Hranice v Severním ledovém oceánuVox

Jsem na ostrově poblíž severního pólu, abych zjistil, komu patří Arktida. - Jak taje stále více ledu v té oblasti... - Vidíte, jak dramaticky ubývá ledu. ...jedna země ukázala, že je ochotná o ni bojovat. - Rusko se tlačí do Arktidy. - Je to nový divoký západ... Otevírají se možnosti investice do nezvyklé oblasti – ruské Arktidy. Oblast Arktidy je důležitá strategicky i ekonomicky. Tání ledu se neustále zrychluje. - Rusko promítá svou sílu...

- ...hranice s Ruskem... ...použít diplomacii k předejití konfliktu za polárním kruhem. Nemám povoleno vzít si do dolu vlastní kameru, tak mi dali tuhle. Je odolná proti explozi a pro jistotu ještě zpevněná, aby nezpůsobila ničivý požár, kdyby přece jenom explodovala. Tento uhelný důl patří ruské vládě. Je v městečku s ruskými vlajkami a bystou ruského revolucionáře Vladimira Lenina, ale přesto to není Rusko. Je to Barentsburg na Špicberkách poblíž severního pólu.

Existuje ze strategických důvodů, ne proto, aby vydělával. Dokonce prodělává. Už několik desetiletí. No, není to žádné tajemství, že? Každý ví, že těžba uhlí tady nepřináší velký výdělek. Je to očividné. Rusko to místo financuje, protože pro něj znamená vliv v té oblasti. Zmrzlý oceán, který každým rokem víc a víc taje kvůli měnícímu se klimatu. Takhle vypadal Severní ledový oceán v září 1984.

O třicet let později vypadá takto. Září 2016. Většina světa to vnímá jako blížící se katastrofu, ale pro sousedící státy to znamená příležitost. Přístup k úplně novému oceánu. Geologové si myslí, že takhle asi vypadají zásoby ropy a zemního plynu v této oblasti. USA podle geologického průzkumu odhaduje, že je zde 30 % neobjeveného zemního plynu a 13 % ropy. Tyto zdroje jsou stále těžko dosažitelné, ale každý rok se dostupnost zlepšuje.

A najednou je tento pustý kraj pro svět velmi zajímavý. Také se otevírají nové námořní trasy. Tímto oceánem, který byl dříve zamrzlý, se dá nyní proplouvat každé léto, čímž se dá zkrátit cesta mezi západními a asijskými trhy o týdny. Téma hranic v polární oblasti je složité a stále otevřené diskuzím a vyjednávání. V tuto chvíli vypadají hranice v Severním oceánu takto. Každá země má své výchozí námořní hranice, probíhají 200 námořních mil od pobřeží. Zbytek oceánu, který do těchto hranic nespadá, je k dispozici komukoli, kdo dokáže, že mu patří.

A to má hodně společného s pevninským prahem. Pevninský práh je součást pevniny dané země, ale je pokrytý oceánem. Pevninský práh po určité vzdálenosti klesá a mění se v hlubší oceán. Protože led taje, země vysílají ponorky, aby získaly informace o svém pevninském prahu. Sepíšou vědeckou studii a pošlou ji komisi OSN. Ta ji zhodnotí a rozhodne, zda je požadavek země vědecky podložený.

Pod hladinou moře vybíhá od našeho pobřeží pokračování naší země – pevninský štít. Rozhoduje o nových hranicích naší země. Znalost toho, kde končí pevninský štít, přidává naší zemi miliony kilometrů čtverečných. Zdroje na oceánském dně i pod povrchem patří tím pádem Kanadě. OSN zatím schválilo žádost nových hranic na základě pevninského štítu pouze Norsku a Islandu. Nároky dalších zemí zatím čekají na schválení. Tohle jsou požadavky Ruska a Grónska, ostrova, který vlastně patří Dánsku.

Jejich nároky se výrazně překrývají. Kanada zatím sbírá údaje, ale předpokládá se, že se její nárok bude v této oblasti také překrývat. Komisi OSN, která nároky hodnotí, je složena z vědců, ne z diplomatů. Jejich jedinou prací je posoudit, zda je nárok vědecky podložený. Potom už je úkolem zemí, aby vyjednaly, jak si oblast rozdělit. Rusko ukázalo zájem o oblast, která by sahala až k severnímu pólu. V roce 2007 Rusko dokonce vztyčilo vlajku na mořském dně pod severním pólem.

A pokud dojde na přetlačování, Rusko se svého nároku nejspíš nevzdá ve prospěch maličkého Dánska, jehož požadavky se s ruskými překrývají. Rusko je s předstihem největší hráč na poli Arktidy. Ruské pobřeží obepíná polovinu té oblasti a rozhodně má největší vliv. Rusko také může z klimatických změn a tajícího ledu nejvíce získat. Takže znovu opevňuje a modernizuje mnoho svých základen u polárního kruhu. 50 letišť do 2020, speciální jednotky, vojenská cvičení v Arktidě. V posledních letech Rusko obnovovalo, posilovalo a stavělo nové základny v oblasti Arktidy.

Zveřejňovalo svá vojenská cvičení, ve kterých figurují sobi, huskyové a vojáci v uniformách jako ze Star Wars. Rusko nám posílá důležitý signál, že v polární oblasti ukáže svou sílu a schopnosti. A já nevidím dostatečnou reakci od USA a NATO, která by tu rostoucí vojenskou pozici brala v potaz. Jedna ze základen je město Barentsburg, které je za mnou, na Špicberkách. Barentsburg není na rozdíl od ostatních teček na mapě vojenským objektem, ale má podobný účel.

Pro pochopení toho, proč chce Rusko město na tomto ostrově, je důležité pochopit Špicberky. Jsou jiné než jakékoli místo na zemi nejen proto, že je to nejsevernější obydlené místo Země. Špicberská dohoda z roku 1920 tvrdí, že každá podepsaná země zde může mít obyvatele a využívat zemi k ekonomickým účelům. Země patří technicky vzato Norsku, ale dohodu podepsalo 45 států, takže 45 států má na oblast ekonomický nárok.

Jediné pravidlo: žádná země, ani Norsko, nesmí mít na ostrovech vojenská zařízení. Tak tu Rusko zřídilo uhelný důl. Ne kvůli výdělku, Rusko místním dělníkům platí, aby tady vytvořili ekonomickou základnu. Pokud někdy budou rozbroje kvůli hranicím nebo pokud se najde u pobřeží ropa, Rusko bude přítomné u vyjednávání a Barentsburg bude jejich žeton ve hře. Město představuje jejich nárok na tomto ostrově. Nejvíce mě fascinuje, že tato strategie se hraje s lidmi.

Lidé, kteří tu bydlí, vlastně rezervují Rusku místo v arktické oblasti. Ale když se jich zeptáte, zjistíte, že si to vůbec neuvědomují. Politické záležitosti nás moc nezajímají. Lidé sem přicházejí, aby vydělali peníze. Nepřemýšlí nad geopolitikou ani nad měnící se krajinou a co to pro Rusko znamená. Politikou se vůbec nezabývám. Nepřemýšlím o ní, nemluvím o ní. Pro Rusko bylo uhlí hlavním ekonomickým zájmem, těžili ho tu roky.

Ale cena uhlí klesá a tato operace ztrácí zaměstnance i zájem. Takže si uvědomují, že se musí zaměřit na jinou činnost, která je do budoucna udržitelnější. Odpovědí je pro ně turismus. Je docela jasné, že doba těžby uhlí na Špicberkách ustupuje. Je to propadák. Turismus, věda, ochrana přírody – to je budoucnost. Nový zájem Ruska o tento ostrov je znát, když se procházíte Barentsburgem. Konzulát se zrovna renovuje. Celý ho vykuchávají a opravují po letech zanedbávání.

Je to malá vesnice s několika sty obyvateli a má celý konzulát. Ten konzulát slouží spíše jako signál než opravdu funkční zařízení ruské vlády. Všechny tyto opravy napovídají, že očekávají proměnu tohoto města duchů v důležitou turistickou destinaci. Ale motivací není vydělat peníze. Samozřejmě je nereálné, že by Barentsburg časem nepotřeboval finance vlády. U zaměření na turismus nejde jenom o udržení silné ekonomické základny. Mění to Barentsburg v atrakci, aby lidé viděli, jak úzce je ruská identita spjatá s polární oblastí.

Nově vybavené budovy, nové bary s polární tématikou, muzea, která vypráví historii ruského osídlení oblasti. Nejsou to vojenské základny ani letiště, ale tato projekce kultury a identity se snaží vytvořit spojení s místem a uplatnit vliv. Říká se tomu soft power. Financovat tohle všechno na dalekém ostrově, který patří Norsku, je ztělesněním soft power.

A je to skvělé doplnění k nárůstu vojenské síly v polární oblasti. Vzpomínáte na všechny ty tečky? Nejvíc leteckých hlídek bombardérů Tupolev s dlouhým dosahem od studené války, 45 000 oddílů, 3 400 vojenských vozidel, 41 lodí, 15 ponorek a 110 letadel. Čeho se snaží Rusko dosáhnout v Arktidě s tak mohutným nárůstem vojenských sil? Nevím, ale řekl bych, že to budeme muset zjistit. Ale do teď hrálo Rusko v otázce námořních hranic podle pravidel. Následovalo všechny protokoly OSN a podávalo návrhy velice spořádaně.

Ale ukázalo i provokativní chování během bránění svého vlivu v té oblasti. Na jednu stranu potřebuje Rusko stabilní, kooperativní prostředí, aby mohlo ekonomicky těžit z Arktidy. Nejlepší způsob, jak odradit investory, je ukázat, že by v oblasti mohl nastat konflikt. Ale nesmíme zapomínat, že ta samá vláda před několika lety anektovala Krym. Je to vláda, která se nebojí ukazovat svým sousedům sílu. Ukazují nám obě strany. Je to duální taktika. Chtějí být otevřeni obchodu, ale zároveň chtějí vrčet a ukazovat svaly svého vojska.

Ty dva přístupy jsou ale v důsledku docela neslučitelné. Tato oblast se mění rychle. Dohody a smlouvy, které tu roky platily, se stávají neslučitelnými s fyzickou realitou. S táním ledu se bude oblast stávat stále cennější. Nakreslí se nové hranice a vzniknou nové příležitosti ukázat sílu. Můžeme jenom doufat, že bude Rusko nadále hrát podle pravidel. Nejvíce mě během natáčení v Arktidě bavilo chodit na výlety pozdě v noci.

Hodně scén v tomto videu je pořízených po půlnoci, kdy se slunce vznášelo nad horizontem a celé hodiny nabízelo nádherné světlo. Byl to neskutečný zážitek – vidět slunce, které nikdy nezapadá. Děkuji za zhlédnutí druhé epizody Hranic. První epizodu jsem zveřejnil minulý týden. Budu zveřejňovat další díly každé úterý. Také bych moc rád poděkoval lululemon, kteří sérii sponzorují. Poslali mi tyhle ABC kalhoty, které jsou pevné a dají se použít na výlety i jenom tak doma.

Jsou moc pohodlné. Děkuji lululemon za ty kalhoty, ale hlavně za podporu Hranic. Díky nim to celé existuje. Pokud se chcete na kalhoty ABC podívat, v popisu videa je link na jejich obchod. Zůstaňte na příjmu, za týden vydáváme další díl. Překlad: jesterka www.videacesky.cz