Soutěž o ceny pro nacisty
Nedávno byly zveřejněny dokumenty z výzkumu amerického vědce Abela, který ve 30. letech vypsal soutěž o ceny. Peněžní odměnu mohl vyhrát ten, kdo nejlépe vysvětlí, proč se přidal k NSDAP.
Poznámka:
SPD – Sociálnědemokratická strana Německa
Přepis titulků
Každý leden přichází výročí dvou dnů,
které byly pro Německo osudné. 30. ledna před 85 lety
převzal Hitler s nacisty moc. O 12 let později osvobodili Rusové
koncentrační tábor Osvětim. Oboje spolu neodlučitelně souvisí,
ačkoli většina Němců, kteří do NSDAP vstupovali,
na začátku netušila, že tím zpečetí zničení mnoha německých měst
a zavraždění milionů lidí. Proč to tolik lidí
táhlo k národním socialistům? Tím už se zabývalo mnoho historiků.
Teď byly ale zveřejněny nové dokumenty, které, ač to zní zvláštně, pochází ze soutěže o ceny. Robert Bongen a Jennifer Lange. V roce 1934, rok po převzetí moci Hitlerem, napadl amerického vědce Abela překvapivý námět pro výzkum. Soutěž o ceny pro nacisty. 125 říšských marek jako hlavní cena pro toho, kdo nejlépe vysvětlí, proč se stal nacistou. Několik odpovědí nyní přečtou herci. A když jsem se stal národním socialistou, bylo to z vnitřního pohnutí pomoci, aby se do naší vlasti zase navrátil pořádek a klid.
Kdo byl zodpovědný za ten stav? Kdo měl zodpovědnost za to, co se denně dělo u německého Rýna? Německé ženy a dívky byly uprostřed takzvaného míru hanobeny černými bestiemi. Zvedla se ve mně neslýchaná hořkost. Těmto travičům národa se bohužel příliš dobře podařilo strašnými slovy infikovat mnoho poctivých spoluobčanů. Znovu a znovu píší o pocitu, že se stali obětí.
Byli jsme v Německu moc často podvedeni, už jsem nevěřil žádné straně. Před volbami nám přátelsky potřásli rukou, po nich už voliči-ovce nebyli potřeba, dokonce byli na obtíž. Všude se mi vysmívali, když jsem se zastával Adolfa Hitlera a jeho hnutí. Z církve jsem byl takříkajíc vyhozen. Tehdy jsem četl frankfurtské noviny. Byly proti novému hnutí. Ale ze všeho, co jsem v novinách četl, jsem se, a tím jsem si byl jist, nemohl dozvědět pravdu.
I proto, že Adolf Hitler a jeho hnutí byli v tisku strašlivě strháváni a potíráni, mě to hnutí obzvlášť zaujalo. Hrdost a sebevědomí přineslo až zničení nepřátel. Tak jsem sám vedl boj proti těm, ve kterých jsem jasně rozeznal ničitele národa – proti demokratům. Tak se mi podařilo vyřadit mé nejostřejší odpůrce, členy SPD a demokratických stran, ze všech předních úředních pozic, ačkoliv právě tyto skupiny v Německu vládly.
Když to mí protivníci konečně poznali, bylo pro ně už příliš pozdě. Že jsou dnes staré strany zlomeny, že byl odstraněn parlamentarismus mnoha stran se svými neblahými důsledky, za to všechno vděčíme v první řadě neoblomné bojovnosti našeho Vůdce. Věděli jsme, že moc černých a rudých papalášů skončila, že bude stvořeno nové Německo. Neměli bychom zapomínat, jak to začalo. Té soutěže se tehdy zúčastnilo 683 nacistů, kdo nakonec vyhrál, se nedochovalo.
Odkaz na tyto dokumenty a jiné materiály najdete na panorama.de. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Teď byly ale zveřejněny nové dokumenty, které, ač to zní zvláštně, pochází ze soutěže o ceny. Robert Bongen a Jennifer Lange. V roce 1934, rok po převzetí moci Hitlerem, napadl amerického vědce Abela překvapivý námět pro výzkum. Soutěž o ceny pro nacisty. 125 říšských marek jako hlavní cena pro toho, kdo nejlépe vysvětlí, proč se stal nacistou. Několik odpovědí nyní přečtou herci. A když jsem se stal národním socialistou, bylo to z vnitřního pohnutí pomoci, aby se do naší vlasti zase navrátil pořádek a klid.
Kdo byl zodpovědný za ten stav? Kdo měl zodpovědnost za to, co se denně dělo u německého Rýna? Německé ženy a dívky byly uprostřed takzvaného míru hanobeny černými bestiemi. Zvedla se ve mně neslýchaná hořkost. Těmto travičům národa se bohužel příliš dobře podařilo strašnými slovy infikovat mnoho poctivých spoluobčanů. Znovu a znovu píší o pocitu, že se stali obětí.
Byli jsme v Německu moc často podvedeni, už jsem nevěřil žádné straně. Před volbami nám přátelsky potřásli rukou, po nich už voliči-ovce nebyli potřeba, dokonce byli na obtíž. Všude se mi vysmívali, když jsem se zastával Adolfa Hitlera a jeho hnutí. Z církve jsem byl takříkajíc vyhozen. Tehdy jsem četl frankfurtské noviny. Byly proti novému hnutí. Ale ze všeho, co jsem v novinách četl, jsem se, a tím jsem si byl jist, nemohl dozvědět pravdu.
I proto, že Adolf Hitler a jeho hnutí byli v tisku strašlivě strháváni a potíráni, mě to hnutí obzvlášť zaujalo. Hrdost a sebevědomí přineslo až zničení nepřátel. Tak jsem sám vedl boj proti těm, ve kterých jsem jasně rozeznal ničitele národa – proti demokratům. Tak se mi podařilo vyřadit mé nejostřejší odpůrce, členy SPD a demokratických stran, ze všech předních úředních pozic, ačkoliv právě tyto skupiny v Německu vládly.
Když to mí protivníci konečně poznali, bylo pro ně už příliš pozdě. Že jsou dnes staré strany zlomeny, že byl odstraněn parlamentarismus mnoha stran se svými neblahými důsledky, za to všechno vděčíme v první řadě neoblomné bojovnosti našeho Vůdce. Věděli jsme, že moc černých a rudých papalášů skončila, že bude stvořeno nové Německo. Neměli bychom zapomínat, jak to začalo. Té soutěže se tehdy zúčastnilo 683 nacistů, kdo nakonec vyhrál, se nedochovalo.
Odkaz na tyto dokumenty a jiné materiály najdete na panorama.de. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (0)