ZákladyTrénink s Adamem Ondrou

Nacházíme se v Brně, v České republice, a tohle je moje lezecká základna Kotelna. Na tomto místě jsem začal trénovat. Je skoro dvacet let stará. Přesouvala se různě po městě a tohle je čtvrté místo, kde působí. Vždy se stěhovala do lepších a větších prostor. A vždy také byla dost undergroundová, plná špíny a prachu. Nikdy jí ale nechyběly všechny důležité prvky pro trénink.

Takže ačkoliv dnes možná vypadá načančaně, je pořád stejně dobrá, nebo spíš ještě lepší než kdy předtím. Když se podíváte po zdech, může se vám zdát, že je něco špatně. Že barvy nejsou uspořádané. Je to proto, že zde na barvách vůbec nezáleží. Nemáme zde žádné dané cesty, jen hromadu chytů na stěně. Samotná stěna je poměrně základní, složená ze stěn s dvaceti, třiceti nebo čtyřicetistupňovým sklonem.

Umožňuje lezci tisíce různých možností. Během každého tréninku můžu zapojit fantazii, nebo ji zapojí můj kamarád, pro zvolení různých cest, díky čemuž je pro mě trénink mnohem efektivnější. Jednou ročně všechny chyty sundáme, umyjeme je a vrátíme zpět. O poloze chytů rozhoduji většinou já. Pokud chyty nastavíte podobně jako zde, je potřeba si uvědomit, že je nutné mít v malém úseku různé druhy úchopů vedle sebe, jako lišty, sklopené chyty a madla.

Je také důležité nemít všechny chyty ve stejně úrovni, protože při opravdovém lezení narazíte na spoustu "bočáků" a "spoďáků". A skoro bych řekl, že "bočáky" a "spoďáky" jsou pro trénink nejefektivnější. Zároveň mám pocit, že pokud jsou chyty dobře nastaveny, není až tak těžké přijít s vlastní cestou, protože... samotné chyty vás inspirují k výběru konkrétní sekvence chytů.

Je důležité mít na jednom místě různé typy chytů. Tady vidíme sklopený chyt, vedle ní je madlo, vedle je lišta a tohle je "nehťák". Také tu máme různé chyty z různých období lezectví. Takže je tu nejmodernější chyt hned vedle jednoho starého přes 20 let. Ten má pochopitelně jiný povrch a myslím, že lézt jen na nových chytech není dobré pro kůži. Když je namícháte, trochu tím kůži ulevíte.

Dalším tréninkovým nástrojem je tzv. campus board. Campus board je původně řada lišt pod sebou, takže tohle je klasický příklad. V dnešní době to ale není jen o různých lištách, ale o různých chytech, protože na skále nemáte jen lišty. Takže tu máme sklopené chyty, madla, jiné typy sklopených chytů a tak dále. Tradičně se na campus boardu leze nahoru a dolů, proč ale nelézt do stran?

Proto jsem vymyslel horizontální campus board, který se skládá z těchto boulí, na kterých takhle můžete zapracovat na břišních svalech. Všechno musí být přizpůsobené pro naprosté pohodlí. Důležitost protahování a kompenzačních cvičení pro lezectví asi nemusím zdůrazňovat. Asi v každé lezecké hale by měl být prostor pro protažení a odpočinek po lezení. Ale nepřipadám si jako někdo, kdo by vám měl radit s protahováním.

Určitě najdete spoustu lidí, kteří vám poradí, co je dobré a co ne. Těšte se na další díl, který bude s Martinem Stráníkem o boulderingu. Překlad: heindlik www.videacesky.cz