Jak funguje Rorschachův test s inkoustovými skvrnami?TED-Ed
35
Několik inkoustových skvrn, které mají na základě toho, co v nich vidíte, odpovědět na otázku, jaký jste člověk. Možná si myslíte, že přesně takhle funguje tzv. Rorschachův test. Ale je tomu skutečně tak? Jak je tento test starý, kdo ho vymyslel a k čemu se používá? A je vůbec založen na vědeckém poznání?
Přepis titulků
Ten experiment je tak jednoduchý,
že zprvu vyvolává zájem i kroucení hlavou. Podívejte se na tento obrázek.
Co to může být? Hrozivá příšera?
Dva přátelští medvědi? Nebo něco úplně jiného? Po téměř celé staletí
se 10 podobných inkoustových skvrn používá pro účely až tajemně
vypadajícího testu osobnosti. Tyto tajemné obrázky
byly dlouho drženy v tajnosti a údajně jsou schopny odhalit,
jak funguje mysl daného člověka.
Ale co nám inkoustové skvrny dokážou říci? A jak tento test funguje? Na začátku 20. století tento test vynalezl švýcarský psycholog Hermann Rorschach. Říká se mu Rorschachův test a není ani tak o konkrétních věcech, které vidíme, ale spíš o obecném přístupu ke vnímání. Jako amatérského umělce Hermanna fascinovalo to, jak se mezi jednotlivými lidmi liší vizuální vnímání. Tento zájem si přinesl na zdravotní školu, kde zjistil, že všechny naše smysly jsou propojené.
Studoval, jak náš proces vnímání nejen zaznamenává smyslové vjemy, ale že je i přetváří. A když začal pracovat v psychiatrické léčebně ve východním Švýcarsku, začal vytvářet sadu podivuhodných obrázků, které mu měly umožnit nahlédnout do tohoto tajemného procesu. Za pomoci inkoustových obrázků začal Rorschach testovat stovky zdravých subjektů i pacientů léčebny, a to pomocí stejné otázky: "Co to může být?"
Nejdůležitější však pro Rorschacha nebylo to, co subjekty viděly, ale to, jak k úkolu přistupovaly. Na které části obrázku se zaměřili, které ignorovali? Viděli obraz v pohybu? Pomohly jim barvy některých skvrn vymyslet lepší odpověď, nebo je rozptýlily a zahltily?
Vymyslel systém na kódový záznam odpovědí, čímž se široká škála interpretací smrskla na hrstku čísel. Nyní měl empirická měření, pomocí kterých mohl kvantifikovat testované. Ty kreativní a vynalézavé, ty zaměřené na detaily, na celek. A flexibilní účastníky, kteří byli schopni přístup přizpůsobit. Někteří lidé se zasekli a u několika skvrn odpovídali stejně. Odpovědi dalších byly neobvyklé a rozkošné. Odpovědi byly tak různé jako samotné skvrny, které nabízely různé druhy percepčních problémů.
Některé byly snáze interpretovatelné než ostatní. Analýza celkového přístupu testovaných vedla ke skutečnému vhledu do jejich psychologie. A jak Rorschach testoval více a více lidí, začaly se objevovat určité vzorce. Zdravé subjekty se stejnými osobnostmi k testu často přistupovaly až pozoruhodně podobně.
Pacienti trpící stejnou duševní nemocí si také vedli podobně. Díky tomu se z testu stala spolehlivá diagnostická pomůcka. Byl schopen diagnostikovat i nemoci, které byly dalšími dostupnými metodami těžko odhalitelné. V roce 1921 Rorschach zveřejnil svůj systém kódování spolu s 10 skvrnami, o kterých si myslel, že o přístupu k vnímání podají co nejpřesnější obraz.
Během dalších desetiletí byl test zpopularizován v zemích po celém světě. Na začátku 60. let už byl jen v USA použit v celkem milionu případů. Bohužel méně než rok po zveřejnění testu Hermann Rorschach náhle zemřel. Bez autora, který by držel jeho směr, se test, o kterém metodicky nasbíral tolik dat, začal používat všemožnými pochybnými způsoby.
Vědci tento test dávali nacistickým válečným zločincům ve snaze odemknout psychologické kořeny masového vraždění. Antropologové tyto obrázky ukazovali odlehlým komunitám jako univerzální test osobnosti. Zaměstnanci se předpojatě rozhodovali při náboru, a to na základě omezených schémat. Jak test opustil kliniky a dostal se do popkultury, jeho reputace mezi lékaři prudce klesla.
A skvrny se v medicíně přestaly využívat. Dnes je tento test stále kontroverzní. Mnoho lidí předpokládá, že byl vyvrácen. Ale velké přezkoumání z roku 2013 veškerého existujícího Rorschachova výzkumu ukázalo, že při správném použití přináší test platné výsledky. To může pomoci s diagnostikou duševních nemocí či dokreslením pacientova psychologického profilu.
Není to univerzální klíč k lidské mysli. To žádný test. Ale jeho vizuální přístup a neexistence správných a špatných odpovědí nadále pomáhá psychologům lépe pochopit to, jak lidé vnímají svět. Což nás přibližuje zase o krok blíže tomu, abychom pochopili vzorce našeho vnímání. Prozkoumávejte mechanismy vaší mysli pomocí tohoto playlistu videí. Překlad: Xardass www.videacesky.cz
Ale co nám inkoustové skvrny dokážou říci? A jak tento test funguje? Na začátku 20. století tento test vynalezl švýcarský psycholog Hermann Rorschach. Říká se mu Rorschachův test a není ani tak o konkrétních věcech, které vidíme, ale spíš o obecném přístupu ke vnímání. Jako amatérského umělce Hermanna fascinovalo to, jak se mezi jednotlivými lidmi liší vizuální vnímání. Tento zájem si přinesl na zdravotní školu, kde zjistil, že všechny naše smysly jsou propojené.
Studoval, jak náš proces vnímání nejen zaznamenává smyslové vjemy, ale že je i přetváří. A když začal pracovat v psychiatrické léčebně ve východním Švýcarsku, začal vytvářet sadu podivuhodných obrázků, které mu měly umožnit nahlédnout do tohoto tajemného procesu. Za pomoci inkoustových obrázků začal Rorschach testovat stovky zdravých subjektů i pacientů léčebny, a to pomocí stejné otázky: "Co to může být?"
Nejdůležitější však pro Rorschacha nebylo to, co subjekty viděly, ale to, jak k úkolu přistupovaly. Na které části obrázku se zaměřili, které ignorovali? Viděli obraz v pohybu? Pomohly jim barvy některých skvrn vymyslet lepší odpověď, nebo je rozptýlily a zahltily?
Vymyslel systém na kódový záznam odpovědí, čímž se široká škála interpretací smrskla na hrstku čísel. Nyní měl empirická měření, pomocí kterých mohl kvantifikovat testované. Ty kreativní a vynalézavé, ty zaměřené na detaily, na celek. A flexibilní účastníky, kteří byli schopni přístup přizpůsobit. Někteří lidé se zasekli a u několika skvrn odpovídali stejně. Odpovědi dalších byly neobvyklé a rozkošné. Odpovědi byly tak různé jako samotné skvrny, které nabízely různé druhy percepčních problémů.
Některé byly snáze interpretovatelné než ostatní. Analýza celkového přístupu testovaných vedla ke skutečnému vhledu do jejich psychologie. A jak Rorschach testoval více a více lidí, začaly se objevovat určité vzorce. Zdravé subjekty se stejnými osobnostmi k testu často přistupovaly až pozoruhodně podobně.
Pacienti trpící stejnou duševní nemocí si také vedli podobně. Díky tomu se z testu stala spolehlivá diagnostická pomůcka. Byl schopen diagnostikovat i nemoci, které byly dalšími dostupnými metodami těžko odhalitelné. V roce 1921 Rorschach zveřejnil svůj systém kódování spolu s 10 skvrnami, o kterých si myslel, že o přístupu k vnímání podají co nejpřesnější obraz.
Během dalších desetiletí byl test zpopularizován v zemích po celém světě. Na začátku 60. let už byl jen v USA použit v celkem milionu případů. Bohužel méně než rok po zveřejnění testu Hermann Rorschach náhle zemřel. Bez autora, který by držel jeho směr, se test, o kterém metodicky nasbíral tolik dat, začal používat všemožnými pochybnými způsoby.
Vědci tento test dávali nacistickým válečným zločincům ve snaze odemknout psychologické kořeny masového vraždění. Antropologové tyto obrázky ukazovali odlehlým komunitám jako univerzální test osobnosti. Zaměstnanci se předpojatě rozhodovali při náboru, a to na základě omezených schémat. Jak test opustil kliniky a dostal se do popkultury, jeho reputace mezi lékaři prudce klesla.
A skvrny se v medicíně přestaly využívat. Dnes je tento test stále kontroverzní. Mnoho lidí předpokládá, že byl vyvrácen. Ale velké přezkoumání z roku 2013 veškerého existujícího Rorschachova výzkumu ukázalo, že při správném použití přináší test platné výsledky. To může pomoci s diagnostikou duševních nemocí či dokreslením pacientova psychologického profilu.
Není to univerzální klíč k lidské mysli. To žádný test. Ale jeho vizuální přístup a neexistence správných a špatných odpovědí nadále pomáhá psychologům lépe pochopit to, jak lidé vnímají svět. Což nás přibližuje zase o krok blíže tomu, abychom pochopili vzorce našeho vnímání. Prozkoumávejte mechanismy vaší mysli pomocí tohoto playlistu videí. Překlad: Xardass www.videacesky.cz
Komentáře (0)