Tom Scott se vydal do koncertního sálu Royal Albert Hall, kde našel trampolínu pro techniky, ale především úžasný výsledek viktoriánského stavebního umění, nejzajímavější střechu v celém Londýně.
Royal Albert Hall patří k nejslavnějším a nejprestižnějším koncertním sálům Británie a světa. Stojí už 150 let a každý světově proslulý hudebník tu měl někdy koncert. Problém byl, že v 19. století se toho ještě moc nevědělo o akustice. Vysoká hala ve tvaru oválu se skleněnou kupolí místo střechy sice vypadala královsky, ale také vytvářela výraznou ozvěnu. Přesný opak zacíleného zvuku, který potřebujete na koncert. Nádherný prostor, příšerný zvuk.
Jak to spravili, zjistíme nahoře, kam veřejnost nemá přístup. Stavěli to bez ohledu na akustiku. Zároveň tam bylo sklo a sál byl osvětlen denním světlem. Princ z Walesu, později král Eduard VII., měl na slavnostním otevření projev. Všichni ho slyšeli dvakrát. Akustiku tedy museli okamžitě řešit. Nainstalovali tam tzv. calico velarium, v podstatě ke stropu pověsili plachtovinu, což částečně pomohlo. Vnitřní část skleněné střechy začala protékat, sklo se v důsledku 2.
světové války poškodilo a denní světlo se pro osvětlení moderního sálu nehodilo. Vnitřní skleněná vrstva byla odstraněna a roku 1949 byla nahrazena hliníkovým baldachýnem, ten tam zůstal dodnes. Na konci 60. let se do sálu přidaly dnes už ikonické „houby“. Jsou to konvexní difuzory, které skvěle předchází ozvěně. V roce 2019 byl kompletně vyměněn zvukový systém sálu a subjektivní reakce od posluchačů byly opravdu velmi pozitivní.
Teď jsme přímo nad sálem, tady je ta skleněná střecha a podlaha je 40 metrů pod námi. A támhle je průduch zvaný corona a přes něj je natažené ocelové pletivo, po kterém chodí technici. Místní tým mě ujišťoval, že je to zcela bezpečné a můžu se po tom projít. - Ahoj, Guyi. - Ahoj. Vítej na coroně. Je tu mnohem větší chládek.
Ajaj, podíval jsem se dolů. Neměl jsem se dívat dolů. - Ty tu máš na starost bezpečnost práce? - Ano. - A jen tak stojíš na tom pletivu. - Přesně tak. Klidně se připoj. Začínám pořádně panikařit. - A můžu se něčeho chytit? - Tamto je od oleje. Většinou mě lidé drží za ruku.
- I hasiči. - Zrovna jsem se chtěl zeptat, kdo sem musí chodit. Ježiš, ono to pruží. - Je to pružný! Kdo sem chodí? - Technici, ti, kdo zajišťují koncerty a vybavení. Zatížit tu nohu celou vahou je strašně těžký. Do háje! Kristepane, neposkakuj! Střecha Royal Albert Hall, respektive ta struktura z tepaného železa, váží asi 340 tun.
Celková váha střechy se může vyšplhat až na 1000 tun, když započítáme veškeré části a také třeba váhu sněhu. Z železné konstrukce visí zhruba stovka motorizovaných řetězových kladkostrojů, ty mají různou nosnost, ale některé unesou 1–2 tuny koncertní techniky. Jsou tu kolejnice na osvětlení a reproduktory a také tu jsou upevněny „houby“, které zajišťují lepší akustiku sálu. Ačkoliv jsou značné velikosti, váží pouze kolem 40 kg. Jak „houby“, tak veškerá koncertní technika, reproduktory, všechno visí na původní konstrukci.
Nevím, jestli se teď zvládnu pohnout. Zcela upřímně… Prostě se dívej dopředu a jdi. Jdi. Nemůžeš spadnout. Není to možné. Krůček po krůčku. Dívej se na ten sloup. Vidíš, zvládnul jsi to. - Gratuluju.
- Děkuju. Já chápu, že je to jen psychologické, ten sloup je uchycený stejně jako pletivo. To je tedy corona, koruna. A nad námi je potom oculus. - Vrže to. - Roztahuje se to teplem. Pravidelně je tu přes 30, 40 stupňů. Kdykoliv hrozí pád z výšky, musí být bezpečnostní faktor materiálu, ze kterého se vyrábí to pletivo, v poměru 5:1.
To znamená, že materiál musí unést pětinásobek reálně vyžadované váhy. Nejzajímavější aspekt té střechy není, jak napravili akustiku. Ani ta děsivá trampolína pro techniky. Jde o něco jiného. A nejlépe to uvidíme zvenčí. - Potřebuju se chytit. - Jen do toho. Celou střechu postavili v Manchesteru, poté ji rozložili a znovu sestavili v Londýně. Během výstavby střechu podpíralo vnitřní lešení. Každý nosník a prvek železného krovu byl dopraven nahoru a na místě namontován.
Jakmile byla střecha zcela postavena, odstranili vnitřní podpěru, načež střecha klesla zhruba o osm milimetrů. Myslím, že v tu chvíli se všem zastavilo srdce. A to nás vede k tomu nejzajímavějšímu, k důvodu, proč to video natáčím. Tato střecha, ta kovová a skleněná kopule se vší technikou, není spojena se zbytkem budovy. Ano, dotýkají se, tady vidíte, kde se ty konstrukce setkávají, ale není tam cement ani šrouby, nic je nespojuje.
Ta kupole je tak neskutečně těžká, že se nepohne. Nepohnula se už 150 let. 600 tun kovu a skla a k tomu viktoriánské inženýrství. Nic dalšího není potřeba. Pokud něco pohne s tímhle, pár šroubů to nezastaví. Střecha Royal Albert Hall není nijak připevněna. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
jesterkaPublikováno: 3 let
