Hudební klenoty 20. století

Kanadská skladatelka a zpěvačka Alanis Morissette vydala v roce 1995 své třetí studiové album Jagged Little Pill. Na něm se objevila agresivní rozchodová píseň You Oughta Know, která Alanis vyhrála Grammy za nejlepší rockovou skladbu a nejlepší ženský rockový výkon. Vzhledem k ofenzivnímu textu média často spekulovala, o kom píseň je. Ačkoli se objevilo téměř každé jméno Alanisiných bývalých partnerů, americký komik Dave Coulier přiznal, že je zřejmě o něm, protože se v textu poznává. Sama Alanis to však nikdy nepotvrdila a rozhodla se nechat si jméno toho, kdo ji inspiroval, pro sebe. Hudební stanice VH1 zařadila tuto píseň na 12. místo mezi 100 nejlepšími skladbami 90. let. Alanis Morissette se narodila 1. června 1974 v Ottawě. První dvě alba vydala pouze v Kanadě, celosvětového úspěchu však dosáhla až přelomovým třetím albem, zmiňovaným Jagged Little Pill, z nějž pochází i notoricky známá skladba Ironic. Tato deska se stala nejprodávanějším albem ženské sólové interpretky v dějinách pop music. Poté vydala ještě devět alb a spolupracovala na několika soundtracích (Letopisy Narnie, Princ z Persie, Město andělů a další). Alanis je buddhistka, dříve byla zapálenou vegankou a bojovala za práva zvířat, například prostřednictvím organizace PETA. V roce 2010 se provdala za rappera Maria Treadwaye.

Se dvěma písněmi od dua Simon & Garfunkel jste se tu už setkali. Do třetice všeho dobrého se podíváme na jejich baladu Bridge over Troubled Water, kterou napsal Paul Simon v létě roku 1969 přímo pro Arta Garfunkela. Skladba dvojici vyhrála Grammy za nejlepší nahrávku roku a dosáhla mnoha dalších úspěchů, včetně prvního místa v žebříčcích U.K. Singles Chart, U.S. Billboard Hot 100 a šesti dalších. Dostala se také na 47. místo mezi 500 nejlepšími skladbami všech dob časopisu Rolling Stone. Přesto však právě při nahrávání této skladby vygradovaly neshody mezi oběma hudebníky a nakonec se Bridge over Troubled Water se stejnojmenným albem staly jejich poslední nahrávkou. Video pochází z legendárního koncertu v Central Parku pro 500 000 lidí.

Jednou z kapel, které v 70. letech šířily žánr new wave, byli i bostonští The Cars. Skladba Drive, kterou v roce 1984 napsal zpěvák a kytarista polského původu Ric Ocasek, se stala jejich největším hitem. Drive se umístila v britském žebříčku na pátém, v USA dokonce na třetím místě. Video natočil v té době třiadvacetiletý herec Timothy Hutton, který je držitelem Oscara za vedlejší mužskou roli ve filmu Obyčejní lidé. Píseň nazpíval baskytarista skupiny Ben Orr. Zajímavostí je, že dívkou, která se objevuje v klipu, je v té době teprve devatenáctiletá česká modelka Pavlína Pořízková, která se během natáčení klipu seznámila právě s Ricem Ocasekem, kterého si později vzala. (V klipu je to onen tmavovlasý muž, se kterým Pavlína mluví.) The Cars vznikli v roce 1976 jako představitelé žánru new wave ve městě Boston. Členy kapely jsou zpěvák a kytarista Ric Ocasek, kytarista Elliot Easton, klávesista Greg Hawkes, bubeník David Robinson a zpěvák a baskytarista Benjamin Orr, který v roce 2000 podlehl rakovině. Do roku 1988, kdy se kapela rozpadla, vydali The Cars celkem šest alb, z nichž nejúspěšnější bylo Hartbeat City z roku 1984. Video k písni You Might Think získalo cenu MTV. V roce 2010 se The Cars dali opět dohromady v původní sestavě (pochopitelně bez Bena Orra) a vydali společně nové album Move Like This.

Dnes se s hudebním klenotem podíváme do 90. let za jednou z mých nejoblíbenějších kapel, kalifornskými Faith No More. Everything’s Ruined je skladba ze čtvrtého studiového alba kapely, nazvaného Angel Dust. Singl vyšel 9. listopadu 1992 a na stejném albu se objevily i notoricky známé hity jako Midlife Crisis nebo Easy. Text písně je údajně metaforou na americkou ekonomiku (kterou není těžké pochopit), ovšem texty Mika Pattona se téměř všechny vyznačují tím, že do nich velmi rád vkládá slova, která sice nedávají valný smysl, ale dobře se mu vyslovují nebo se mu zkrátka líbí, jak znějí. Právě tahle Pattonova záliba je příčinou mnoha dohadů fanoušků, kteří v každé druhé skladbě FNM hledají skryté významy. Magazín Q umístil skladbu Everything’s Ruined na 75. místo v žebříčku stovky nejlepších kytarových skladeb všech dob. Zlom v historii kapely Faith No More nastal v sedmém roce její existence, když se po několika personálních změnách za mikrofon postavil teprve devatenáctiletý mladík jménem Mike Patton. V roce 1989 FNM vydali album The Real Thing, které mělo sice tichý nástup, ale během několika následujících měsíců se dočkalo obrovského úspěchu, včetně nominace alba na cenu Grammy. Novátorství skupiny tkvělo především v divokých kombinacích různých hudebních žánrů od hard rocku až po jazz. A co bylo pro Faith No More především typické, byl temperament Mikea Pattona, který se naplno projevoval při živých vystoupeních. Jeho nezaměnitelný a výrazný hlasový projev se ukázal být pro kapelu obrovským přínosem. Zajímavostí je i to, že Pattonův hlas byl použit pro skřeky nakažených ve filmu Já, legenda. Skladba Epic se v roce 1990 stala jednou z nejhranějších na stanici MTV a určila směr, jakým se rocková hudba bude ubírat v 90. letech. Po The Real Thing vydala kapela ještě alba Angel Dust, King for a Day... Fool for a Lifetime a Album of the Year, na jehož obalu se objevila fotografie Tomáše Garrigue Masaryka. V dubnu roku 1998 se kapela rozpadla, ale v roce 2009 FNM oznámili, že vyjedou na poslední turné, nazvané Second Coming Tour. V červenci 2012 měli vystoupit na festivalu Rock for People, ovšem pro nepřízeň počasí byl koncert zrušen.

V roce 1994 vyšla na šestém albu Last of the Independents skupiny The Pretenders skladba I’ll Stand by You. Pro kapelu, která měla za sebou už patnáctiletou kariéru, se stala tato píseň jedním z jejích největších hitů, poznávacím znamením i posledním komerčním úspěchem v Severní Americe. Tuto baladu napsala zpěvačka a kytaristka Chrissie Hynde spolu s Tomem Kellym a Billym Steinbergem, který se inspiroval melodií jednoho z menuetů J. S. Bacha. Skladba se umístila na 16. místě v žebříčku U.S. Billboard Hot 100 a v Británii dosáhla dokonce desátého místa. Dočkala se také několika výrazných cover verzí, jako například té od britské dívčí skupiny Girls Aloud z roku 2004.  Britská skupina The Pretenders byla založena roku 1978. Pozornost hudebních kritiků si získala hned prvním singlem, cover verzí skladby Stop Your Sobbing od The Kinks. První dvě alba, nazvaná jednoduše Pretenders a Pretenders II zaznamenala komerční úspěch v Británii i za mořem. Kaňkou na úspěchu skupiny však byly neustálé experimenty jejích členů s drogami, které v případě zakládajících členů Jamese Honeyman-Scotta a Peta Farndona bohužel skončily jejich smrtí. Jediná stálá členka, zpěvačka a kytaristka Chrissie Hynde nabrala nové členy a společně v roce 1984 vydali album Learning to Crawl. S dalšími personálními změnami však kapela fungovala během 80. i 90. let a vydala v té době další čtyři alba včetně zmiňovaného Last of Independents, které v USA získalo zlatou desku. V roce 2002 a 2008 vyšly The Pretenders další dvě alba. V roce 2005 byli uvedeni do rocknrollové síně slávy.

Dnešní hudební klenot, skladba It’s Oh So Quiet, vznikla už v roce 1951, ale dalo by se říci, že v roce 1995 chytila druhý dech, když ji na své album Post zařadila islandská zpěvačka Björk. A právě dnes, ve středu 21. listopadu, slaví Björk čtyřicáté sedmé narozeniny. Píseň dosáhla na čtvrté místo britského hudebního žebříčku UK Singles Chart a držela se v něm 15 týdnů. Dodnes je považována za zpěvaččin největší hit.  Text písně pojednává o lásce, což je zpěvaččino nejoblíbenější téma. Režisérem videoklipu je oceňovaný Spike Jonze, jehož přičiněním bylo video v roce 1997 umístěno kanálem MuchMoreMusic na osmé místo v žebříčku 40 nejvíce zapamatování hodných videí všech dob.  Björk Guðmundsdóttir, rodačka z islandského Reykjavíku, rozjela svou sólovou kariéru po odchodu z hudebního uskupení The Sugarcubes v roce 1992. V roce 1993 vyšlo Björk první sólové album nazvané jednoduše Debut. Björk vystřídala mnoho hudebních stylů, spolupracovala například s Trickym nebo s Thomem Yorkem z Radiohead. Její hudba je plná experimentů, což se výrazně projevilo na albu Medúlla (2004), na kterém se podíleli například hrdelní zpěvačka Tagaq, japonský beatboxer Dokaka a také zpěvák Mike Patton, frontman skupiny Faith No More. Björk je podruhé vdaná a má dvě děti.

S dnešním hudebním klenotem se podíváme do Velké Británie za alternativní rockovou kapelou Blur. Skladbu Country House vydali Blur v roce 1995 na svém čtvrtém albu The Great Escape a byla první skladbou této kapely, která se dostala na první místo prestižního žebříčku UK Singles Chart. Text o muži, který se z ruchu velkoměsta odstěhuje na venkov, odkazuje na bývalého manažera kapely Dava Balfa. Klip režíroval Damien Hirst, který do hlavní role obsadil Keitha Allena coby muže uvězněného v deskové hře Escape from the Rat Race. V roce 1996 byl klip na BRIT Awards nominován na nejlepší hudební video. Blur vznikli v roce 1989 v Londýně a původně fungovali pod názvem Seymour. Členy kapely jsou zpěvák Damon Albarn, kytarista Graham Coxon, basista Alex James a bubeník Dave Rowntree. Přestože v 90. letech spolu s Oasis patřili k průkopníkům britpopu, později se vydali spíše cestou alternativního a indie rocku. Od roku 1999 se však členové kapely začali věnovat spíš svým vlastním projektům, například Damon Albarn se podílel na úspěchu Gorillaz. Po turné v roce 2003 se kapela rozpadla. V roce 2009 se však členové Blur dali opět dohromady a uspořádali velký koncert v Londýně, který se setkal s nebývalým úspěchem. Do této doby vydali celkem sedm alb.  

Dnešním hudebním klenotem jsou Depeche Mode s jedním z největších elektronických hitů 90. let, skladbou Enjoy the Silence. Enjoy the Silence vydala skupina v únoru roku 1990 na svém albu Violator. Je to jedna z vůbec nejremixovanějších písní, jejíž melodii zná asi každý, ale jen málokdo by si vybavil, jak vlastně zněla původně. Mezi nejhranější cover verze patří například ty od Lacuna Coil, Keane, HIM nebo Susan Boyle. V roce 2004 vydali novou verzi sami Depeche Mode na albu Remixes 81 – 04, o jejíž remix se postaral Mike Shinoda z Linkin Park. Klip ukazuje zpěváka Dava Gahana oblečeného jako krále, který si s sebou nosí skládací židličku. Místa, po nichž se prochází, jsou Skotská vysočina, pobřeží Portugalska a Švýcarské Alpy. Kapela byla nadšená nápadem režiséra Antona Corbijna na ztvárnění Gahana jako muže, který má úplně všechno a hledá jen tiché místo, kde by si mohl v klidu sednout. Depeche Mode vznikli roku 1980 v Essexu. Zakládajícími čelny byli Dave Gahan, Martin Gore, Adam Fletcher a Vince Clark, kterého po vydání debutového alba Speak & Spell nahradil Alan Wilder. Ten však kapelu opustil v roce 1995 a od té doby Depeche Mode fungují coby trio. Kapela prodala celosvětově přes 100 milionů alb, což ji činí nejúspěšnější elektronickou skupinou všech dob. Magazín Q ji zařadil mezi 50 skupin, které změnily svět. Do letošního roku vydali Depeche Mode celkem 12 alb a v příštím roce se chystá vydání dalšího.  

Je opět středa ráno a tedy pravý čas na další Hudební klenot 20. století. Píseň One of Us napsal zpěvák a skladatel Eric Bazilian a nazpívala ji zpěvačka Joan Osborne na své album Relish, vydané v roce 1995. Skladba svým textem vyzývá posluchače k zamyšlení nad existencí Boha a zabývá se vztahem člověka k Bohu. První čtyři verše na samém začátku písně pocházejí z gospelové skladby The Heavenly Airplane. Joan Elizabeth Osborne se narodila roku 1962 v Kentucky. Na konci osmdesátých let se přestěhovala do New Yorku, kde založila vlastní vydavatelství Womanly Hips, avšak své první album Soul Show: Live at Delta 88 z roku 1991 vydala pod hlavičkou Mercury Records. Její druhé album Relish vyšlo v roce 1995 a singl One of Us se stal Joaniným největším hitem, jehož slávu už poté nepřekonala. Do letošního roku vydala celkem sedm studiových alb, na nichž žánrově převládá soul a blues.

Včera bylo 9. října, což znamená, že právě včera by se John Lennon dožil dvaasedmdesátých narozenin. Dnešními výjimečně dvěma hudebními klenoty mu můžeme věnovat krátkou vzpomínku. Skladbu Jealous Guy napsal John Lennon původně s úplně jiným textem a názvem Child of Nature. S tematicky podobnou písní však přišel i Paul McCartney a právě tu The Beatles vybrali na připravované album, zatímco Lennonova skladba byla odložena. Jemu však bylo líto nechat tuto melodii ladem, proto ji přetextoval a v roce 1971 se tak mohla objevit na jeho sólovém albu Imagine jako Jealous Guy. Tato skladba má ze všech Lennonových písní asi nejvíce cover verzí (minimálně 92). Nejslavnější je ta od Roxy Music, vydaná krátce po Lennonově smrti.  

Interpretku tohoto hudebního klenotu 20. století netřeba dlouze představovat. Píseň River Deep – Mountain High napsal producent Phil Spector pro manželské duo Ike & Tina Turner na stejnojmenné album, vydané v roce 1966. Skladba byla velmi úspěšná ve Velké Británii, kde se v hudebním žebříčku usadila na 3. místě, ovšem v USA byla spíše propadákem. River Deep – Mountain High se také dočkala mnoha cover verzí, například od Deep Purple, The Animals, Annie Lennox nebo Céline Dion a objevila se také v seriálu Glee, kde byly jejími interpretkami Naya Rivera a Amber Riley.  Tina Turner, vlastním jménem Anna Mae Bullock, se narodila 26. listopadu 1939 v Tennessee. V 50. letech potkala svého budoucího manžela Ika Turnera, změnila si křestní jméno na Tinu a dvojice začala nahrávat a vystupovat společně. V roce 1971 vydali svůj nejúspěšnější singl Proud Mary. Ikovo agresivní a násilnické chování však v roce 1976 vyústilo v rozvod a Tinina kariéra se na čas utlumila. V roce 1984 však vydává úspěšné album Private Dancer, kterým přešla od soulu k rocku, změnila image a znovu se dostala na vrchol. V roce 1985 získala celkem 4 ceny Grammy. Její koncert v Riu de Janeiru byl na čas zaznamenán v Guinessově knize rekordů díky nejvyššímu počtu diváků. Přišlo jich 182 000.

Dnešní hudební klenot 20. století napsal už v roce 1972 Randy Newman, ale o jeho popularizaci se postaral až Joe Cocker a především film 9 a ½ týdne, ve kterém se objevil.  A která jiná scéna by píseň s takovým textem mohla proslavit, než ta se slavným striptýzem Kim Basinger. V roce 1986 se Cockerův cover Newmanovy písně You Can Leave Your Hat On objevil na albu nazvaném Cocker. Toto album věnoval své matce Madge, která během jeho nahrávání zemřela. Původní verze Randyho Newmana, slavného filmového skladatele, zní spíše jazzově než rockově a má o něco intimnější zvuk. Cockerova verze se dostala na 35. příčku hitparády Billboard Hot Mainstream Rock Tracks. Nálepka striptýzové písně už skladbě zůstala až do dnešních dnů. John Robert „Joe“ Cocker se narodil 20. května 1944 v Sheffieldu v Anglii. V počátcích kariéry byl se svou kapelou Grease Band znám mimo jiné cover verzemi písní Beatles, z nichž nejslavnější je With a Little Help from My Friends. Paul McCartney a George Harrison byli jeho verzí natolik nadšeni, že mu dovolili předělat i další jejich písně. V roce 1983 získal Cocker cenu Grammy za skladbu Up Where We Belong, kterou nazpíval jako duet se zpěvačkou Jennifer Warnes. Objevil se také ve filmu inspirovaném tvorbou The Beatles - Across the Universe, kde zpíval píseň Come Together. Do letošního roku vydal celkem 22 studiových alb.

Další hudební klenot 20. století je píseň, jejíž videoklip nám dnes může na tváři vyvolat spíše úsměv, ale v době svého vydání dosáhl díky takřka filmovému zpracování velké popularity. Americká skladatelka Diane Warren napsala v roce 1995 píseň I’d Lie for You (And That’s the Truth) pro zpěváka Meat Loafa na jeho album Welcome to the Neighborhood. Skladba dosáhla na 13. místo v hudebním žebříčku v USA a na 2. místo ve Velké Británii. Ačkoli by všudypřítomné výbuchy odkazovaly spíše na Michaela Baye (který režíroval jiné Meat Loafovy klipy), tento videoklip natočil režisér Howard Greenhalgh ve stylu filmu Indiana Jones a Dobyvatelé ztracené archy. Vypráví příběh poněkud podceňovaného parťáka dobrodružného hrdiny, který pořád všechny zachraňuje, ale uznání se nedočká. Navíc se zamiluje do krasavice, která ne a ne si uvědomit, kdo že je pro ni ten pravý. Klip pokračuje přesně tam, kde skončilo video k ještě o něco známější písni I'd Do Anything for Love (But I Won't Do That), tedy odjezdem Meat Loafa se svou vyvolenou na motorce vstříc západu slunce. Klip byl odborníky kritizován především kvůli až příliš složitému ději a přehnaným akčním scénám. V hlavní roli se objevil pochopitelně Meat Loaf, šviháckého dobrodruha ztvárnil herec Brett Cullen a zlého generála si zahrál Xander Berkley. Podobně jako v předchozím videu se tu v roli krásky objevuje Dana Patrick, jíž propůjčila hlas zpěvačka Patricia Russo. Meat Loaf, vlastním jménem Marvin Lee Aday, se narodil v září roku 1947 v Dallasu. Po úspěších se svou první kapelou Meat Loaf Soul, v níž mohl poprvé předvést svůj rozsah a sílu hlasu, získal roli v muzikálu Hair v Los Angeles a později i na Broadwayi. To mu otevřelo cestu k dalšímu muzikálu a později i filmu Rocky Horror Picture Show, kde si zahrál Eddieho. V roce 1977 vydal slavné album Bat out of Hell, po němž následoval mírný útlum, aby se v roce 1993 vrátil s albem Bat out of Hell II, které ho vrátilo zpět na výsluní. Zatím poslední desku s názvem Hell in a Handbasket vydal v roce 2011.  

Tuto skladbu od Village People není snad ani nutné představovat. Snad všichni už ji někde slyšeli, tak si ji užijte s českými titulky. YMCA je zkratka organizace Young Men's Christian Association (dříve Křesťanská asociace mladých mužů, dnes Křesťanská asociace mladých lidí), jejímž cílem bylo sdružovat a zabavit dospívající chlapce. Ať už sportem nebo různými tvořivými aktivitami. Skladba YMCA vznikla v roce 1978 poté, co producent Henri Belolo uviděl na budově nápis YMCA a napadlo ho o této instituci napsat skladbu. Ačkoliv hlavní zpěvák Village People Victor Willis popíral, že by skladba byla od počátku míněna jako jakási neoficiální hymna gayů (Willis je heterosexuál), z náznaků v textu a kostýmů, které si lehce utahují ze stereotypů o oblékání gayů v té době, lze získat opačný dojem. Navíc v té době Ymcu údajně využívali mladí gayové jako místo ke schůzkám, aniž by vyvolávali pohoršení. Původně se předpokládalo, že si píseň najde místo pouze v úzkém okruhu gayů, avšak díky chytlavé melodii a textu se stala populární i mezi většinovou populací. V hudebním žebříčku USA se držela na 2. místě, v žebříčku Velké Británie dokonce na 1. místě. Celosvětově se prodalo 5 380 000 kusů alba Cruisin' na kterém se tato skladba nacházela. I v dnešní době se často hraje na sportovních akcích, diskotékách nebo i mnoha školních akcích.

Je středa ráno a tedy čas na další hudební klenot 20. století. Dnes je tu opět píseň, jejíž název ani interpret vám nemusejí nic říkat, ale jakmile uslyšíte první tóny jednoho z nejslavnějších saxofonových sól v historii popmusic, budete mít jasno. Tuto baladu napsal Gerry Rafferty v roce 1978 na album City to City. Píseň odkazuje na ulici Baker Street v Londýně, kde Rafferty jeden čas přespával v bytě svého kamaráda. Text písně rozebírá odcizení a touhu po kontaktu. Slavný saxofonový riff ve skladbě hraje Rafael Ravenscroft, jehož přispění k písni vedlo k jevu známému jako „fenomén Baker Street“ – brzy po vydání se obrovsky zvedl prodej saxofonů, rozšířilo se jejich použití v popmusic, v reklamách, ve filmech. Sám Ravenscroft se však o svém riffu později vyjádřil, že ho nemůže ani slyšet, protože kvůli pozdějším studiovým úpravám zní falešně. V roce 1992 vyšla slavná taneční cover verze od skupiny Undercover, ale předělávek se objevilo mnohem více. Baker Street také například zazněla na konci jednoho dílu Simpsonových nazvaného Lisa’s Sax, kde Lisa na konci hraje právě tuto skladbu. Gerry Rafferty se narodil roku 1947 ve Skotsku. V počátcích kariéry prošel několika kapelami, z nichž nejvýznamněji jej ovlivnilo členství ve skupině Stealers Wheel, která se roku 1975 rozpadla. Kvůli právním tahanicím po rozchodu jejích členů nemohl Rafferty celé tři roky nic vydat. V tomto období vznikla i melancholická skladba Baker Street. Rafferty vydal celkem 9 sólových alb. Celý život bojoval s alkoholismem a zemřel v lednu roku 2011.

Dnes se s hudebními klenoty podíváme do roku 1993 na píseň Are You Gonna Go My Way od Lennyho Kravitze. Píseň ze stejnojmenného alba se stala jedním z nejúspěšnějších Kravitzových hitů a zajistila mu popularitu po celém světě. Album se usadilo na čele žebříčků v Británii a Austrálii, v USA se dostalo do Top 20. Video k písni se stalo jedním z nejhranějších na stanici MTV v roce 1993 a stanice VH1 jej umístila mezi 20 nejlepších videí všech dob. Lenny Kravitz za něj získal cenu pro nejlepšího mužského umělce roku 1993 od hudební stanice MTV. Skladba Are You Gonna Go My Way se dočkala mnoha cover verzí. Mezi ty nejvýznamnější patří verze od skupiny Mettalica nebo od Robbieho Williamse.  Leonard Albert „Lenny“ Kravitz se narodil roku 1964 v New Yorku. Je znám jako zpěvák, skladatel, multi-instrumentalista, producent a příležitostný herec. Jeho rocková hudba je ovlivněna reggae, soulem, R&B a dalšími styly. Mezi lety 1999 až 2002 vyhrál 4 roky po sobě cenu za nejlepší mužské rockové vystoupení a v průběhu své kariéry posbíral ještě další významné ceny. Mezi lety 1989 až 2011 vydal zatím celkem 9 alb. Lenny Kravitz je dvakrát rozvedený. Jeden čas chodil s herečkou Nicole Kidman, které věnoval píseň Lady. Jako herce jsme jej mohli naposledy vidět jako Cinnu ve filmu The Hunger Games.

Je tu opět středa ráno a s ním jeden hudební klenot z konce 80. let. Píseň Wicked Game vydal Chris Isaak jako singl v roce 1989. Píseň však neměla valný úspěch a málem by upadla v zapomnění, kdyby nebylo režiséra Davida Lynche a jeho filmu Zběsilost v srdci (Wild at Heart). Právě použití Wicked Game ve filmu přineslo skladbě popularitu. Hudební ředitel rádia Atlanta Lee Chestnut, velký fanoušek Lynchových filmů, začal píseň pouštět do éteru a ta se tak dostala do širokého povědomí. V roce 1991 se tak konečně uchytila na 6. místě žebříčku Billboard Hot 100. Za zmínku stojí také hudební video. Natáčelo se na Havaji a kromě  Chrise Isaaka v něm hraje i modelka Helena Christensen. Hned po vydání začal klip sbírat jednu cenu za druhou a umístil se v mnoha žebříčcích hodnotících kvalitu videoklipů, včetně 4. místa za nejvíce sexy video od stanice VH1 nebo 73. místa mezi Nejlepšími videi všech dob časopisu Rolling Stone. Chris Isaak se narodil roku 1959 v Kalifornii. V roce 1985 vydal své první album Silvertone, z něhož byly dvě písně použity ve filmu Modrý samet (Blue Velvet) Davida Lynche. Isaakova spolupráce na soundtracích však pokračovala na zmíněné Zběsilosti v srdci a v roce 1999 se jeho píseň Baby Did a Bad, Bad Thing objevila ve filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut. Zajímavé je, že se Chris Isaak ve videoklipu k této skladbě opět objevuje po boku supermodelky – tentokrát jí byla Laetitia Casta. Isaakovy písně se objevily i ve filmech True Romance (Pravdivá romance) a dalších. Chris Isaak je také příležitostným hercem a měl svůj vlastní pořad The Chris Isaak Show. Několikrát byl zvolen jedním z nejvíce sexy umělců všech dob.

S hudebními klenoty 20. století tentokrát zabrousíme do 60. let ke zpěvačce, která díky svému hlasu a kráse stala ikonou. Píseň You Don’t have to Say You Love Me nahrála zpěvačka Dusty Springfield v roce 1966. Původně skladba nebyla složena pro Dusty – její originál s názvem Io che non vivo (senza te) totiž složili Italští hudebníci Pino Donaggio a Vito Pallavicini a poprvé ji představili v roce 1965 na festivalu Sanremo. Právě tam seděla Dusty Springfield v hledišti a píseň ji natolik zaujala, že se rozhodla ji přezpívat s anglickým textem, který pro ni napsali Vicki Wickham a Simon Napier-Bell. Ani jeden z nich neměl s psaním písní zkušenosti (prvně jmenovaná byla producentka, druhý manažer), ale nakonec se jim konečně podařilo text napsat. Hned druhý den Dusty píseň ve studiu nazpívala, ovšem potřebovala celkem 47 pokusů, než byla se svým hlasem spokojena. Krátce po vydání se píseň usadila na prvním místě britského hudebního žebříčku, v USA byla na čtvrtém místě. Dobýt první místa amerických hitparád se podařilo s cover verzí až Elvisi Presleymu v roce 1970. Dusty Springfield, vlastním jménem Mary Isobel Catherine Bernadette O'Brien, se narodila roku 1939 v Londýně. Zpívat začala v kapelách The Lana Sisters a The Springfields a roku 1963 zahájila svou sólovou kariéru písní I Only Want to Be with You. Byla považována za nejlepší soulovou zpěvačku mezi běloškami, získala mnoho ocenění včetně uvedení do síní slávy jak v USA (US Rock and Roll) i Británii (UK Music Halls of fame). Její album Dusty in Memphis, vydané roku 1969, umístil časopis Rolling Stone mezi nejlepší alba všech dob. Dusty však neoslňovala jen svým hlasem, ale i vzhledem – typické pro ni byly peroxidové blond vlasy, večerní róby a výrazný make-up. V roce 1994 byla Dusty diagnostikována rakovina prsu, které o pět let později podlehla.  

Píseň Englishman in New York, další hudební klenot 20. století, napsal Sting v roce 1988. V témže roce se objevila na albu …Nothing Like the Sun. Angličanem v textu písně je myšlena slavná britská gay ikona - spisovatel Quentin Crisp, který si také zahrál v klipu. Sting napsal píseň krátce poté, co se Crisp odstěhoval z Londýna do New Yorku. Zajímavostí je, že klip natočil režisér David Fincher, který proslul například filmy Sedm, Klub rváčů nebo Zodiac. Skladba však překvapivě nebyla v době svého vydání příliš úspěšná, v žebříčku Bilboard Hot 100 se usadila až na 84. místě, v Británii byla jen o kousek výš, na 51. místě.V písni hostují saxofonista Branford Marsalis a perkusionista Manu Katche.  Sting, vlastním jménem Gordon Matthew Thomas Sumner, narozený roku 1951, začal svou hudební kariéru jako zpěvák a basák v kapele The Police. V roce 1981 poprvé vystoupil sólově a o čtyři roky později vydal své první sólové album The Dream of the Blue Turtles, ovlivněné především jazzem. Sting vydal do roku 2010 celkem 10 alb a v roce 2010 se nakrátko spojil s bývalou kapelou The Police, s níž jel světové turné. Kromě hudby se také aktivně věnuje charitě a je nositelem Řádu britského impéria.  

Některé písně slýcháme často, ale bez znalosti okolností jejího vzniku nám může pravý význam lehce uniknout. To je i případ skladby Tears in Heaven od Erica Claptona, dalšího hudebního klenotu 20. století. Tears in Heaven napsal Eric Clapton společně s textařem a skladatelem Willem Jenningsem po osobní tragédii, která jej postihla v březnu roku 1991, kdy se Claptonův šestiletý syn Conor zabil pádem z 53. patra newyorského mrakodrapu. Eric Clapton se poté na dlouhou dobu uzavřel do sebe a jeho dalším hudebním počinem byla právě skladba Tears in Heaven, vydaná v roce 1992 na albu Unplugged, které bylo nominováno na 9 cen Grammy. Píseň se držela na 2. místě v hitparádě Billboard Hot 100 a v roce 2004 ji časopis Rolling Stone zařadil na 392. místo v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob. Eric Clapton, narozený 30. března 1945, je britský kytarista, zpěvák a skladatel. Během své hudební kariéry se orientoval především na blues a díky svému jedinečnému stylu hraní na kytaru si vysloužil přezdívku Slowhand (právě kvůli zpožděným, klouzavým bluesovým tónům). Clapton byl členem skupin The Yardbirds a Cream a dostal se tak celkem třikrát do rockové síně slávy – jednou jako sólový umělec a dvakrát jako člen těchto kapel. Clapton doposud vydal 20 studiových alb, 10 živých a kromě toho se podílel na celkem 6 soundtracích a hostoval na nesčetně albech jiných interpretů. Za svůj přínos hudbě získal v roce 2004 Řád britského impéria. Pozn.: Záběry v klipu pocházejí z filmu Opojení (Rush), ke kterému Eric Clapton složil hudbu.

Krásné prosluněné ráno, vítejte opět u dalšího dílu Hudebních klenotů! Dnes se po delší době zaměříme na něžnější část hudební špičky. Dáme si totiž trošku romantiky v podání velšské zpěvačky Bonnie Tyler a od ní notoricky známou klasiku Total Eclipse of the Heart. Pohodlně se usaďte a zaposlouchejte se do nádherných tónů této písně. Info sepsal Kari. Total Eclipse of the Heart je power balada, která byla napsána a produkována Jimem Steinmanem pro páté studiové album Faster Than the Speed of Night. Píseň byla vydána jako singl roku 1983 a stala se obrovským hitem, který obsadil 1. místa mnoha hitparád po celém světě. Mezi tyto hitparády se řadí i americká Billboard Chart, což dělá Bonnie Tyler jediným velšským umělcem, který se kdy umístil na vrcholu této hitparády. Když byla píseň na naprostém vrcholu, prodávalo se jí až 60 000 kopií každý den a celkem bylo prodáno téměř 6 000 000 kopií! Tento song se tu objevil již dokonce dvakrát, jednou jeho doslovná verze, a podruhé spíše parodická verze v podání kapely Hurra Torpedo, ovšem to nejdůležitější - originál - zde máme teprve dnes. Bonnie Tyler oslavila minulý rok své šedesáté narozeniny, narodila se 8. června 1951 ve velšském městě Skewen. Vlastním jménem se zpěvačka jmenuje Gaynor Hopkins. Je proslulá především svým nenapodobitelným chraplavým hlasem. Kariéru Bonnie Tyler nastartovalo vítězství v jedné pěvecké soutěži roku 1970, po které podepsala profesionální smlouvu s RCA Records. Její druhý singl s názvem Lost in France jí zajistil první úspěchy jak v Evropě, tak i za oceánem. Poté vydala mnoho úspěšných singlů a alb, za něž získala mnoho hudebních cen, a stala se tak úspěšnou zpěvačkou známou po celém světě. V současnosti má na kontě již 15 studiových desek, z nichž poslední vydala v roce 2005 a nesla název Wings.

Po čtrnácti dnech vás opět vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů! Omlouváme se, že jsme pro vás minulý týden nepřichystali žádný klenot z důvodu časové vytíženosti. Dnes si dáme píseň, kterou zajisté každý aspoň jednou v životě slyšel (hráči GTA více než jednou), představujeme vám kapelu The Buggles a s ní známý hit Video Killed the Radio Star! Info o skladbě a kapele sepsal Kari. Skladbu Video Killed the Radio Star si mohli posluchači poprvé poslechnout na debutovém albu kapely, které se jmenovalo Age of Plastic a vyšlo roku 1979. Píseň oslavuje rádio a jeho „zlatou éru“ a popisuje zpěváka, jehož kariéru přerušil nástup televize, jejím hlavním tématem je tedy nostalgie. Song se umístil na prvních místech mnoha hitparád po celém světě a byl coverován mnoha kapelami. Píseň je známá hlavně proto, že její videoklip byl vůbec prvním videoklipem, co se kdy vysílal na hudební stanici MTV. Stalo se tak 1. srpna 1981 ve 12 hodin. Podobným tématem jako tato skladba se zabývá i píseň od kapely Queen – Radio Ga Ga. The Buggles bylo anglické duo, které se skládalo z kytaristy a zpěváka Trevora Horna a klávesisty Geoffa Downese.  Kapela vznikla v Londýně roku 1977 a podobně jako Alphaville (Forever Young) se řadila k žánru synthpop. Nejvíce se proslavili zajisté dnešním klenotem, který jim zajistil velkou slávu. Kariéra kapely neměla příliš dlouhého trvání, stihli vydat pouze dvě alba. Zanedlouho po vydání druhého alba Adventures in Modern Group, které skončilo propadákem, přešel Downes ke kapele Asia a The Buggles se tak roku 1981 rozpadli. Avšak Downes a Horn se občas sejdou, aby spolu zahráli pár songů od The Buggles a zavzpomínali tak na staré časy, kdy video zabilo rádiovou hvězdu :).

Přivítejte další klenot klenotů. Míří za vámi Sting jako frontman britské rockové kapely Police s příjemným hitem Every Breath You Take (Na našem webu jste měli možnost vidět cover verzi této písničky s názvem I'll Be Missing You od Puffa Daddyho).

Heavy metalová legenda ze „strašlivých“ osmdesátek. To jsou Twisted Sister. Kapela sice vznikla už v roce 1972, ale písničky začal psát až zpěvák Dee Snider po svém příchodu v roce 1976. Debutovou desku  Under the Blade vydali v roce 1982 a okamžitě si díky ní udělali zvučné jméno v undergroundovém světě. A stejně dobře si je všichni zapamatovali pro jejich prazvláštní image ve stylu glam metalu. Druhé album You Can’t Stop Rock’n’Roll (1983) se stalo zlatým a Metal-rules.com ho zařadil mezi 100 nejlepších heavy metalových alb. Klip pro skladbu You Can’t Stop Rock’n’Roll se nesl v komediálním duchu, což je jedna z dalších věcí typických pro TS. Ostatně to je vidět i v dnešním videu We’re Not Gonna Take It. Píseň pochází z desky Stay Hungry (1984). Další veleúspěšné hity jsou I Wanna Rock a balada The Price. Čtvrté album Come Out and Play (1985) bylo přijaté docela nevalně a turné bylo vlastně jedno velké fiasko, po kterém se z kapely rozhodl odejít bubeník A. J. Pero. Jenomže ještě horší deska měla teprve přijít. Love Is for Suckers (1987) navíc měla být sólo projektem Snidera, jenomže nahrávací společnost si postavila hlavu, že ho buď bude prezentovat jako nové album Twisted Sister nebo ho nevydá. Ještě v témže roce Dee Snider oznámil odchod z kapely. Pauza trvala deset let. TS poté začali znovu nahrávat a vydávat staré songy, které v původním vydání nedosahovaly požadované zvukové kvality. Návštěvníci Masters of Rock si mohli pořádně zaskákat třeba na We’re Not Gonna Take It v roce 2011.

Přejeme vám pěkný středeční den s dalším dílem Hudebních klenotů! Vzhledem k tragickým pondělním událostem v podobě smrti zpěváka skupiny Bee Gees, Robina Gibba, jsme se rozhodli, že přeložíme nejspíš nejznámější hit této skupiny. Dáme si tu pravou horečku sobotní noci v podobě hitu Stayin' Alive! Info tradičně od Kariho. Stayin' Alive vyšla jako druhý singl na soundtracku k filmu Horečka sobotní noci v roce 1977. Píseň napsali společně všichni bratři Gibbové a produkovali ji Albhy Galuten a Karl Richardson. Skladba se stala jedním ze signature songů kapely. Tak jako rostla popularita tohoto hitu, rostlo i jeho umístění v žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100. V únoru roku 1978 se vyšplhal až na 1. místo této hitparády, kde vydržel celé 4 týdny! Píseň proslavil hlavně již zmiňovaný film Horečka sobotní noci, kde zazněla ihned na samém začátku. V českém podání je vydána od zpěvačky Marie Rottrové pod názvem Hodina H. Bee Gees jsou britská hudební skupina, která hrála především disko, ale v jejich tvorbě se prolíná i pop či rock. Kapela vznikla v Manchesteru, ačkoliv se všichni 3 členové narodili na malém ostrově ve Velké Británii s názvem Man. Jako vznik skupiny se udává rok 1958. Založili ji tři bratři - Barry Gibb (zpěv, kytara), Robin Gibb (zpěv) a Maurice Gibb (zpěv, basa, klávesy). Název pochází ze zkratky jména Barryho Gibba, spelovaného jako „Bee Gee“. Za celou svoji kariéru prodali Bee Gees více než 220 milionů kusů alb, což je řadí mezi nejlépe prodávané hudební umělce na světě. Pouze Elvis Presley (Jailhouse Rock), Beatles (Help!, Yesterday), Michael Jackson (Billie Jean), Garth Brooks a Paul McCartney prodali více alb než Bee Gees. Roku 1997 byli zařazeni do Rockandrollové síně slávy. Bohužel, ze tří bratrů Geeových žije pouze Barry. Kapela se nevratně rozpadla po pondělním Robinově podlehnutí rakovině tlustého střeva.

Týden se s týdnem sešel a my přicházíme s dalším hudebním klenotem! Dnes trochu zvolníme, abyste se naladili na tu správnou pohodovou vlnu celého dne hned ráno. Dáme si světoznámý hit Ordinary World od anglické kapely Duran Duran. Info o songu a kapele klasicky od Kariho. Song Ordinary World je prvním singlem z alba s názvem Duran Duran (známější spíše jako The Wedding Album), které vyšlo roku 1993. Píseň se umístila na 3. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a na 6. místě britské Singles Chart. Zpěvák kapely Simon LeBon nazpíval tuto skladbu s Lucianem Pavarottim pro charitu, která pomáhala dětem postiženým válkou v Bosně a Hercegovině. Po vydání písně do rádia na Floridě v roce 1993 si ji lidé okamžitě oblíbili a stala se tak mezinárodním hitem. Skupina Duran Duran vznikla v anglickém Birminghamu v roce 1978 kolem klávesisty Nicka Rhodese a basisty Johna Taylora. Následující dva roky pak byly ve znamení hledání stylu a optimální sestavy. K Duran Duran v této době přichází i zpěvák Simon LeBon a bubeník Roger Taylor, čímž vykrystalizovalo kvarteto, které s drobnými změnami hraje dodnes. V tehdejším stylu kapely můžeme rozeznat vliv soudobých hudebních směrů, jako byly post punk či art pop Davida Bowieho (Heroes). Název skupiny je odvozen od postavy padoucha z komiksu Barbarella, který se jmenoval Dr. Durand Durand. Celkem skupina vydala 13 studiových alb a prodala více jak 85 mil. hudebních nosičů. Duran Duran je rovněž držitelem řady prestižních hudebních ocenění, získali dvakrát Brit Awards a dvakrát Grammy. Skupina Duran Duran vystoupí také v pražské O2 areně v rámci svého turné All You Need Is Now. Koncert je naplánován na 27. 6. 2012 a vstupenky jsou již v prodeji.

Už ani na kalkulačce bychom nespočítali, po kolikáté píšeme úvod k Hudebním klenotům 20. století. Tato rubrika je tu s vámi už přes rok a nemá v plánu vás opustit. Dnešní díl vám přinesl písničku, z jejíhož klipu doslova sálá tajemno a hippie atmosféra. Vychutnejte si Somebody to Love od Jefferson Airplane! Info o skladbě a skupině později během dne.

Další týden utekl jako voda a my máme opět tu možnost představit vám další hudební klenot! Dnes se přesuneme hlouběji do minulosti a zaměříme se na něžnější část pohlaví. Na scénu přichází Mama Cass Elliot se svým hitem Make Your Own Kind of Music, který vám zaručeně zpříjemní už tak krásný jarní den. Info od Kariho. Make Your Own Kind of Music je popový song napsaný Barrym Mannem a Cynthií Weil, vydaný roku 1968 newyorským triem the Will-O-Bees. Toto trio hrálo často písničky dvojice Mann/Weil, stejně jako Cass Elliot, která tuto píseň upravila a vydala jako singl v roce 1969. Téměř ihned po vydání si píseň lidé hodně oblíbili, ale dosáhla pouze 36. místa v hitparádě Top Forty. Píseň se objevila v pár epizodách amerického seriálu Lost a v reklamě na Snickers. „Mama“ Cass Elliot, narozená jako Ellen Naomi Cohen 19. září 1941, byla americká zpěvačka, známá především svým vystupováním v legendárním kvartetu z 60. let, The Mamas and The Papas (California Dreamin’). Po rozpadu této sestavy se vydala na úspěšnou dráhu sólové zpěvačky a vydala 9 alb. Elliotová zemřela, stejně jako spousta jejích vrstevnic, velmi mladá. Byla nalezena mrtvá 29. července 1974 ve svém apartmánu v londýnském hotelu. Příčinou smrti byla srdeční slabost, zřejmě způsobená tím, že za sebou měla dva týdny zcela vyprodaných koncertů.

Prosluněné středeční ráno a s ním další hudební klenot = ideální kombinace na vkročení do nového dne! Dnes si dáme po delší době něco jiného, než na což jsme byli zvyklí doposud. Čeká nás několik krásných dní, tak je třeba jim dopřát ten nejlepší pozitivní začátek. Zaměříme se na funkovou legendu, která si říká Kool & the Gang, a její zřejmě největší hit Get Down on It! Info o skladbě a kapele jako vždy od Kariho. Get Down on It vyšel poprvé na albu s názvem Something Special v roce 1981. Song se vyšplhal až na 10. místo americké hitparády Billboard charts a v anglické hitparádě UK charts dokonce na 3. místo, což bylo nejlepší umístění ze všech písní kapely na tomto žebříčku. V písni uslyšíme typický rys této kapely, míšení popu a funku. Skladba byla také často coverována, ať už kapelou Blue či Westlife. Kool & the Gang je americká crossover skupina, která míchá R&B s disco, jazzem, funkem i soulem. Skupina byla založena v roce 1964 ve státě New Jersey, městě Jersey City. Do skupiny patří James "J.T." Taylor (vokály), Robert Bell (basa), Ronald Bell (tenor. saxofon), George "Funky" Brown (perkuse), Robert Mickens (trubka), Dennis Thomas (alt. saxofon) a Rick Westfield (klávesy). Kapela byla ve své době poměrně úspěšná. Jejich melodie se často využívají k samplování v hiphopu a muzice r'n'b. Kool & the Gang prodali za svou kariéru více než sedmdesát milionů nosičů, za něž získali třicet 31 zlatých a platinových alb. Hudba skupiny zazněla v úspěšných filmech jako Horečka sobotní noci či Pulp Fiction a hity jako Celebration, Cherish nebo Ladies Night ovládly na přelomu 70. a 80. let minulého století hudební žebříčky.