Ruská válečná mašinérieVelká válka

25. září 1914 Mobilní válka rychlých bitev se stala minulostí a začala špinavá válka v zákopech. Tento týden uvidíme zákopy při závodu k moři růst rychlostí blesku. A budeme svědky něčeho ještě zlověstnějšího, jak se zbraně moderní války, jako dělostřelectvo a motorizovaná vozidla rozšíří o ty ve vzduchu i pod mořem. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Na začátku týdne zuřila bitva na řece Aisne a Britové, Francouzi i Němci pokračovali v budování zákopů. Na východě Rakousko-Uhersko pokračovalo za pronásledování Rusů v ústupu.

Rusové utrpěli několik zničujících porážek od Němců, ale připsali si sérii vítězství proti Rakušanům. V tuto chvíli byla rakouská armáda považována oběma stranami za nejslabší armádu války a začínalo být jasné, že k samotnému přežití bude potřebovat neustálou německou pomoc. Rusové tedy nesměli polevit v tlaku na Rakušany, aby mohli jejich armádu rozhodně porazit a soustředit se na válku proti Německu. Generál Nikolay Ivanov, velitel ruské císařské armád, udeřil vší silou na ustupující Rakušany a po jejich porážce v bitvě o Halič plánoval dobýt Přemyšl, poté Krakov a poté Budapešť.

To vyděsilo Němce, kteří poslali čtyři armádní sbory ze západní fronty na východní, severně od Krakova, což ohrozilo ruské křídlo. Zásluhu na tom má německý železniční systém a jde o potvrzení slov německého vrchního velení před válkou, že v roce 1917 by ruské železnice byly srovnatelné s těmi německými a Německo by nebylo schopné válku proti Rusku vyhrát, takže k válce musí dojít v roce 1914.

Ivanov poslal 30 divizí vypořádat se s touto hrozbou, které se okamžitě vydaly na sever, čímž ale zanechal v Haliči na boj s Rakušany jen 30 divizí. Ale ve východním Prusku měl dalších 25 divizí, takže to začínalo vypadat, jakoby měl Ivanov pro boj s Němci skutečnou válečnou mašinérii. Rusové chtěli Němcům samozřejmě oplatit drtivé porážky u Tannenbergu a Mazurských jezer, takže celá východní fronta pokrývající rozlehlý prostor byla v pohybu.

To byl naprostý opak západní fronty. Na řece Aisne je situace stále nerozhodná, obě strany jsou zakopané a někdy od sebe zákopy dělí jen pár set metrů. Ani jedné straně se nedaří získat výhodu, ale ústup nepřipadá v úvahu. Britové a Francouzi přicházeli v neustávajících bitvách o 2000 mužů denně a bude tomu tak po dalších několik týdnů. Těžké ztráty však mají i Němci. Každý si už uvědomil, že frontové útoky jsou sebevraždou, takže armády zkoušely nejstarší taktiku v historii - snažily se obejít jedna druhou ze strany, kde je obrana nepřítele mnohem slabší a nepřátelští vojáci jsou prakticky v přímce.

Mezi řekou Aisne a Lamanšským průlivem je asi 300 kilometrů otevřené krajiny, krajiny, která ještě žádné bitvy neviděla. Nový německý vrchní velitel Falkenhayn, který pevně věřil v tvrdou ofenzivní válku, si myslel, že uviděl příležitost, jak nepřátelské jednotky obejít způsobem, kterého si jeho předchůdce Moltke nevšiml.

A i kdyby nebyl schopný nepřítele obklíčit, měl stále možnost obsadit přístavy až po Calais, což by mu poskytlo skvělou strategickou výhodu, takže uvedl plán do pohybu. Francouzi a Britové se přeskupili, aby byli schopni této nové hrozbě čelit, a odvedli opravdu neskutečnou práci, takže i s příchodem podzimního počasí se zákopy rozšiřovaly více a více na severozápad, jak se jedna armáda snažila obejít druhou. Problémem bylo, že žádná strana nedokázala postoupit dostatečně rychle, nebo přesněji nedokázala rychle přivést dělostřelectvo, aby vítězství zajistila, takže armády pokračovaly dále a dále k moři.

Toto se stalo známé jako závod k moři. Francouzi měli na západně, stejně jako Němci na východě, velkou výhodu v železnicích. Víte, ve válce s Pruskem v roce 1870 byly slabiny francouzských železnic jedním z hlavních faktorů její rychlé porážky. Ale Francie se poučila a za dalších 40 let postavila jeden z nejvyspělejších a nejhustějších železničních systémů, zatímco hlavní německou starostí teď bylo, že ustupující Belgičané své železnice sabotovali a vzali s sebou všechno, co po nich mohlo jezdit, a i když Německo vyčlenilo na opravu železnic a vyčištění tunelů 26 000 mužů, potrvají tyto práce ještě dalších několik týdnů.

Několik týdnů, které německá armáda nemusí mít. Začátek průmyslové války, začátek zákopové války, začátek války na dalších kontinentech. Tato válka zatím přinesla hodně nových začátků, včetně jednoho velkého, začátku války ve vzduchu.

22. září podnikla Británie první vzdušný útok na Německo. Zaútočila na základny Zeppelinů v Düsseldorfu a Kolíně a podařilo se jí dosáhnout naprostého překvapení. Lidé si v srpnu uvědomili, jakou výhodu by mohla letadla do války přinést. Často se učili ze zkušeností. Jako když německé jednotky v Nancy sledovaly letadlo, jak nad nimi chvíli krouží a poté shodilo něco, co se ukázalo být jasným světlem.

Muži se shromáždili kolem této neškodné bomby a divili se, jaký má asi účel, než je Francouzi začali odstřelovat, když konečně věděli, kde jsou. Letectví bylo stále v počátcích a úmrtnost pilotů v roce 1912 byla 1:50, ale válka se postarala o změnu. Tady máte nějaká čísla. Británie vstoupila do války s 113 letadly, Rakušané jich měli 48 a Belgičané 12. Francie byla před válkou leteckou velmocí, a byla jedinou zemí, která již letadla ve válce použila a to ve válce v Maroku v roce 1913.

Do října 1914 měla Francie objednáno 2 300 letadel a 3 400 motorů. Byla také první zemí, která svá letadla začala dělit podle využití - na stíhače, bombardéry a průzkumné. Ostatní národy ji následovaly a brzy začala romantická válka létajících es. K dalšímu velkému začátku došlo 22. září, kdy německá ponorka U9 potopila za jediný den u nizozemského pobřeží tři britské křižníky. Tyto křižníky byly trochu zastaralé a britská vláda se obávala, že by mohly být napadeny moderními německými křižníky, ale nikoho neznepokojovala hrozba ponorek.

Ponorka potopila všechny tři lodě pouhými šesti torpédy za necelých 90 minut. A protože zde nebyl žádný koncept ponorkové války, dvě lodě se po zásahu první prostě zastavily a pomáhaly námořníkům, aby se raději stáhly, a když byla zasažena druhá loď, třetí udělala to samé. Zemřelo 1 459 námořníků. Byla to nejhorší britská námořní katastrofa celé války.

Britská admiralita se poté rozhodla celé Severní moře zaminovat v "napoleonském měřítku." Tato událost byla okamžitou lekcí, jak důležitou se stane ponorková válka a zároveň otřásla reputací údajně nezranitelného královského námořnictva. Na konci týdne pokračují krvavé boje a neustávající ostřelování na řece Aisne, které zvěstovaly novou éru nekonečně vleklých bitev. Obě strany se posouvaly blíže k moři snažící se najít nové území kdekoliv někde mezi Švýcarskem a průlivem, aby tak získaly rozhodující výhodu.

Rusové se shromažďovali v Polsku, odkud chtěli napadnout pochodující Němce i Rakušany v jejich pevnosti. Ale největší novinkou toho týdne je, že válka vojenských vynálezů byla povýšena na novou úroveň, jak se válka dostala do vzduchu i pod vodu a tyto dva typy války byly zcela nové v celé lidské historii. Změní styl vedení válek navždy a po následující století si vyberou životy milionů vojáků i civilistů. Jestli jste zmeškali proměnu mobilní války do rozblácených zákopů, stalo se tak v minulé epizodě, kterou jsme zde vysílali minulý pátek.

Všechny epizody zobrazíte kliknutím na "Velká válka" pod názvem videa.