Problém, který 51 % lidí nevyřeší

Podívejte se na toto lego. Všimněte si, že má dole solidní základnu a potom jedinou podpůrnou kostičku pod vrchní plochou kostičkou, která vypadá jako stříška. Nahoře to vypadá trochu jako jednonohý stůl. Teď tohoto lego panáčka postavím pod nebezpečný nepodpořený převis. Jak byste tuto strukturu, kdyby byla skutečná, změnili, abych zde na roh mohl umístit těžkou cihlu, aniž by střecha na panáčka spadla.



Nebezpečí! Pokud to zvládnete, dostanete 1 dolar. Teda, boháč. Ale každá kostička navíc vás bude stát 10 centů. Lidé navrhují dát podpůrné bloky sem nebo sem. A hned vám řeknu, proč je to zajímavé, ale nejdřív mrkněte na tento rébus. Váš cíl je, aby to bylo symetrické, horizontálně i vertikálně, změnou barvy kterýchkoliv políček. Udělejte co nejméně změn co nejrychleji.



Ukážu vám pár dalších a zkuste co nejrychleji vymyslet řešení. Co byste udělali, aby byly symetrické? ZASTAVTE SI VIDEO Dobře, poslední otázka. Co byste udělali, abyste tuto dráhu pro minigolf zlepšili, aniž byste utratili kupu peněz? Na všech těchto rébusech je zajímavé, že když je lidem zadáte, většina má tendenci přidávat, aby je vyřešila.



V případě lega lidé často přidávají kostičku sem nebo sem, aby to více podpořili. Asi 59 % lidí něco přidá. V tomto rébusu lidé spíš přidávají zelená políčka místo jejich odebrání. U minigolfu 79 % lidí něco přidá místo toho, aby něco odebrali. Ale pravdou je, že ve spoustě takových případů je odečtení oprávněné řešení, možná i efektivnější. U případu s legem se tím, že prostě odstraníte tuto kostičku, celá stavba podpoří, aniž byste něco utratili.



A když odstraníte zelená políčka, snadno dosáhnete symetrie. Tohle je u lidí známý fenomén. Máme tendenci hledat aditivní řešení problémů, i když jsou subtraktivní řešení výhodnější. Název tohoto videa, podle toho, který jsem vybral, vás možná varoval a ovlivnil vaše rozhodnutí. Ale studie přesto ukázaly, že se to děje u většiny lidí. A není to jen o matematice.



Pokusili jste se někdy doma uklidit? Všichni určitě máte šuplík, kde máte všechno, co nikam nepatří. Nikoho nesoudím. Většina lidí nakoupí další věci, aby si binec zorganizovala, místo toho, aby prostě vyhodila věci, které nepotřebuje nebo už nepoužívá. Když se rektoři domáhají návrhů, jak může univerzita lépe sloužit studentům a komunitě, pouze 11 % návrhů obsahuje odstranění existujícího předpisu, postupu nebo programu.



A tento druh řešení problémů často vede k další byrokracii a vzniku nepotřebných pozic, vznikají nová pravidla místo jejich rušení nebo ve vašem případě do svých esejí přidáváte více slov místo jejich redigování. Lidé si na Nový rok píšou, co mají dělat, místo toho, co nemají, a stejně tak sem patří sledování více naučných videí místo využívání toho, co už víte.



Ale na to poslední si nestěžuju, prosím koukejte na naše videa dál. Znalosti využijete později. Nejzajímavější na těch studiích je, že subtraktivní řešení nepovažujeme za méně hodnotná, ale lidská mysl funguje tak, že na ně tak často nepřichází. Když v těch samých studiích vědci lidem napověděli, že můžou kostičky přidávat nebo odebírat, procento subtraktivních řešení vzrostlo.



Takže lidé mají přirozenou inklinaci ptát se: Co můžu přidat? Tomu se říká heuristika, mentální zkratka, která lidem umožňuje řešit problémy a rychle a efektivně konat soudy, aniž by museli každou situaci mentálně zpracovávat celou. Nemusí přijít na správné či nejlepší řešení, ale je rychlé. Tuto zkratku můžeme kognitivním úsilím překonat. Proč jsme takoví? Jedna teorie říká, že subtraktivní řešení nejsou tak ceněná. Jsou za ně menší zásluhy, cítíte se méně kreativní, a pokud jen stahujete rozhodnutí jiných, může to mít společenský či politický dopad.



Jako když kritizujete něčí řešení, aniž byste měli vlastní. Mozek si také může myslet, že ty kostičky mají své opodstatnění. Řekněme, že kódujete. Tomu já nerozumím, tak se prosím držte mých představ. Nechcete vymazat část kódu, který psal někdo jiný, nevíte, co za chyby to způsobí. Aditivní přístup se tak může zdát méně riskantní.



Nakonec existuje tzv. klam utopených nákladů, kdy pokračujete v něčem, do čeho jste investovali, i když je zřejmé, že byste měli přestat. Ve studiích se dále počet lidí užívajících aditivní řešení zvyšoval, když byli kognitivně zatížení. Pokud tedy dělali ten rébus o symetrii a měli u toho točit hlavou po směru hodin, více lidí použilo aditivní řešení. Proč jsem pro nic za nic venku?



Myslel jsem, že přidáním dynamiky vytvořím lepší video. Ano, jsem pokrytec. Tenhle koncept změnil můj náhled na věci a pořád na to myslím. Kolik času jsem strávil na vytváření více schůzí, více e-mailů, rozšiřování scénáře místo toho, abych ho piloval, i ve svém osobním životě pořád jen přidávám, abych něco vyřešil. Je to šílený. A určitě se zamyslete nad svým životem. To možná vysvětluje populární fráze typu „Méně je více“ nebo proč jsou lidé jako Marie Kondo tak slavní.



Tyhle drobné upomínky potřebujeme, abychom porazili instinkt přidávat. A proč utrácet víc a ovlivňovat svou finanční situaci, když si jen můžete vzpomenout, abyste se zastavili a zamysleli se, jestli se subtraktivní řešení nehodí víc. Týká se to i lidského konzumu obecně. Všichni víme, že jsme na konzumu tak trochu závislí. Je nám řečeno, že mít více peněz, více věcí, lepší status je dobře, že by hospodářství a korporace měly do nekonečna růst, i když to škodí lidem a prostředí.



Už teď čelíme nebývalým klimatickým dopadům konzumního života. I když jsou aditivní řešení vzrušující a nutná, jako solární či větrná energie, mluví se o tom, že bychom měli prostě spotřebovávat méně. Tím vším chci říct, že až příště narazíte na problém, zastavte se a vzpomeňte si, že méně je více. Nebo to aspoň zvažte jako možné řešení.



Promluvili jsme si s předním vědcem studujícím tento jev v našem podcastu, odkaz na něj najdete v popisku, kde probíráme další strategie z jeho knihy Subtract a jak vám mohou pomoci. Pokud chcete odstranit přebytek ze svého života a zaměřit se na to podstatné, dnešní sponzor Skillshare je pro vás to pravé. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz