Hudební klenoty 20. století

Středa, dalšího dílu Hudebních klenotů třeba! Tak tímto heslem už se řídíme nějaký ten pátek. Minulý díl za nás sice převzal Ninjer (za což mu děkujeme), ale dnes se nacházíte opět ve společnosti bakeLita a Kariho. A hned přinášíme výborný a notoricky známý hit s názvem Born to Be Wild od skupiny Steppenwolf! Song Born to Be Wild byl vydán jako singl v roce 1968 a napsal ho Mars Bonfire. Téměř ihned po vydání se skladba stala obrovským hitem, obsadila 2. místo žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 a proslavila skupinu Steppenwolf po celém světě. Píseň popisuje vzhled a vlastnosti motorkářů a tvrdí se, že se stala vůbec prvním heavy metalovým songem, ačkoliv ji Bonfire napsal původně jako pomalou baladu. Skladba se hraje v rádiích dodnes. Objevila se v mnoha filmech, reklamách a seriálech. Mnoho kapel nahrálo její cover, namátkou například kapely Slade, Status Quo či Black Sabbath. Steppenwolf je kanadsko-americká rocková skupina. Společně se skupinami Blue Cheer, Iron Butterfly a dalšími přispěli k založení hudebního stylu heavy metal. Skupinu založili v roce 1967 v Los Angeles zpěvák John Kay, kytarista Michael Monarch, basák Rushton Moreve, klávesista Goldy McJohn a bubeník Jerry Edmonton po odtržení od svých předchůdců The Sparrows. Kapela za svoji kariéru prodala celosvětově více jak 25 milionů desek, z toho 9 zlatých. Steppenwolf se těšili z celosvětového úspěchu především v letech 1968-1976, ale poté se kvůli neshodám základní sestava rozešla. Kapela funguje dodnes, ale jediný člen, který vydržel od jejího vzniku, je zpěvák John Kay.

Máme tu opět středu s Hudebními klenoty 20. století. Dnes výjimečně zaskakuji za bakeLita já. Když se řekne "hudební klenot", okamžitě začnu pátrat především ve vodách Velké Británie, kde se urodilo za historii této země asi více talentovaných muzikantů na kilometr čtvereční než kdekoliv jinde. Minimálně těch, kteří využívají zvuk elektrické kytary. Jednou z takových skupin, která se hluboko zapsala do historie rockové hudby a silně ovlivnila celou generaci mladých lidí nejen v Británii, je kapela Radiohead. Mezi nejznámější písně Radiohead patří No Surprises, která se objevila v roce 1997 na albu OK Computer spolu s dalšími slavnými hity Karma Police a Paranoid Android. No Surprises si nyní můžete poslechnout s českými titulky v koncertní verzi i v původním videoklipu.

Slunce svítí, krásný den opět před námi, a my vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Abyste neříkali, že každý díl nějakou kapelu zopakujeme, tak tu pro vás máme skupinu, která se tu ještě neobjevila, a bezpochyby sem patří. Jmenuje se Aerosmith a dáme si od ní velmi známý hit Crazy! Info o kapele a písni od Kariho. Crazy vyšla jako poslední singl na mimořádně úspěšném albu s názvem Get a Grip v roce 1994. Umístila se na 17. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a na 3. místě kanadské hitparády. Zajisté vás zaujme celkem povedený videoklip k písni, ve kterém se v hlavní roli objevila i dcera Steva Tylera, Liv Tyler. Producent videoklipu ji prý obsadil, aniž by věděl, že její otec hraje v kapele. Videoklip je pozoruhodný pro své velmi nemorální vyjádření sexuálních scén, z nichž mnohé silně naznačují lesbismus dvou hlavních aktérek. Kapela se dala dohromady v roce 1970 v Bostonu. Kytarista Joe Perry a baskytarista Tom Hamilton, hrající v kapele Jam Band, se setkali se zpěvákem Stevenem Tylerem, bubeníkem Joeym Kramerem a kytaristou Rayem Tabanou a zformovali se do skupiny, kterou nazvali Aerosmith. V roce 1971 byl Ray Tabano nahrazen Bradem Whitfordem. V roce 1973 vydali své debutové album, které nazvali jednoduše Aerosmith. Drogová závislost a vnitřní konflikty v kapele vyústily nejdřív odchodem kytaristy Joea Perryho a později i odchodem druhého kytaristy Brada Whitforda. Byli nahrazeni Jimmym Crespem a Rickem Dufayem. Perry a Whitford se však v roce 1984 vrátili, a tak nynější sestava vypadá takto:  Steven Tyler (zpěv a piano), Joe Perry (kytara a zpěv), Tom Hamilton (basa), Brad Whitford (kytara) a Joey Kramer (bicí). Aerosmith je se svými 150 miliony prodanými alby nejprodávanější americká rocková kapela vůbec. Také drží rekord v počtu zlatých a platinových alb. V roce 2001 byla skupina uvedena do Rockandrollové síně slávy. V roce 2010 navštívila kapela i Českou republiku v rámci svého celosvětového turné.

Pěkné středeční ráno zpříjemněné dalším Hudebním klenotem 20. století! Další díl nám vyšel akorát na první jarní den, tak proč ho nezačít nějakou parádní peckou? Přidáváme další kapelu do cyklu „opáček“, tentokrát jsme se rozhodli pro R.E.M. Jelikož jsme si od této kapely přinesli song Everybody Hurts, nemůže následovat nic jiného než Losing My Religion! Info o kapele a skladbě tradičně od Kariho po rozevření videa. Ještě před krátkým článkem o písni bych dodal, že kapela R.E.M. se bohužel po domluvě v září minulého roku rozpadla. Losing My Religion vyšel jako první singl na albu Out of Time roku 1991. Píseň je založena na mandolínovém riffu, který se opakuje po celou dobu. Song se stal nečekaným hitem kapely, byl často hraný v rádiích a v MTV, navzdory jeho kriticky založenému klipu. Žádná jiná skladba od kapely R.E.M. se neumístila tak vysoko v žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 - obsadila 4. místo a i díky této písničce se rozšířila fanouškovská základna skupiny. Byla také nominována na několik cen Grammy a vyhrála v kategoriích Nejlepší popová píseň a Nejlepší krátký videoklip. R.E.M. je americká rocková skupina, kterou v roce 1980 ve městě Athens v Georgii založili bubeník Bill Berry, kytarista Peter Buck, baskytarista Mike Mills a zpěvák Michael Stipe. R.E.M. patří mezi první kapely hrající alternativní rock, které se dostaly do povědomí širokého spektra posluchačů. 1. přelomové album Murmur, vydané kapelou v roce 1983, se dočkalo velice pozitivních reakcí ze strany hudebních kritiků. V následujících letech dosáhli R.E.M. díky dalším albům úspěchu na alternativní scéně. V roce 1987 podepsali výhodnou smlouvu s Warner Bros. Records. Na začátku 90. let vydali R.E.M., v té době často označováni za průkopníky alternativního rocku, 2 velice úspěšná alba, jejichž zvuk se však lišil od dosavadních alb kapely. S albem Monster (1994) se R.E.M. vrátili k více rockovému zvuku a po 6leté odmlce se vydali na turné, které však poznamenaly zdravotní potíže členů kapely. V roce 1997 prodloužili R.E.M. smlouvu s Warner Bros. za tehdy rekordních 80 milionů dolarů. Následujícího roku kapelu z osobních důvodů opustil bubeník Bill Berry, a kapela je tak od té doby 3členná. R.E.M. hráli a vydávali desky i v 1. desetiletí 21. století, avšak ty se setkaly se smíšenými reakcemi kritiků a fanoušků. Kapela se také aktivně angažuje v různých politických a společenských hnutích. V roce 2007 byli R.E.M. uvedeni do Rock and rollové síně slávy. Poslední album skupiny, Collapse Into Now, vyšlo v březnu tohoto roku. Skupinu jsme naposledy mohli vidět v roce 2009, kdy vyjela na turné po Severní Americe a Evropě, během něhož navštívili i Českou republiku.

Další díl Hudebních klenotů 20. století nám vyšel přesně na den, který nastává pouze jednou za čtyři roky. Proto vám přejeme krásné středeční ráno tohoto „významného“ dne. Dnes jsme vybrali jednu klasiku, která se hraje v rádiích dodnes a zaručeně ji bude každý z vás znát. Song se jmenuje '74–'75 a vydala ho kapela The Connells. Info tradičně od Kariho. Píseň '74–'75 vyšla roku 1993 na pátém studiovém albu skupiny, které mělo jednoduchý název Ring. Ačkoliv skupina The Connells pochází z USA, píseň se v jejich domovině moc nechytla. Naopak v Evropě se stala v roce 1995 velkým hitem především v severských zemích, kde se umístila na 1. místech tamějších hitparád. Zajímavý videoklip zrežíroval Mark Pellington a objevují se v něm fotky studentů ze střední školy Needhama B. Broughtona z ročenky roku 1975, které jsou prokládané záběry stejných studentů, jak vypadali v roce vydaní písně. Skupina The Connells vznikla roku 1984 v americkém městě Raleigh v Severní Karolíně a s přestávkami hraje dodnes. Název skupiny pochází od bratrů Connellových, kteří kapelu založili. Nynější sestava skupiny vypadá takto: David Connell (basa), Mike Connell (kytara, zpěv), Mike Ayers (kytara), Doug MacMillan (vokály, kytara), Steve Potak (klávesy) a Chris Stevenson (bicí). Kapela hraje žánr power pop a v jejich hudbě můžeme slyšet kvalitní kytarové melodie s texty povětšinou o politické situaci na jihu USA. Za svoji kariéru vydala skupina mnoho úspěšných písní, z nichž nejznámější je určitě dnešní klenot.

Je tu středeční půl osmá ráno, čas, který u nás znamená jediné - další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes jsme se rozhodli zapátrat trochu hlouběji do hudební minulosti a vybrali pro vás příjemnou píseň Downtown od britské zpěvačky Petuly Clark. Doufám, že ti, kteří sledovali seriál Ztraceni, si ihned postesknou! Navíc bych vás chtěl upozornit, že přesně před dvěma roky se tu objevila parodie této písničky, ve které autoři chtějí odpovědi. Info shrnul do pár vět Kari.   Popová pohodovka Downtown vyšla poprvé roku 1964 na stejnojmenném albu. Složil ji Tony Hatch při procházce v centru New Yorku. Petula Clark poté píseň přezpívala a vydala. Téměř ihned po vydání se skladba stala mezinárodním hitem a dodnes dodává lidem při jejím poslechu lepší náladu a úsměv na rtech. V Americe obsadila píseň 1. místo, v Británii 2. místo. V České republice je tento song známý především v podobě své české verze s názvem Pátá od Heleny Vondráčkové. Petula Clark se narodila roku 1932 v Epsomu v Anglii. Celým jménem se jmenuje Petula Sally Olwen Clark a je britskou zpěvačkou a herečkou, od roku také 1988 nositelkou hodnosti commander Řádu britského impéria. Už v sedmi letech zpívala v dětském sboru. Brzy poté se na stanici BBC stala dětskou hvězdou. Do roku 1950 již hrála ve 20 filmech. Na tyto úspěchy dokázala jako dospělá navázat a uspořádala světové turné, které ji velmi proslavilo hlavně v německy mluvících zemích. V roce 1961 se provdala za francouzského novináře Clauda Wolffa, se kterým má dvě dcery a jednoho syna.

Další promrzlý týden je opět za námi a nás čeká příjemná povinnost představit vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Při procházení všech těch kapel, co jsme zde již měli, jsme si vzpomněli, že jedni rockoví velikáni nám tu přece jen chybí. Rychle to napravujeme a v dnešním díle se budeme věnovat kapele Sweet. V těchto mrazivých dnech vás zaručeně rozpálí jejich hit Ballroom Blitz! Informace o songu a kapele od Kariho. The Ballroom Blitz byla poprvé vydána roku 1973 jako singl a napsali ji textaři Nicky Chinn a Mike Chapman. Téměř ihned po vydání zaznamenali Sweet s touto písní velké úspěchy v podobě 2. místa hitparády UK Singles chart a 5. místa v hitparádě Billboard Hot 100. V kanadské hitparádě obsadila dokonce 1. místo. Rok po vydání se objevila na albu Desolation Boulevard. Text skladby je inspirován událostí z roku 1973, kdy kapela vystupovala v hale v Kilmarnocku (Skotsko) a byla nucena opustit pódium kvůli velkému přívalu lahví z publika. Píseň byla také mnohokrát coverována nebo sloužila jako inspirace k jiným písním. Objevila se také ve velmi podařeném českém filmu s názvem Občanský průkaz. Britská skupina Sweet vznikla počátkem roku 1968 pod tehdejším názvem Sweetshop. Žánr, který kapelu asi nejvíce vystihuje, je glam rock. Skupinu založili zpěvák Brian Connolly, bubeník Mick Tucker, basák Steve Priest a kytarista Frank Torpey. První vystoupení kvartet absolvoval v únoru 1968. V roce 1970 nahradil své dva předešlé kytaristy Andy Scott a název skupiny se zkrátil pouze na Sweet. Čtveřice začala zároveň spolupracovat s dvojicí textařů Nickym Chinnemem a Mike Chapmanem, kteří mimo jiné napsali i dnešní klenot. Sweet patřili bezesporu mezi nejdůležitější kapely glam rocku a mezi jedny z nejúspěšnějších kapel 70. let vůbec. V České republice je bylo možno vidět na festivalu Masters of Rock v roce 2005. V tomtéž roce vystupovali také na koncertě v Praze se skupinou Slade (Far Far Away).

Další týden nám uplynul jako voda a my tu pro vás máme další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes si představíme kapelu, která není ani z USA, ani z Velké Británie, jak v našem okénku bývá zvykem. Kapela pochází ze Švédska, odkud je mimo jiné i popová klasika ABBA (Dancing Queen). Hit od skupiny Europe, který zaručeně každý z vás zná, se jmenuje The Final Countdown, a právě on se stal dnešním dalším klenotem naší klenotnice! Informace o kapele a písni přinesl opět Kari, kterému nyní předávám slovo. The Final Countdown je píseň z roku 1986 napsaná zpěvákem Joeym Tempestem pro švédskou skupinu Europe. Poprvé se písnička objevila na stejnojmenném albu a okamžitě se stala hitem. Dostala se dokonce na 1. místa hitparád v 26 zemích a prodalo se jí na 8 milionů kopií. Píseň byla založena na klávesovém riffu, který Tempest složil mezi lety 1981 a 1982 na klávesách půjčených od Mica Michaeliho. Text byl inspirován písní Davida Bowieho s názvem Space Oddity. Od Bowieho jsme vám v minulosti přinesli píseň Heroes. Videoklip obsahuje záběry ze dvou koncertů v Solnahallenu v Solně ve Švédsku, 25. a 26. května, a ze zvukových zkoušek na těchto koncertech. Europe je švédská skupina založená v roce 1979, často spojována s glam metalem, avšak jejich hudba se dá považovat spíš za hard rock. Současnými členy skupiny jsou: Joey Tempest (zpěv), John Norum (kytara), John Levén (basa), Mic Michaeli (klávesy) a Ian Haugland (bicí). Známá je především dnešním klenotem, který jí v podstatě zajistil hudební nesmrtelnost. Za svoji existenci Europe vydali osm studiových a tři živá alba. První větší úspěch zaznamenala v roce 1982 na soutěži Rock-SM, které se účastnilo kolem 4 000 kapel. Tuto soutěž vyhrála a v jejím průběhu si změnila název na Europe. O rok později vydali členové skupiny své první album Europe. Kapele se po pár letech nedostávalo tak velké pozornosti v médiích díky boomu grunge hudby (Nirvana), a tak se v roce 1992 skupina rozpadla a její členové se věnovali sólovým projektům. V roce 2004 se skupina zase dala dohromady a nahrála album Start from the Dark. Zatím posledním albem této kapely je Last Look at Eden, které vyšlo roku 2009.

Opět po týdnu vás zdravíme u dalšího krásného středečního rána ve společnosti dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Především bychom vám chtěli poděkovat za podporu tohoto okénka v podobě vysokého hodnocení, moc si toho vážíme. Dnes si dáme další „opáčko“, tentokrát kapely KISS, od které jsme si pro vás připravili song Crazy Crazy Nights. Info o kapele vám přinesl Kari u písně I Was Made For Lovin‘ You. K informacím o kapele bych snad jen dodal, že v současnosti se KISS chystají vydat album s názvem Monster, které by mělo vyjít v červnu tohoto roku. Crazy Crazy Nights mohli fanoušci poprvé slyšet jako úvodní song alba Crazy Nights, které vyšlo roku 1987. Ačkoliv se písni v americké hitparádě příliš nedařilo, v Anglii sklidila poměrně velký úspěch v podobě 4. místa hitparády UK Singles Chart. Stala se tak vůbec jejich první písní, co se umístila v top 10 tohoto žebříčku, a stále je v Anglii velkým hitem. Skladba obsahuje větu „We love it loud“, která odkazuje na dřívější song skupiny, I Love It Loud.  Poté, co Eric Carr odešel od KISS, byla Crazy Crazy Nights vyřazena z koncertních setlistů, ale fanoušci ji chtěli zpět, a tak se po dlouhé době zase objevila v rámci turné Sonic Boom Over Europe Tour v roce 2010.

Zdravíme naše posluchače s přáním krásného středečního rána, které se vám pokusíme zpříjemnit dalším hudebním klenotem 20. století. Opět jsme se rozhodli vyslyšet vaše prosby v komentářích, kterých bylo o tuto kapelu opravdu požehnaně, a přeložili něco od partičky, která si říká Whitesnake. Nebude to ale jen tak něco, bude to jejich nejznámější hit s názvem Here I Go Again! Tradiční info o kapele a písni sepsal Kari. Původní verze songu Here I Go Again vyšla na albu Saints & Sinners roku 1982. Složili ji zpěvák David Coverdale a kytarista Bernie Marsden. Píseň poté byla upravena a její druhá verze, kterou jsme vybrali jako dnešní klenot, vyšla na albu, které se jmenovalo stejně jako skupina, roku 1987. Hlavní rozdíly mezi těmito dvěma verzemi byly v hudebním stylu. První verze byla v takovém spíše blues-rocku, kdežto druhá verze je pravý hard rock. Druhá verze je mnohem známější než ta první a umístila se na 1. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a kanadské hitparády Canadian Singles Chart. Whitesnake je anglická hard rocková kapela založená Davidem Coverdalem (slavným hlavně z doby, kdy hrál s Deep Purple) v roce 1977. Hráli hlavně v 80. letech, ale koncertují dodnes, i když v úplně jiném složení. V listopadu minulého roku navštívila kapela i český Frýdek-Místek. Pár měsíců před tím se objevila na společném koncertě s kapelou Judas Priest v pražské O2 areně. Původní sestava kapely vypadala následovně: David Coverdale (zpěv), Bernie Marsden (kytara), Micky Moody (kytara), Neil Murray (basa), David „Duck“ Dowle (bicí) a Brian Johnston (klávesy). Během celé své existence se kapela nejvíce blížila Deep Purple, nejenom proto, že tři členové s nimi kdysi hráli, ale také proto, že Deep Purple prostě v té době hodně ovlivňovali hudební scénu.

Zdravíme naše věrné fanoušky u dalšího středečního hudebního klenotu 20. století! Dnes si pustíme velice povedenou pomalou baladu od mistrů v tomto oboru. Jedná se samozřejmě o německou kapelu Scorpions, od které si dáme velice známou věc – Send Me an Angel. Info o písni sepsal Kari. Jelikož jsme se nedávno rozhodli, že některé kapely si v tomto okénku zaslouží zopakovat, pokračujeme v nastoleném trendu. V únoru tohoto roku jsme vám přinesli nejznámější skladbu od skupiny Scorpions – Wind of Change, kde si také můžete přečíst informace o této kapele, které sepsal rovněž Kari. Send Me an Angel je power balada, která poprvé vyšla na albu Crazy World roku 1990. Na tomto albu se stala tzv. signature songem a umístila se velmi vysoko na žebříčcích evropských hitparád. Fanoušci si ji také mohli vychutnat ve verzi s orchestrem, konkrétně na albu Moment of Glory, které vyšlo v roce 2000, nebo akusticky na albu Acoustica roku 2001. Píseň nemá nic společného se stejnojmenným tanečním hitem od skupiny Real Life. V roce 1994 vydala heavy metalová skupina Black Sabbath album Cross Purposes, na jehož obalu je úplně stejný hořící anděl, jako je na obalu singlu od skupiny Scorpions. Ani jedna z kapel tuto náhodu (?) nekomentovala. Zároveň bych vás chtěl „pozvat“ na comebackové turné legendy Black Sabbath, v jehož rámci navštíví i Prahu. Koncert se koná 6. června příštího roku a vstupenky na něj jsou již téměř vyprodané, i když předprodej začal před necelými čtrnácti dny. Já tam budu, a co vy?! :-)

Opět po týdnu vám přejeme krásné středeční ráno. Zajisté na vás všechny již dopadla ta pravá vánoční atmosféra nejen díky zdejším videím s vánoční tématikou. My také přispějeme svou troškou do mlýna v rámci Hudebních klenotů 20. století. Vybírání nějakého vánočního klenotu nebylo vůbec snadné, obzvlášť když hity typu Last Chritmas nebo Happy Xmas (War Is Over) pro vás bakeLit přeložil již minulý rok. Nakonec jsme se rozhodli pro známý singl Do They Know It's Christmas? od charitativní superskupiny Band Aid, u kterého se zajisté každý z vás zamyslí... Nápad napsat a vydat tento song dostali v roce 1984 hudebníci Bob Geldof a Midge Ure, kteří viděli ve zprávách reportáž o hladomoru v Etiopii. Okamžitě je napadlo, jak získat potřebné peníze pro charitativní organizaci za boj proti hladomoru v Etiopii. Geldof pak oslovil řadu známých hudebních osobností z Irska, USA a Británie (jejich seznam najdete níže) a výsledkem byl do té doby nejprodávanější singl britské historie, kterého se za první týden prodalo více než milion kopií a číslem jedna UK Singles Chart zůstal po následujících pět týdnů. Další finanční prostředky pak v roce 1985 přinesl velký charitativní koncert s názvem Live Aid. Adam Clayton (U2), Phil Collins (Genesis), Bob Geldof (The Boomtown Rats), Steve Norman (Spandau Ballet), Chris Cross (Ultravox), John Taylor (Duran Duran), Paul Young, Tony Hadley (Spandau Ballet), Glenn Gregory (Heaven 17), Simon Le Bon (Duran Duran), Simon Crowe (The Boomtown Rats), Marilyn, Keren Woodward (Bananarama), Martin Kemp (Spandau Ballet), Jody Watley (Shalamar), Bono Vox (U2), Paul Weller (The Style Council), James “J.T.” Taylor (Kool & the Gang), George Michael (Wham!), Midge Ure (Ultravox), Martyn Ware (Heaven 17), John Keeble (Spandau Ballet), Gary Kemp (Spandau Ballet), Roger Taylor (Duran Duran), Sarah Dallin (Bananarama), Siobhan Fahey (Bananarama), Pete Briquette (The Boomtown Rats), Francis Rossi (Status Quo), Robert ‘Kool’ Bell (Kool & the Gang), Dennis J. T. Thomas (Kool & the Gang), Andy Taylor (Duran Duran), Jon Moss (Culture Club), Sting (The Police), Rick Parfitt (Status Quo), Nick Rhodes (Duran Duran), Johnny Fingers (The Boomtown Rats), David Bowie, Boy George (Culture Club), Holly Johnson (Frankie Goes to Hollywood), Paul McCartney, Stuart Adamson (Big Country), Bruce Watson (Big Country), Tony Butler (Big Country), Mark Brzezicki (Big Country).

Zdravím posluchače Hudebních klenotů 20. století. Dnes jsem pro vás přeložil jednu z mých nejoblíbenějších písní. More Than a Feeling je singl ze stejnojmeného alba od kapely Boston. Umístil se jako pátý v prestižním hudebním žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je jedním z pilířů klasického rocku. Můžete ji znát z trailerů k filmu Muži, co zírají na kozy a z filmu samotného.

Po týdnu vám opět vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnes si dáme pro každého notoricky známou skladbu od hudebního dua jménem Simon & Garfunkel. Nastražte ušní bubínky a vychutnejte si krásnou melodii hitu Mrs. Robinson! Tradiční informace o písni vám krátce shrnul Kari. Jelikož jsme tu talentované folkové duo Simon & Garfunkel již jednou měli, informace o nich si můžete přečíst v rámci songu The Sound of Silence. Mrs. Robinson napsal Paul Simon a vyšla jako singl roku 1968. Téměř ihned poté obsadila 1. místo v americké hitparádě Billboard Hot 100 a stala se tak druhým hitem tohoto dua, který se v této hitparádě vyšplhal na 1. místo. Poprvé to bylo v roce 1965 s již zmiňovaným The Sound Of Silence. Předešlou a nedokončenou verzi této skladby mohli posluchači poprvé slyšet již v roce 1967 na soundtracku k filmu The Graduate a právě na motiv tohoto filmu je napsán i text. Rok poté vyšla její hotová verze na čtvrtém studiovém albu s názvem Bookends. Za tento song obdrželo duo Simon & Garfunkel Grammy za nahrávku roku 1969. Společně s touto skladbou byl v nominaci i velký hit skupiny Beatles – Hey Jude, měla tedy slušnou konkurenci. V songu se také objevilo jméno slavného baseballisty Joea DiMaggia ve verši „Proč jsi odešel, Joe DiMaggio?“ - Joe DiMaggio nad tím dlouho přemýšlel a tvrdil, že nikam neodešel. Simon mu následně vysvětlil, že je zde užito jeho jméno pouze kvůli tomu, aby vycházely slabiky.

Krásné středeční ráno, milí posluchači, vítáme vás u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnes si dáme melodickou pecku od kapely, o kterou jste si mnohokrát v komentářích žadonili, a jelikož patří ke Kariho nejoblíbenějším, tady ji máte! Melodii písně Walk of Life, kterou zajisté každý z vás zná, nahrála skupina Dire Straits, o které vám pár slov poví Kari. Song Walk of Life vyrazil do světa na jednom z celosvětově nejprodávanějších alb 80. let - Brothers in Arms roku 1985. Čísla o úspěšnosti singlu hovoří jasně, americká hitparáda Billboard Hot 100 – 7. místo; britská hitparáda UK Singles Chart – 2. místo. Při poslechu vás pravděpodobně zaujme jednoduchá melodie hraná na elektrické varhany, kterou je píseň doprovázena po celou dobu. Text písně je o pouličním umělci, který hraje v metru staré bluesové fláky, jako jsou I Gotta Woman, Be-Bop-A-Lula, What'd I Say a Mack the Knife. Ve videoklipu se střídají záběry kapely a sportovních kiksů. Nejenže si tedy poslechnete krásný song, ale zároveň se i pobavíte u vtipně pojatého videoklipu. :-) Dire Straits byla rocková skupina působící v letech 1977 až 1995. Vznikla v anglickém městě Newcastle. V zakládající čtveřici kapely byli Mark Knopfler (zpěv, kytara, autor hudby a textů), jeho bratr David (kytara), John Illsley (basa) a Pick Withers (bicí). Podle názvu, který znamená v překladu něco jako „strašlivá tíseň“, se dá odvodit, že jejich texty byly především melancholické a velmi klidné. Vůdčím tahounem skupiny se stal Mark Knopfler, který napsal téměř všechny texty a jeho specifická kytara vyluzovala až neuvěřitelně čisté tóny, i proto ho nyní řadíme ke kytarovým velikánům, jako jsou např. Jimmy Page či Jimi Hendrix. Kapela vydala velké množství hitů, za svou bohatou kariéru prodala celosvětově okolo 120 milionů alb a obdržela mnoho významných ocenění. Bohužel, Mark Knopfler se chtěl věnovat vlastním aktivitám, a tak roku 1988 původní sestava zanikla. Poté se ještě pokoušela o comeback, ale měl jen krátké trvání. Minulý rok navštívil Mark Knopfler Prahu a zahrál nejen hity ze svých desek, ale i pár songů „svých“ Dire Straits.

Konečně mezi Hudení klenoty 20. století zařazujeme notoricky známou pecku, která se mezi vašimi přáními objevila vícekrát, než bylo zdrávo. Při poslechu tohoto songu vám určitě naskočí záběry z filmu Forrest Gump, konkrétně tedy scény z Vietnamu. O další info o kapele a písničce se postará během dne Kari. Fortunate Son mohli poprvé fanoušci skupiny slyšet na albu Willy and the Poor Boys v roce 1969. V tomtéž roce vyšla také jako singl a umístil se na 14. místě americké hitparády. Píseň se stala díky svému textu velmi populární během války ve Vietnamu. Objevila se také v mnoha počítačových hrách (Battlefield, Call of Duty), filmech (hlavně Forrest Gump) a reklamách (Wrangler Jeans). Díky popularitě této písně si můžeme pustit také spoustu jejích coverů. Creedence Clearwater Revival byla americká rocková skupina, která existovala od prosince 1967 do června 1972. Vznikla ve městečku El Cerrito ve státě Kalifornie. Skupinu tvořili sólový zpěvák, kytarista a textař John Fogerty, jeho bratr a doprovodný kytarista Tom Fogerty, baskytarista Stu Cook a bubeník Doug Clifford. Jejich hudební styl zahrnoval rock and roll i rock. Navzdory jejich původu ze sanfranciského zálivu, jsou někdy zmiňováni jako skupina, která ovlivnila southern rock. CCR jsou stále hráváni v rozhlasových stanicích po celém světě a často figurují v různých médiích. Skupina prodala 26 milionů alb jen v samotných Spojených státech. CCR byli v roce 1993 uvedeni do Rokenrolové síně slávy.  

Krásné středeční ráno přejeme těm, kdo si nenechali ujít další díl Hudebních klenotů 20. století. Dnes si přidáme další nádhernou baladu do naší obsáhlé klenotnice. A pod pojmem milostná balada se tentokrát skrývá skupina Nazareth a její největší hit Love Hurts. Tak neztrácejme čas a pojďme si společně vychutnat tóny této notoricky známé, nádherné smutné písně, která nám vtrhne slzy do očí. Info o kapele Nazareth a jejím hitu zpracoval Kari. Příjemný poslech! I když už skladbu Love Hurts přirovnáváme automaticky ke skupině Nazareth, musíme říct, že originál není původně od této kapely. Song byl poprvé vydán skupinou, která si říkala The Everly Brothers, v červenci roku 1960. Poté byla píseň mnohokrát coverována například Cher, Rayem Orbisonem či Jimem Capaldim. Avšak nejznámější cover verze skladby byla vydána roku 1974 právě skupinou Nazareth. Tato předělávka se umístila na 8. místě americké hitparády Billboard Hot 100 za dva roky po jejím vydání a stala se mezinárodním hitem. Mnoho firem si ji v té době vybralo do svých reklam, mezi něž patří například Molson, Nissan či Toyota. Celý text písně je vlastně shrnut dvěma slovy v názvu (láska bolí). Skupina Nazareth vznikla roku 1968 ve skotském městě Dunfermline. Proslula především hity Dream On a dnešním klenotem. Původní sestavu této hardrockové kapely tvořili: Dan McCafferty (zpěv), Manny Charlton (kytara), Pete Agnew (basa) a Darrell Sweet (bicí). Jméno získali ze skladby The Weight od skupiny The Band. V roce 1970 se skupina přesunula do Londýna, kde roku 1971 vydala své první, stejnojmenné album. Za svou bohatou kariéru vydali Nazareth neuvěřitelných 32 alb, když počítáme i živá alba. V současné době je skupina na turné při příležitosti vydání jejich zatím posledního alba Big Dogz, které vyšlo v dubnu tohoto roku. V České republice odehraje celkem 6 koncertů, postupně v Praze, Solnici, Ostravě, Beznu, Brně a Havlíčkově Brodě. Perličkou je, že z posledního jmenovaného města oba s bakeLitem pocházíme, a proto jsme tuto kapelu dnes vybrali jako další klenot.

Opět po týdnu čekání vás zdravíme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Školáci čekali celý týden především na zasloužené podzimní prázdniny. Těm, co musí vstávat brzo ráno do práce, přejeme pevné nervy a přinášíme jim krásnou baladu, o kterou si většina z vás dlouho psala v komentářích. Řeč je o skladbě November Rain od nikoho jiného než Guns N‘ Roses a dokazuje, že i rockové kapely dokáží být něžné. Od této kapely vám překladatel Juric před rokem přinesl Don’t Cry. Krátký článek sepsal, jak je u každého dílu zvykem, Kari. November Rain napsal zpěvák skupiny Axl Rose a byla vydána jako singl v červnu roku 1992. Posluchači ji tedy mohli poprvé slyšet na čtvrtém studiovém albu kapely Use Your Illusion I. Skladba byla nahrána kapelou s doprovodem orchestru a vyšplhala se na 3. místo americké hitparády Billboard Singles Charts (stala se zároveň nejdelší skladbou, která se v žebříčku dostala do top 20) a Slashovo sólo v ní na na 6. místo sta nejlepších kytarových sól všech dob. Ačkoliv se na ní nikdo jiný kromě Axela nechtěl příliš podílet, nakonec se stala jednou z nejúspěšnějších skladeb skupiny vůbec. Kvalita videoklipu zdůrazňuje epický charakter skladby. Je to jeden z nejdražších videoklipů vůbec, i proto se rychle stal jedním z nejžádanějších na MTV a také vyhrál MTV Video Music Award. Guns N' Roses je americká hard-rocková skupina založená v roce 1985 v Los Angeles. O dva roky později v roce 1987 kapelu celosvětově proslavilo album Appetite for Destruction, kterého se prodalo přes 28 milionů kopií po celém světě. Počáteční sestava kapely měla pět členů a vypadala takto: Axl Rose (zpěv), Slash (kytara), Izzy Stradlin (kytara), Duff McKagan (basa) a Steven Adler (bicí). Skupina zaznamenala v období let 1987-1993 mnoho úspěchů, vydala několikrát platinová alba Use Your Illusion I a Use Your Illusion II a uspořádala obrovské světové turné. Sestava, která nahrála Appetite for Destuction, se ale postupně kvůli drogám a sporům se zpěvákem Axlem Rosem rozpadla a Rose je dnes jediným jejím členem, který v kapele zůstal. Rose spolu s novou sestavou přes deset let pracoval na novém albu Chinese Democracy, jehož nahrávání stálo přes 13 milionů dolarů, a je tak nejdražším albem všech dob. V současnosti tato sestava stále koncertuje, v září minulého roku dokonce navštívila i Českou republiku, ale nastoupila, jak je jejím zvykem, až o několik hodin později, než měla. Slash se vydal na sólovou dráhu a má poměrně slušné úspěchy. Ze slavných průšvihů Axela Rose můžeme připomenout například jeho napadení fanouška, který si natáčel koncert na videokameru.

V dnešních Hudebních klenotech 20. století si představíme americkou písničku o zmařeném životě v New Orleans s názvem The House of the Rising Sun, jejíž původní autor je dodnes neznámý. Dočkala se již spousty cover verzí, ale asi nejvíce ji proslavila britská rocková kapela The Animals. Více informací o samotné skupině a songu nese Kari. Krásnou lidovou folkovou baladu The House of the Rising Sun (někdy také Rising Sun Blues) si Animals vybrali do svého repertoáru roku 1964. Její původ je neznámý a mezi hudebníky často vznikaly diskuze, kdo ji vlastně napsal. Alan Price z Animals tvrdí, že původní verze písně pocházela z 16. století z Anglie a byla o nevěstinci v anglickém Sohu a angličtí emigranti přinesli song do Ameriky, kde byl předělán, aby se v něm vyskytovalo město New Orleans. V interview Eric Burdon říká, že tuto píseň poprvé slyšel v klubu v Newcastlu, kde ji zpíval folkový zpěvák Johny Handle. Animals byli v té době na turné s Chuckem Berrym a vybrali si tento song, protože chtěli zpívat něco výrazného, co každého zaujme. Píseň dostala mnoho ocenění a umístila se na prvním místě v hitparádách v USA, Anglii, Švédsku, Finsku a Kanadě. The Animals byla britská, původně R&B kapela z 60. let. Původní obsazení kapely bylo takovéto: Alan Price (varhany), Hilton Valentine (kytara), Bryan „Chas” Chandler (kontrabas), John Steel (bicí). Skupině dodával šťávu její agresivní bluesový zvuk a výborně zabarvený hluboký hlas Erica Burdona, kterého získali až později po založení. Triumfálně se ale „vynořili“ v psychedelické éře druhé poloviny 60. let. Zřejmě nejstylovější britská R&B skupina 60. let. vznikla jako „Alan Price Combo“ v Newcastelu, kde o sobotách hrála v nabitém Downbeat Clubu. Po získání zpěváka E. Burdona přesídlila do honosnějšího klubu A-Go-Go a začátkem roku 1964 změnila jméno na Animals. Pak vystupovala v klubech v Londýně a okolí. V září 1966 Burdon neočekávaně skupinu rozpustil, koncem téhož roku však zformoval tzv. New Animals.

Hlásíme se do služby s novým dílem Hudebních klenotů 20. století! Týden uplynul jako voda a dnes si dáme hitovku, kterou bude zajisté každý příznivec kvalitní rockové muziky znát. Tématem písně je válka a armádní prostředí, tudíž nám hned naskočí název In the Army Now a skupina Status Quo! Pojďte si s námi společně zavzpomínat na tento song, o němž napsal pár řádků Kari. In The Army Now jako první natočilo a vydalo nizozemské duo Rob a Ferdi Bollandovi v roce 1981. Skupina Status Quo vydala tuto skladbu roku 1986 na stejnojmenném albu. Verze skupiny Status Quo se vyšplhala na 2. místo v anglické hitparádě singlů. Výkřik „Stand up and fight!“ pochází z úst zpěváka skupiny Slade (Far, Far Away v rámci Klenotů) Noddyho Holdera. Píseň byla postupně coverovaná do slovinštiny, francouzštiny a němčiny. Roku 2010 skupina Status Quo společně s armádním orchestrem skladbu předělali a veškerý výtěžek byl věnován charitám British Forces Foundation a Help For Heroes. Status Quo je anglická rocková kapela, známá díky hudebnímu stylu boogie. V roce 1962 ji založili Francis Rossi a Alan Lancaster v Londýně. Původní sestava kapely vypadala následovně: Francis Rossi (kytara), Alan Lancaster (basa), Rick Parfitt (zpěv, kytara) a John Coghlan (bicí). Od roku 1968 do roku 2007 nabídli svým fanouškům rovných 33 studiových alb a více než 60 hitů ve Velké Británii, tedy více než jakékoliv jiné rockové skupiny. Z těchto hitů se jich 22 dostalo do žebříčku hitparády UK Top Ten. Skupina hraje dodnes a patří k nejdéle fungujícím rockovým skupinám vůbec. 5. 11. 2011 přijede kapela do České republiky v rámci festivalu s názvem Rocková Olomouc. Olomouckému publiku se ovšem představí v pozměněné sestavě, než byla ta původní.

Opět po týdnu vás vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnešní den volna jsme se vám rozhodli zpříjemnit jednou peckou, kterou zná snad každý. Dnes se vrátíme zpět do doby, kdy světu vládly „květinové děti“. A jelikož song San Francisco od Scotta McKenzieho tu již máme, nezbývá nám nic jiného než píseň California Dreamin' od skupiny The Mamas & the Papas! Informace sepsal jako vždy Kari, dobře se bavte! California Dreamin' poprvé vyšla v roce 1965 na albu If You Can Believe Your Eyes and Ears. Píseň je o muži, který žije v chladné zimní krajině a touží se dostat do slunné Kalifornie. Song byl napsán roku 1963 Johnem Phillipsem a Michelle Phillipsovou, když žili v New Yorku. John měl o této skladbě sen a probudil Michelle, aby mu pomohla s psaním. V tu dobu byli manželé Phillipsovi členy folkové skupiny The New Journeymen, která se později přejmenovala na The Mamas & the Papas. Mnoho lidí určitě zná cover této písně od skupiny Global DJ's, ale tato verze nemá s původní téměř nic společného. The Mamas & the Papas byla vokální skupina 60. let, která vznikla v New Yorku. Složení kapely bylo takovéto: Cass Elliot, John Philips, Denny Doherty a Michelle Phillips. Skupina vystupovala a nahrávala od roku 1965 do roku 1968, později se nakrátko sešla v roce 1971. Vydala pět alb a měla 11 hitových singlů v Top 40. Prodala téměř 40 miliónů desek po celém světě. Zvuk skupiny byl založen na čtyřhlasé mužsko-ženské vokální harmonii, aranžovanou Johnem Phillipsem (Scott McKenzie), který byl také autorem většiny skladeb z jejich repertoáru. Po ukončení činnosti skupiny dělala Cass Elliot úspěšnou sólovou kariéru. V roce 1998 byla skupina The Mamas & the Papas uvedena do Rockandrollové síně slávy.  

Úplně poslední prázdninový den nastal. Tento smutný fakt můžou spravit už jen Hudební klenoty 20. století! A že si dnes dáme klenot… Písničku, o kterou jste si mockrát psali. Krásný hlas s nádhernými kytarami, přičemž vše vrcholí houslovým sólem, to vše od skupiny Kansas! Hitovka se jmenuje Dust in the Wind a mnoho lidí zná kapelu Kansas jen díky tomuto songu. Krátké info sepsal jako tradičně Kari. Dust in the Wind byla nahrána roku 1977 a vyšla o rok později na 5. studiovém albu skupiny s názvem Point of Know Return. Největší úspěch zaznamenal song právě v tomto roce, téměř ihned po vydání se ocitl na 6. místě americké hitparády Billboard Hot 100. Jednu z prvních akustických písní skupiny napsal Kerry Livgren. Filozofický text a pomalá melodie písně ji odlišuje od ostatních hitů skupiny. Kytarový part hrají dva kytaristé na šestistrunné kytary, jedna je ve standardním ladění a druhá v tzv. Nashvillském ladění, takže celkový dojem působí jako jedna dvanáctistrunná kytara. Píseň byla mnohokrát coverována a zazněla v nejrůznějších seriálech (Family Guy!) a filmech. Kansas je americká rocková kapela, kterou členové pojmenovali podle státu, ve kterém vznikala v 70. letech minulého století. Zakládajícími členy byli kytarista Kerry Livgren, basák Dave Hope a bubeník Phil Ehart, trojice, která spolu hrála již během studií na vysoké škole. První Kansas line-up se vedle baskytary a bicích skládal ze dvou kytaristů hrajících i na klávesy, dvou vokalistů, flétny a saxofonu. Skupina zpočátku hrála skoro zadarmo na srazech motorkářů a také na netypických akcích, jako např. rodea. Jejich největším prvním úspěchem bylo zahřívání obecenstva před koncertem The Doors. Dalším obrovským úspěchem bylo vydání dnešního klenotu. Kapela koncertuje dodnes a za svojí bohatou kariéru vydala velké množství hudebních nosičů a objela spoustu koncertů po celém světě.  

Dobré středeční ráno. Představujeme vám další Hudební klenot 20. století. Jde o hitovku, kterou si jednou pustíte a už ji nemůžete dostat celý den z hlavy. Řeč je o skladbě Lemon Tree, kterou přivedla na svět německá skupina Fools Garden. Své středeční informace nese Kari. Lemon Tree byla nahrána roku 1994, objevila se na Dish of the Day a o rok později vyšla jako singl. V roce 1996 se tento song stal hlavním mezinárodním hitem. Skladba obsadila 1. místo v domácí německé hitparádě. Novou verzi této písně nahrála skupina v roce 2009 pro kompilaci High Times - The Best of Fools Garden. Dodnes je tento song velmi známý a dobře prodávaný po celém světě. Fools Garden je německá skupina, která vznikla v roce 1991 v Pforzheimu (tehdy se ještě jmenovala Fool's Garden) ve složení: Peter Freudenthaler (zpěv), Volker Hinkel (kytara), Thomas Mangold (basa), Roland Röhl (klávesy) a Ralf Wochele (bicí). Kapela vydala celkem 7 alb, z nichž největší zlom a slávu jí zajistilo v pořadí 3. album s názvem Dish of the Day. Na tomto albu se totiž nacházel dnešní klenot, díky kterému zná kapelu většina lidí. Skupinu v roce 2003 opustil baskytarista, kytarista a bubeník. Všichni 3 byli nahrazeni a kapela hraje v této obměněné sestavě dodnes. Po nahrazení jednotlivých členů se kapela přejmenovala z Fool's Garden na Fools Garden (zajímavé). Na koncertech hrají často covery britských rokenrolových skupin, jako například od The Beatles (Help!) či The Who (Baba O’Riley). Pár coverovaných písní od skupiny The Beatles se dokonce objevilo na albech samotných Fools Garden. Máte nějaký soukromý tip na to, co by se tu příští středu mělo objevit? Neváhejte a napište nám do komentářů, třeba příště vybereme právě ten váš oblíbený song.

Přejeme vám krásné středeční ráno okořeněné poslechem dalšího Hudebního klenotu 20. století. Dnes jsme vybrali nejznámější hit od skupiny, která se objevila i na letošním Sázavafestu jako jeden z headlinerů. Jedná se o německou skupinu Alphaville a hit, který zajisté všichni znáte. Článeček sepsal Kari, který by mimo jiné také nejraději zůstal navždy mlád a zítra slaví narozeniny. Forever Young je titulní píseň stejnojmenného debutového alba, které vyšlo roku 1984. Ačkoliv tento hit nikdy v Evropě ani v USA moc nezabodoval, stal se tzv. signature songem kapely a byl coverován mnoha umělci, z nichž můžeme jmenovat například rappera Jay-Zho či našeho zlatého Slavíka Karla Gotta. Alphaville tento song sami zremixovali na taneční verzi. Ve videoklipu k písni se objevuje kapela hrající na koncertě v hale Holloway Sanatorium v Anglii. Mnoho otrhaných lidí, od dětí až po seniory, se probouzí a sledují skupinu, pak jdou pěšky do zářícího portálu ve tvaru diamantu. Song byl také užit v mnoha televizních seriálech, filmech a reklamách. Alphaville je německá skupina, která asi nejvíce proslavila žánr zvaný synthpop. Jejich počátky a vznik se datují do 80. let minulého století. Jejich rodištěm se stalo město Münster v roce 1982. Zpočátku vystupovali pod jménem Forever Young. Zakládající sestava vypadala takto: Bernhard Lloyd (bicí, klávesy), Marian Gold (zpěv) a Frank Mertens, kterého ovšem v roce 1985 vystřídal Rick Echolette (klávesy, basa, kytara). Skupina původně experimentovala se složitým jevištním projevem, avšak postupem času se přiklonila k bezproblémovému popu. Postupně se skupina posouvala od klávesového zvuku do rockovějších poloh. Poněkud dancefloorové album Salvation natáčeli již bez Franka Mertense. Jejich zatím poslední album Catching Rays On Giant vyšlo 19. 11. 2010. Kapela je velmi oblíbená u českého publika, několikrát Českou republiku navštívila a v roce 2009 tu dokonce oslavila své 25. narozeniny – konkrétně na pražském Žofíně, kde si s ní na jednom pódiu zazpíval i Karel Gott.

Další středa v měsíci nám právě začíná a my vám děkujeme, že jste se její začátek rozhodli strávit ve společnosti Hudebních klenotů 20. století. Včera oslavil své 68. narozeniny jeden rockový velikán ze skupiny, která prakticky založila hudební žánr zvaný rock. Tím oslavencem je Mick Jagger ze skupiny The Rolling Stones! Navzdory tomu, že jejich asi nejznámějším songem je hit „(I Can't Get No) Satisfaction“, jsme se rozhodli, že vybereme neméně známou, leč krásnou baladu s názvem Angie. Pár slov sepsal tradičně Kari. Angie vyšla roku 1973 na albu Goats Head Soup. V písni se zpívá o ukončení jednoho milostného vztahu. Song byl vydán jako singl v srpnu roku 1973 a dostal se na vrchol americké hitparády Billboard Hot 100 a dosáhl pátého místa v britské hitparádě singlů. Angie byla téměř úplně jak textově, tak hudebně napsána Keithem Richardsem. Ten ve svém životopise píše, že písnička Angie v podstatě popisuje heroin a jeho pokus o detoxikaci v Německu, aby jednou provždy mohl říci, že „je čistý“. The Rolling Stones je britská rokenrolová skupina v čele se zpěvákem Mickem Jaggerem. Vznikla v Londýně v roce 1962 a hraje dodnes. Skupina se proslavila počátkem 60. let jako protipól skupiny The Beatles. Od počátku hráli drsněji než Beatles a své okolí neustále šokovali svým zjevem a chováním. Nejvíce se ve skupině točil post kytaristy, ať už vlivem drog (Brian Jones), nebo nezvladatelným životním stylem skupiny (Mick Taylor). Nakonec na tomto místě zakotvil vynikající kytarista Ron Wood a dnešní sestava „Stounů“ vypadá takto: Mick Jagger (zpěv), Keith Richards (kytara, zpěv), Ron Wood (kytara) a Charlie Watts (bicí). V žebříčku padesáti nesmrtelných interpretů rock and rollu časopisu Rolling Stone se kapela umístila na 4. místě. Tato banda se postupně svojí vynikající hudbou a neukázněným životním stylem vypracovala mezi absolutní rockovou špičku. Její notoricky známé logo (vypláznutý jazyk) je podle hudebního časopisu Kerrang! nejlepším logem ze všech hudebních skupin. The Rolling Stones poměrně často navštěvovali Českou republiku, a to v letech 1990, 1995, 1998 a 2003, a to pokaždé v Praze. Zatím poslední koncert u nás odehráli na brněnském Výstavišti v červenci 2007. Na souhrn všech koncertů této kapely v České republice se můžete kouknout zde. Doufejme, že Stouni vydrží hrát ještě co možná nejdéle a že k nám opět brzy zavítají.  

Vítejte u dalšího prázdninového dílu Hudebních klenotů 20. století. Dnes jsme konečně vyslyšeli prosby v mnoha komentářích od vás a přeložili song od jednoho chlapíka, kterým se inspirovala nejedna světoznámá kapela. Řeč je pochopitelně o americkém, původně folkovém skladateli a zpěvákovi Bobu Dylanovi. Od něj jsme vybrali song, který pravděpodobně většina z vás zná jako cover verzi od skupiny Guns N´ Roses. O Knockin' on Heaven's Door a Bobovi vám více poví Kari. Knockin' on Heaven's Door je píseň Boba Dylana poprvé uvedená na soundtracku k filmu Pat Garret & Billy the Kid v roce 1973. Knockin' on Heaven's Door patří k nejhranějším písním populární hudby a mnoho umělců natočilo její cover verzi, například Guns N' Roses (jejich verze se dostala na druhé místo britského singlového žebříčku a je ze všech cover verzí nejhranější), Bob Marley, U2 či Bon Jovi. V roce 1997 vznikl v koprodukci Německa, Nizozemí a Belgie stejnojmenný film, který se písní inspiroval. Českou verzi této písně nazpívala skupina Děda Mládek Illegal Band a zpěvák Petr Kalandra. Píseň popisuje pocity a dojmy umírajícího náměstka, který již nemůže pokračovat ve své roli strážce zákona. Bob Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman, se narodil 24. května 1941 v Duluthu, státě Minnesota a je americkým skladatelem a zpěvákem. Dylan inspiroval svojí unikátní hudbou, v níž je sám interpretem, autorem, kytaristou i hráčem na elektronickou foukací harmoniku, naprosto ojedinělým jevem. Zavedl do popové, folkové a rockové hudby zvláštní frázovitý styl „zpěvu nezpěvu“, který nadchl mnoho dalších interpretů a tvůrců. Jedině díky němu se v rockové oblasti fenomenální kytarista Jimi Hendrix rozhodl také zpívat, inspiroval Micka Jaggera v brilatní rockové frázovitosti písní, podobně Madonnu a Michaela Jacksona. Ukázalo se, že Dylanovo tiché ševelení nebo broukání má pro rockovou hudbu nebývalý a cenný skrytý náboj, skutečné hudební a poetické charisma. Bob stále koncertuje, v červnu minulého roku navštívil i pražskou O2 arenu.  

Opět tu máme po týdnu den, na který čeká nejeden příznivec kvalitní muziky. Pravidelní diváci či posluchači Hudebních klenotů 20. století zajisté zbystřili. Ano, je to tak, i dnes vám nabídneme další hezký song z 20. století. Protentokrát trošičku zmírníme, dáme si totiž nejznámější pecku od skupiny Eagles. Znalci hudby již určitě tuší, že na scénu přichází Hotel California a s pár slovy o ní Kari. Hotel California je titulní skladba stejnojmenného alba The Eagles z roku 1976, která vyšla začátkem roku 1977 také jako singl. Hotel California patří mezi nejznámější skladby této skupiny. Jejími autory jsou Don Henley, Glenn Frey a Don Felder. Jako jedna z jejich nejpopulárnějších patří dodnes do základního repertoáru živých vystoupení a kompilačních alb. Hlavní linií skladby je vyprávění historky unaveného cestujícího, který zůstal uvězněný v hrůzostrašném hotelu, který se zpočátku zdál být lákavý. Text písně je metaforou o požitkářství a sebedestrukci v hudebním průmyslu jižní Kalifornie, kde je Hollywood přirovnávaný k luxusnímu hotelu, který zpočátku vítá a nabízí splnění všech tužeb, ale výsledkem je past pro jeho návštěvníky s jejich sebedestruktivními požadavky. Song byl v březnu roku 1977 jeden týden na vrcholu žebříčku Billboard Hot 100. Kytarové sólo v této skladbě je umístěné v hodnocení časopisu Guitar World na osmé pozici mezi 100 nejlepšími sóly všech dob. Skupina Eagles byla založena v srpnu 1971, tehdy byla ve složení Glenn Frey (kytara), Bernie Leadon (kytara), Don Henley (bicí) a Randy Meisner (basa). V roce 1975 Leadona vystřídal kytarista Joe Walsh a brzy se skupina rozšířila o dalšího kytaristu Dona Feldera, takže byla pětičlenná. Se svými pěti singly a šesti alby na prvním místě žebříčků se tato skupina stala jednou z nejúspěšnějších kapel 70. let. Na konci 20. století byla dvě alba této skupiny, kompilace Eagles: Their Greatest Hits 1971–1975 a studiové album Hotel California, řazena mezi deset nejprodávanějších alb (do roku 2001). 29krát platinové album Eagles: Their Greatest Hits 1971–1975 patří k deseti nejlépe prodávaným albům hudební historie. Skupina The Eagles se v roce 1980 rozpadla, ale členové skupiny se v roce 1994 znovu sešli (ve videu zazní věta: "Jen pro úplnost, nikdy jsme se nerozpadli, jenom jsme si vzali na 14 let dovolenou.") při sestavování alba Hell Freezes Over, na kterém se nacházela sbírka skladeb z koncertů a nových studiových nahrávek. Od této doby spolu příležitostně koncertují. V roce 1998 byla skupina Eagles uvedená do Rockandrollové síně slávy. 8. června 2009 vystoupila skupina také v pražské O2 aréně.

Je středa ráno a naše příjemná povinnost představit vám další z Hudebních klenotů 20. století je opět tady. Minulý díl byl tak trochu netradiční, jelikož se ho ujal BugHer0 a zrovna na středu připadl Den dětí, a tak zvolil hit našeho mládí. Nyní se vracíme zpět do starých kolejí a dáme si nejznámější hit od anglické skupiny Oasis, a to Wonderwall, o němž už vám tradičně něco poví Kari. Wonderwall napsal kytarista a hlavní skladatel skupiny Oasis Noel Gallagher. Píseň byla vydána jako třetí singl z alba (What's the Story) Morning Glory? v říjnu roku 1995. Umístila se na 2. místě UK Singles Chart. Skladba se dokázala dostat i na 8. místo Hot 100 Singles Chart, což byl pro Oasis americký průlom, žádný jejich hit se už v USA tak vysoko nedostal. I proto se tato píseň stala jejich tzv. signature songem. Gallagher říká, že je to píseň o imaginárním příteli, který přijede a zachrání vás od sebe samotného, ačkoliv dříve tvrdil, že byla napsána pro jeho manželku, se kterou se později rozvedl. V roce 2008 se k této písni ovšem vyjádřil úplně jinak, než jak by kdokoliv čekal, a řekl něco jako: "Nemůžu tuhle podělanou písničku vystát! Pokaždé, když jsem ji musel zpívat, chtěl jsem roubík. Problém je, že tato píseň pro nás znamenala mnoho.“ Oasis byla britská hudební skupina, která vznikla v Manchesteru roku 1991. V průběhu 90. let byli zahrnováni do hudebního žánru britpop. Hlavní část skupiny tvořili až donedávna bratři Liam a Noel Gallagherovi, kteří také jako jediní působili ve skupině po celou dobu její existence. Oasis vypadali v původním složení takto: Liam Gallagher (zpěv a tamburína), Paul Arthurs (kytara), Paul McGuigan (basa) a Tony McCarroll (bicí), později se k nim přidal starší bratr Liama Noel Gallagher (kytara a vokály). Noel 29. května oslavil 43 let. V roce 2009 kapela prodala přibližně 70 milionů desek po celém světě, z nichž asi nejznámější je právě deska (What's the Story) Morning Glory?, ze které pochází i dnešní klenot. Skupina byla také uvedena v Guinnessově knize světových rekordů v roce 2010 pro "Nejdelší výdrž kapely v Top 10 UK Chart" po nevídané sérii 22 Top 10 po sobě jdoucích hitů ve Velké Británii. V srpnu 2009 Noel Gallagher oznámil svůj odchod ze skupiny po zákulisní hádce s Liamem před vystoupením na festivalu. Kapela, zahrnující zbývající členy Oasis a vedená Liamem Gallagherem, se rozhodla pokračovat v nahrávání společně pod názvem Beady Eye.  

Víte, co je dneska za den? Ano. Dneska je Den dětí! Proto jsem se rozhodl zafušovat bakeLitovi do řemesla a přeložit pro Hudební klenoty 20. století tuhle hudební pecku, na kterou jsem se už dlouho chystal, protože ji mám rád a při každém poslechu mi připomíná dětství. Kdo ji ještě neslyšel, jako by nežil. :-) Hanson je bratrské hudební trio, které vzniklo v roce 1997. Hansoni se nejvíce proslavili právě touto písní, hitem MMMBop, za který byli v tomtéž roce dokonce nominováni na Grammy. Myslím, že kdybych po vás chtěl vyjmenovat další jejich písně, ani si neškrtnete, stejně jako já. Ale to vůbec nevadí, protože tu máme MMMBop a můžeme si ho pouštět pořád dokola! :-D Přeji příjemný den a pozdravujte děti.