Grahamova show se vrací a hned v první epizodě je sestava na pohovce skutečně hvězdná. Robbie Williams je v Británii obrovskou celebritou. Ukázalo se ale, že když se vydá za oceán, nebývá to s jeho slávou tak slavné. David Tennant ve druhém videu vypráví, že jeho otec jakožto farář před svým synem nikdy v životě nezaklel. Tedy až na jednu příležitost.
Mám tu statistiku. Dříve měl v Británii rekord počtu sólových alb v čele žebříčku Elvis Presley. Asi tušíte, jak dlouho mu ten rekord patřil. Ale teď už ne. Dnes je to Robbie Williams. Děkuji. To je něco, co už ti nikdo neodpáře. - Je to úžasný výkon.
- Jo, ale on nechce umřít. Pořád se do těch statistik vrací. Ale je to opravdu úžasné, pořád mi to připadá jako nějaká chyba v Matrixu. Přesně u takových věcí si člověk říká, že má radost, že se mu to stalo, ale zároveň tomu nemůže uvěřit. Pořád se mi děje něco hezkýho. Je toho tolik, že to člověk nedokáže zpracovat. Neřekne si: „To je moje práce.
Já to dokázal. Porazil jsem Elvise.“ To jsem si představoval v 15 v rodným Stoku. Že jednoho dne porazím Elvise. - Ne, to jsem si nemyslel. - Ale porazil jsi ho. A mně přijde skvělé, že tady jsi taková celebrita, ale občas jezdíš do LA a tam myslím tolik známý nejsi. Vůbec tam nejsem známý. Nedávno jsem šel do restaurace Craig's. - Vyfotili si tě?
- Právě to chci říct. Vylezl jsem z auta a stálo tam asi deset paparazzi. Neměl jsem z toho radost. Otevřel jsem dveře a oni: Úplně všichni. A to bylo hrozně smutný. V autě jsem byl naštvanej, že tam jsou fotografové, a pak mě naštvalo, že mě nefotí. Ale zrovna když jsem vcházel do té restaurace, povídá jeden z nich: „Ronnie?“ A ostatní to po něm začali opakovat.
Tak jsem asi Ronnie.
Mám tu statistiku. Dříve měl v Británii rekord počtu sólových alb v čele žebříčku Elvis Presley. Asi tušíte, jak dlouho mu ten rekord patřil. Ale teď už ne. Dnes je to Robbie Williams. Děkuji. To je něco, co už ti nikdo neodpáře. - Je to úžasný výkon.
- Jo, ale on nechce umřít. Pořád se do těch statistik vrací. Ale je to opravdu úžasné, pořád mi to připadá jako nějaká chyba v Matrixu. Přesně u takových věcí si člověk říká, že má radost, že se mu to stalo, ale zároveň tomu nemůže uvěřit. Pořád se mi děje něco hezkýho. Je toho tolik, že to člověk nedokáže zpracovat. Neřekne si: „To je moje práce.
Já to dokázal. Porazil jsem Elvise.“ To jsem si představoval v 15 v rodným Stoku. Že jednoho dne porazím Elvise. - Ne, to jsem si nemyslel. - Ale porazil jsi ho. A mně přijde skvělé, že tady jsi taková celebrita, ale občas jezdíš do LA a tam myslím tolik známý nejsi. Vůbec tam nejsem známý. Nedávno jsem šel do restaurace Craig's. - Vyfotili si tě?
- Právě to chci říct. Vylezl jsem z auta a stálo tam asi deset paparazzi. Neměl jsem z toho radost. Otevřel jsem dveře a oni: Úplně všichni. A to bylo hrozně smutný. V autě jsem byl naštvanej, že tam jsou fotografové, a pak mě naštvalo, že mě nefotí. Ale zrovna když jsem vcházel do té restaurace, povídá jeden z nich: „Ronnie?“ A ostatní to po něm začali opakovat.
Tak jsem asi Ronnie.
Související videa
92%
5:47
Fanoušci Doctora Who v červeném křesle
88%
4:48
Doctoři Who u Grahama Nortona
97%
6:43
Robbie Williams o porodu, rodičovství a fanoušcích
jesterkaPublikováno: 3 let
