Prométheus: Stvoření člověkaExtra Credits

Jak skončil věk hrdinů a příšery byly vypuštěny do světa, zadal Zeus nejmoudřejšímu z Titánů, Prométheovi, a jeho bratru Epimétheovi úkol. Měli stvořit zvířata a dát život člověku, aby osídlili nadcházející věk. Epimétheus, jehož jméno znamená „Nemyslící“, se do všeho hnal po hlavě. Jeho bratr Prométheus neboli „Prozíravý“ vše raději nejdříve promyslel. Takže když jim Zeus pronesl svou vůli, Prométheus začal myslet, ale Epimétheus se jal pracovat.

Medvědům dal velikost a sílu. Havranům dal let a hadům jed. Lvům dal čelisti, které koušou, a drápy, které trhají. Želvám dal krunýře, aby se schovaly, a jelenům parohy, aby soupeřili. Byl tak nadšený ze všech darů, že když přišel čas stvořit muže, byl v koncích. Neměl už nic, co by jim dal, a přesto měl být člověk ten největší ze všech.

A tak běžel v panice za bratrem a žádal ho o pomoc. Prométheus to zvážil a pak s veškerou obdarovanou dovedností a moudrostí se podvolil ke stvoření člověka. Začal je vytesávat z hlíny, a jak pracoval, brzy bylo jasné, jaký dar jim chtěl dát. Jako jediné mezi všemi zvířaty je učiní chodit vzpřímeně jako bohy.

Když dokončil jejich tvorbu, ohnul se a vzdechl jim život. Tímto dechem jim předal svůj druhý dar. Rozum a schopnost myslet stejně jako on. A nakonec jim dal poslední dar. Lepší ochranu než jakoukoliv kůži nebo dráp. Vyletěl do domu Slunce a ukradl pro lidstvo oheň. Oheň, z něhož pramení všechna umění.

Oheň, který umožňuje další stvoření. Ale nebyl to tento velký přestupek, za který byl odsouzen, neboť tu byl druhý akt vzdoru, který vykonal ve službách rodícího se člověka. Jak se lidé usídlili ve svém novém úrodném světě, začalo být jasné, že by měli vzdávat své díky a oběti bohům. Nebo spíše začalo být jasné, že to bohové očekávali. A tak jim Prométheus pomohl nachystat velkého vola, jakožto oběť Diovi, ale když bylo zvíře rozřezáno, tak zabalil ty nejlepší části do kůže a zakryl ji nechutnými vnitřnostmi.

A pak vzal kosti a zakryl je lesklým tukem. Pak nabídl Diovi, aby si vybral jednu z těch hromad jakožto svou oběť. Zeus si vybral třpytivou horu. Když se skrz ni dostal, byl pobouřen, když našel jen kosti. Ale rozhodnutí bylo učiněno.

A proto Řekové pálili při obětech jen kosti a tuk zvířat a zbytek si nechávali pro sebe. Ale Zeus Prométhea ještě nepřipoutal k velké skále. Nejdřív se pomstil lidstvu. Protože lidstvo zatím znamenalo jen a pouze muže. A když myslím „jen muži“, tak to znamenalo žádné ženy. A tak Zeus shromáždil bohy a nechal každého z nich vytvořit nějaký znak nové bytosti, kterou by poslal žít s lidstvem.

A každý z nich pracoval, každý přidal své vlastní dary, dokud nepřivedli k životu bytost jménem Pandóra, což znamená „Dar pro všechny“. Byla první ženou a bylo úžasné na ní pohledět. Ale Zeus byl mazaný a tak trochu zmrd. A poté, co jí bohové předali své dary, našel žal a umístil ho do skřínky.

Pak jí skřínku dal, řekl jí, aby ji nikdy neotevřela, a poslal ji k Epimétheovu domovu, s vědomím, že neodolá takové rafinované bytosti. Prométheus řekl Epimétheovi, aby nikdy nepřijímal dary od Dia, protože to byly jistě triky. Ale jako vždy Epimétheus jednal dřív, než myslel. A když viděl takovou krásu a milost, vyzval Pandóru, aby s ním zůstala. Ta mu ukázala skřínku, kterou jí Zeus dal, a společně ji odložili.

A nějakou dobu ji neotevřeli. Ale nakonec byla Diova skřínka pro Pandóru příliš velkým pokušením, jelikož ji bohové obdařili přirozenou zvědavostí. A tak vzala skřínku, jen aby rychle nahlédla. Když zvedla víko, všechny hrůzy vyletěly ven. Vztek, žárlivost, zášť, chamtivost, lenost, závist a taky lidi, co si v kině kontrolují svoje mobily.

A tak opět rychle zavřela víko, ale bylo příliš pozdě. Jen jedna těžkopádná věc zůstala na dně. Naděje, která může být považována za největší dobro. Věc, která dělá ostatní neduhy snesitelné, nebo může být viděna jako konečná, nejopojnější faleš ze všech. A díky které lidstvo nadále snáší všechny ostatní utrpení.

Ať tak či onak, oblak bídy, který do dnešního dne sužuje lidstvo, vplul do Prométheovy rodiny bytostí, které miloval nejvíce. A tak byla první část Diovy pomsty úplná, ale Prométheus byl také nucen trpět. A tak Zeus povolal dva své služebníky, Sílu a Násilí, aby to s Prométheem skončili. A tak ho připoutali nezničitelnými řetězy k vrcholu hory na Kavkaze.

Nebyla to jen jeho laskavost k člověku, kvůli které ho Zeus spoutal. To teda ne. Zeus měl také další motiv, neboť bylo předpovězeno, že stejně jako jeho otec před ním a jeho otec před ním, bude Zeus zničen vlastním synem. Problém byl, že Zeus nebyl tím, koho byste nazvali „monogamním bohem“.

Takže byla jen jedna bytost, moudrá a prozíravá, která věděla, kdo je matkou syna, který ho svrhne. A to byl Prométheus. A tak Zeus vyslal posla Hermese za Prométheem, aby se ho zeptal na jeho tajemství. Ale ten věděl, že když to řekne, budou bohové vládnout lidstvu navždy a lidská rasa se nikdy nestane pány, a řekl Hermovi: „Běž přesvědčit moře a vlny, aby se nelámaly.

Nebudeš mě přesvědčovat o nic lehčeji.“ Hermes ho pak varoval, že ho čeká ještě větší mučení, pokud nepoleví. A i když věděl, že je jeho trest nespravedlivý, našel Prométheus sílu. Jeho tělo bylo spoutáno, ale byl nevinný a jeho duch nikdy spoután nebude. Takže se držel svého přesvědčení, že pomoc smrtelné rase byla správná a že brutalita, síla a moc tyranie ho nikdy neovládne.

I když byl zatracený, jeho duše mu zůstala. A i když Hermes vyhrožoval, že na něj vyšle hladového orla, který mu každý den zpřetrhá tělo a bude hodovat na sladké černé jaterní krvi, pokud nic neřekne, tak mu Prométheus řekl: „Neexistuje síla, která prolomí mé mlčení. Ať Zeus vrhá své planoucí blesky a bílými křídly sněhu a hromy a zemětřesením uvede ve zmatek točící se svět, nic z toho nepohne mou vůlí.“ Proklatý Hermes poslal na Prométhea orla a zklamaně odešel.

A poté, každý den, po věčné časy, orel trhal jeho kůži na kusy a kloval jeho játra. A každou noc játra dorůstala a tělo se zotavilo, aby proces mohl začít od začátku.

Existuje mnoho příběhů, které nám říkají, že se Prométheus nakonec osvobodil. Zde se verze zamotávají a časová posloupnost též. Ale říká se, že ho na svých cestách našel Herkules, skolil orla a s jeho herkulovskou silou zpřetrhal řetězy, které nedokázal nikdo jiný roztrhat. Jiné příběhy vyprávějí o kentaurovi jménem Cheirón, který se obětoval na Prométheovo místo, protože se pravilo, že jen pokud by pro něj zemřel nesmrtelný, bude moct být volný.

Ale nehledě na příběhu se všechny shodnou na jedné věci. Prométheus nebyl nikdy přemožen. I když v řetězech a mukách, zůstal neporažen a tyranie před ním padla. Překlad: Kara www.videacesky.cz