3D zobrazení Hubbleova ultrahlubokého pole
Za zajímavých okolností vznikl snímek nejodlehlejších částí vesmíru nazývaný Hubbleovo ultrahluboké pole. Co se na snímku nachází a co to pro nás znamená?
Přepis titulků
V roce 1996 se astronomové
pokusili o něco mimořádného. Namířili Hubbleův teleskop
na zdánlivě úplně prázdnou část oblohy, oblast bez jakýchkoliv
planet, hvězd nebo galaxií. Tato oblast je blízko
známého souhvězdí Velké medvědice a je velká jako zrnko písku
ve vzdálenosti natažené paže. To bylo od vědců poměrně riskantní, o pozorovací čas teleskopu
je velký zájem a pozorování ničeho
by se mohlo zdát jako ztráta času.
Bylo možné, že výsledné obrázky budou černé jako pozorovaný kus oblohy. Přesto otevřeli teleskop a v průběhu deseti následujících dní fotony cestující přes třináct miliard let dorazily do cíle své cesty, na detektor našeho nejsilnějšího teleskopu, sbírajícího jejich slabé signály jeden po druhém. Když se teleskop zavřel a snímky byly zpracovány, byl detektor poset světly více než tří tisíc galaxií, které vytváří jeden z nejhlubších a nejvíce inspirujících snímků historie.
Každá tečka a šmouha byla celou galaxií a obsahovala stovky miliard hvězd. V roce 2004 to astronomové udělali znovu. Tentokrát namířili teleskop do oblasti blízko souhvězdí Orion. Na jedenáct dní, 400 oběhů kolem Země, otevřeli závěrku. Použitím detektorů s vyšší citlivostí a filtrů propouštějících více světla se v takzvaném ultrahlubokém poli objevilo více než 10 000 galaxií ve snímku pozorujícím zatím nejvzdálenější zákoutí vesmíru.
Fotony z těchto galaxií odletěly, když byl vesmír jen 500 miliónů let starý a o 13 miliard let později zakončily svoji cestu jako malý impuls na CCD snímači teleskopu. I když jsou nehybné, tyto galaxie se od nás vzdalují, v některých případech nadsvětelnou rychlostí. Časoprostor mezi námi a vším ostatním se v každém okamžiku rozpíná a tyto galaxie jsou dnes vzdáleny 47 miliard světelných let. Díky rozpínání vesmíru, čím dále od nás něco je, jeví se jeho světlo červenější a zdá se, že se to pohybuje rychleji.
Toto objevil sám Edwin Hubble pozorováním rudého posuvu mnoha galaxií, čímž se dá měřit jejich rychlost i vzdálenost. Nedávný počin vědců je pak třešničkou na dortu. Díky měřením rudého posuvu všech galaxií na snímku vytvořili 3D model ultrahlubokého pole. Takto to vypadá, když do nejdůležitějšího snímku v dějinách promítneme vzdálenosti. Ve vesmíru je přes 100 miliard galaxií.
Toto číslo nám bez souvislostí mnoho neřekne. Náš mozek tomu neumí dát žádný smysluplný význam. Když se ale podíváme na tyto snímky a uvědomíme si, jak byly pořízeny, a pochopíme, co to znamená, tento význam okamžitě nalezneme a chtě nechtě nás to navždy změní. Namířili jsme nejsilnější dalekohled absolutně do prázdna, jen tak, z čisté zvědavosti a zjistili jsme, že se nacházíme na malinkém místě na nebesích.
Překlad: Dr.Don www.videacesky.cz
Bylo možné, že výsledné obrázky budou černé jako pozorovaný kus oblohy. Přesto otevřeli teleskop a v průběhu deseti následujících dní fotony cestující přes třináct miliard let dorazily do cíle své cesty, na detektor našeho nejsilnějšího teleskopu, sbírajícího jejich slabé signály jeden po druhém. Když se teleskop zavřel a snímky byly zpracovány, byl detektor poset světly více než tří tisíc galaxií, které vytváří jeden z nejhlubších a nejvíce inspirujících snímků historie.
Každá tečka a šmouha byla celou galaxií a obsahovala stovky miliard hvězd. V roce 2004 to astronomové udělali znovu. Tentokrát namířili teleskop do oblasti blízko souhvězdí Orion. Na jedenáct dní, 400 oběhů kolem Země, otevřeli závěrku. Použitím detektorů s vyšší citlivostí a filtrů propouštějících více světla se v takzvaném ultrahlubokém poli objevilo více než 10 000 galaxií ve snímku pozorujícím zatím nejvzdálenější zákoutí vesmíru.
Fotony z těchto galaxií odletěly, když byl vesmír jen 500 miliónů let starý a o 13 miliard let později zakončily svoji cestu jako malý impuls na CCD snímači teleskopu. I když jsou nehybné, tyto galaxie se od nás vzdalují, v některých případech nadsvětelnou rychlostí. Časoprostor mezi námi a vším ostatním se v každém okamžiku rozpíná a tyto galaxie jsou dnes vzdáleny 47 miliard světelných let. Díky rozpínání vesmíru, čím dále od nás něco je, jeví se jeho světlo červenější a zdá se, že se to pohybuje rychleji.
Toto objevil sám Edwin Hubble pozorováním rudého posuvu mnoha galaxií, čímž se dá měřit jejich rychlost i vzdálenost. Nedávný počin vědců je pak třešničkou na dortu. Díky měřením rudého posuvu všech galaxií na snímku vytvořili 3D model ultrahlubokého pole. Takto to vypadá, když do nejdůležitějšího snímku v dějinách promítneme vzdálenosti. Ve vesmíru je přes 100 miliard galaxií.
Toto číslo nám bez souvislostí mnoho neřekne. Náš mozek tomu neumí dát žádný smysluplný význam. Když se ale podíváme na tyto snímky a uvědomíme si, jak byly pořízeny, a pochopíme, co to znamená, tento význam okamžitě nalezneme a chtě nechtě nás to navždy změní. Namířili jsme nejsilnější dalekohled absolutně do prázdna, jen tak, z čisté zvědavosti a zjistili jsme, že se nacházíme na malinkém místě na nebesích.
Překlad: Dr.Don www.videacesky.cz
Komentáře (0)