David Tennant o zranění v divadle a své první roliThe Graham Norton Show
156
David Tennant se v dnešní show vrátí do dob svého mládí. V prvním videu popisuje, jak ve velmi dramatickém závěru hry málem vykrvácel přímo na jevišti. A v tom druhém nám Graham ukáže Davidovu úplně první zkušenost před kamerou.
Poznámka:
U citace ze Shakespeara je použit překlad Martina Hilského.
Přepis titulků
Davide, tys jednou… Vlastně sis za to mohl sám, - jak jsi hrál Romea. - Jo, jasně. Hrál jsem v Romeovi a Julii a jeden večer, když jsem na konci vešel do té hrobky, kde leží Julie, údajně mrtvá… Žádné spoilery. No, prostě se předtím peru s Paridem, odrovnám ho a potom přijdu k Julii, pronesu takovou árii o smrti, vypiju jed a umřu.
Ona se pak vzbudí. Všichni to známe. - Můj kostým byl nádherný, celý bílý… - Myslím, že máme tvou fotku. Tady jsi. Koukněte na toho mlaďocha. Tak jsem celý v bílém vyrazil do hrobky, přišel Paris, šermujeme a jemu se podařilo říznout mě do prstu. Ještě pořád mám jizvu. Trošku mě říznul, ale v tu chvíli mi to přišlo jako malý bebí, nic hroznýho.
To se ztratí, jedu dál. Paris byl mrtvý, já vešel do hrobky, kde leží Julie, také v dlouhých bílých šatech. Vzal jsem ji do náruče, začal svou řeč… Pak jsem si všiml, že krvácím. A dost. Krev mi tekla po tom bílém kostýmu, který začal vypadat jako z hororu. A samozřejmě to kapalo i na Julii. Když jsem to viděl, myslel jsem, že nejspíš omdlím.
Nerad vidím krev a navíc jsem jí ztrácel docela hodně. Ale řekl jsem si, že zbývá 20 veršů, že už to dotáhnu. Tak jsem zbytek své repliky prosvištěl, vypil jsem jed a přišla milosrdná smrt. Julie to samozřejmě celé prospala, netušila, že teď vypadá jako… - Carrie. - Sissy Spacek. Přesně, Carrie. Vzbudí se a říká… Já si to nepamatuju, jak to je? „A tak s tím políbením umírám.“ To říkáš ty.
Ano, to řeknu já, umřu, pak se ona vzbudí a málem se z té krve posere. Není to úplně nejromantičtější konec Romea a Julie, co znám. Ale školní exkurze, co tam byly, to určitě nezapomenou. „Bylo to fakt hustý, lepší, než jsem čekal…“ Říkal si nějaký kousíček tvé mysli, že v tu chvíli fakt umřeš? - Že zemřeš přímo tam? - Já tu roli prožívám, takže samozřejmě si to myslím úplně pokaždé.
Jistě, hloupá otázka.
Ona se pak vzbudí. Všichni to známe. - Můj kostým byl nádherný, celý bílý… - Myslím, že máme tvou fotku. Tady jsi. Koukněte na toho mlaďocha. Tak jsem celý v bílém vyrazil do hrobky, přišel Paris, šermujeme a jemu se podařilo říznout mě do prstu. Ještě pořád mám jizvu. Trošku mě říznul, ale v tu chvíli mi to přišlo jako malý bebí, nic hroznýho.
To se ztratí, jedu dál. Paris byl mrtvý, já vešel do hrobky, kde leží Julie, také v dlouhých bílých šatech. Vzal jsem ji do náruče, začal svou řeč… Pak jsem si všiml, že krvácím. A dost. Krev mi tekla po tom bílém kostýmu, který začal vypadat jako z hororu. A samozřejmě to kapalo i na Julii. Když jsem to viděl, myslel jsem, že nejspíš omdlím.
Nerad vidím krev a navíc jsem jí ztrácel docela hodně. Ale řekl jsem si, že zbývá 20 veršů, že už to dotáhnu. Tak jsem zbytek své repliky prosvištěl, vypil jsem jed a přišla milosrdná smrt. Julie to samozřejmě celé prospala, netušila, že teď vypadá jako… - Carrie. - Sissy Spacek. Přesně, Carrie. Vzbudí se a říká… Já si to nepamatuju, jak to je? „A tak s tím políbením umírám.“ To říkáš ty.
Ano, to řeknu já, umřu, pak se ona vzbudí a málem se z té krve posere. Není to úplně nejromantičtější konec Romea a Julie, co znám. Ale školní exkurze, co tam byly, to určitě nezapomenou. „Bylo to fakt hustý, lepší, než jsem čekal…“ Říkal si nějaký kousíček tvé mysli, že v tu chvíli fakt umřeš? - Že zemřeš přímo tam? - Já tu roli prožívám, takže samozřejmě si to myslím úplně pokaždé.
Jistě, hloupá otázka.
Komentáře (0)