Už žádné mytí nádobí aneb O lotosovém efektu
Lotosový efekt neboli efekt lotosového květu je rozšířenější, než si myslíme. Dokonce i brokolice ho používá.
Jak funguje a co převratného díky němu může vzniknout (samočisticí talíře?), to nám poví Mai Thi v dnešním videu.
Pozn. St. Pauli je párty čtvrť v Hamburku a potýkala se s tím, že opilci močili všude možně na ulicích.
Přepis titulků
Umývání nádobí je rozčilující,
tolik promarněného času. Mám nápad. Už nikdy nemuset mýt nádobí? Dovoluji si vám
představit lichořeřišnici. Celkem cool rostlina.
Za prvé docela dobře chutná. A za druhé tohle. To je tzv. lotosový efekt. Říkáte si,
není to lotusový efekt?
Lotus-Effekt je chráněná značka. Vážně. Proto radši říkám lotosový efekt. Ale lotosový efekt není nic exotického, lichořeřišnici máte možná i na zahradě. A dokonce i brokolice má lotosový efekt. Jak se dostaneme od lichořeřišnice k tomu, abychom nemuseli mýt nádobí? Naše talíře musí být hodně hydrofobní. Co to znamená? Látky rozdělujeme na hydrofilní a hydrofobní.
Hydrofilní znamená vodu milující, hydrofobní znamená vodu nesnášející, odpuzující. Třeba když smícháme vodu a olej. Olej je hodně hydrofobní, s vodou si nerozumí a nesmíchají se. Zajímavý úkaz. Ještě nám ale v naší misi za zrušení mytí nádobí nepomůže. Potřebujeme nějaký hydrofobní povrch.
Ale to samotné nestačí. Když se pořádně podíváme na listy lichořeřišnice, objevíme úplně jemné mikro- a nanostruktury. Ten povrch není hladký, ale drsný. Proč drsný? Řekněme, že tohle jsou dvě kapky vody. Drsný povrch, hladký povrch. U drsného povrchu má kapka vody mnohem méně bodů dotyku.
Tím pádem se na povrchu také hůře udrží. Tajný vzorec tedy zní: Hydrofobní plus drsný rovná se super hydrofobní, což je lotosový efekt. Pro lichořeřišnici a další rostliny je lotosový efekt výborný, protože se tak mohou samy čistit. Kapka se odkutálí a vezme s sebou špínu a prach. To můžeme převzít.
Můžeme své markýzy, zdi nebo ploty natřít, takže se za deště samy umyjí. I pro solární články by takové umytí bylo důležité, protože nečistoty brání slunci. Kampaň "St. Pauli čurá nazpátek" použila lotosový efekt ještě jinak. Natřeli totiž zdi, takže kdo čural proti zdi, byl hned potrestán, protože se proud vrátil zpět. Použití může být tedy různé.
Můžete si ve stavebninách koupit lotosový sprej a nastříkat svoje talíře. Ale je tu problém, možná jste na něj už sami přišli. Neživíme se jen vodou. Jídlo je téměř vždy hydrofilní i hydrofobní. A zrovna u olejů a tuků si hydrofobním talířem nepomůžeme. Nehledě na to, že ten sprej není nezávadný a z toho talíře by se nemělo jíst. Ale než budete zklamaní, pracuje se na jiném řešení.
Pomocí správných postupů se dají vytvořit tzv. amfifobní povrchy. To jsou povrchy, které odpuzují jak hydrofilní, tak hydrofobní látky. Odpuzují všechno. Jejich základem je také drsná nanostruktura, mají ale speciální kvetoucí krycí vrstvu. Ještě ale není dostatečně odolná pro všední používání, třeba na nádobí. Ale v budoucnu bude relevantní i pro medicínu, hlavně co se týká krve.
Krev je tekutina, která má hydrofilní i hydrofobní vlastnosti. Do té doby musíme nádobí normálně mýt. Máte nápad, co s lotosovým efektem? Pište do komentářů. Překlad: Líza www.videacesky.cz
Lotus-Effekt je chráněná značka. Vážně. Proto radši říkám lotosový efekt. Ale lotosový efekt není nic exotického, lichořeřišnici máte možná i na zahradě. A dokonce i brokolice má lotosový efekt. Jak se dostaneme od lichořeřišnice k tomu, abychom nemuseli mýt nádobí? Naše talíře musí být hodně hydrofobní. Co to znamená? Látky rozdělujeme na hydrofilní a hydrofobní.
Hydrofilní znamená vodu milující, hydrofobní znamená vodu nesnášející, odpuzující. Třeba když smícháme vodu a olej. Olej je hodně hydrofobní, s vodou si nerozumí a nesmíchají se. Zajímavý úkaz. Ještě nám ale v naší misi za zrušení mytí nádobí nepomůže. Potřebujeme nějaký hydrofobní povrch.
Ale to samotné nestačí. Když se pořádně podíváme na listy lichořeřišnice, objevíme úplně jemné mikro- a nanostruktury. Ten povrch není hladký, ale drsný. Proč drsný? Řekněme, že tohle jsou dvě kapky vody. Drsný povrch, hladký povrch. U drsného povrchu má kapka vody mnohem méně bodů dotyku.
Tím pádem se na povrchu také hůře udrží. Tajný vzorec tedy zní: Hydrofobní plus drsný rovná se super hydrofobní, což je lotosový efekt. Pro lichořeřišnici a další rostliny je lotosový efekt výborný, protože se tak mohou samy čistit. Kapka se odkutálí a vezme s sebou špínu a prach. To můžeme převzít.
Můžeme své markýzy, zdi nebo ploty natřít, takže se za deště samy umyjí. I pro solární články by takové umytí bylo důležité, protože nečistoty brání slunci. Kampaň "St. Pauli čurá nazpátek" použila lotosový efekt ještě jinak. Natřeli totiž zdi, takže kdo čural proti zdi, byl hned potrestán, protože se proud vrátil zpět. Použití může být tedy různé.
Můžete si ve stavebninách koupit lotosový sprej a nastříkat svoje talíře. Ale je tu problém, možná jste na něj už sami přišli. Neživíme se jen vodou. Jídlo je téměř vždy hydrofilní i hydrofobní. A zrovna u olejů a tuků si hydrofobním talířem nepomůžeme. Nehledě na to, že ten sprej není nezávadný a z toho talíře by se nemělo jíst. Ale než budete zklamaní, pracuje se na jiném řešení.
Pomocí správných postupů se dají vytvořit tzv. amfifobní povrchy. To jsou povrchy, které odpuzují jak hydrofilní, tak hydrofobní látky. Odpuzují všechno. Jejich základem je také drsná nanostruktura, mají ale speciální kvetoucí krycí vrstvu. Ještě ale není dostatečně odolná pro všední používání, třeba na nádobí. Ale v budoucnu bude relevantní i pro medicínu, hlavně co se týká krve.
Krev je tekutina, která má hydrofilní i hydrofobní vlastnosti. Do té doby musíme nádobí normálně mýt. Máte nápad, co s lotosovým efektem? Pište do komentářů. Překlad: Líza www.videacesky.cz
Komentáře (0)