Obranná válka na západní frontěVelká válka

Zemřely stovky tisíc mužů. Konflikt se rozšířil do celého světa a jak listopadová zima přituhuje a západní fronta zamrzá do patu, všechny válčící strany si uvědomily zásadní věc války: obrana je silnější než útok. To zůstane pravdou až do trpkého konce. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Tady jsme skončili minulý týden. Osmanská říše právě vstoupila do války a Rusko poslalo vojáky do východního Turecka.

Rakousko-Uhersko se znovu snažilo rozdrtit Srbsko, zatímco ve stejnou chvíli utíkalo na severu před Rusy. Rusové ve skutečnosti zatlačili zpět Rakušany i Němce, ale jejich postup byl zastaven kvůli přílišnému roztažení zásobovacích linií. Na západní frontě přicestoval do Vlámska samotný císař, aby morálně podpořil vojáky, kteří se znovu, znovu a znovu vrhali vstříc spojencům v bitvě o Ypry ve snaze probít se k moři. Spojenci bránili Němcům v dosažení moře nebo Lamanšského průlivu po skoro dva měsíce, a i když celá fronta od moře až ke Švýcarsku zamrzla do patu, nahoře ve Vlámsku se v bitvě o Ypry odehrávají boje tvrdší než kdykoliv předtím.

Pruská garda dostala za úkol dobýt Ypry 11. listopadu a jejich útoku předcházela nejtěžší dělostřelecká příprava války, možná dosud nejtěžší příprava v historii. Odstřelování předcházelo týdenní hromadění nábojů a na krátkou chvíli se Němci probili britskými liniemi, ale poté byli opět zahnáni zpět.

Útok byl tak koncentrovaný a zničující, že si Britové v jednu chvíli mysleli, že vidí skrze dým a kouř postupovat celou vlnu Němců, ale když se kouř rozptýlil, viděli jen pole plné mrtvých Němců. Německý průlom opět selhal. Boje o Ypry se zastavily v půlce měsíce, když na několik dní udeřil déšť se sněžením a pohyb se stal v příšerném počasí téměř nemožným.

Stále však docházelo k ojedinělým útokům a přestože se Němci 17. listopadu zakopali, bitva pokračovala ještě několik dní. Obě strany začaly budovat zákopy. Linie se táhla od moři až k Alpám a stále početnější dělostřelectvo přestalo střílet, jen když došla munice. Ztráty ve Vlámsku byly obrovské. Padly stovky tisíc Francouzů, Belgičanů, Němců i Britů ze všech koutů jejich impérií.

Britové přišli o svoji profesionální armádu, o nejlepší vojáky v Evropě a v budoucnu budou spoléhat na nové rekruty, kteří snad zvládnou udržet linii, než dorazí posily, a to všechno kvůli čemu? Proč Ypry? Jde o to, že nízká země na severu je spojena s pobřežím kanály a řekami, zatímco na jihu se země zvedá do výše 500 metrů, což poskytuje skvělou výškovou převahu komukoliv, kdo kontroluje město.

Setkávají se tam také všechny hlavní cesty regionu. Byla to strategická pozice, o kterou se bojovalo do konce války. Jména jako Langemarc, Polygon Wood, Armentières a další pozůstatky bitvy o Ypry jsou teď pro obě strany jen historií. Přesto že spojenci byli přečísleni a hůře vyzbrojeni, zvládli udržet pozice, protože moderní válka vždy přála obráncům, což bylo nečekané. Každý teď viděl, že silné dělostřelecké baráže a výrazná početní přesila může být zastavena pěchotou a jízdou vyzbrojenou puškami a kulomety zakopanými v zákopech.

Povím vám malou anekdotu, kterou jsem četl v knize První světová válka od Martina Gilberta. V Diksmuide dobyl tento týden německý oddíl převážně studentů francouzský kulometný post. Jedním z útočících studentů byl devatenáctiletý Richard Sorge, který se později obrátil proti Německu a stal se jedním ze Stalinových nejváženějších špionů.

To on varoval Stalina před Hitlerovým útokem v červnu 1941 a poskytl informace, že Japonsko nezaútočí na Sibiř, což dovolilo Stalinovi přesunout jednotky na západ a vyhrát bitvu o Moskvu. Sorge byl později chycen a popraven Japonci. Obrana hrála velkou roli i na východě. Po více než týdenním ústupu před Rusy se rakouská armáda o síle 100 000 mužů rozhodla pro zcela defenzivní strategii a zabarikádovala se v pevnosti Přemyšl, s Rusy před branami.

Toto druhé obléhání Přemyšle začalo 9. listopadu a půjde o nejdelší obléhání války. Ale i když se válka proměnila v pat na západě a v obléhání v Karpatech, střed východní fronty byl stále v pohybu. Němci zjistili, že se Rusové chystají pokračovat v dočasně zastaveném postupu do Německa, a tak se německý generál Ludendorff rozhodl provést preemptivní útok.

Ve skvělém logistickém tahu zvládl přemístit celou armádu a zaútočit na pravé ruské křídlo. Němci zaútočili 11. listopadu. Udeřili na roztažené Sibiřské jádro a prorazili 30 mil za ruské linie, čímž Sibiřany odřízli. Němci ve skutečnosti čelili přesile, ale jejich útok byl tak dobře zkoordinovaný, že trvalo tři nebo čtyři dny, než si Rusové plně uvědomili nebezpečí. Rusové se rozhodli neútočit a stáhli se do města Lodž, které bylo jako důležitý železniční uzel dobře zásobeno.

Tam se připravili čelit Němcům. Rusko mělo monumentální armádu, ale s invazní sílou vyslanou do Turecka se fronty stanou většími a početnějšími. Od chvíle, co Osmanská říše vstoupila do války po boku Německa a Rakouska-Uherska, se jednalo o první střet kavkazské kampaně, která potrvá celou zimu. Útok byl pojmenován Bergmanovou ofenzívou po ruském generálu Georgy Bergmannovi, jehož vojáci vstoupili do Turecka 2. listopadu na třech frontách.

Turecká protiofenziva byla nejen ohromná, ale také hrozila obklíčením Rusů. Ruské posily tomu zvládly zabránit, ale dopad na ruskou morálku byl drtivý, protože podle odhadů přišli Rusové o 40 % mužů. Naopak se jednalo o povzbuzení pro Envara Pašu, tureckého ministra války, který Osmanskou říši do války přivedl. Morální podporu mělo Turkům přinést ještě něco jiného, co se tento týden stalo. Osmanský sultán Mehmed V. vyhlásil 11. listopadu proti spojencům džihád. Německo a Osmané doufali, že islám při vyhlášení svaté války povstane proti spojencům, ale jak se ukázalo, nikoho to moc nezajímalo.

Rozhodně ne indické muslimy nebo ruské Tatary. Jde o to, že považovat jedny křesťany za spojence v boji proti jiným křesťanům nedávalo většině lidí žádný smysl. Válka přišla i blízký východ a to 8. listopadu s bitvou o Fao. Když se Osmané zapojili do války, začali se Britové obávat o své zásoby ropy v Perském zálivu a rozhodli se ovládnout osmanské území kolem pevnosti Fao. Vylodili se 6.

listopadu, ale kvůli silné palbě z pevnosti dále nepostoupili. O dva dny později dorazilo britské těžké dělostřelectvo a s jeho pomocí byli Britové schopni dobýt pevnost i město. Šlo o první bitvu mezopotámské kampaně. A tak končí tento týden. Britové pochodují do Mezopotámie, Turci jásají, Rusové se stahují do Lodže a déšť se sněhem dočasně utišil zbraně na západní frontě. Pokud jde o Rakušany, na severu mohou být schovaní v pevnosti, ale na Balkáně se jich půl milionu probíjí hlouběji a hlouběji do Srbska.

Řeknu vám malé proroctví. Znovu zásluhou Martina Gilberta. Vladimír Lenin, v tuto chvíli v exilu ve Švýcarsku, napsal, že se svět nachází v epoše bajonetu, která propukne v občanskou válku mezi třídami a bude předzvěstí revoluce a vítězstvím pracující třídy. A skutečně jsme byli v nové epoše, i když ne bajonetu, ale v epoše obranné války. Ať už šlo o využívání nebo ničení železnic, jak učili Francouzi a Belgičané na začátku války nebo Němci v Polsku minulý týden nebo o pušky podél zákopů ve Vlámsku, vidíme znovu a znovu, že v této válce má obránce výhodu v každém směru.

Tisíce a tisíce mužů podporovaných těžkým dělostřelectvem běželo vstříc nepřátelským zákopům a tisíce a tisíce mužů zemřely zásahem pušky nebo kulometu v zemi nikoho, aby získali výhodu několika málo metrů. Taková byla moderní válka. Nejeden teď mohl říci, že moderní válka ukončila slávu vojáků a roztočila ruletu, kde mohla smrt padnout na každého.

Avšak i ze zablácených zákopů se vynořily pozoruhodné osobnosti. Nemáme vždy čas o nich mluvit v klasických epizodách, takže jsme začali nový biografický pořad, kde jejich příběhy vyprávíme. Na první epizodu o Manfreddu von Richthofenovi, známém pod přezdívkou Rudý baron, se můžete podívat pomocí odkazu pod videem. Napište také do komentářů, jestli máte zájem o překlad nějaké speciální epizody namísto té klasické a pokud ano, co by vás zajímalo.