavovali ho, používali původní materiály. Tělo mostu rozebrali, opravili někde jinde a zase ho sestavili. Výška i pozice zůstaly stejné. Lana vyměnili za nová a věže opravili přímo na místě. Most také natřeli. Problém ale je, že most je na místním seznamu památek, takže je třeba ho opravovat, ale nesmíte ho měnit.
Proběhla veřejná debata a hodně lidí samozřejmě psalo: „To houpání neopravujte.“ A inženýrům, kteří most opravili, musíme přiznat, že se jim to podařilo. Lidi velmi baví most přecházet, užívat si výhled na řeku, poskakovat na tom mostu… Je to tak už spoustu let. Před opravou experti akcelerometry měřili, jak most reaguje na skoky veprostřed. A zjistili, že frekvence pohybu nahoru a dolů je asi 2,3 cyklu za vteřinu. Během plánování opravy simulovali, jak se budou chovat nová lana, a ujistili se, že celková váha mostu bude co nejpodobnější.
Mosty se samozřejmě hýbou všemi směry, nejen nahoru a dolů, ale na tomhle mostě je to nahoru a dolů nejvýraznější. A všechna data ukazují, že ve všech směrech se opravený houpací most pohybuje podobně jako předtím. Trochu se to změnilo, ale směrem k tomu, jak se hýbal jako nový před asi 100 lety. Dnes se nahoru a dolů hýbe s frekvencí 2,2 cyklu za sekundu. S moderními technologiemi by klidně šlo postavit stejný most, jen stabilnější.
A to je běžný postup, vibrace se obvykle tlumí, ale tady bylo cílem pokud možno nic neměnit, utlumení pohybu by narušovalo památkovou ochranu. Cílem bylo most opravit, aby se nezřítil a obyvatelé Corku se na něm mohli houpat dalších 100 let. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
jesterkaPublikováno: 1 rok
