Hudební klenoty 20. století

Jestli vás včerejší AC/DC zmátli a mysleli jste si, že jsme Hudební klenoty 20. století přesunuli na úterý, jste na omylu, protože ty přicházejí jako klasicky ve středu! Dnes zabrousíme až do roku 1971, kdy přišla na svět písnička Baba O'Riley od britské rockové kapely The Who, o které vám opět něco řekne Kari. V článku se můžete dočíst, že tuto písničku a kapelu proslavil mimo jiné i jeden americký seriál. Dokážete uhodnout jaký? Baba O'Riley byla vydána roku 1971 a složil ji kytarista Pete Townshend. Skladbu mohli fanoušci The Who poprvé slyšet na albu Who's Next. Roger Daltrey zpívá většinu skladby a Townshend zpívá zhruba v polovině verše "Don't cry, don't raise your eye, it's only teenage wasteland". Název skladby je odvozen od jmen filozofických a hudebních osobností Mehera Baby a Terry Rileyho. Známá je díky své inovativní fúzi hard rockového zvuku The Who a Townshendovu elektronickému hudebnímu experimentován. Townshend původně napsal Baba O'Riley pro svůj projekt Lifehouse, rockovou operu, která měla následovat operu The Who – Tommy. Baba O'Riley měla být skladba, kterou by na začátku alba zpíval skotský farmář Ray při svolávání své ženy Sally a dvou svých dětí, aby započali svůj exodus do Londýna. Když byl Lifehouse vyřazen, většina songů byla později vydána na již zmiňovaném albu Who's Next. Baba O'Riley se stala první písní na tomto albu. Je také v Rock and rollové síni slávy jako jedna z 500 skladeb, které formovaly Rock and Roll. Kdo z vás sleduje televizní seriál Kriminálka New York, ten ví, že právě tato písnička představuje jeho úvodní znělku. Ovšem písně od The Who můžeme slyšet ještě v Kriminálce Miami a Las Vegas. No co, tvůrci tuto kapelu asi museli zbožňovat. The Who je anglická rocková skupina, která vznikla v roce 1964. Původní sestava vypadala následovně: Roger Daltrey (zpěv), Pete Townshend (kytara), John Entwistle (basa) a Keith Moon (bicí). The Who se zavedli jako skupina vzpurných, nekompromisních rockerů. Na pódiích ničili nejen hudební konvence, ale i vlastní nástroje; jejich divoké skrumáže kytarového kvílení, zběsilých akordů, razantního bubnování a adolescentních výkřiků vzpoury se staly legendou. Pro muzikanty, kteří se zavedou tímto způsobem, není nikdy lehké stárnout. A pro The Who to platí obzvlášť silně: nejčastěji připomínaný verš z jejich repertoáru totiž zní: "Doufám, že zemřu dřív, než zestárnu." Dva členové The Who - bubeník Keith Moon a baskytarista John Entwistle - už to bohužel opravdu mají za sebou. Kytaristovi a hlavnímu skladateli Peterovi Townshendovi je dnes 61, zpěvák Roger Daltrey je o rok starší. Ve své době byla kapela největším konkurentem Beatles na poli popové scény. Je považovaná za jednu z nejlepších a nejvlivnějších skupin na celém světě.

Dnes si v rámci pravidelných Hudebních klenotů 20. století připomeneme romantickou pecku, která rozbrečela nejednoho diváka filmu Duch. Všichni si určitě vybavíte scénu, při které si Patrick Swayze a Demi Moore pohrávají s hlínou a k poslechu jim hraje tato podmanivá melodie. The Righteous Brothers bylo hudební duo složené z Billa Medleyho a Bobbyho Hatfielda, které existovalo od roku 1963 a vystupovalo až do roku 2003. Již v 60. letech měli The Righteous Brothers na kontě několik hitů včetně dnešní Unchained Melody, kterou nahráli v roce 1965. Píseň se ale doopravdy proslavila až v roce 1990, kdy zazněla ve slavném snímku Duch, za který dostala dokonce Whoopi Goldbergová Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Fanoušky zachvátilo šílenství a začali písničku hromadně znovu poslouchat a vyžadovat v rádiích, což vedlo vydavatelství Polygram k tomu, aby ji do rádia znovu vypustilo a zároveň vydalo reedici alba s názvem The Very Best of The Righteous Brothers... Unchained Melody. 10. března roku 2003 byli The Righteous Brothers uvedeni do Rokenrolové síně slávy. V roce 2003 byl Bobby Hatfield půl hodiny před jejich koncertem nalezen na hotelovém pokoji mrtvý. Příčinou smrti byl údajně kokain, který způsobil Hatfieldovi selhání srdce.

Posluchači Hudebních klenotů 20. století, buďte zdrávi! Minule jsme brázdili vody pohodové muziky a tento týden v nich i zůstaneme. S Karim jsme si pro vás připravili uvolněnou písničku z 80. let s nádechem jazzu a reggae - Don’t Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina. Don't Worry, Be Happy je nejznámější píseň Bobbyho McFerrina. Vyšla v roce 1988 na albu Simple Pleasures a velmi brzy obsadila přední příčky mnoha hitparád. Bobby McFerrin díky ní získal 3 ceny Grammy - za nejlepší nahrávku roku, nejlepší skladbu roku a nejlepší popový zpěv mezi muži. Píseň byla inspirována, stejně jako Baba O’Riley od The Who, filosofem a náboženským vůdcem indického původu Meherem Babou, který často používal právě heslo „Don't worry, be happy“. Na Internetu je v mnoha případech mylně označován za interpreta této písně Bob Marley (No Woman, No Cry), který však zemřel 11. května 1981, 7 let před jejím složením, a nikdy ji tedy nazpívat nemohl. Bobby McFerrin se narodil 11. března 1950 v Manhattanu. Bobby je americký jazzový a capella zpěvák, skladatel a dirigent. Je držitelem mnoha ocenění, ale do povědomí široké veřejnosti se nejvíce zapsal právě dnešním klenotem. První nástroj, na který se Bobby učil hrát, byl klarinet, ale kvůli rovnátkům byl donucen nástroj změnit a pokračoval studiem hry na klavír. Během studií se rozhodl pro kariéru muzikanta a ještě na střední škole založil skupinu Bobby Mack Quartet. V roce 1977 skončila jeho kariéra klavíristy a začal vystupovat jako zpěvák, od 90. let vystupuje i jako dirigent. V dnešní době stále koncertuje jako zpěvák a vystupuje jako dirigent s mnoha světoznámými soubory (jeho první album nahrané v pozici dirigenta bylo Paper Music z roku 1995). Jeho zatím poslední album, Vocabularies, bylo vydáno v roce 2010.

Další středa v květnu znamená další hudební klenot 20. století. Opět pokračujeme ve zkoumání hlubin hudby a jejích stylů. Možná si říkáte, jaký styl jsme tu ještě neměli, ale určitě jich pěkná řádka ještě bude. Dnes si dáme snad nejpohodovější hudební styl ze všech. Rastamani, zbystřete! Na řadu totiž přichází zakladatel a dalo by se říci i král reggae. Přesně před týdnem uplynulo neuvěřitelných 30 let od jeho smrti. Nemůže to být nikdo jiný než Bob Marley a jeho pohodovka No Woman, No Cry. Předávám slovo Karimu. No Woman, No Cry je reggae píseň od Boba Marleyho & The Wailers . Píseň mohli posluchači slyšet poprvé v roce 1974 prostřednictvím studiového alba Natty Dread. Pravděpodobně nejznámější verze skladby je na živém albu s názvem Live! I když Bob Marley mohl napsat píseň nebo její melodii, celý text sepsal Vincent Ford. Ford byl Bobův přítel, který vařil polévku pro bezdomovce v Trenchtownu, tj. ghetto z Kingstonu na Jamajce, kde Marley vyrůstal. Ford dostal licenci, která mu zaručila přežití a provozování kuchyně i nadále. Někteří však tvrdí, že píseň napsal Marley sám a autorství přiřkl Fordovi, aby tak svého přítele podpořil honoráři. No Woman, No Cry se podle hudebního časopisu Rolling Stone umístila na 37. místě  500 nejlepších písní všech dob. V názvu písně a refrénu prosí Bob ženu, aby nebrečela. Píseň má asi 61 coverů, všechny jsou vypsané zde. Ti, z vás, kteří sledují soutěž Česko-Slovenská Superstar 2011, určitě vědí, že Michal Šeps zazpíval tuto píseň v kole „Můj idol“ a jeho vystoupení můžete zhlédnout zde. Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley, se narodil 6. února 1945 v Saint Ann Parish na Jamajce a zemřel 11. května 1981 v Miami na Floridě, USA. Marley byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, spoluzakladatel a významný představitel hudebního stylu reggae. Krátce po jeho narození ho opustil otec. Protože vyrůstal mezi černochy, velmi trpěl skutečností, že v něm koluje bělošská krev. Když mu bylo deset let, odstěhoval se s matkou do Kingstonu do ghetta Trenchtown. Mezi pravidla tohoto ghetta patřila skutečnost nevlastnit žádný majetek, všechno patřilo všem, ať jde už o hrnce na vaření, marihuanu nebo střechu nad hlavou. V šestnácti letech začal profesionálně zpívat. O rok později založil kapelu s kamarády Bunnym Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh), kterou pojmenoval Wailers (Kvíleči). V roce 1969 se v základech změnil Bobův život, neboť on a celá kapela přijali rastafariánskou víru. Wailers vydávali dál a v rytmu reggae, k němuž se přes ska začátky dopracovali. Spolu s nimi se v rytmu reggae hýbal i celý svět. Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a Bob byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s jeho manželkou Ritou. Andersonovou v čele. Díky úspěchu s albem Natty Dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu. Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení. Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon By Bus, které je jednou z nejlepších živých nahrávek celé historie populární hudby. Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorkském Central parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic. Zemřel 11. května roku 1981 v miamské nemocnici na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu: „Za peníze život nekoupíš“. Byl pochován v rodném městečku spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen, a biblí.

Další týden je za námi a to je ten pravý čas, představit vám další hudební klenot 20. století. Opět vás zavedeme do USA, odkud toto slavné duo pochází. Hudební styl této písně jsme tu ještě neměli, a bylo tak nutné to patřičně napravit. Dnes potěšíme především příznivce folku a pomalé hudby. Pár lidí si už o tuto píseň psalo. Na scénu přichází… The Sound of Silence od Simona & Garfunkela, o nichž si můžete přečíst krátký článek od Kariho. The Sound of Silence je singl dua Simon & Garfunkel vydaný roku 1965. Práce na textu začala asi čtvrt roku po atentátu na J. F. Kennedyho. Paul Simon chtěl v písni vyjádřit atmosféru a emocionální trauma, které se Američanů zhostilo po zavraždění jejich hlavy státu. Písnička se skládá z pěti slok, které spolu dvojhlasem zpívají Simon s Garfunkelem. Doprovází je akustická kytara, na kterou hraje Paul Simon. V jiných verzích se v určité části skladby přidá doprovod na bicí, elektrickou kytaru a baskytaru. Ten zařídil producent Tom Wilson hned po nahrávání Like a Rolling Stone Boba Dylana s Al Gorgonim (elektrická kytara), Bobem Bushnellem (elektrická baskytara) a Bobby Greggem (bicí), a to dokonce aniž by se Simona nebo Garfunkela ptal. Skladba vyrazila na žebříčky hitparád v listopadu 1965 a na začátku následujícího roku dosáhla 1. místa prodeje ve Spojených státech, kde se „ohřála“ jeden týden, aby se mohla 22. ledna na další týden vrátit, než byla vystřídána We Can Work It Out od The Beatles. Skladba byla použita ve filmu The Graduate, kde jsou použity i další písničky Simona a Garfunkela, a ve filmu Bobby v okamžiku, který těsně předcházel zavraždění Roberta F. Kennedyho. Písnička byla použita i ve filmu Watchmen, kde hrála při pohřbu Komedianta. Paul Simon a Art Garfunkel jsou američtí populární hudebníci známí pod společným jménem Simon & Garfunkel. Potkali se na základní škole v roce 1953, když spolu vystupovali ve školní hře Alenka v říši divů. V roce 1957 spolu založili duo Tom and Jerry a okusili první úspěch s malým hitem Hey Schoolgirl. Jako duo Simon & Garfunkel dosáhli slávy v roce 1965 se singlem, který jsme vybrali jako dnešní klenot. Jejich hudba byla uvedena ve filmu The Graduate, díky čemuž vešli do širšího povědomí publika. Jejich poslední album Bridge over Troubled Water bylo poznamenáno několika odklady vydání, způsobenými jejich odlišnými uměleckými názory. Simon & Garfunkel patřili mezi nejpopulárnější umělce 60. let, jsou držiteli několika cen Grammy, byli uvedeni do Rock and rollové síně slávy a Long Island Music Hall of Fame (2007). V roce 2004 časopis Rolling Stone zařadil Simona a Garfunkela na 40. místo svého seznamu 100 největších umělců všech dob. Od rozpadu dua v roce 1970 se oba zpěváci několikrát sešli ke společnému koncertu. Nejslavnější byl koncert v Central Parku, který přilákal 500 000 lidí.

Už dlouho se chystám napravit jeden velký neduh tohoto webu a konečně jsem se k tomu dostal. Těžko tomu uvěřit, ale dosud jsme tu neměli jedinou písničku od jedné z nejznámějších světových kapel - australských AC/DC. Dnes vám tedy přináším jednu z mých nejoblíbenějších, která nese název Shoot to Thrill. Znát ji můžete například z filmu Iron Man 2, z nějž jsou použity i některé záběry ve videoklipu. Kapela AC/DC byla založena v Austrálii roku 1973 bratry Youngovými a je aktivní dodnes (v roce 2008 vydali album Black Ice). Prodělala několik změn sestavy, mimo jiné kvůli tragické smrti zpěváka Bona Scotta. Jejich styl je většinou klasifikován jako hard rock, ale členové kapely tvrdí, že odjakživa prostě hrají rock and roll. Jejich nejslavnější album je Back in Black, z kterého pochází i dnešní song. Toto album je údajně druhé nejprodávanější album na světě (téměř 50 milionů prodaných kopií). I když dnes členům kapely táhne na šedesát, pořád to dokážou pořádně roztočit, jak sami uvidíte v dnešním klipu, ve kterém jsou použity záběry z koncertu v Bueno Aires z roku 2009. Která písnička od AC/DC je vaše nejoblíbenější? Nebo jejich styl není vaším šálkem kávy?  

Dobré středeční ráno, máme tu opět další díl Hudebních klenotů 20. století, v pořadí již patnáctý! A nádherné ráno začíná jako vždy perfektní muzikou. Dnes si představíme největší hit od kapely, kterou zná snad skoro každý, a to především díky jejímu vzhledu. Koho napadla jako první skupina KISS, tak tuší správně. Jejich největší hit už se dá snadno odvodit. Takže nastražte ušní bubínky, na scénu přicházejí KISS a jejich I Was Made For Lovin' You, o kterých vám sepsal pár řádků Adam. I Was Made For Lovin' You se poprvé objevila na albu Dynasty v roce 1979. Píseň se stala druhým platinovým singlem skupiny a prodalo se okolo 1 milionu jejích kopií. V průběhu let od jejího vydání se stala trvalým základem v playlistu živých koncertů KISS, ale zněla trochu odlišně od studiové nahrávky. Když se Eric Carr v roce 1980 připojil ke kapele, "I Was Made" byla hrána v podstatně rychlejším tempu kvůli jeho rychlému bubnování. V posledních letech Carrova života až do současné sestavy byla stále ve stejném tempu jako studiová verze, ale s více rockovým - méně disco pocitem. Při výročí 30 let od vzniku kapely KISS byla tato skladba doprovázena symfonickým orchestrem na show v Melbourne. Celý symfonický orchestr včetně dirigenta měl na sobě typický KISS make-up, kterým napodoboval členy kapely. Píseň poněkud připomíná disco styl muziky, který byl populární ve Spojených státech v pozdních 70. letech 20. století. Kytarista a zpěvák Paul Stanley, který napsal píseň s Childem Desmondem a Vini Ponciaem, uvedl, že "I Was Made For  Lovin' You" bylo vědomé úsilí z jeho strany, aby prokázal, jak snadné bylo napsat a nahrát disco hit. Ačkoli se Peter Criss objevil ve videu a na obalu alba, na písni se ani nepodílel. Stejně jako u většiny písní z alba Dynasty na místo bubeníka zasedl Anton Fig místo Petera Crisse, který byl považován za nezpůsobilého k hraní podle Viniho Poncia. Singl dosáhl 11. místa v americké hitparádě Billboard Top 100 a v Evropě byl ve své době hitem číslo jedna v hitparádách a rádiích. KISS je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Originální a nejúspěšnější sestava skupiny byla: Gene Simmons (basa a zpěv - maska démona), Paul Stanley (kytara a zpěv - maska hvězdného dítěte), Ace Frehley (sólová kytara a zpěv - maska Space Ace), Peter Criss (bicí a zpěv - maska kočičího muže). Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech se děly takové věci jako bylo Geneho plivání krve (směs jogurtu a potravinářské barvy), plivání plamenů, Frehleyova kytara se během sóla vznítila (efekt světel a dýmovnic skrytých v kytaře), během Crissova bubnovaní létaly jiskry a rytmus Stanleyovy kytary byl zvýrazněn pyrotechnikou. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. KISS doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Zpočátku kapela neprodala mnoho svých desek, zejména díky tomu, že deska na posluchače nebude plivat krev či zapalovat ohně. Zkrátka, fanoušek skupiny KISS byl zvyklý na precizní koncerty, které se s nahrávkou nemohly srovnávat. Průlom v prodejnosti alb způsobilo až vydání živého dvojalba Alive! a vznik sdružení fanoušků KISS s názvem KISS Army, které se rozrostlo po celém světě. Kapela se zkusila také na čas odmaskovat, ale tento čin je však dnes pokládán za jedno z nejhorších rozhodnutí v hudební historii. Skupina díky tomu ztratila démonickou tvář, kterou předtím oplývaly jejich koncerty. Odmaskování však naštěstí netrvalo dlouho a skupina KISS i přes změny v sestavě nadále jezdí turné a vyprodává stadiony. V České republice se naposled objevili minulý rok v rámci turné Sonic Boom Over Europe: From the Beginning to the Boom. Já tento koncert navštívil a musím říct, že to byl opravdu velký hudební zážitek. Se vším tím make-upem a hudebním elánem nebylo ani vidět, že na pódiu stojí 60letí "staříci". Gene Simmons na svém Facebooku navíc píše, že práce na novém albu KISS je v plném proudu. No, je vidět, že se máme stále na co těšit.  

Sám tomu nevěřím, že již podvanácté jsou tu naše Hudební klenoty 20. století! Dnes vám neseme sakra chytlavý hit od americké kapely Bon Jovi, který vám zajisté spraví náladu a dodá trochu energie do dne - Livin' on a Prayer! Příjemný poslech, jako obvykle je pro vás shrnuto pár informací o kapele a songu od Adama Karase. Livin' on a Prayer byla vydána a natočena roku 1986 jako druhý singl na albu Slippery When Wet. Skladba byla již od vydání hojně hrána na rockových a popových radiích a na MTV. Verze na albu je zkrácena o kytarové talkbox sólo (talkbox viz Wiki), celou verzi uslyšíme ve hrách Guitar Hero World Tour a Rock Band 2. Text písně je o smyšleném páru dělnické třídy, Tommym a Gině. Ti se snaží vyjít s penězi a udržet jejich vztah. Někteří lidé text volně interpretují tak, že je zaměřen proti práci, což odvozují od toho, že stávkující odborové organizace jsou příčinou problémového řetězce událostí Tommyho a Giny. Sám Bon Jovi vysvětlil, že píseň napsal během éry Ronalda Reagana, která je k psaní písní opravdu inspirující. Po teroristických útocích skupina zahrála akustickou verzi písně na koncertě pro New York. Mezi největší úspěchy skladby patří bezpochyby 1. místo v hitparádě 100 nejlepších rockových písní 80. let na hudební stanici VH1. Bon Jovi je hardrocková kapela, která byla založena roku 1983 v americkém New Jersey. Skupina hraje ve stálém složení: Jon Bon Jovi (zpěv), Richie Sambora (kytara), David Bryan (klávesy), Tico Torres (bicí) a Hugh McDonald (basa). Kapela prodala celosvětově přes více než neuvěřitelných 125 000 000 alb! Jedná se zejména o stadiónovou kapelu, jejíž koncerty mohli zhlédnout fanoušci po celém světě na všech kontinentech. Skupina je mimo jiné průkopníkem hudebního "stylu" unplugged (pouze akustické nástroje, nic elektrického, viz tato verze), který měl svou premiéru na již zmiňované hudební stanici MTV. Zakládajícím členem je John Francis Bongiovi (Jon Bon Jovi), který skupinu pojmenoval podle svého příjmení. Potupně nabíral další členy, Richie Sambora se dostal na post kytaristy velmi kuriózně. Jon o něm řekl: "Jednoho večera jsem byl na velkém koncertě, který pořádala jedna rozhlasová stanice. Když jsem šel z jeviště, jeden týpek mezi diváky mi řekl: 'Budu tvůj kytarista.' Já jsem se mu smál a šel jsem dál. Později jsem ho slyšel hrát a bylo vše jasné." Bon Jovi dobyli rockový průmysl především vysokým počtem vydaných a prodaných alb a lehce zapamatovatelnými melodiemi písní. V roce 2004 vydali box-set 100,000,000 Bon Jovi Fans Can't Be Wrong k 20. výročí trvání kapely. Na 4 CD a 1 DVD se k fanouškům dostalo nad 50 nikdy nepublikovaných "šuplíkových písní", které se nevešly na předchozí alba nebo tématicky nezapadaly k ostatním písním. Ve zmiňovaném složení hraje skupina obrovské množství koncertů dodnes.  

Buďte vítáni u dalšího dílu našich Hudebních klenotů 20. století! Tentokrát trochu přitvrdíme přechodem k žánru zvanému grunge. Ano, Smells Like Teen Spirit od Nirvany. Nutno říct, že kdyby k překladu nebyly sepsané texty, které ovšem nikdy oficiálně publikovány nebyly, a jsou tedy sestavené z odposlechu, rozuměl bych Kurtovi tak každé páté slovo... Poslechněte si, jak se kdysi Kurt díval na teenagery, neboť právě o jejich životním stylu tato skladba je. Již déle zde na webu máme parodii od Weird Ala Yankovice a mně přišla zdejší absence originálního klipu zločinem proti lidskosti. Víc už vám o skupině a písničce v popisku řekne Adam Karas. Smells Like Teen Spirit, zřejmě nejznámější píseň grungeové skupiny Nirvana, byla vydána roku 1991. Také díky jednoduchému a chytlavému riffu se stala velmi oblíbenou písní především náctiletých posluchačů. Po zhlédnutí této skladby na MTV si fanoušci začali hojně kupovat album Nevermind, na kterém se tento hit nacházel. Sám zpěvák Kurt Cobain tuto skladbu začal nenávidět především z důvodu, že ji lidé chtěli slyšet na každém koncertě a většina z nich ani jinou píseň neznala. Skladba je považována za hymnu 90. let a pronikla na první místo hitparád v Belgii, Irsku, Novém Zélandu, Španělsku a Francii. Samotný riff byl nejspíš vymyšlen jako zkomolenina "More Than A Feeling" skupiny Boston, důkazem by mohlo být to, že když už "Teen Spirit" Kurta štval, zkombinoval jeho riff právě s riffem More Than A Feeling. Název "Smells Like Teen Spirit" je odvozen od nápisu na stěně při nějaké párty - "Kurt smells like teen spirit", což je doslova "Kurt voní jako náctiletá duše". Tak si to Kurt také vyložil, ovšem později zjistil, že "teen spirit" byl myšlen stejnojmenný parfém, který používala jeho přítelkyně. Text písně má vyjadřovat Kurtovy pocity, když byl náctiletým, avšak nikdy nebylo potvrzeno, co jimi doopravdy chtěl říct. Lidem tedy nezbylo než diskutovat. Uklízeč, kterého vidíte na začátku a v závěru videoklipu, má znázorňovat dřívější profesi Kurta Cobaina. Byl totiž vyhozen ze školy a právě v té samé škole, ze které ho vyhodili, dělal uklízeče. Nirvana byla americká grungeová kapela založená roku 1987 v Aberdeenu ve státě Washington. Zakládajícími členy byli Kurt Cobain (kytara, zpěv) a Krist Novoselic (basa). Na místě bubeníka nakonec zakotvil Dave Grohl, který byl poslední v řadě několika bubeníků, kteří se v Nirvaně vystřídali. V roce 1989 nahrála své první studiové album s názvem Bleach, avšak zlom nastal až vydáním alba Nevermind o tři roky později. Na něm se totiž nacházel dnešní klenot, který pomohl nastartovat kariéru, slávu a úspěch Nirvany. Skupinu proslavil především nenapodobitelný zpěvák Kurt Cobain a jeho životní osud. Sláva a mediální zájem o skupinu Kurta natolik zruinovaly, že začal brát tvrdé drogy. Jeho závislost se mu stala osudnou, když 5. dubna 1994 po obrovské dávce heroinu sepisuje dopis na rozloučenou a dává si brokovnici do úst. Jeho sebevražda způsobila rozpad skupiny.  

Je tu další středeční ráno a s ním i další díl našich Hudebních klenotů 20. století! Myslím, že bylo jen otázkou času, kdy se zde objeví tento legendární song, jehož riff si každý z hudebních fajnšmekrů určitě po jeho poslechu alespoň tak jeden dva dny brouká... Jsou tu Deep Purple živě z Montreux z roku 1996 a jejich Smoke on the Water! Písnička se rozjede až po první minutě a předchází jí jakási předehra na klavír. Přeji příjemný poslech a já předávám slovo Adamovi. Smoke on the Water je legendární rocková skladba, která poprvé vyšla na albu Machine Head z roku 1972. Skladba je známá především díky jednoduchému kytarovému riffu, který se opakuje po celou její délku. Tento riff vymyslel dřívější kytarista Deep Purple Ritchie Blackmoore a v této skladbě ho vybrnkává dvěma prsty kvůli spojení zvuku varhan s kytarou. Text skladby vypráví skutečný příběh. 4. prosince 1971 měli Deep Purple připravené nahrávaní alba v Montreux v mobilním studiu, které jim pronajali Rolling Stones - v textu písně zmiňované jako "Rolling truck Stones thing" nebo "the mobile". Nahrávací studio měli v zábavním komplexu, který byl součástí casina v Montreux - v textu jako "the gambling house“. Toho večera měl na jevišti kasina vystoupení Frank Zappa se svou skupinou The Mothers of Invention. Uprostřed vystoupení vypukl požár, když některý z návštěvníků vystřelil světlici ze signální pistole do stropu pokrytého ratanem, který začal hořet. V textu je to popsané slovy "some stupid with a flare gun burnt the place to the ground". Název skladby "Smoke on the Water" pochází z pohledu na kouřící kasino nad Ženevským jezerem. Skupina tuto skladbu neplánovala vydat jako singl, protože ji nepovažovala za potenciální hit. Singl vyšel až po roce a v USA v létě 1973 dosáhl 4. příčky v žebříčku singlů Billboardu. Tato skladba je pro svou jednoduchost populární i pro začínající kytaristy, často se hraje už během trénování hry na kytaru. Za zmínku stojí zápis v Guinessově knize rekordů. Roku 2007 - 1 683 kytaristů současně zahrálo tento slavný kytarový riff na stadionu v Kansas City. Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Hertfordu roku 1968. Kapela začínala ve složení Rod Evans (zpěv), Ritchie Blackmore (kytara), Jon Lord (klávesy), Nick Simper (basa), Ian Paice (bicí), ale v současné sestavě zůstal z té prvotní pouze bubeník. V tvorbě této skupiny docházelo ke spojení klasické hudby, jejíž propagátorem byl zejména klávesista Jon Lord, a hardrockových motivů, které prosazoval kytarista Ritchie Blackmore. Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo především mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin (Stairway to Heaven) a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. Minulý rok zavítali "párpli" také do České republiky, konkrétně do Prahy a Olomouce. Pražský koncert v O2 aréně jsem sám navštívil a kdo tam byl, zajisté mi dá za pravdu, že i přes věk muzikantů a mnohé změny v sestavě skupina stále válí jako zamlada. A aby toho nebylo málo, kapela se účastnila před pár dny tiskové konference v Mexiku, kde publiku naznačila možnost vydání nového alba.  

Naši pravidelní návštěvníci si asi již všimli, že téměř každé ráno v 7:30 zde visí nějaká písnička. A naši ještě pravidelnější návštěvníci již musí vědět, že každé středeční ráno zde visí nějaký hudební klenot 20. století! Tento speciál vám již pár dobrých týdnů naděluje to nejlepší, co nám hudební průmysl kdy mohl nabídnout, a dnes vám přinášíme americkou klasiku Sweet Home Alabama od skupiny Lynyrd Skynyrd. Sweet Home Alabama se poprvé objevila v roce 1974 na druhém albu skupiny Lynyrd Skynyrd, které se jmenovalo Second Helping. Skladba byla zčásti napsaná jako odpověď na písně Southern Man a Alabama od Neila Younga, ve kterých se kriticky vyjadřoval k Jihu. Píseň zaujímá postoj obrany a oslavy Jihu. Její větší část je tvořena zpěvákovou touhou vrátit se zpátky do svého rodného státu Alabama, avšak obsahuje i slova, která se někdy interpretují jako vyjádření podpory tehdejšímu guvernérovi Georgi Wallaceovi, ale fanoušci skupiny tvrdí opak. My jsme ji mohli slyšet, stejně jako předchozí San Francisco, v legendárním filmu Forrest Gump. Posloužila i jako úvodní znělka videoher NASCAR a iPhone hře Guitar Hero 2 (pozn. bakeLit). Stala se neoficiální státní písní Alabamy a její ukázka byla použita v reklamních kampaních firmy KFC. Navzdory její kontroverzi se skladba stala jednou z nejoblíbenějších písní tzv. southern neboli jižanského rocku v historii rockové hudby. Lynyrd Skynyrd je americká hudební skupina, hrající tzv. jižanský rock. Její vznik je datován v roce 1964 v Jacksonville na Floridě. Původně hrála ve složení: Ronnie Van Zant (zpěv), Allen Collins (kytara), Gary Rossington (kytara), Larry Junstrom (basa) a Bob Burns (bicí). Největší inspirací pro ně byly britské skupiny jako například The Rolling Stones či The Beatles (Help!) a různé vlivy jiných hudebních žánrů, jako je jižanský blues či country & western. Skupina poměrně často měnila názvy, ten finální se časem ustálil na "Leonard Skinnerd" podle jména Leonarda Skinnera, učitele tělocviku a basketbalového trenéra členů skupiny na škole, který šikanoval Rossingtona a Burnse, protože si nechtěli ostříhat vlasy. Jejich škola nedovolovala, aby se vlasy dotýkaly školní uniformy. Z tohoto názvu potom vznikla finální, typicky jižanská verze ve tvaru Lynyrd Skynyrd. Kapela se do povědomí veřejnosti dostala hlavně v 70. letech právě díky Sweet Home Alabama. Dne 20. října 1977 při leteckém neštěstí v blízkosti městečka McComb v Mississippi zahynuli Ronnie Van Zant, Steve Gaines a Cassie Gaines. Po této tragédii se skupina na deset let odmlčela. Od roku 1987 se v ní vystřídalo množství muzikantů. Dne 13. března 2006 byla skupina uvedena do Rock and rollové síně slávy. Popisek sepsal Adam Karas.

Je 7:30, středa, ladíte stanici VideaČesky.cz a s ní i další díl Hudebních klenotů 20. století! Krále popu tu již máme, a tak je naší povinností uvést i krále Rock and rollu. Je tu Elvis Presley a já jsem si pro vás zkusil ve verších přichystat jeho vypalovačku Jailhouse Rock. Píseň Jailhouse Rock byla nahrána roku 1956 a vydána o rok později, dne 24. září 1957. Ten samý den byl vydán také Presleyho stejnojmenný film, ve kterém tato skladba zazněla poprvé. Prakticky ihned po vydaní se tato píseň dostala na 1. místa téměř všech hitparád po celém světě. Videoklip této písně je znám jako první hudební videoklip na světě. Některé z postav uvedené v této písni jsou skuteční lidé. Například slova "Crack, boom, bang" byla přezdívkou bubeníka Williama Thomase Fairbankse, Chytrák Henry byl známý hudebník z Los Angeles, žádný trestanec, a "Gang Purple" byl skutečný gang. Časopis Rolling Stone poznamenal, že část textu, ve které tancují vězni flirt dance, může narážet na homosexuální vztahy mezi vězni. Inspiraci na tento text si Elvis vzal pravděpodobně z filmu "The Girl Can't Help It", konkrétně z písně "Rock Around the Rockpile". Píseň hrála na svém koncertě také spousta kapel, namátkou uvedeme Queen či ZZ Top. Skladba je v pořadí 67. v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob a byla jmenována do Rock and rollové síně slávy. Celým jménem Elvis Aaron Presley, známý pod přezdívkou The King, se narodil roku 1935 v Tupelu, stát Mississippi. Jeho rodiče pocházeli z velmi chudých poměrů, ačkoliv to Elvis později popíral. Svou první kytaru dostal k jedenáctým narozeninám a první akordy ho naučil jeho strýc. Svou první skladbu nahrál v roce 1953, nesla název My Happiness and That's When Your Heartaches Begin a nahrál ji "prý" jako dárek pro svoji matku - což ovšem není tak úplně pravda, jelikož malou desku Elvis nahrál v srpnu 1953, tedy čtyři měsíce od narozenin jeho matky. Pravý důvod byl ten, že Elvis chtěl otestovat sám sebe, jak vlastně zní. Jeho kariéra začala vzkvétat díky jeho přechodu k velké nahrávací společnosti RCA Records a jeho nezapomenutelným pohybům v různých televizních show. V prosinci roku 1957 obdržel předvolání k nástupu na vojnu a během vojny poznal svou budoucí manželku Priscillu Beaulieu, se kterou se později rozvedl. 16. srpna 1977 byl nalezen svojí snoubenkou Ginger Aldenovou mrtev na podlaze koupelny ve svém domě nazvaném Graceland v Memphisu. Mnozí lidé věří, že zemřel na předávkování drogami. Oficiální verze se však přiklání k tomu, že příčinou smrti byl srdeční infarkt. Po jeho smrti se sídlo Graceland proměnilo v muzeum a stalo se druhým nejnavštěvovanějším domem v USA hned po Bílém domě. Každoročně se sem sjíždějí davy fanoušků, Elvisovi napodobitelé a dvojníci. Jeho písně vycházejí stále znovu a mnozí lidé dodnes věří, že nezemřel a jednou se vrátí. Informace sepsal Adam Karas, za což mu opětovně děkuji.

Dobré ráno, je 7:30, někteří z vás vstávají do práce, jiní zase do školy a my vám přinášíme další hudební klenot 20. století! Dnes prozkoumáme naprosto odlišný hudební žánr, než s jakým jsme se vídali doposud. Řeč je o žánru zvaném Jazz a představíme si nádhernou píseň What a Wonderful World od nejznámějšího jazzového muzikanta, neboli jazzmana - Louise Armstronga. What a Wonderful World byla vydána jako singl v roce 1968. Text této písně je myšlený jako protijed na rasově a politicky nabité prostředí každodenního života ve Spojených státech, je konkrétně o naději a optimistickém výhledu na budoucnost. Píseň se ve Spojených státech původně vůbec neprosadila, jelikož ji šéf ABC Records neměl rád, a proto ji sám ani neprosazoval. Zato ve Velké Británii dosáhla prvního místa na žebříčku UK Singles Chart. Skladba zazněla v mnoha filmech či seriálech, například ve filmu Good Morning, Vietnam. Za zmínku stojí také dvě povedené předělávky, v punkové verzi od Joeyho Ramona a v „havajské hudbě“ od Israele Kamakawiwo'ole. Nahrávka What a Wonderful World byla také uvedena v Grammy síni slávy v roce 1999. Celým jménem Louis Daniel Armstrong se narodil roku 1901 v chudé černošské čtvrti v New Orleansu ve státě Louisiana. Jak už to u jazzmanů bývá zvykem, i on dostal přezdívku. Jeho přezdívka byla Satchmo, kterou ostatně uslyšíte na konci klipu sami, a v překladu znamená něco jako Velká huba. Zajímavostí z Armstrongova života je, že údajně neexistoval jakýkoliv doklad o jeho existenci do jeho osmnácti let. Jeho otec se s ním vůbec nestýkal. Již jako osmnáctiletý začal hrát na trumpetu v různých jazzových kapelách. V Praze ho jeho fanoušci mohli vidět v roce 1965. Kromě hudby se věnoval i herectví, hrál například ve filmech "High Society" či "Hello Dolly!". Byl jednou z osobností, jež předurčily hudební tvář celého století. Vyrůstal v dost primitivním prostředí, a proto věřil, že když naplno a bez zábran vyjádří to, co cítí, je to v pořádku a nemusí se nijak ospravedlňovat. Někteří kritici mu vyčítali přílišnou podbízivost bělošskému obecenstvu. Jeho posunky, grimasy a výstřední přehánění „černošství“ však byly především doplňky jeho představení. Armstrong byl dokonalý profesionál, takže kromě mistrovského zvládnutí hudebního nástroje musel být i showmanem, poskytujícím zábavnou podívanou. Zemřel na infarkt roku 1971 a říká se, že když umíral, na své smrtelné posteli se smál. I on má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. O popisek se opět postaral můj spolužák Adam Karas, za což mu náleží obrovské díky!

Je středa ráno, ručičky na hodinách ukazují půl osmé a to je ten pravý čas na další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes k nám Klenoty doslova "přivály" jednu velice povedenou rockovou baladu (před pár týdny jsme tu měli krásnou Stairway to Heaven od Led Zeppelin) s názvem Wind of Change od asi nejznámější německé skupiny Scorpions. Wind of Change byla složena zpěvákem skupiny Klausem Meinem a svého zrodu se dočkala roku 1990 na albu Crazy World. Skladba se stala komerčně nejúspěšnějším hitem skupiny. Její text oslavuje politické změny ve východní Evropě, jako například pád Berlínské zdi, rostoucí svobodu v komunistických zemích (jež vedla k pádu Sovětského svazu) a jasně předvídatelný konec Studené války. Scorpions ke složení této písně inspirovala návštěva Moskvy v roce 1989, o čemž vypovídá 1. sloka, kde zpívají o řece Moskvě a moskevském zábavním parku s názvem Gorky Park. Píseň byla také nahrána v ruštině či španělštině. V roce 2005 diváci německé televizní stanice ZDF tuto skladbu zvolili za „Píseň století“. Je to nejprodávanější skladba všech dob v Německu, údajně se prodalo přes 6 miliónů kopií v tomto státě. V klipu můžete být mimochodem svědky stavby a pádu Berlínské zdi, ale i spousty jiných událostí, které nějakým způsobem ublížily světu. Scorpions je, jak už vám z předchozích řádků došlo, německá hardrocková skupina pocházející z Hannoveru. Kapela byla založena roku 1965 a její současná sestava vypadá takto: Klaus Meine (zpěv), Matthias Jabs (kytara), Rudolf Schenker (kytara), Paweł Mąciwoda (basa) a James Kottak (bicí). Ačkoliv je skupina německá, zpívá a skládá převážně anglické texty (viz Wind of Change). Kapela vystřídala za svoji kariéru několik různých muzikantů na různých postech, od začátku v kapele působí pouze její zakladatel Rudolf Schenker. K prvním velkým úspěchům skupiny patří vydání live alba Tokyo Tapes, které je kritiky hodnoceno jako jedno z nejlepších vydaných živých alb v rockové historii. Kapele se však záhy po tomto velkém úspěchu do cesty postavil nepříjemný problém – Klaus Meine po nahrávání osmého alba ztratil hlas. Byl připraven z kapely odejít, ale kvůli svému příteli Rudolfovi nemohl. Prodělal množství operací a prakticky se znovu učil zpívat, přičemž ho podporovala celá skupina. Nakonec se do kapely vrátil, s hlasem opět v pořádku. Skupinu si oblíbil celý svět také kvůli celé řadě nádherných balad. Největší propad zaznamenala skupina vydáním alba Eye II Eye, ve kterém došlo k experimentování s žánry jako je pop či techno. Kapela se však ze všeho oklepala a vrátila se k starému dobrému hardrocku. V roce 2010 skupina těsně po vydání posledního alba Sting in the Tail oznámila, že světové turné, které odstartovala v Praze 15.3.2010, bude úplně poslední a skupina přestane hrát nadobro. Turné stále běží a poslední koncert bude 26. listopadu 2011 v Bruselu, nikdo ale netuší, jestli kapela opravdu nadobro ukončí svou činnost, nebo je to další z rockových klišé v podobě ukončení kariéry a následného návratu. O informace se již tradičně zasloužil můj spolužák Adam Karas a já mu tímto děkuji!

Je středa ráno a mou povinností je vám představit další kousek z Hudebních klenotů 20. století! V předchozích třech dílech jsme se věnovali pouze hudebnímu žánru rock. V tomto díle si však poprvé představíme interpreta a skladbu z oblasti popu. A začneme hned králem tohoto žánru. Přesně tak, tímto u nás na webu vítáme amerického zpěváka Michaela Jacksona a jeho hitovku Billie Jean! Skladbu Billie Jean napsal roku 1982 sám Michael a stala se singlem alba Thriller. Je známá především díky své lehko zapamatovatelné basové lince, kterou uslyšíte po celou dobu skladby. Píseň byla 91 x předělávána, než dosáhla své dokonalosti a mohla tak být vydána. Píseň byla také podporována skvělými reklamami na Pepsi. Skladba byla mnohokrát oceněna ve formě dvou cen Grammy, jednou obdržela dokonce i American Music Awards. Později byla také uvedena do pomyslné síně slávy hudebních videoklipů. Sám Michael se ke své Billie Jean v roce 1988 vyjádřil takto: Nikdy žádná Billie Jeanová neexistovala. Dívka v písničce představuje směsici lidí, se kterými se mí bratři trápili. Nikdy mi nešlo do hlavy, jak mohly dívky jen tak říct, že čekají něčí dítě, když to ani nebyla pravda. Valná skupina lidí si ovšem myslí, že Billie Jeanová je mentálně postižená žena, která prohlašovala, že Michael je otcem jejích dvojčat. Celým jménem Michael Joseph Jackson se narodil roku 1958 v americkém městečku zvaném Gary ve státě Indiana. Již zamlada vystupoval jako frontman popové skupiny jeho starších bratrů The Jackson 5, po rozpadu kapely se vydal na sólovou dráhu. A co tak učinil, začala jeho kariéra jen vzkvétat. První autorskou desku s názvem Off the Wall vydal v roce 1979. Následující album Thriller se stalo nejprodávanějším albem všech dob. MJ nebyl proslulý pouze svým nenapodobitelným hlasem, ale vymyslel i vlastní taneční kreace, které nazval Moonwalk (měsíční chůze). Michael, ačkoliv si někteří lidé mysleli, že podstoupil bělení kůže, trpěl téměř nevyléčitelnou chorobou zvanou vitiligo, což je nemoc způsobující ztrátu pigmentu kůže. Podstoupil také řadu plastických operací, z nichž nejznámější je asi zúžení jeho nosu. Michael zemřel v 50 letech 25. června 2009 na selhání srdce. Za příčinu náhlého úmrtí byla určena akutní otrava silnými sedativy, která Jacksonovi od května roku 2009 podával proti chronické nespavosti jeho osobní lékař, jenž byl obviněn z neúmyslného zabití, za což mu hrozí celé čtyři roky vězení. Jacksonovy desky se i po jeho smrti stále hojně prodávají, i proto je právem považován za krále popu. Smrtí Michaela Jacksona se také dlouho zabíral seriál Odhalení hudebního průmyslu, který najdete přeložený na našem webu. Autor seriálu v něm tvrdí, že smrt Michaela byla předem naplánována ilumináty. Můžete se podívat sami. Opět děkuji svému spolužákovi Adamu Karasovi za popisek, často je náročnější než samotný překlad! ;)