Sir Ian McKellen slaví narozeniny a už se objevuje na pamětních deskáchThe Graham Norton Show
156
Sir Ian McKellen oslavil nedávno 80. narozeniny a známí mu uspořádali tajnou oslavu, dokonce s nádherným dortem, jehož část vám Graham v tomto videu ukáže. A už dnes mu je věnováno několik pamětních desek na různých domech po Anglii, které vám Graham také představí.
Přepis titulků
Jak se máš, Iane? Protože co jsme se neviděli... - Je mi 80! - Ano, jsi zase o kousek starší. Dobrá práce. Můžu to jedině doporučit. Je to nádherné! Lidi pro vás organizují večírky, posílají přání a dárky a chodí na vaše představení... Úžasně se bavím. Ale bylo od nich moudré organizovat ten večírek tajně, když to byly 80.
narozeniny? No, asi se trochu báli, že dostanu infarkt. Ale přežil jsem až do konce. Bylo to naprosto báječné. A moc hezké bylo, že se konal na místě z tvého dětství. Ano, bylo to na škole v Boltonu, kde jsem vyrůstal. Bylo to den před narozeninami, já myslel, že jdu jen na indický oběd. - A místo toho? - Nakonec jsem ten oběd měl, ale ve škole se 150 lidmi. Někteří přiletěli z LA. - Já ne.
- Ne, ty ne. Tebe nepozvali, protože sis nepamatovala, že jsi se mnou pracovala. Ale přišla bych. Ale já ten seznam nedělal, mě z toho vinit nemůžeš. Mě taky nepozvali. A já si pamatuji, že jsem s tebou spolupracoval. - A někdo vyrobil neuvěřitelný dort. - To ano! Byl tak neuvěřitelný, že jsem ho vůbec nechtěl nakrájet.
Kdybyste ho jen mohli vidět, pochopili byste proč. Něco z něj vidět můžeme. - Prakticky ten dort jsi byl ty. - Ano, zobrazoval mě... - A lidé snědli to tělo? - No, trochu jsem ho nakrájel, byla to taková busta na soklu, který jsem nakrájel, ale přece jsem lidem nemohl nabídnout ucho nebo nos... - No, my ho tady máme. - Proboha. - Tohle sis nechal.
- Ano, nechávám si to. To je z mé ledničky. - Kdo by to jedl? - Je ti to podobné, ale moc ti to nelichotí. Mně přijde, že to nejsem úplně já, ale je to postava, kterou bych mohl hrát. - Co myslíte? - Ano. Podle mě bych ho zahrál. - Ale sníst to přece nemůžete. - Ale tak jedno sousto. - Neuždiboval jsi trochu?
- Ne! Co to máš potom na obleku? To nejsi ty. - Je to tam chlazené? - Ano. Děkuji. Je to funkční lednice. Máme ji tady přesně pro takové příležitosti. Ale jeden z kolegů z X-Menů ty narozeniny docela řešil. No, lidé mi posílali zprávy, byli o to požádáni, - a najednou...
- Já ne. - Nech toho. - Nic jsem neposlala. - Ani zprávu. - Proč tu s tebou vlastně sedíme. Může to být další večírek. Máme dort a jsme tu spolu. - To je pravda! - Ale nemáme tu růžové šampaňské. - Tohle je růžové šampaňské. - Vážně? Proč mi ho nikdo nepodal? Děkuji. Promiň, Iane.
Tady je tvůj drink. Všechno nejlepší! - Řekneš tu historku ty, nebo já? - Řekni to. Já viděl jenom výsledek. Najednou se na té obrazovce v mé bývalé škole objevil Hugh Jackman a 30 000 lidí. Zrovna hrál v Manchesteru, já byl jen o 13 km dál v Boltonu a oni mi všichni zazpívali k narozkám. Máme ten klip. Toto je Hugh Jackman, který ti s těmi lidmi zpívá k narozkám.
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, sire Iane, hodně štěstí, zdraví. Mám tě rád, všechno nejlepší. To bylo krásné.
narozeniny? No, asi se trochu báli, že dostanu infarkt. Ale přežil jsem až do konce. Bylo to naprosto báječné. A moc hezké bylo, že se konal na místě z tvého dětství. Ano, bylo to na škole v Boltonu, kde jsem vyrůstal. Bylo to den před narozeninami, já myslel, že jdu jen na indický oběd. - A místo toho? - Nakonec jsem ten oběd měl, ale ve škole se 150 lidmi. Někteří přiletěli z LA. - Já ne.
- Ne, ty ne. Tebe nepozvali, protože sis nepamatovala, že jsi se mnou pracovala. Ale přišla bych. Ale já ten seznam nedělal, mě z toho vinit nemůžeš. Mě taky nepozvali. A já si pamatuji, že jsem s tebou spolupracoval. - A někdo vyrobil neuvěřitelný dort. - To ano! Byl tak neuvěřitelný, že jsem ho vůbec nechtěl nakrájet.
Kdybyste ho jen mohli vidět, pochopili byste proč. Něco z něj vidět můžeme. - Prakticky ten dort jsi byl ty. - Ano, zobrazoval mě... - A lidé snědli to tělo? - No, trochu jsem ho nakrájel, byla to taková busta na soklu, který jsem nakrájel, ale přece jsem lidem nemohl nabídnout ucho nebo nos... - No, my ho tady máme. - Proboha. - Tohle sis nechal.
- Ano, nechávám si to. To je z mé ledničky. - Kdo by to jedl? - Je ti to podobné, ale moc ti to nelichotí. Mně přijde, že to nejsem úplně já, ale je to postava, kterou bych mohl hrát. - Co myslíte? - Ano. Podle mě bych ho zahrál. - Ale sníst to přece nemůžete. - Ale tak jedno sousto. - Neuždiboval jsi trochu?
- Ne! Co to máš potom na obleku? To nejsi ty. - Je to tam chlazené? - Ano. Děkuji. Je to funkční lednice. Máme ji tady přesně pro takové příležitosti. Ale jeden z kolegů z X-Menů ty narozeniny docela řešil. No, lidé mi posílali zprávy, byli o to požádáni, - a najednou...
- Já ne. - Nech toho. - Nic jsem neposlala. - Ani zprávu. - Proč tu s tebou vlastně sedíme. Může to být další večírek. Máme dort a jsme tu spolu. - To je pravda! - Ale nemáme tu růžové šampaňské. - Tohle je růžové šampaňské. - Vážně? Proč mi ho nikdo nepodal? Děkuji. Promiň, Iane.
Tady je tvůj drink. Všechno nejlepší! - Řekneš tu historku ty, nebo já? - Řekni to. Já viděl jenom výsledek. Najednou se na té obrazovce v mé bývalé škole objevil Hugh Jackman a 30 000 lidí. Zrovna hrál v Manchesteru, já byl jen o 13 km dál v Boltonu a oni mi všichni zazpívali k narozkám. Máme ten klip. Toto je Hugh Jackman, který ti s těmi lidmi zpívá k narozkám.
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, sire Iane, hodně štěstí, zdraví. Mám tě rád, všechno nejlepší. To bylo krásné.
Komentáře (0)