Rozbrečela Lucy Worsley při práci několik dětí?Would I Lie to You?
81
Podařilo se Lucy Worsley v rámci práce neúmyslně rozbrečet hned několik dětí? Je u Leeho spolu s Gregem Daviesem, u Davida jsou Claudia Winkleman a Guz Khan.
Přepis titulků
Na řadě je Lucy. Jednou, když jsem se snažila vdechnout historii život, jsem rozbrečela dítě. Davidův tým. Dobře, jak jsi ho rozbrečela? No… je to dost dlouhý příběh. - Byla jsem…
- Ještěže to tak odsýpá. Ještěže jsi jako kapitán taková opora. Nenech se jím šikanovat, Lucy. Ale pohni si. Natáčeli jsme v Birminghamu historický dokument o nočnících a byli jsme v malých domcích, kde žili dělníci v 19. století. A já byla v posteli se svým nočníkem a… - Cože? - Cože? Předpokládám, že to bylo kvůli scéně v tom dokumentu.
- Jo. - Nešlo o ubytování… A v posteli se mnou bylo… několik dětí z místní školy a všechny byly hrozně tiché a stydlivé. - No, byly v docela divné situaci, ne? - Jo, byly. Snažila jsem se jim vysvětlit, k čemu je nočník, a tak jsme dovnitř, aby to bylo víc… - Ale ne.
- …uvěřitelné… dali zázvorové pivo. - Dobře. - Upřímně, čekali jsme něco horšího. - Takže máš nočník… - Mám nočník. - …plný piva. - Plný piva. - Jo, a ukazovala… - Plný? Po okraj? - Ohřálas ho, aby to působilo reálněji? - Pářilo se z něj? „Proč brečíš?“ - Ještě nebrečí.
- Takžes jim ukázala pivo. Ukázala jsem jim ho a pořád žádná reakce. Jen vypadaly docela vystrašeně. A tak jsem v zoufalosti… vypila to pivo. A v tu chvíli se rozbrečely. Nebylo to hrozný, když za tebou tehdy přišel producent a řekl: „Zázvorový pivo jsme nesehnali.“?
- Kolik dětí tam bylo? - 7 nebo 8 a všechny se rozbrečely a musely odejít. - Všechny se rozbrečely? - Všechny je museli odvést. Jasně, že jo. Cizí ženská před nima právě vypila 5 půllitrů moči. Vypila jsem ho, abych se dočkala aspoň nějaké reakce. Takže děcka vzlykají, ty jseš docela mimo po exnutí 5 půllitrů. „Sorry, děcka.“ Líbí se mi, že těch 5 půllitrů bereme jako fakt.
Byl by to asi celkem pomalý proces, v podstatě víc než metr piva. Jak se ten pořad jmenoval? Nočníky zblízka? Jmenoval se Kdyby stěny mohly mluvit: Intimní historie vašeho domova. - Sakra, ten mi unikl. - To bude pravda. Řekla to moc rychle. Jo, na začátku to byla historie nočníku, což neznělo moc věrohodně, ale nočník jako jeden z prvků domova v 19.
století, to už zní věrohodněji. Dobře. Co tipujete? - Nevím. - Tipuju pravdu, a pokud je to lež, tak co už. - Přesně. - A s tím dokážu žít. - Jo, pojďme do toho. - Takže pravda? - Pravda, a pokud se ukáže, že je to lež, tak s tím dokážeme žít. - Budeme v pohodě. - Lucy, byla to pravda, nebo lež? - Vy důvěřiví blázni. No, byla to pravda. Překlad: marysol www.videacesky.cz
- Ještěže to tak odsýpá. Ještěže jsi jako kapitán taková opora. Nenech se jím šikanovat, Lucy. Ale pohni si. Natáčeli jsme v Birminghamu historický dokument o nočnících a byli jsme v malých domcích, kde žili dělníci v 19. století. A já byla v posteli se svým nočníkem a… - Cože? - Cože? Předpokládám, že to bylo kvůli scéně v tom dokumentu.
- Jo. - Nešlo o ubytování… A v posteli se mnou bylo… několik dětí z místní školy a všechny byly hrozně tiché a stydlivé. - No, byly v docela divné situaci, ne? - Jo, byly. Snažila jsem se jim vysvětlit, k čemu je nočník, a tak jsme dovnitř, aby to bylo víc… - Ale ne.
- …uvěřitelné… dali zázvorové pivo. - Dobře. - Upřímně, čekali jsme něco horšího. - Takže máš nočník… - Mám nočník. - …plný piva. - Plný piva. - Jo, a ukazovala… - Plný? Po okraj? - Ohřálas ho, aby to působilo reálněji? - Pářilo se z něj? „Proč brečíš?“ - Ještě nebrečí.
- Takžes jim ukázala pivo. Ukázala jsem jim ho a pořád žádná reakce. Jen vypadaly docela vystrašeně. A tak jsem v zoufalosti… vypila to pivo. A v tu chvíli se rozbrečely. Nebylo to hrozný, když za tebou tehdy přišel producent a řekl: „Zázvorový pivo jsme nesehnali.“?
- Kolik dětí tam bylo? - 7 nebo 8 a všechny se rozbrečely a musely odejít. - Všechny se rozbrečely? - Všechny je museli odvést. Jasně, že jo. Cizí ženská před nima právě vypila 5 půllitrů moči. Vypila jsem ho, abych se dočkala aspoň nějaké reakce. Takže děcka vzlykají, ty jseš docela mimo po exnutí 5 půllitrů. „Sorry, děcka.“ Líbí se mi, že těch 5 půllitrů bereme jako fakt.
Byl by to asi celkem pomalý proces, v podstatě víc než metr piva. Jak se ten pořad jmenoval? Nočníky zblízka? Jmenoval se Kdyby stěny mohly mluvit: Intimní historie vašeho domova. - Sakra, ten mi unikl. - To bude pravda. Řekla to moc rychle. Jo, na začátku to byla historie nočníku, což neznělo moc věrohodně, ale nočník jako jeden z prvků domova v 19.
století, to už zní věrohodněji. Dobře. Co tipujete? - Nevím. - Tipuju pravdu, a pokud je to lež, tak co už. - Přesně. - A s tím dokážu žít. - Jo, pojďme do toho. - Takže pravda? - Pravda, a pokud se ukáže, že je to lež, tak s tím dokážeme žít. - Budeme v pohodě. - Lucy, byla to pravda, nebo lež? - Vy důvěřiví blázni. No, byla to pravda. Překlad: marysol www.videacesky.cz
Komentáře (0)