Atlantropa – bizarní plán, jak vysušit Středozemní mořeTom Scott
5
Před zhruba sto lety představil německý architekt Herman Sörgel plán, jak propojit Evropu s Afrikou a získat obrovská nová území k osídlení. Stačila by taková drobnost, snížit hladinu Středozemního moře o pár set metrů. Tom ve videu rozebírá, na jaké problémy tento velmi ambiciózní plán narážel.
Přepis titulků
Jsem na Gibraltaru, britském území u jižních břehů Evropy. Tamhle je Španělsko a tam na obzoru vidíme severní pobřeží Afriky. Ve 20. letech viděl německý architekt Herman Sörgel v těchto místech příležitost. Napadlo ho, jak vysušit Středozemní moře. Nezdálo se to úplně nemožné. To moře se přirozeně vypařuje, z Atlantiku přitéká více vody, než kolik jí vytéká. Kdybyste v Gibraltarském průlivu postavili přehradu, moře by postupně vysychalo.
Sörgel tvrdil, že když hladina klesne o 100 nebo 200 metrů, promění se asi pětina rozlohy v souši, takže se Evropa a Afrika spojí do jednoho kontinentu. Vznikla by rozlehlá území pro osídlení a obdělávání. Navíc by přehrada mohla sloužit jako zdroj elektřiny v naprosto nepředstavitelném měřítku. Stačilo by propouštět dost vody na to, aby pokryla spotřebu nových obyvatel. Sörgel ten plán zveřejnil pár let po konci první světové, možná doufal, že ta nová území zajistí, že žádná druhá nepřijde.
Projekt nazval Atlantropa a patří k nejambicióznějším projektům, jaké kdy byly navrženy. Pojilo by se s tím podobné úsilí jako s přistáním na Měsíci. Rozhodně to získalo pozornost tisku i veřejnosti, ale ukázalo se pár menších problémů. Zaprvé snad ani na světě nebylo dost betonu na postavení té přehrady, natož druhotných přehrad a jiných děl nutných k fungování projektu.
Sörgel nechtěl stavět přehradu v nejužším místě průlivu, nýbrž asi o 30 km dál, kde by musela být mnohem delší. Musela by být 300 metrů vysoká a základy by musely být široké 2,5 kilometru. Ale to jsou jen praktické aspekty. Lidstvo by to nejspíš dokázalo, kdyby bylo dost sil a politické vůle. Ale té právě dost nebylo. Lidé na pobřeží Středozemního moře by se nejspíš nijak neradovali z toho, že by najednou žili ve vnitrozemí, i stovky kilometrů od pobřeží.
Hlasitě protestovaly mimo jiné Benátky a Janov. Plán byl populární doma v Německu, ale mimo něj už tolik ne. A Afrika? Na začátku 20. století se tam na názor nikdo neptal. Nešlo o propojování Evropy a Afriky, spíš to byla snaha o asimilaci. Ale dejme tomu, že by ten projekt v rámci desetiletí vystavěli. Našly by se další problémy.
To nové území by byly samé solné pláně nevhodné pro zemědělství i pro všechno ostatní. A Sörgel to sice vědět nemohl, ale dnes meteorologové odhadují, že by to možná odklonilo Golfský proud, pak by teploty v Evropě prudce poklesly a způsobily neúrodu. Navíc, když Sörgel svůj velký plán vymyslel, nejspíš na světě nebyla bomba dost velká na to, aby přehradu zničila, rozhodně ne najednou, takže by to asi šlo, ale to se v další válce rychle změnilo.
Mít jediný zranitelný bod, ohrožující miliony lidí, není ideální. Sörgel zemřel roku 1952 a s ním i veškerá naděje na realizaci, i když to celý život propagoval. Ale nápad žije dál v žánru sci-fi. A možná také jako důkaz, ne toho, jak odvážně nakonec stavíme, ale jak odvážně dokážeme snít. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Sörgel tvrdil, že když hladina klesne o 100 nebo 200 metrů, promění se asi pětina rozlohy v souši, takže se Evropa a Afrika spojí do jednoho kontinentu. Vznikla by rozlehlá území pro osídlení a obdělávání. Navíc by přehrada mohla sloužit jako zdroj elektřiny v naprosto nepředstavitelném měřítku. Stačilo by propouštět dost vody na to, aby pokryla spotřebu nových obyvatel. Sörgel ten plán zveřejnil pár let po konci první světové, možná doufal, že ta nová území zajistí, že žádná druhá nepřijde.
Projekt nazval Atlantropa a patří k nejambicióznějším projektům, jaké kdy byly navrženy. Pojilo by se s tím podobné úsilí jako s přistáním na Měsíci. Rozhodně to získalo pozornost tisku i veřejnosti, ale ukázalo se pár menších problémů. Zaprvé snad ani na světě nebylo dost betonu na postavení té přehrady, natož druhotných přehrad a jiných děl nutných k fungování projektu.
Sörgel nechtěl stavět přehradu v nejužším místě průlivu, nýbrž asi o 30 km dál, kde by musela být mnohem delší. Musela by být 300 metrů vysoká a základy by musely být široké 2,5 kilometru. Ale to jsou jen praktické aspekty. Lidstvo by to nejspíš dokázalo, kdyby bylo dost sil a politické vůle. Ale té právě dost nebylo. Lidé na pobřeží Středozemního moře by se nejspíš nijak neradovali z toho, že by najednou žili ve vnitrozemí, i stovky kilometrů od pobřeží.
Hlasitě protestovaly mimo jiné Benátky a Janov. Plán byl populární doma v Německu, ale mimo něj už tolik ne. A Afrika? Na začátku 20. století se tam na názor nikdo neptal. Nešlo o propojování Evropy a Afriky, spíš to byla snaha o asimilaci. Ale dejme tomu, že by ten projekt v rámci desetiletí vystavěli. Našly by se další problémy.
To nové území by byly samé solné pláně nevhodné pro zemědělství i pro všechno ostatní. A Sörgel to sice vědět nemohl, ale dnes meteorologové odhadují, že by to možná odklonilo Golfský proud, pak by teploty v Evropě prudce poklesly a způsobily neúrodu. Navíc, když Sörgel svůj velký plán vymyslel, nejspíš na světě nebyla bomba dost velká na to, aby přehradu zničila, rozhodně ne najednou, takže by to asi šlo, ale to se v další válce rychle změnilo.
Mít jediný zranitelný bod, ohrožující miliony lidí, není ideální. Sörgel zemřel roku 1952 a s ním i veškerá naděje na realizaci, i když to celý život propagoval. Ale nápad žije dál v žánru sci-fi. A možná také jako důkaz, ne toho, jak odvážně nakonec stavíme, ale jak odvážně dokážeme snít. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (0)