Znáte to rčení „podělanej strachy“? A znáte to doslova? Jeden gangster by totiž mohl vyprávět.
- Můžem, kámo? - Si piš. Sejmem ty mam*dy. Počkej. Ne... Co? Musíme domů, chlape. Proč? Podělal jsem se.
- Co? - Pravě teď. Právě jsem se podělal. - Ty máš průjem? - Jasně že ne. Nejsem teplej. - Musím domů a vyměnit si prádlo. - Ale ty, který chcem oddělat, jsou tam. Chlape, jak chceš, abych někoho oddělal, když jsem se podělal? A fakt ses podělal? - Jestli jsem se fakt...? - Jo! Jo, to je bobek v mejch gatích!
- To je hnus. - To je normální, chlape. Pro tříletý děcko, ne pro drsnýho gangstera. Kdybys byl fakt kámoš, nedělal bys z toho takovou vědu. Já z toho dělám takovou vědu? Seš podělanej dospělej, kterej se zrovna pos*al. Ty bláho. Tos neudělal. Ty sis zase nas*al do kalhot.
Nesuď mě. Vypadni z auta a zajdi si do špitálu. Dobře, vím, o co tu jde. Já bych ti to neudělal. Nemusel bys mi to udělat, protože já bych si rozhodně nikdy nepos*al kalhoty. Promiň za ty soudy. Omluva přijata.
KaraPublikováno: 6 let
