Jak filmy odráží náš strachNow You See It

Strach z terorismu je v Americe rozšířený. Mnoho Američanů kvůli němu změnilo svůj život. Mnoho Američanů uvádí, že se vyhýbají sportovním utkáním, koncertům a jiným veřejným akcím, protože mají strach z terorismu. Položím vám otázku. Čeho se lidé nejvíc bojí? Možná vás napadne hmyz, přírodní katastrofy nebo mluvení na veřejnosti, ale ve výzkumu Chapmanovy univerzity z roku 2015 jsou největším strachem Američanů tzv.

"katastrofy způsobené lidmi", což zahrnuje biologické zbraně, terorismus a jaderné útoky. 44 % Američanů se bojí nebo velmi bojí teroristických útoků. Porovnejte to s 28 % lidí se strachem z mluvení na veřejnosti a 25 % z hmyzu. Strach z terorismu byl největší po 11. září, kdy se většina Američanů bála, že oni sami nebo někdo, koho znají, bude obětí teroristů. Myslím, že celospolečenský strach se zrcadlí v hollywodských filmech, především v zombie snímcích po 11.

září. Nejprve se ale musíme vrátit k hororům z 50. let. Změním svou první otázku: Čeho se lidé nejvíce báli třeba v roce 1951? Všichni víme, že atomová zbraň je velice nebezpečná. Může být použita proti nám a musíme se na ni připravit. Kvůli válce v Koreji, sovětským nukleárním testům a mccarthismu si podle výzkumu z roku 1950 ohromných 68 % Američanů myslelo, že Sovětský svaz použije proti Spojeným státům jadernou zbraň.

Tento strach později využíval Lyndon Johnson pro šíření strachu během své volební kampaně, což ukazuje, jak hluboce zakořeněný tento strach byl. O tohle se hraje. Vytvořit svět, ve kterém mohou žít všechny děti boží. Nebo sestoupit do temnoty. Buď se budeme vzájemně milovat, nebo zemřeme.

Jak tento strach reflektovaly horory? Objevila se vlna katastrofických filmů, ve kterých útočili mimozemšťané či monstra, jako je Válka světů, The Blob nebo Věc. V bojových scénách z původní Války světů, Attack of the 50 Foot Woman nebo Godzilly můžete pozorovat paralely mezi těmito horory a ničivou silou atomové bomby. Režisér Godzilly se vůbec netajil tím, co měl s dnes již ikonickou příšerou v plánu.

Řekl: "Námětem filmubyl hned od začátku strach z bomby. Lidstvo stvořilo bombu a příroda se nyní lidstvu mstí." Američané tento strach směřovali k Sovětském svazu, největší globální hrozbě té doby. A jako Godzilla šlape na budovy a kulky se od ní odrážejí, stejně tak by atomová bomba ničila města a byla námi zcela nezastavitelná. Možná není náhodou, že japonská Godzilla slavila v Americe tak velký úspěch. Japonský strach z bomby byl pro Američany naprosto pochopitelný.

Vraťme se do 21. století. Už nás neohrožuje obří viditelná supervelmoc. Strach z terorismu je vlastně opačný. Není vůbec jako Godzilla, obří příšera, co ničí město. Terorista se skrývá ve stínech, maskuje se za běžného občana a společnost se kvůli němu rozloží zevnitř. Jde mi o tohle. Nepřipomíná vám metoda ničení teroristy metodu ničení zombie?

Zaprvé se podívejme, kdy se se zombie filmy roztrhl pytel. Web io9.com má pěkný graf na téma boomu zombie snímků po roce 2000, který se odrážel i ve videohrách jako Resident Evil a Call of Duty nebo seriálech jako Živí mrtví. Není tedy pochyb, že zombie infikovaly povědomí veřejnosti. 28 dní poté je jedním z prvních úspěšných zombie filmů po 11. září. Soustředí se na strach z terorismu a rozpadu společenského řádu. Hned úvodní scéna filmu spojuje snímek s tématem terorismu.

Smrtící virus je vytvořen v laboratoři tím, že šimpanzi sledují záběry arabských davů, které bojují s policií, zapalují auta a perou se. Tento virus doslova vytvořilo arabské násilí. Mně se líbila tato scéna, ve které jako by se člověk vracel k hrůznému vnitřnímu zvířeti. Součástí zombie žánru je nepřítel, který přichází z komunity a šíří se mezi lidmi. Zní to podobně jako metoda útoku teroristů.

Spící buňka se schovává a vyčkává na útok. Když ji konečně najdeme, je pozdě na to ji zastavit. Dalším rozdílem mezi filmy z 50. let s příšerami a se zombiemi je role vlády. Ve filmech s příšerami vláda bojuje proti nepříteli. Ale ve 28 dnech poté vláda lidi opustila. - A co vláda? Co dělají? - Žádná vláda není. Jasně že je! Vždycky existuje vláda!

Jsou v nějakém bunkru nebo letadle. Žádná vláda ani policie není. Nejen to, ve filmu navíc vojáci bojují proti hlavnímu hrdinovi. Ve 21. století, kvůli kontroverzní invazi do Iráku a vládnímu sledování přichází s terorismem i nedůvěra ve vládu. V 50. letech se vláda přidala do boje se společným nepřítelem, během zombie apokalypsy bychom se na žádnou vládní ochranu spoléhat neměli. Na filmu je jedinečné to, že je to demokratická forma umění. Když se podíváme na malířství, hudbu či psaní, jde o zprávu, kterou vysílá jednotlivec.

Ale u filmu je výsledek dílem desítek lidí. Navíc kvůli tomu, jak je produkce filmu drahá, musí mainstreamové filmy zaujmout co nejvíce lidí. Výsledkem je to, že filmy jsou oknem do myšlení společnosti, ve které vznikly. To znamená, že téma úspěšného hororu by mělo v podtextu odrážet obecný strach společnosti, ve které byl film vytvořen. Jsou věci, kterých se lidé bojí bez ohledu na dobu a společnost.

Strach ze tmy je univerzální, nemůžeme totiž identifikovat hrozbu. Filmy jako Smrt ve tmě jsou úspěšné, protože stejně jako v Čelistech a na konci Mlčení jehňátek je děsivé, když vás hrozba vidí, ale vy ji ne. Je to nadčasový strach. Ale co obavy, které se mění? Mluvil jsem o příšerách a zombiích, ale skvělým příkladem jsou také mainstreamové filmy o náboženství. Náboženství je v USA na ústupu.

Především strach ze zatracení není tak rozšířený. Náboženské skupiny už se ve svém učení tolik nesoustředí na bolest a utrpení pekelné, ale spíše na lásku a odpuštění, které přichází se spasením. Pro katolickou církev to platí dvojnásob. V roce 1994 došlo k revizi katechismu a doslovný popis pekla skrze oheň a síru nahradila metafora, která symbolizuje ztrátu víry. Jak se tato myšlenka odráží v moderních filmech? Zhruba před 40 lety se většina filmů o nadpřirozenu točila kolem náboženství.

Ďábel je často záporákem úspěšných filmů jako Rosemary má děťátko, Přichází Satan! a Vymítač ďábla. Nadpřirozené bytosti jsou ve filmech i dnes, ale už bez náboženského podtextu. Může se jednat o ducha šílence nebo něco nevysvětlitelného. Exorcista je o dítěti, které posedl ďábel. Sirotek má podobnou premisu, podivně se chovající dítě, ale náboženství se tu skoro nezmiňuje. Lidé už ďábla nepovažují za tak děsivého jako kdysi.

Částečně kvůli ústupu náboženství a částečně kvůli náboženské doktríně, která se méně soustředí na zatracení. Dají se vysledovat trendy v tom, co horory považují za strašidelné. Chcete-li vědět, čeho se lidé bojí, můžete o tom vypracovat náročnou studii. Nebo se můžete podívat, u kterých hororů se bojí. Takže až vám někdo příště řekne: "Neboj, je to jen film," nevěřte mu. Díky za sledování. Překlad: Xardass www.videacesky.cz