Stan Lee – poslední slovo

Vždycky jsem si přál dělat něco lepšího než komiksy, ale nic takového se nenašlo. POSLEDNÍ SLOVO STAN LEE KOMIKSOVÝ SCENÁRISTA A VYDAVATEL Má matka říkávala, že když jsem doma obědval nebo večeřel a neměl jsem knížku na čtení, tak jsem četl etiketu na lahvi od kečupu.

Dokonce jsem jednou na Vánoce dostal takový dárek... Matka mi koupila kovový stojánek, na který jste si mohli dát knížku a pak ji číst při jídle. Četl jsem The Hardy Boys a pak série o Donu Sturdym, Tomu Swiftovi. Jeden byl dobrodruh, druhý byl vynálezce. Moc rád jsem četl Émila Zolu a Charlese Dickense. Kdykoliv jsem si ušetřil 50 centů, koupil jsem si další knížku. Tehdy dospěláci komiksy nesnášeli.

A nechtěli, aby je jejich děti moc četly. Takže jsem se rozhodl nepoužívat své skutečné jméno – to jsem si schoval pro potomky – v těchto hloupých komiksech. Takže jsem své křestní jméno rozdělil napůl. A začal si říkat Stan Lee. Dalo se tím uživit. A snažil jsem se, co jsem jen mohl, abych ty příběhy vylepšil.

Ale příběhy, které po mně chtěl můj vydavatel, byly banální, dětinské, o ničem. Řekl jsem ženě, že to musí jít i líp. A Joanie mi řekla: "Proč nezkusíš napsat jednu knihu tak, jak sám chceš?" Tehdy mi můj vydavatel, Martin Goodman, řekl: "Chci něco se superhrdiny.

Superhrdinové prodávají." Superman! Nechtěl jsem psát o superhrdinech, jako je Superman nebo Batman. Chtěl jsem něco více originálního. A něco, kde jsem mohl více rozvinout osobnosti svých postav. A mít tam i nějaké to překvapení. Přišel jsem s Fantastickou čtyřkou. Zavolal jsem Jacku Kirbymu, nejlepšímu kreslíři, co jsme měli. A požádal jsem ho, aby to nakreslil.

Prodávalo se to velmi dobře. Předtím nám nikdy nechodila pošta od fanoušků, až teď. A tak to všechno začalo. Vysnil jsem si Spider-Mana, Hulka, X-Meny a všechny ostatní. Snažil jsem se ty postavy uchopit, jasně, byly to fiktivní postavy, žijící legendy, a udělat je realističtějšími.

Mají superschopnosti, dělají skvělé věci, ale co je trápí? Co je frustruje? Snažil jsem se vytvořit komplexní postavy. Kdykoliv jsem nějakou postavu vytvářel. A nejen někoho, kdo... má obrovskou sílu a umí porazit padouchy. Když píšete o lidech, musíte zajistit, aby ožili.

Vždycky jsem moc rád četl Sherlocka Holmese. Moc se mi líbil způsob, jakým Sherlock Holmes a doktor Watson mluvili. Dokázali jste je od sebe rozeznat, nemluvili totiž stejně. Totéž platí pro jakoukoliv dobrou knihu. Nemuseli jste číst: "Joe řekl", "Sam řekl". Věděli jste, kdo to řekl, podle toho, jak to bylo napsané. Zpočátku jsem psal scénáře sám. Psal jsem je ručně nebo na stroji.

Po nějaké době jsem psal vše. A my jsme toho vydávali hodně. A nebyl čas to dělat všechno. Kirby čekal na scénář a nešlo, aby neměl co dělat. Tak jsem mu řekl: "Hele, Jacku, nemám čas to napsat, ale chci vyprávět tenhle příběh a takhle to skončí." V podstatě jsem mu popsal ten příběh a řekl jsem mu, ať si to nakreslí, jak chce.

A že dialogy tam doplním později. Takže z téhle osnovy, kterou jsem mu popsal, vytvořil komiks. A vložil tam i spoustu detailů, které mě samého nenapadly, to bylo super. A takhle jsem to dělal i s ostatními kreslíři. Jedním z důvodů, proč byly naše příběhy tak úspěšné, byl ten, že jsem měl skvělé kreslíře. Kirby byl skvělý, stejně tak Ditko, John Ramita, John Buscema, Gene Colan.

Snažil jsem se získat ty nejlepší lidi. I když jsme nemohli platit víc než konkurence. Často jsme platili méně. Tak jsem se snažil, aby ta práce byla co nejzajímavější. I když to byly komiksy, chtěli jsme, ať se dobře čtou a lidi si je užívají. A ať mají co říct. Spider-Man, Spider-Man.

Dělá vše, co pavouk zmůže. Jak byste chtěl, aby si vás lidé pamatovali? "Napsal dobré příběhy." O tom moc nepřemýšlím. Až budu pryč, bude mi to fuk. Stejně vám to pak k ničemu není. Překlad: Xardass www.videacesky.cz