Zpráva z budoucnosti

ZPRÁVA Z BUDOUCNOSTI Rychlodráha z New Yorku do D.C. Vždycky mi to připomene, jak jsem začala dojíždět. V roce 2019 jsem byla nováček v nejrozmanitějším Kongresu v dějinách. Až do té doby. Byly to těžké časy, nikdy nezapomenu na děti z naší komunity. Viděla jsem u nich velkou inspiraci, když sledovaly novou třídu politiků, kteří svou činností v síni moci odráželi jejich postoje. Často se říká, že nemůžeš být to, co nevidíš.

Poprvé tak viděli sami sebe. S Green New Deal to bylo podobné. Věděli jsme, že musíme zachránit planetu a že na to máme technologie. Ale lidé měli strach. Říkali, že je to moc velké, moc rychlé a nepraktické. Myslím, že to tak bylo, protože si to nedokázali představit. Trochu jsem se nechala unést. Pojďme začít od toho, jak jsem se tu dostala.

1977, New York. James Black, vedoucí výzkumník, měl prezentaci o tom, jak spalování fosilních paliv může v důsledku vést k nárůstu globální teploty až o 2,5 stupně Celsia. Během dvou let byl jeden z největších tankerů vybaven nejmodernější technikou pro měření CO2 v oceánu, abychom získali data o globálním oteplování. Hádejte, kdo za výzkumem stál. ExxonMobil, ropná a plynárenská společnost.

Exxon o tom celou dobu věděl stejně jako naši politici. O 10 let později řekl James Hansen, přední vědec NASA, Kongresu, že si je na 99 % jistý, že dochází ke globálnímu oteplování a způsobují ho lidé. To se stalo v roce 1988, rok před tím, než jsem přišla na svět. Naslouchal tedy Exxon vědě, včetně té vlastní? Změnili své podnikání, investovali do obnovitelných zdrojů? Ne. Právě naopak. Věděli o tom a znásobili své úsilí.

Spolu s ostatními utratili miliony na lobbistických skupinách a think-tancích, aby vyvolali pochyby a popírání klimatických změn. Toto úsilí vzniklo ve snaze napadnout a zpochybnit vědu, které se sami věnovali. A fungovalo to. Politici začali fosilní paliva podporovat a velké korporace se mohly věnovat hloubení, těžbě, vrtaní a hydraulickému štěpení jako utržení z řetězu. Amerika se stala největším výrobcem a spotřebitelem ropy na světě.

Společnosti s fosilními palivy vydělaly stovky miliard, zatímco veřejnost zaplatila lví podíl na odstranění jejich katastrof. Přišli jsme o čas, který už nezískáme zpátky. O celé druhy, které už nikdy neuvidíme. Přírodní divy, které navždy vymizely. V roce 2017 zničil hurikán Maria místo, odkud pochází moje rodina – Portoriko. Skoro jako klimatická bomba, která měla stejný počet amerických obětí jako 11.

září. A když mě následující rok zvolili do Kongresu, přední světoví klimatologové vyhlásili další pohotovost. Řekli nám, že na snížení emisí na polovinu nám zbývá 12 let, jinak s největší pravděpodobností budou stovky až miliony lidí čelit nedostatku vody a jídla, chudobě a smrti. 12 let na to, abychom vše změnili. Jak cestujeme, jak se živíme, vyrábíme věci, žijeme a pracujeme.

Všechno. Jediná cesta, jak toho dosáhnout, spočívala ve změně naší ekonomiky, o které jsme už věděli, že je rozbitá. Většina bohatství totiž putovala jen k hrstce bohatých. Většina lidí přitom zůstávala čím dál tím více pozadu. Byl to skutečně rozhodující okamžik. Mnoho lidí to vzdalo s tím, že jsme odsouzeni k záhubě. Někteří z nás však věděli, že jako národ jsme už ohrožení života zažili.

Velká deprese, druhá světová válka. Z historie jsme věděli, jak táhnout za jeden provaz a překonat nemožné. Přinejmenším jsme našim dětem dlužili se o to pokusit. Věci se daly do pohybu, když demokraté v roce 2018 získali Sněmovnu pak i Senát a v roce 2020 Bílý dům a započali desetiletí Green New Deal. Vlnu legislativy, která nastartovala sociální a ekologickou transformaci na záchranu planety.

Konečně ambiciózní přístup k řešení, které jsme potřebovali. A to vše v měřítku krize, které jsme aktuálně čelili. Aniž bychom na někoho zapomněli. Součástí byl Medicare pro všechny, nejpopulárnější sociální program lékařské péče v americké historii. Zavedli jsme i federální garanci práce, zahrnující důstojnou mzdu za práci. Hlavním problémem byl nedostatek pracovních sil.

Budujeme chytrou národní síť, modernizujeme každou budovu v Americe a takovéto vlaky po celé zemi. Potřebovali jsme více dělníků. Děti z mé čtvrti u toho všeho byly. Hlavně tato dívka, Ileana. První práci po vysoké získala u AmeriCorps Climate, kde obnovovala mokřiny a mrtvá ramena řek na pobřeží Louisiany. Většina jejich přátel byla v jejím svazu, včetně některých ropných dělníků. Rozebrali staré potrubní vedení a mohli se věnovat výsadbě mangrovů se stejným platem i výhodami.

Pokud jde o uzdravení přírody, měli jsme samozřejmě velké mezery ve vzdělání. Naštěstí nám na naší cestě nabídly své generační zkušenosti domorodé komunity. Ileana nebyla k zastavení. Na chvíli byla i inženýr solární elektrárny, ale nakonec udělala kariéru ve výchově příštích generací v rámci iniciativy univerzální péče o děti. Ukázalo se, že péče o druhé je hodnotná práce s nízkými emisemi CO2.

Začali jsme pracujícím jako učitelé, místní dělníci a domácí zdravotní pomocníci platit pořádné peníze. Byla to léta velkých změn a ne všechny byly dobré. Když hurikán Sheldon udeřil na jihu Floridy, byla část Miami pod vodou naposledy. I když jsme bojovali s povodněmi, požáry i suchem, věděli jsme, že jsme měli štěstí s tím, kdy jsme začali jednat. Nezměnili jsme jen infrastrukturu.

Změnili jsme i to, jak jsme věci dělali. Stali jsme se společností, která je nejen moderní a bohatá, ale i důstojná a humánní. Závazkem k všeobecným právům, jako je zdravotní péče a smysluplná práce pro všechny, jsme se tak moc přestali bát budoucnosti, přestali jsme se bát i sebe navzájem. Našli jsme náš společný účel. I Iliana vyslyšela toto volání a v roce 2028 kandidovala do Kongresu v první vlně veřejně placených kampaní.

A teď je na místě, kde jsem kdysi byla já. Nemohla bych na ni být víc hrdá. Skutečné dítě Green New Deal. Když pomyslím na první období v Kongresu, kdy jsem v roce 2019 jezdila Armtrackem, to vše bylo před námi. A prvním velkým krokem bylo zavřít oči a představit si to. Můžeme být čímkoliv, co máme odvahu vidět. Překlad: sethe www.videacesky.cz