Zermatt ve Švýcarsku je těžko přístupný a dlouhou dobu se do něj nedalo dojet autem. A když už došlo k modernizaci, místní se zkrátka rozhodli, že auta nechtějí. Alespoň žádná pro soukromé osoby. Všechny automobily, které tam jezdí, jsou elektrické a musí být schválené radnicí. Jak to v tomto lyžařském středisku vypadá, uvidíte v dnešním videu.
Urbanisté často bojují s tím, že je složité ve městech něco změnit. Města bývají uzpůsobena pro auta a často chtějí dopravu změnit, aby bylo možné více chodit pěšky, ale je to pomalý a složitý proces. Ale co kdyby někam auta nikdy nedorazila? Co kdyby bylo vaše město tak dlouho špatně dostupné, že když už by tam auta mohla vjet, místní by prostě rozhodli, že je nechtějí? Tohle je Zermatt, lyžařské středisko ve Švýcarsku, a nachází se na konci údolí, přes ty hory se špatně dostává.
Nejde sem dojet autem, mají silnici, ale je úzká a klikatá a lze po ní jet jen s povolením a za docela velký poplatek. A ani tak nejde zajet do centra. Místo toho mají ve vedlejším městečku hodně parkovišť a vlak pro turisty. Dříve zde jezdily pouze povozy tažené koňmi. V 80. letech se Zermatt modernizoval, ale auta na benzín a spalovací motory přeskočil a rovnou se spolehl na elektřinu.
Navíc zavedl specifické požadavky. Nemáme tu soukromá auta. Hoteliéři, zedníci nebo taxikáři si samozřejmě nevystačí s kolem, takže si zažádají o auto. Rozhoduje místní samospráva. Podnikatelé nám pošlou vysvětlení, proč auto potřebují. Když splní seznam podmínek, dostanou povolení zhruba na tři roky. Pokud potom podnik funguje dál, můžou si auto ponechat.
Ale soukromé osoby, například Tom Scott, k čemu by potřebovaly auto? Možná bydlíte někde vysoko, špatně se tam dostává, ale tam by radnice řekla, že si můžete zavolat taxi. Všichni doručovatelé mají auta, ale obchodníci ani restauratéři ne. Jsme velmi přísní. Za 20 let jsme schválili asi 520 vozidel. Pokud jste vyrůstali v Anglii v době jako já, možná vás napadne, že to jsou mlékařské vozy.
Ano, je to podobná technologie, elektrické vozidlo na baterii s dlouhou životností. Je navržené na desítky let pomalého provozu, není těžké ho spravit a nedělá hluk. Ve 20. století používali britští mlékaři celé flotily takových vozidel a denně doručovali mléko k domům milionů lidí. To zní dneska zvláštně. Ale to spousta věcí z 20. století. V Zermattu se ta vozidla používají na všechno.
Samozřejmě taxíky, ale i autobusy, dodávky, policejní auta, všechny vypadají stejně. A řada z nich se vyrábí přímo tady. Produkuje je místní firma, která původně vedla taxíky tažené koňmi. Můj otec byl v 70. letech kočím. Existovala nákladní elektrická vozidla, ale žádná na převážení lidí. Můj otec pak koupil od firmy, která sídlila poblíž Curychu, elektrické auto pro převoz osob.
Později, v roce 1985, jsem s bratrem založil firmu STIMBO. Za rok vyrobíme asi 10 až 15 aut. Pro malou firmu, jako jsme my, není snadné vyrobit elektrické auto. V naší firmě pracuje 10 lidí. Tohle, co vidíte, je nové elektrické auto. Je to nová generace, která využívá lithiové baterie.
Dříve jsme používali olověné baterie, ale s lithiovými bateriemi je všechno mnohem snazší. Můžete s nimi jezdit dvě tři hodiny v kuse, bez problému. To byla velká změna. Naše elektrická auta jsou ruční práce. Každá součástka, kterou v tomto autě vidíte, nám mnohokrát prošla rukama. Někteří říkají, že ten trh není dostatečně velký, ale díky tomu to můžeme dělat takto.
Jedno auto stojí asi 140 000 švýcarských franků. Životnost těch elektrických aut je zhruba 30 až 50 let. Klidně vydrží tak dlouho. Hliník nerezaví a vyrábíme je kvalitně, je to kvalitní ruční práce. Až po chvíli jsem si v Zermattu všiml jedné věci. V každém městě se odněkud line neutuchající tlumený hluk dopravy, i když je to zdálky.
Ale tady nic takového není. Je to znát hlavně v noci. Teď se mi to těžko ukazuje, protože tu něco staví a zurčení řeky je odsud také výrazně slyšet. Korytem se valí voda z ledovců, navíc je slyšet vrtulníky a vlaky, ale v noci, když se všechno ztiší, není slyšet provoz. Já chápu, že je to výjimka, funguje to jen proto, že je to malé, bohaté lyžařské středisko s divnou historií, které svá parkoviště přesunulo do vedlejšího města, ale přál bych si, aby takhle znělo více měst a obcí.
Každý tu zná pravidla. Děti s tím vyrůstají. Pokud chcete auto, koukají na vás jako na blázna. Místní jsou tak nastavení. Když někomu ve Švýcarsku řeknu, že u nás nejezdí auta na benzín, diví se, jak to zvládáme. Na kole nebo pěšky nebo autobusem. Pro ostatní je těžké tomu uvěřit, ale když v tom systému fungujete, je to prostě normální.
jesterkaPublikováno: 2 let
