Zázračná planeta II: Jak přírodopisné dokumenty ohýbají čas

V epizodě Zázračné planety II s názvem Džungle je úchvatná scéna s kolibříky na Ekvádoru, kteří létají ve zpomaleném záběru. Po premiéře se spousta diváků ptala, zda nejsou tyto scény vytvořené počítačem. Není se co divit. Vlastníma očima tohle nikdy neuvidíme. Stejně jako neuvidíme takto růst rostliny. To proto, že kamera ohýbá čas. překlad: hAnko www.videacesky.cz Zpomalené záběry vznikají zvýšením snímkové frekvence kamery.



Abyste zpomalili bez ztráty kvality, musíte udělat víc snímků. Kromě kolibříků je mnoho dalších scén v Zázračné planetě II zpomalených. Nebo – jak se tomu říká – "off-speed". Natočeno na 60 nebo 100 snímků za vteřinu, přehrávané rychlostí 25 snímků za vteřinu. To zvyšuje napětí a záběry vypadají hladší. Ale zpomalení dokáže víc než to. Můžeme vidět to, co pouhé oko nemůže. Proto byly vysokorychlostní kamery vynalezeny. Kamery, které natočí tisíce, dokonce desetitisíce snímků za vteřinu.



Daly vědcům a inženýrům možnost studovat fyzikální a mechanické procesy, které proběhnou za milisekundu. U zvířat se díky nim naučíme o anatomii a chování, třeba o funkci těchto paličkových orgánů mouchy. Velmi rychle jimi tlučou, zde vidíme je 120× zpomalené, a dávají mouše stabilitu. Tuto jestřábí mouchu natočilo Oddělení přírodní historie před čtyřiceti lety. Teď jsme na to zvyklí, ale v časech filmových pásků to bylo složitější.



Většinou jsme museli pracovat jako ve studiu. Seděli jste s tlačítkem, čekali, doufali, že se něco stane, stiskli ho, kamera udělala... A tohle celé byl dvouvteřinový záběr. A pak film zašustil, jak ho kamera vyplivla. Po vyvolání těch drahocenných dvou vteřin zjistíte, že zvíře vám uteklo mimo záběr, tak to zahodíte a začnete znova. Přechodem z filmu na digitál se vše změnilo. Záběr si filmaři můžou ihned zkontrolovat na obrazovce, ale hlavně digitální kamery umí nahrávat bez přestávky.



Na začátku a na konci záběru už není třeba mačkat knoflík. Po zahájení nahrávání kamera zachytí ještě i okamžiky před stisknutím tlačítka. Tak mohl kameraman zachytit tohoto žraloka vynořujícího se z vody v Zázračné planetě z roku 2006. Nepředvídatelné akce jsou stále výzvou, tohle se podařilo po týdnech pobytu na lodi, ale s digitálními kamerami vytáhlo BBC zpomalené záběry ze studia do divočiny, kde můžou zachytit třeba lovícího chameleona na Madagaskaru.



Ten jejich rychle vystřelující jazyk zachytit je nesmírně, nesmírně těžké. Při natáčení jsme viděli, jak se jazyk postupně rozmotá, a všichni myslí, že je lepkavý, ale není. Na jeho konci je taková svalová kulička, jako ruka v rukavici. Téměř chňapne hlavu kořisti a táhne ji nazpět. Což je morbidně ohavné, ale zároveň úžasné. Digitální kamery také změnily časosběrná videa, když život není příliš rychlý, ale příliš pomalý.



Je to opačný proces než u vysokorychlostních kamer. Místo více snímků zachytíte míň, během delšího časového úseku. Časosběr ukáže zvířecí chování, které trvá celé hodiny. Třeba tyhle kraby, kteří dělají písečné kuličky při hledání potravy během odlivu. Časosběrná práce BBC začala naplno, když se v 90. letech rozhodli natočit seriál o rostlinách. SOUKROMÝ ŽIVOT ROSTLIN, 1996 Časosběr přináší drama rostoucích rostlin do našeho časového měřítka.



V té době však nebyla technologie, která by automaticky dělala snímky. A tak si vynalezli svou vlastní. Vyvinuli jsme malé krabicové počítače, asi takhle velké, které řídily fotoaparáty a blesky, abychom měli stejné světlo při jasné i zatažené obloze. Ty počítače jsme naprogramovali a cestovali s nimi po celém světě. Dlouho předtím, než vznikly takové notebooky, jako máte teď na klíně. Některé záběry vznikly v divočině, ale jiné vyžadovaly řízené podmínky.



Tyto listy vodní lilie byly vypěstovány ze semen ve velkých kádích. Hladina vody, teplota a světlo musely být stejné, aby se zajistila konzistence záběrů. Pak jsme chtěli záběry zblízka, široké záběry, uvnitř nádrže, spodní stranu listů, trvalo to měsíce a byla to spousta práce a spousta úsilí. Snad to nakonec vypadá bezchybně. Seriál také přinesl sledovací časosběr, kdy se pohybuje i kamera. Na moderních fotoaparátech už si můžete časosběr nastavit a motorem poháněné stativy zařídí pohyb, takže BBC technologii žene kupředu.



V Životě z roku 2009 vzali časosběr pod vodu do Antarktického oceánu, aby zachytili pásové červy a hvězdice požírající mrtvého tuleně. V epizodě Města Zázračné planety II představili nový typ časosběru: Hyperlapse. Místo pomalých pohybů kamery na stativu kamery prolétnou celými městy a zachytí tisíce záběrů, které jsou následně precizně propojeny v počítači. Časosběr vás tak s sebou bere na výlet. Nevypadá to jako tradiční přírodopisný film, ale tradicí v BBC vždy bylo hledat nové technologie a postupy, aby zachytili svět novým způsobem.



To je ta úžasná schopnost televize. Můžete svému publiku ukázat něco, co vidí pouze kamery.