Být bílejNorman
74
V dnešním mediálním prostředí ještě stále slýcháme o rasově cílených projevech především vůči osobám tmavší pleti. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, že i být běloch má své zásadní nevýhody? Pokud ne, zamyslete se znova. A pokud vám ani to nepomůže k dobrání se alespoň několika málo nevýhod, poté přichází na řadu sám velký běloch par excellence, aby vás o pár z nich přesdvědčil – Norman.
Přepis titulků
Já jsem bílej.
Velkej bílej řízek. A mezi bílejma jsem
vážně hodně, hodně bílej. Tak moc, že když se fotím
v noci s bleskem, odrážím světlo. Hotová dopravní značka. Občas když se fotím na Instagram
a nastavím tam filtr, zmizím z fotky. Je to otravný. Vždyť mně
jdou vidět i žíly skrz kůži. Když zatnu sval, vypadám
jako čínský ravioli.
No tak jsem bílej, no. A když někomu posílám zprávu, tak použiju smajlík "bílý palec". Vždycky ten nejbělejší, co jde. Se svojí kůží se nikdy neopálím. A i kdybych se někdy náhodou opálil, a to po tisícovce hodin na slunci, skoro to nejde vidět. Dobrá, takže co se týče doručení... Ahoj kluci!
- Normane! Ty jedeš na prázdniny? - Kam jedeš? Ale já jsem se právě vrátil. Měsíc jsem se pražil na karibským slunci. To doručení není jistý. V úterý máme... Jelikož moc dobře nesnáším sluneční paprsky, musím ve venkovním bazénu nosit tričko. Takže jsem jedinej blboun, kterej si dělá tempa v tričku. On se tam snad topí!
- Nebojte se! Zachráním vás! - Ale já si chci jenom dát pár bazénů! - No tak, plavte ke břehu! - To je jenom moje tričko! Já umím plavat, kurva! Taky by se mělo přestat s některýma vtípkama, co můžou bejt fakt otravný. Jakožto bílej blonďák s modrýma očima třeba často slýchám: Hej, ty jseš blonďák s modrýma očima, takže Árijec... jako Nácek. Díky!
To je vážně sympatický být asociovanej s tím nejvražednějším hnutím na světě. Fakt mi to lichotí. Některý věci sedí bílejm míň, než ostatním. Třeba černoch nebo mulat s vyholenou hlavou, to je vždycky trochu hip-hop. Já bych si nikdy hlavu oholit nemohl, to je jasný. - Ahoj Normane! - Zdar kámo! Jak to jde? Ty vole, vůbec jsem o té tvojí rakovině nevěděl. Já nemám rakovinu.
To je novej styl, co teď jedu. Jsem teď trochu hip-hop. I přes tu chemoterapii máš pořád smysl pro humor. To je fakt hezký. Nemel pitomosti. Není žádná chemoterapie. To je můj novej styl, jasný?! Užívej poslední dny! Navíc jsem teď u kožního zjistil vážně děsivou věc. Mám totiž hromadu znamínek úplně všude, jako ostatně hodně bílých. Až na to, že ten doktor mi vysvětlil pravou podstatu znamínek.
Tak Normane, počítal jsem a máte celkem 341 znamínek. 341? Geniální! Přesně tak. Takže vlasně 341 neinvazivních mini-rakovin. Tak dál... Aha. Tak já už asi půjdu. Půjdu na bazén. Zaplavat si. Samozřejmě s tričkem. My bílí jsme taky často obětí klišé. Třeba to strašný klišé, že bílí neumí tancovat. Pěkná kravina.
No dobře, je to pravda. Tak možná neumíme tancovat. Hlavně... hlavně já. Je to nuda, tyhle klišé. Třeba když zaslechnu, že černoši jsou lepší v posteli. Pěkná blbost. Já jsem třeba bílej, a netajím se tím, že už mi párkrát složily komplimenty, jestli chápeš, co tím myslím. Sakra!
Nevím, co to do tebe dneska vjelo, ale bylo to úžasný! Díky moc. Já mám třeba štěstí, že mám hodně barevnejch kamarádů, a mám takovej pocit, že některý etnika jsou daleko přívětivější než jiný. Když třeba někdy černoch potká cizího černocha, člověk by řekl, že jsou mega kámoši už celý roky. Promiň. Nevíš prosím tě, kudma se dostanu na St. Dénis? Jo, támhle doleva. Díky vole, zachránils mě.
Díky. Ale když běloch potká cizího bělocha, není to úplně stejný. - Dobrý den. - Dobrý den. Máš se dobře? Takže si jako tykáme. Jenom tak. Rovnou. Tak počkej, přece si můžeme potykat... Prosím vás, obtěžování na třetím podlaží. Prosím vás! - Prosím vás!
Prosím vás! - Tak počkej, přece... Je to velmi naléhavé! Pospěště si! Takže tak. Jsem bílej. Hodně bílej. Je to prostě tak. Ale nikdo a nic mi nezabrání, abych si užíval života. Ani úžeh. Ale pane, ničeho se nebojte. Vždyť už ani nesvítí. Nikdy nevíš! Palec řízka.
No tak jsem bílej, no. A když někomu posílám zprávu, tak použiju smajlík "bílý palec". Vždycky ten nejbělejší, co jde. Se svojí kůží se nikdy neopálím. A i kdybych se někdy náhodou opálil, a to po tisícovce hodin na slunci, skoro to nejde vidět. Dobrá, takže co se týče doručení... Ahoj kluci!
- Normane! Ty jedeš na prázdniny? - Kam jedeš? Ale já jsem se právě vrátil. Měsíc jsem se pražil na karibským slunci. To doručení není jistý. V úterý máme... Jelikož moc dobře nesnáším sluneční paprsky, musím ve venkovním bazénu nosit tričko. Takže jsem jedinej blboun, kterej si dělá tempa v tričku. On se tam snad topí!
- Nebojte se! Zachráním vás! - Ale já si chci jenom dát pár bazénů! - No tak, plavte ke břehu! - To je jenom moje tričko! Já umím plavat, kurva! Taky by se mělo přestat s některýma vtípkama, co můžou bejt fakt otravný. Jakožto bílej blonďák s modrýma očima třeba často slýchám: Hej, ty jseš blonďák s modrýma očima, takže Árijec... jako Nácek. Díky!
To je vážně sympatický být asociovanej s tím nejvražednějším hnutím na světě. Fakt mi to lichotí. Některý věci sedí bílejm míň, než ostatním. Třeba černoch nebo mulat s vyholenou hlavou, to je vždycky trochu hip-hop. Já bych si nikdy hlavu oholit nemohl, to je jasný. - Ahoj Normane! - Zdar kámo! Jak to jde? Ty vole, vůbec jsem o té tvojí rakovině nevěděl. Já nemám rakovinu.
To je novej styl, co teď jedu. Jsem teď trochu hip-hop. I přes tu chemoterapii máš pořád smysl pro humor. To je fakt hezký. Nemel pitomosti. Není žádná chemoterapie. To je můj novej styl, jasný?! Užívej poslední dny! Navíc jsem teď u kožního zjistil vážně děsivou věc. Mám totiž hromadu znamínek úplně všude, jako ostatně hodně bílých. Až na to, že ten doktor mi vysvětlil pravou podstatu znamínek.
Tak Normane, počítal jsem a máte celkem 341 znamínek. 341? Geniální! Přesně tak. Takže vlasně 341 neinvazivních mini-rakovin. Tak dál... Aha. Tak já už asi půjdu. Půjdu na bazén. Zaplavat si. Samozřejmě s tričkem. My bílí jsme taky často obětí klišé. Třeba to strašný klišé, že bílí neumí tancovat. Pěkná kravina.
No dobře, je to pravda. Tak možná neumíme tancovat. Hlavně... hlavně já. Je to nuda, tyhle klišé. Třeba když zaslechnu, že černoši jsou lepší v posteli. Pěkná blbost. Já jsem třeba bílej, a netajím se tím, že už mi párkrát složily komplimenty, jestli chápeš, co tím myslím. Sakra!
Nevím, co to do tebe dneska vjelo, ale bylo to úžasný! Díky moc. Já mám třeba štěstí, že mám hodně barevnejch kamarádů, a mám takovej pocit, že některý etnika jsou daleko přívětivější než jiný. Když třeba někdy černoch potká cizího černocha, člověk by řekl, že jsou mega kámoši už celý roky. Promiň. Nevíš prosím tě, kudma se dostanu na St. Dénis? Jo, támhle doleva. Díky vole, zachránils mě.
Díky. Ale když běloch potká cizího bělocha, není to úplně stejný. - Dobrý den. - Dobrý den. Máš se dobře? Takže si jako tykáme. Jenom tak. Rovnou. Tak počkej, přece si můžeme potykat... Prosím vás, obtěžování na třetím podlaží. Prosím vás! - Prosím vás!
Prosím vás! - Tak počkej, přece... Je to velmi naléhavé! Pospěště si! Takže tak. Jsem bílej. Hodně bílej. Je to prostě tak. Ale nikdo a nic mi nezabrání, abych si užíval života. Ani úžeh. Ale pane, ničeho se nebojte. Vždyť už ani nesvítí. Nikdy nevíš! Palec řízka.
Komentáře (0)