Proč je zívání nakažlivé?TED-Ed

TED Ed Výuka hodná sdílení Zííív... Promiňte mi. Už jste někdy zívli, protože někdo jiný zívl? Nejste nijak zvlášť unavení, přesto se vaše pusa najednou óóóbrovsky óóótevře a vy... aaah... zívnete. Tento fenomenón je znám jako nakažlivé zívání.

Ačkoli vědci stále přesně neví, proč se tak děje, existuje množství hypotéz, které jsou aktuálně zkoumány. Podívejme se na pár těch nejzmiňovanějších. Nejprve začneme se dvěma fyziologickými hypotézami a poté se podíváme na ty psychologické. Naše první fyziologická hypotéza tvrdí, že nakažlivé zívání spouští konkrétní podnět. Počáteční zívnutí.

Celý princip se nazývá Pevný vzorec chování. O Pevném vzorci chování uvažujte jako o reflexu. Vy zívnete, já musím zívnout. Je to podobné domino efektu. Zívnutí jednoho člověka spustí zívnutí druhého, který zívání sleduje. Jakmile je tento reflex spuštěn, musí být dokončen. Zkoušeli jste někdy přestat uprostřed zívání?

Prááákticky nemožné... Další fyziologická hypotéza je známa jako Nevědomé mimikry nebo také Efekt chameleona. Ten nastane, když napodobíte něčí chování, aniž byste si to uvědomili. Přesné a neúmyslné imitování určitého pohybu. Lidé tíhnou k napodobování výrazů a póz duhých.

Pokud sedíte naproti někomu, kdo má má nohu přes nohu, můžete tak udělat i vy. Tato hypotéza naznačuje, že zíváme tehdy, pokud vidíme zívnout někoho jiného, protože nevědomě napodobujeme jeho nebo její chování. Vědci věří, že Efekt chameleona je umožněn díky speciální sadě neuronů, které se označují jako zrcadlové. Zrcadlové neurony patří mezi mozkové buňky, které reagují identicky, když sami něco uděláme stejně jako když pouze pozorujeme totožné chování u někoho jiného.

Tyto neurony jsou důležité pro učení a sebeuvědomění. Například sledováním někoho, jak dělá něco fyzického, jako pletení nebo nanášení rtěnky, vám pomůže tyto činnosti dělat přesněji. Neurozobrazovací studie, které využívají fMRI, funkční magnetickou rezonanci, ukazují, že když někoho vidíme nebo dokonce jen slyšíme zívat, tak specifická část mozku ukrývající tyto neurony má tendenci se rozzářit.

Což nás pak nutí reagovat totožnou akcí. Zívnutím! Naše psychologické hypotézy taktéž zahrnují práci těchto neuronů. Budeme je nazývat empatické zívnutí. Empatie je schopnost porozumět tomu, co někdo jiný cítí a těchto emocí se účastnit.

Stěžejní schopnost pro společenská zvířata, jako například nás. Nedávno... neurovědci zjistili, že podmnožina zrcadlových neuronů nám dovoluje mnohem hlouběji souznít s emocemi ostatních. Vědci objevili tuto empatickou reakci na zívání během toho, co testovali první zmíněnou hypotézu: Pevný vzorec chování.

Studie byla provedena, aby ukázala, zda psi spustí zívací reflex při pouhém zvuku lidského zívnutí. Zatímco studie tuto domněku potvrdila, vědci našli ještě jednu zajímavost. Psi zívali mnohem častěji při zaslechnutí jim známého zívání například od jejich majitelů, než při zívání jim neznámých lidí. Sledujíce tuto studii, další studie na lidech a primátech taktéž dokázaly, že nakažlivé zívání se vyskytuje mnohem více mezi přáteli než mezi cizími.

Ve skutečnosti se u nás nakažlivé zívání začíná objevovat, když je nám 4 nebo 5 let. V momentě, kdy jsou děti schopny správně určit emoce ostatních. Přesto... jedna novější vědecká studie se zaměřila na prokázání možnosti, že nakažlivé zívání je založeno na schopnosti empatie.

Více vědců by bylo potřeba k tomu, aby se osvětlilo, o co přesně jde. Je možné, že pravdu má kompletně jiná hypotéza. Až vás příště chytí zívání, zkuste se zamyslet nad tím, co se právě stalo. Přemýšleli jste nad zíváním? Zívl někdo okolo vás? Byl to někdo cizí, nebo naopak blízký?

A nezíváte náhodou právě teď? Uvhááááááááááá... áááf! Překlad: JohnSorrow www.videacesky.cz