Aaron PaulThe Late Show with Stephen Colbert
5
Aaron Paul se rozpovídá o svých hereckých začátcích a přijde řeč i na jeho legendární roli Jesseho Pinkmana.
Přepis titulků
Přivítejte Aarona Paula. Jak se vede? - Super obecenstvo.
- To ano. Lidé milují Aarona Paula. Taky vás mám všechny rád. A proč by taky neměli? Už jsme se dříve potkali
a ty víš, že jsem tvůj fanoušek, protože Perníkový táta byl první seriál...
První seriál, který jsem viděl najednou a svoje poprvé se nezapomíná. - To oceňuju. - Je to pocit intimity. Strávili jsme spolu spoustu času, akorát jsi to nevěděl. Křičí na tebe lidi pořád: "Věda, zmrde." Každý den. Každý den mi někdo řekne zmrde, opravdu. Věřte tomu nebo ne, ale je to pravda. Je to super.
Tvůj nový seriál se jmenuje The Path a je o náboženství, zmrde. Je o něco jiný... Tvoje rodina byla věřící, že ano? Baptisté. Jo, to je pravda. Vyrůstal jsem v Idahu. Můj otec byl jeden z hlavních představitelů. Jak se stane baptista z Idaha hercem? To nezní jako zjevný osud. Už od mala jsem byl posedlý filmy.
Začínal jsem na filmech Stůj při mně nebo Rošťáci. Díval jsem se na ně znovu a znovu. Fanoušci Rošťáků. Tehdy jsem začal šetřit, abych se mohl přestěhovat do Los Angeles. Bylo mi asi 12 let. Je pravda, co jsem slyšel? Těsně předtím, než jsi dostal roli v Perníkovém tátovi, byl jsi úplně na dně?
Jako herec jste někdy nahoře, někdy dole, zpočátku hlavně dole, aspoň pro mě. - Okolo 95 % herců je nezaměstnaných. - Jo, to je pravda. Je to něco, co se bojíš říct rodičům. Nikdy jsem nechtěl dojít do bodu, že budu muset žádat svoji rodinu o peníze. To byl můj sen, být hercem. Takže těsně před Perníkovým tátou jsem měl problémy zaplatit nájem, nevěděl jsem, kdy mi přijde nějaká výplata. Takže jsem musel svoji rodinu požádat o pomoc, za což jsem se styděl. Bylo mi okolo 26, 27 let, neměl jsem žádné peníze a tehdy se mi dostal do rukou scénář k pilotnímu dílu.
Věděl jsem, že o tu roli musím bojovat. Nakonec mi ji dali. Vrátil jsi jim pak ty peníze? Jo, zaplatil. - Musel ses pak cítit dobře... - Jo, měl jsem z toho dobrý pocit.
První seriál, který jsem viděl najednou a svoje poprvé se nezapomíná. - To oceňuju. - Je to pocit intimity. Strávili jsme spolu spoustu času, akorát jsi to nevěděl. Křičí na tebe lidi pořád: "Věda, zmrde." Každý den. Každý den mi někdo řekne zmrde, opravdu. Věřte tomu nebo ne, ale je to pravda. Je to super.
Tvůj nový seriál se jmenuje The Path a je o náboženství, zmrde. Je o něco jiný... Tvoje rodina byla věřící, že ano? Baptisté. Jo, to je pravda. Vyrůstal jsem v Idahu. Můj otec byl jeden z hlavních představitelů. Jak se stane baptista z Idaha hercem? To nezní jako zjevný osud. Už od mala jsem byl posedlý filmy.
Začínal jsem na filmech Stůj při mně nebo Rošťáci. Díval jsem se na ně znovu a znovu. Fanoušci Rošťáků. Tehdy jsem začal šetřit, abych se mohl přestěhovat do Los Angeles. Bylo mi asi 12 let. Je pravda, co jsem slyšel? Těsně předtím, než jsi dostal roli v Perníkovém tátovi, byl jsi úplně na dně?
Jako herec jste někdy nahoře, někdy dole, zpočátku hlavně dole, aspoň pro mě. - Okolo 95 % herců je nezaměstnaných. - Jo, to je pravda. Je to něco, co se bojíš říct rodičům. Nikdy jsem nechtěl dojít do bodu, že budu muset žádat svoji rodinu o peníze. To byl můj sen, být hercem. Takže těsně před Perníkovým tátou jsem měl problémy zaplatit nájem, nevěděl jsem, kdy mi přijde nějaká výplata. Takže jsem musel svoji rodinu požádat o pomoc, za což jsem se styděl. Bylo mi okolo 26, 27 let, neměl jsem žádné peníze a tehdy se mi dostal do rukou scénář k pilotnímu dílu.
Věděl jsem, že o tu roli musím bojovat. Nakonec mi ji dali. Vrátil jsi jim pak ty peníze? Jo, zaplatil. - Musel ses pak cítit dobře... - Jo, měl jsem z toho dobrý pocit.
Komentáře (0)