Po deseti letech je čas přestat dělat videaTom Scott
5
Tom Scott končí se svým pořadem, který se úplně na začátku jmenoval Věci, co možná nevíte. A tady vám vysvětlí, proč toho musí nechat, a také si splní jedno přání, na které nikdy nedošlo.
Přepis titulků
Tohle není klasická omluva vyhořelého youtubera. A taky nic ve stylu: Plačte, odcházím. Někam tím mířím. A to doslova. Už od roku 1999 na internet házím různé věci. A spoustu let z toho vůbec nic nebylo. Párkrát jsem měl úspěch, ale nikdy nic nevydrželo. Pamatuju si, že za ty roky jsem si tisíckrát říkal, jestli něco z toho, co dělám, někdy uspěje.
Tohle ano. Netušil jsem to, když jsem točil první videa v sérii, která se jmenovala Věci, co možná nevíte. Prostě jsem před sebou držel telefon a 90 vteřin do něj mluvil, aniž bych si dělal velkou rešerši. Teď už se mi ty videa nelíbí. Ale první z nich bylo vydané na minutu přesně před 10 lety. 1. ledna 2014 v 16:00. První měsíc té řady jsem videa nahrával skoro denně.
Pak se to usadilo na 1 videu týdně, většinou na místě u nějaké infrastruktury, ale mluvil jsem i o počítačích, lingvistice nebo dělal animace. Experimentoval jsem i s jinými formáty, ale pravidlo bylo, že v pondělí v 16:00 nahraju něco zajímavého. Neletěl jsem do vesmíru, nenořil se na dno moře a nikdy jsem neletěl zavěšený pod vrtulníkem, nenašel jsem výmluvu, proč to udělat. Ale nevynechal jsem ani jeden týden.
Jasně, měl jsem pár hostů, někdy jen výplňkový obsah, jednou jsem nahrál 2,5 hodiny nesestříhaného videa, jak letí bageta k okraji vesmíru. Z toho se stalo skoro nejsledovanější video. Někdy jsem video kvůli něčemu nahrál o trochu dřív nebo později, ale k mojí spokojenosti, a kvůli ničemu jinému to nakonec nedělám, jsem deset let každý týden vydal video.
Bez přestávky. Nevím, kdy jsem se rozhodl pro 10 let, ale je to hezké číslo. Jak se YouTube proměňovalo, můj kanál rostl, zvyšoval jsem své požadavky na sebe, snažil jsem se držet krok se spolupracovníky i konkurenty, postupně to naplnilo můj život a já se rozhodl, že cíl je 10 let. A to je dnes, kdy vyšlo tohle, 1. ledna 2024, 16:00. Takže teď je načase dát si přestávku.
Nezvládám to. Je to práce snů a vážně mě to baví, mám obrovské štěstí, ale práce snů je pořád práce. A té práce je pořád víc a je to složitější a já jsem strašně unavený. Teď v mém životě není čas na nic než práci. Měl jsem blízko k vyhoření, ale vždycky jsem se mu vyhnul. A teď nemůžu ubrat na kvalitě, takhle YouTube nefunguje.
Za poslední asi rok jsem mluvil s lidmi, kteří mají větší úspěch a před pár lety byli v téhle situaci. A je zřejmé, že mám teď dvě možnosti. Buď budu dělat větší a lepší projekty, budu šplhat výš, založím firmu, zaměstnám lidi na plný úvazek a stanu se manažerem. To by bylo super pro někoho, kdo není já. Ale mně tohle nejde. A strašně by mě to nebavilo.
Takže možnost dva. Neudělám to. Budu toho dělat míň a budu šťastnější. Takže si na chvíli dávám pauzu. Nevím, kdy nebo jestli se vrátím, ale pokud ano, tak to nebude každý týden, ne takhle a ne tady. Asi to není úplné sbohem navždy, pořád každý týden vychází podcast Lateral i newsletter a asi se vrátí kanál Tom Scott Plus, nejspíš taky epizody Technical Difficulties.
Odkazy na to všechno tady někde jsou. A nejspíš přijdou nové projekty, tady nebo jinde, experimenty, divné věci, které možná neuspějou. Protože takově věci mi chybí. A až přijde někdo s řečma: „Sešel jsi z cesty, ty nový věci nejsou tak úspěšný, co?“ Když nebudou, to nevadí.
Tenhle projekt fungoval a je čas jít dál. Pořád budu hledat, co zajímavého natočit, nejspíš sem občas něco nahraju. Tohle mě vážně moc baví, část mého mozku, strašně moc nechce, aby to skončilo, takže pokud máte nápad na video, můžete mi napsat, možná to jednou natočím. Ale teď potřebuji trávit čas s lidmi, které mám rád, potřebuji v životě věci, které nejsou práce.
A to mi chybí už roky. Nikdy jsem neslavil milníky. O počet odběratelů jsem se nezajímal, takže jsem netočil poděkování za určitý počet diváků. Ale stejně, děkuji. Vám divákům i všem, kteří mi cestou pomohli. Říkal jsem si, že bych měl pustit nostalgickou, egoistickou montáž, během které bych zmizel směrem k západu slunce. A víte co? Protentokrát, poprvé za 10 let přesně tohle udělám.
Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Tohle ano. Netušil jsem to, když jsem točil první videa v sérii, která se jmenovala Věci, co možná nevíte. Prostě jsem před sebou držel telefon a 90 vteřin do něj mluvil, aniž bych si dělal velkou rešerši. Teď už se mi ty videa nelíbí. Ale první z nich bylo vydané na minutu přesně před 10 lety. 1. ledna 2014 v 16:00. První měsíc té řady jsem videa nahrával skoro denně.
Pak se to usadilo na 1 videu týdně, většinou na místě u nějaké infrastruktury, ale mluvil jsem i o počítačích, lingvistice nebo dělal animace. Experimentoval jsem i s jinými formáty, ale pravidlo bylo, že v pondělí v 16:00 nahraju něco zajímavého. Neletěl jsem do vesmíru, nenořil se na dno moře a nikdy jsem neletěl zavěšený pod vrtulníkem, nenašel jsem výmluvu, proč to udělat. Ale nevynechal jsem ani jeden týden.
Jasně, měl jsem pár hostů, někdy jen výplňkový obsah, jednou jsem nahrál 2,5 hodiny nesestříhaného videa, jak letí bageta k okraji vesmíru. Z toho se stalo skoro nejsledovanější video. Někdy jsem video kvůli něčemu nahrál o trochu dřív nebo později, ale k mojí spokojenosti, a kvůli ničemu jinému to nakonec nedělám, jsem deset let každý týden vydal video.
Bez přestávky. Nevím, kdy jsem se rozhodl pro 10 let, ale je to hezké číslo. Jak se YouTube proměňovalo, můj kanál rostl, zvyšoval jsem své požadavky na sebe, snažil jsem se držet krok se spolupracovníky i konkurenty, postupně to naplnilo můj život a já se rozhodl, že cíl je 10 let. A to je dnes, kdy vyšlo tohle, 1. ledna 2024, 16:00. Takže teď je načase dát si přestávku.
Nezvládám to. Je to práce snů a vážně mě to baví, mám obrovské štěstí, ale práce snů je pořád práce. A té práce je pořád víc a je to složitější a já jsem strašně unavený. Teď v mém životě není čas na nic než práci. Měl jsem blízko k vyhoření, ale vždycky jsem se mu vyhnul. A teď nemůžu ubrat na kvalitě, takhle YouTube nefunguje.
Za poslední asi rok jsem mluvil s lidmi, kteří mají větší úspěch a před pár lety byli v téhle situaci. A je zřejmé, že mám teď dvě možnosti. Buď budu dělat větší a lepší projekty, budu šplhat výš, založím firmu, zaměstnám lidi na plný úvazek a stanu se manažerem. To by bylo super pro někoho, kdo není já. Ale mně tohle nejde. A strašně by mě to nebavilo.
Takže možnost dva. Neudělám to. Budu toho dělat míň a budu šťastnější. Takže si na chvíli dávám pauzu. Nevím, kdy nebo jestli se vrátím, ale pokud ano, tak to nebude každý týden, ne takhle a ne tady. Asi to není úplné sbohem navždy, pořád každý týden vychází podcast Lateral i newsletter a asi se vrátí kanál Tom Scott Plus, nejspíš taky epizody Technical Difficulties.
Odkazy na to všechno tady někde jsou. A nejspíš přijdou nové projekty, tady nebo jinde, experimenty, divné věci, které možná neuspějou. Protože takově věci mi chybí. A až přijde někdo s řečma: „Sešel jsi z cesty, ty nový věci nejsou tak úspěšný, co?“ Když nebudou, to nevadí.
Tenhle projekt fungoval a je čas jít dál. Pořád budu hledat, co zajímavého natočit, nejspíš sem občas něco nahraju. Tohle mě vážně moc baví, část mého mozku, strašně moc nechce, aby to skončilo, takže pokud máte nápad na video, můžete mi napsat, možná to jednou natočím. Ale teď potřebuji trávit čas s lidmi, které mám rád, potřebuji v životě věci, které nejsou práce.
A to mi chybí už roky. Nikdy jsem neslavil milníky. O počet odběratelů jsem se nezajímal, takže jsem netočil poděkování za určitý počet diváků. Ale stejně, děkuji. Vám divákům i všem, kteří mi cestou pomohli. Říkal jsem si, že bych měl pustit nostalgickou, egoistickou montáž, během které bych zmizel směrem k západu slunce. A víte co? Protentokrát, poprvé za 10 let přesně tohle udělám.
Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (0)