Tom obvykle příliš neholduje akváriím nebo zoologickým zahradám, biologie totiž nepatří zrovna mezi jeho odbornosti. Tým z největšího britského akvária však vzbudil jeho pozornost nabídkou podívat se do zákulisí a zjistit, jaké přístroje obyvatele těchto výstav vlastně udržují při životě.
Dostal jsem e-mail od akvária, který změnil mé názory na ně. Biologie ani zoologie mě nikdy moc nezajímaly. Taková místa jako The Deep ve městě Hull mě nijak nelákaly. Ano, jsou zásadní pro ochranu zvířat i pro vědu, ale mají tu prostě jen ryby. Pak mi ale napsali, jestli chci vidět jejich systém podpory života. Takové sousloví jsem zatím slyšel jen v souvislosti s lety do vesmíru, ať už s realistickými systémy třeba pro recyklaci vody na ISS, nebo v méně realistickém kontextu.
Systémy podpory života fungují v nouzovém režimu. Ale The Deep má také takový systém. Je to uzavřený systém podobně jako v raketě. Jsme izolovaní, nedochází k výměně s oceánem. Voda uvnitř toho systému, respektive výstavy, neustále cirkuluje mezi expozicí a systémy podpory života. Musíme kontrolovat vše, co tu máme.
A to včetně výroby vlastní mořské vody. Na začátku je voda z kohoutku, stejná jako máte doma. Tady ale máme hodně tvrdou vodu, je v ní spousta uhličitanu vápenatého, takže ji na začátku musíme změkčit, odebrat vápenité a hořčíkové sloučeniny. Tyto nádoby jsou plné iontové pryskyřice, která z vody ty ionty vytáhne. Nechceme, aby se vápník usazoval uvnitř toho systému nebo v topení. Poté nám v té velké nádrži zbude asi 30 tisíc litrů změkčené vody, která prošla přístrojem na reverzní osmózu.
Ten pumpuje vodu pod vysokým tlakem skrz velmi jemnou membránu, výsledkem je potom velmi čistá voda. Do té čisté vody přidáváme umělou mořskou sůl a poté ji pumpujeme budovou tam, kde ji zrovna potřebujeme. Tohle je skvělý příklad systému podpory života v malém. Takový využíváme pro malá akvária, jako je toto výzkumné. Má to všechny složky běžného systému podpory života určeného pro akvária.
Náš systém o objemu 2,5 milionu litrů má stejné přístroje, jen výrazně větší. Tady vzadu běží pěnový frakcionátor. Všechny ty miniaturní bubliny, které ten přístroj vhání do vody, vyplachují organické molekuly. Tyto částečky jsou hydrofobní, takže se drží na povrchu těch mikrobublin a s nimi vystoupají k hladině, kde je můžeme spolu s pěnou odstranit. Toto je biověž. Ryby vylučují amoniak a močovinu, což musíme přeměnit na méně toxické chemikálie.
Tady máme spoustu biokuliček, které mají obří povrchovou plochu, a bakterie, které na nich žijí, proměňují ten odpad na dusičnany. Ty dále redukujeme na plynný dusík a ten už můžeme vypustit do atmosféry. Tady probíhá filtrace pískem. Voda nateče do této jednotky seshora, proteče vrstvou písku, která z ní vychytá částečky, a zespoda voda vytéká čistá. Na konci našeho systému ještě zapojujeme UV světlo.
To rozkládá buněčné stěny, v podstatě tady bojujeme s mikroby. Voda tedy neustále cirkuluje mezi čisticím systémem a akváriem. Když jsem mluvil s místním týmem, došlo mi, že se tomu dá říkat akvárium, ale klidně taky kosmická loď pro žraloky. Jsou tu stvoření uzavřená v kontrolovaném prostředí, jasně, kolem není vesmírné vakuum, ale kdyby byly ty stěny narušeny, vyvalí se obsah vnitřku ven, a pokud se to nespraví včas, ty ryby to nepřežijou.
A pokud to prostředí nebude neustále udržováno, tak umřou taky. A je potřeba mnohem víc vybavení a mnohem víc pečlivosti, než byste očekávali. Náš menší pěnový frakcionátor už jste viděli u toho malého akvária, pro velkou výstavu máme stejný přístroj zde. Je tak obrovský, že je pevně vrostlý do budovy. Pro udržení podmínek je zásadní udržovat správný poměr plynů, které tam pumpujeme.
Máme tu plynový panel, kde ovlivňujeme poměr vzduchu a ozonu přivedených do frakcionátoru. To nám pomáhá organické molekuly rozkládat, a tím pádem také odebírat ten materiál z vody. Teď sejdeme k srdci budovy, do sklepa, kde se nachází skutečně obří přístroje systému podpory života. Některé jsou ve své velikosti integrální součástí samotné budovy a potrubí do nich pak vede pod zemí.
Teď jsme tři patra pod zemí a až tady se nachází dno frakcionátoru. Jeho vršek jsme viděli nahoře, teď jsme u jeho dna. Už máte představu, jak je obrovský a jak je skutečně vrostlý do té budovy. Voda z frakcionátoru dále putuje do těchto písečných filtrů. Tak odstraníme z vody všechny částečky. Například ty kousky jídla, které vidíte vznášet se v akváriu. A tady máme obří UV světla, pod nimi neustále protéká voda, takže mikrobi jsou tomu světlu vystaveni.
Poslední krok obstarávají obrovská čerpadla, pumpují vodu zpět do hlavního akvária, načež se celý proces opakuje. Probíhá neustále a voda také pořád obíhá, všechnu přefiltrujeme zhruba za tři hodiny. Teď stojíme nad akváriem „Nekonečné oceány“. Obsahuje tropickou mořskou vodu, má objem 2,5 milionu litrů, je hluboké deset metrů a chováme v něm naše klíčové druhy, některé z nich jsou v přírodě kriticky ohrožené.
Říkáme tomu systém podpory života, protože přesně k tomu slouží. Udržuje život. Kontrolujeme každý měřitelný parametr vody, aby chované druhy mohly v zajetí prospívat. Jsme zodpovědní za každého živočicha v The Deep. Moc děkuji celému týmu z Hullu, v popisku najdete odkazy a také děkuji potápěči-kameramanovi Tomovi. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
jesterkaPublikováno: 1 rok
