Thermopyly: Východ vs. ZápadExtra Credits

Delfské orákulum prohlásilo, že spartský král musí padnout v boji, jinak Sparta lehne popelem. Když tedy dorazil perský posel se vzkazem „odevzdejte zbraně“, Leónidás jednoduše odpověděl: „Pojďte si pro ně.“ Tento díl vám přináší Total War: Arena, kde píšete vlastní thermopylský příběh. Stáhněte hru pomocí odkazu níže a s kódem HOPLITE získejte body navíc. Dvousettisícová perská armáda postupovala vpřed.

Leónidás měl pouze předsunuté jednotky, 7 000 řeckých spojenců, mužů z Théb, Thespií a dalších 10 měst, které vedl útvar téměř 300 spartských hoplitů. Armáda samotná se přidá po skončení festivalu, tedy pokud bude předvoj ještě naživu. Nepřítel měl přesilu, ale Řekové našli dobrou pozici. Úzký průsmyk znamenal, že se mohli v boji střídat. Někteří odpočívali, zatímco jiní byli v první linii se semknutými štíty a nastavenými kopími.

Ideální terén pro falangu. Perští lučištníci nejprve linii otestovali, šípy se odrážely od přileb a zabodávaly se do štítů. Perští lučištníci toho proti těžce oděným hoplitům moc nezmohli. Xerxés, který sledoval situaci z křesla na kopci, je odvolal a poslal do boje Médy, 2 000 lehkých kopiníků a zkušených bojovníků.

Jak se blížili, přikryli si šátkem ústa. Byl srpen a blížící se zástup zvedal z vyprahlé země oblaka prachu. Obě strany se do sebe zuřivě pustily, bodaly a sekaly kopími. Oddělily se a znovu střetly. Boj byl vyčerpávající, nešlo bojovat více než minutu v kuse, tak bojovali v návalech. Střet, ústup.

Střet, ústup. Médové padli, jejich proutěné štíty se nemohly rovnat kopím hoplitů. Perská armáda, jež si uvolnila cestu ke Střednímu východu a podrobila si ho, byla zvyklá na boj na pláních a v pouštích. Byli zvyklí na lehkou a mobilní formu boje, což jim proti těžce oděným falangám nebylo nic platné.

Průsmyk byl příliš úzký a břeh pro jejich kavalerii příliš bažinatý. Těla Peršanů se kupila u zdi. Mouchy, všudypřítomné v řeckém létě, se začaly hromadit v bzučících rojích. Převaha ale začala být znát, Řekové ustoupili a Médové je s vítězným řevem následovali, rozbíjeli formace a napřahovali kopí na nechráněná záda hoplitů.

Tehdy se Řekové otočili. Byla to léčka. Zeď ze štítů zasáhla rozbitou perskou formaci a vrhla se na ně. Xerxés nahoře na kopci zděšeně vyskočil na nohy. Po několika hodinách stáhl své Médy, frustrovaný a zděšený. Vyslal další oddíl, elitní královskou stráž, kterou Řekové nazývali Nesmrtelní.

Možná nesmrtelní jménem, ale nikoli tělem, jak se za soumraku ukázalo. Přestože Nesmrtelní zatlačili hoplity ještě o kus dál než Médové, Řekové stále drželi svou pozici. Leónidás měl tu noc důvod k radosti. Linie držela. Byli na dobrém místě, kde nemohli být obklíčeni.

Tedy… skoro. Když dorazili, místní jim pověděli o úzké horské stezce, která průsmyk obcházela. Aby ji přešli, museli by Peršané vyšplhat tisíc metrů a jít v řadě za sebou, ale bylo to možné. Leónidás vyslal tisíc Fókaianů, aby stezku hlídali, ovšem bez spartského důstojníka. Všechny potřeboval u přední linie.

Xerxés mezitím sčítal ztráty. První den vyšel draho. Zbývalo ještě mnoho bitev a on nemohl na porážku těchto Řeků plýtvat svými nejlepšími jednotkami. Vyslal posly, aby sesbírali nejstatečnější muže z různých národů a spojil je v samostatnou jednotku. Bude to tím pádem elitní jednotka, ale pokud by byla zničena, dopad se rozprostře.

Nebyla to ovšem otázka odvahy. Řekové byli příliš těžce oděni a měli výbornou pozici. Druhý den za soumraku byla elita perské armády mrtvá. Taktická rovnováha zůstala beze změny. Tehdy do perského tábora dorazil zrádce a poradil jim jiný způsob. Padla noc.

Fókaiané hlídající stezku seděli na stráži už dva dny. Bez důstojníka, jenž by je udržel ve formaci, se rozdělili do provizorních táborů a nerozestavěli stráže. Jediným varováním bylo šustění suchého listí. Poté Nesmrtelní zaútočili. Peršané pochodovali v noci a tiše zdolali horu, lehce a rychle. Tohle byla jejich verze války.

Fókaiané se dali na útěk. Za úsvitu Nesmrtelní opustili stezku a zformovali se za Řeky. „No nazdar,“ pomyslel si Leónidás. Požádal věštce, aby obětoval berana. Vnitřnosti zvířete byly úplně černé. Znamení jisté smrti. Leónidás učinil rozhodnutí. Zbytek armády se stáhne a připojí se ke spojencům.

Sparťané a jejich heilótští sluhové zůstanou a budou ústup krýt. Ale nebudou sami. Pod návalem emocí se 700 Thespianů rozhodlo zůstat, stejně jako 400 věrných z Théb. Bylo to zřejmě nejodvážnější rozhodnutí dne. Na rozdíl od Sparťanů, kteří byli odmala vedeni ke smrti v boji, byli tito muži civilisté, kteří se vzdali života a rodiny.

Řekové se zformovali, přeskočili zeď, aby čelili Peršanům přímo, a vyrazili. Vědomí jisté smrti zbavilo Řeky veškerého strachu. Bodali, dokud se jim nezlomila kopí, poté tasili meče. Štíty se lámaly, muži křičeli. Leónidás padl brzy, jeho tělo zůstalo ležet mezi Peršany. Řekové vyrazili vpřed s nově nabytou zuřivostí a chopili se jeho těla, než bylo zmrzačeno.

Když meče ztupili nebo ztratili, tito muži – Sparťané, Thébané, heilóti a Thespiané, bojovali zuby a holýma rukama. Ale Xerxés měl před sebou dlouhý boj a nechtěl plýtvat vojáky jen proto, aby mohli Řekové vznešeně padnout. Stáhnul pěchotu z boje a povolal lučištníky. Xerxés utrpěl velké ztráty, ztratil tisíce vojáků a dva nevlastní bratry, ale dokázal to.

Vřítil se do Řecka a začal plenit města, která se odmítla vzdát. Přijel do Atén, aby splnil slib otci a vypálil Akropolis jako trest za iónské povstání. Našel však město prázdné. Aténská flotila způsobila patovou situaci u Artemísia během bitvy u Thermopyl, poté se na příkaz Themistokla stáhla a pomohla evakuovat město.

O měsíc později ta samá flotila vlákala perské loďstvo do bitvy u Salamíny, kde zasadila rozhodující úder. Z obavy, že Atéňané zamíří na jeho most přes Helléspont a uvězní ho v Evropě, předal Xerxés rozkazy podřízenému a vydal se domů. Za rok u toho nebyl, když Spartou vedené sdružení porazilo Peršany u Platají, čímž válka skončila a přinesla dvě velká vítězství.

To si žádá otázku, proč si připomínáme Thermopyly? Přestože Řekové bojovali statečně, nedokázali Xerxa zastavit ani ho zdržet, aby došlo ke strategickému rozdílu. Stejně Atény vypálil. Proč všichni vědí o porážce Řeků u Thermopyl, ale vítězství u Salamíny a Platají zůstávají bez povšimnutí? To proto, že Thermopyly definovaly řeckou, a tím pádem západní kulturu.

A to díky jednomu muži, Hérodotovi. Desetiletí po řecko-perských válkách o nich Hérodotos napsal knihu, dílo, které jako jedno z prvních bralo historii jako zkoumání, ne jako tvoření mýtů. Jeho vylíčení bitvy u Thermopyl je příběhem, který známe dodnes. Musíme však brát v potaz, že Hérodotos měl vedlejší motiv.

Ve svých spisech obhajoval takzvanou celořeckou identitu, myšlenku, že všechny soupeřící městské státy sdílejí tutéž kulturu, náboženství, jazyk a hodnoty, které jsou nadřazené jejich hašteření. Zároveň neustále porovnával řecký Západ, který popisoval jako vznešený, svobodný, pokorný a spravedlivý, s perským Východem, který měl za emocionální, despotický, úpadkový a posedlý podřízeností a otrokářstvím.

Jak jsme viděli minule, nevystihuje to tak úplně skutečnou podobu antického Řecka a Persie, protože nic není nikdy tak jednoduché. Ukázalo se to však jako zajímavý příběh, a ten problematický rámec, myšlenka Východu a Západu s protichůdnými, neslučitelnými hodnotami, v Evropě a jí osídlených oblastech přetrval.

V průběhu historie bude příběh Thermopyl vypravován a převypravován jako příběh střetu odlišných civilizací. V 60. letech se z toho stal příběh studené války, zatímco komiks 300 jej podal jako příběh o terorismu. První Američané byli Spartou tak posedlí, až se tomu Alexander Hamilton smál. Během 2. světové války měla spartská kultura obdivovatele jak mezi zeměmi Osy, tak mezi Spojenci.

Některé verze dokonce naznačují, že Sparťané bojovali za demokracii, aby zachránili moderní svět před zničením, což je vtipné, protože generaci po Thermopylách se Sparta spojila s Persií, aby zničili Atény a jejich demokracii. Pravda je vždycky složitější. Tento kontakt mezi Asií a Evropou nezachránil to, co obvykle nazýváme západní civilizací, ale smíšení jejich kultur a uchování v knihách o historii ji pomohly vytvořit.

Aténská společnost přežila dost dlouho na to, aby ji mohli jiní napodobit. Sparta dala mnoha evropským národům pojem služby státu, vojenské profesionality a povinného veřejného vzdělávání. Když Alexandr Veliký nakonec Persii dobyl, byl tak nadšený její správou a politikou, že je převzal, čímž šířil myšlenky Kýra Velikého o profesionální byrokracii a tolerantní, multikulturní společnosti.

Bez ohledu na to, odkud jste, žijete v následcích Thermopyl. Pamatujte však, že ani jedna ze stran, Řecko nebo Persie, nepředstavují nikoho z nás. Všichni jsme dědici obou. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz