Soused psychopatBig Think
21
Podle kterých znaků poznáte psychopata? A můžete si vlastně být jistí, že se vás psychopatie netýká?
Přepis titulků
SOUSED PSYCHOPAT Když na oslavě budete s 50 lidmi, jeden z nich bude psychopat. Dalších
pět bude mít k psychopatii silné sklony. Nezabijí vás, neznásilní
a asi ani neokradou. Budou vámi ale manipulovat
nebo vás nějak využijí. Nedopadne to dobře. Když cítíte, že na nich
něco nehraje, odejdete pryč. Neodporujete jim,
protože umí mistrovsky manipulovat ostatními. CO JE TO PSYCHOPAT?
Psychopat je ve své nejjednodušší podobě mezidruhový predátor. Člověk, který se živí na ostatních lidech. Při pohledu na chování psychopata se dá těžko říct, co je psychopatické a co ne, protože psychopati lidem přijdou na pomoc. "Potřebuješ s něčím píchnout?" Vidí vnější chování a umí ho napodobovat, aby vycházeli s ostatními. Oni ho ale necítí. Některé psychopatické rysy můžou být velmi prospěšné. Zaprvé jste nebojácní.
Vejdete do místnosti a všechny si získáte. Je to na vás vidět a oni si to nechají líbit, protože vyzařujete auru, charisma, světlo. To proto volíme prezidenty. Protože to světlo mají. Dále máte vyšší toleranci bolesti. Bolest vás netrápí. A když vás při něčem přistihnou, lžete bez mrknutí oka. Můžou vás přistihnout přímo při činu, když s někým máte poměr. Mohli byste říct: "To nejsem já.
Budeš věřit mě, nebo zraku, co tě klame?" Máte schopnost lhát bez mrknutí oka, protože to ve vás nevyvolává žádnou úzkost. MOZEK PSYCHOPATA V mozku psychopata jsou dvě hlavní oblasti, které nejsou správně regulovány. Orbitální kortex a amygdala. Orbitální kortex se pojí s inhibicí chování. Amygdala na druhou stranu chování způsobuje. Normálně jsou v rovnováze.
Vzájemně se tlumí. U psychopata jsou obě oblasti mimo provoz, takže se netlumí ani nejsou regulovány. Normální rovnováha mezi zvířecími pudy a sociálními interakcemi, vaší morálkou, nikdy nefunguje správně. Někdy je čas na agresi, dokonce i na zabití. Jindy je čas na sex. Částečně to spočívá v tom, jak je zbytek mozku schopen říct orbitálnímu kortexu, že nastal správný sociální kontext. Psychopati to neumí. Dělají věci mimo sociální kontext. To je ten problém. Lidi se mě obvykle ptají, kolik procent způsobuje genetika a kolik vliv okolí.
Ukázalo se, že to není ta správná otázka, protože se zdá, že když se narodíte s biologickými znaky psychopatie, genetika už v raném věku mění chování mozku. Pokud jste ale jako dítě ovlivnitelní, rozhodující je okolí. Má velký význam. Možná 80 %. Takové děti se totiž můžou zvrhnout, ale dobré prostředí jim může zase pomoct. PSYCHOPAT MEZI NÁMI Někteří mí kolegové na začátku 90.
let studovali sériové vrahy. Ohavné lidi. Požádali mě, abych se přišel podívat na jejich mozky. Sebe a pár dalších lidí jsem dal do kontrolní skupiny. U posledního skenu jsem viděl, že je zcela patologický. Řekl jsem technikovi: "Musel jste se splést. Tohle je zjevně psychopat. Musel jste si splést hromádku. Běžte to zkontrolovat." Zkontroloval přístroj i všechno ostatní.
Vrátil se a řekl: "Ne, je to někdo z kontrolní skupiny." Když jsem odlepil nálepku, která zakrývala jméno, byl jsem to já. Zasmáli jsme se tomu. Měli jsme tolik věcí na práci, že jsem to neřešil, což může znít neuvěřitelně. Většina lidí by řekla: "To nemyslíte vážně!" Ale já jsem si řekl: "Já vím, kdo jsem. Já nejsem psychopat. S těmi daty je něco špatně. Něco se pokazilo." Za rok a půl se vrátily genetické testy. Měl jsem všechny genetické znaky pro násilí a špatnou empatii.
Všechno spojené s psychopatií. Měl jsem dva hlavní biologické znaky a pořád jsem se tomu smál. Pak mě v roce 2010 pozvali, abych přednášel v Oslu v Norsku. Pár hodin se mnou mluvili. Měli moje data. Řekli: "Mimochodem máte silné sklony k psychopatii." A já na to: "Cože?" Poprvé jsem to začal brát vážně. Oni mě totiž neznali.
Vycházeli jen z vědeckých dat a z rozhovoru se mnou. Když jsem odletěl zpátky, všechno se změnilo. Zeptal jsem se svojí ženy. Řekl jsem: "Řekni mi cokoliv. Nebudu se zlobit." To samé jsem udělal se svými blízkými přáteli a rodinou. Všichni řekli to samé. Řekli: "Jsi extrémní narcis. Chováš se velmi agresivně a chladně." Měl jsem velké štěstí. Vyrostl jsem v úžasné rodině. Tyto geny se nikdy nespustily špatným směrem. I když ty rysy mám, nespustil jsem se. Protože bych měl být hrozný člověk. Překlad: qetu www.videacesky.cz
Psychopat je ve své nejjednodušší podobě mezidruhový predátor. Člověk, který se živí na ostatních lidech. Při pohledu na chování psychopata se dá těžko říct, co je psychopatické a co ne, protože psychopati lidem přijdou na pomoc. "Potřebuješ s něčím píchnout?" Vidí vnější chování a umí ho napodobovat, aby vycházeli s ostatními. Oni ho ale necítí. Některé psychopatické rysy můžou být velmi prospěšné. Zaprvé jste nebojácní.
Vejdete do místnosti a všechny si získáte. Je to na vás vidět a oni si to nechají líbit, protože vyzařujete auru, charisma, světlo. To proto volíme prezidenty. Protože to světlo mají. Dále máte vyšší toleranci bolesti. Bolest vás netrápí. A když vás při něčem přistihnou, lžete bez mrknutí oka. Můžou vás přistihnout přímo při činu, když s někým máte poměr. Mohli byste říct: "To nejsem já.
Budeš věřit mě, nebo zraku, co tě klame?" Máte schopnost lhát bez mrknutí oka, protože to ve vás nevyvolává žádnou úzkost. MOZEK PSYCHOPATA V mozku psychopata jsou dvě hlavní oblasti, které nejsou správně regulovány. Orbitální kortex a amygdala. Orbitální kortex se pojí s inhibicí chování. Amygdala na druhou stranu chování způsobuje. Normálně jsou v rovnováze.
Vzájemně se tlumí. U psychopata jsou obě oblasti mimo provoz, takže se netlumí ani nejsou regulovány. Normální rovnováha mezi zvířecími pudy a sociálními interakcemi, vaší morálkou, nikdy nefunguje správně. Někdy je čas na agresi, dokonce i na zabití. Jindy je čas na sex. Částečně to spočívá v tom, jak je zbytek mozku schopen říct orbitálnímu kortexu, že nastal správný sociální kontext. Psychopati to neumí. Dělají věci mimo sociální kontext. To je ten problém. Lidi se mě obvykle ptají, kolik procent způsobuje genetika a kolik vliv okolí.
Ukázalo se, že to není ta správná otázka, protože se zdá, že když se narodíte s biologickými znaky psychopatie, genetika už v raném věku mění chování mozku. Pokud jste ale jako dítě ovlivnitelní, rozhodující je okolí. Má velký význam. Možná 80 %. Takové děti se totiž můžou zvrhnout, ale dobré prostředí jim může zase pomoct. PSYCHOPAT MEZI NÁMI Někteří mí kolegové na začátku 90.
let studovali sériové vrahy. Ohavné lidi. Požádali mě, abych se přišel podívat na jejich mozky. Sebe a pár dalších lidí jsem dal do kontrolní skupiny. U posledního skenu jsem viděl, že je zcela patologický. Řekl jsem technikovi: "Musel jste se splést. Tohle je zjevně psychopat. Musel jste si splést hromádku. Běžte to zkontrolovat." Zkontroloval přístroj i všechno ostatní.
Vrátil se a řekl: "Ne, je to někdo z kontrolní skupiny." Když jsem odlepil nálepku, která zakrývala jméno, byl jsem to já. Zasmáli jsme se tomu. Měli jsme tolik věcí na práci, že jsem to neřešil, což může znít neuvěřitelně. Většina lidí by řekla: "To nemyslíte vážně!" Ale já jsem si řekl: "Já vím, kdo jsem. Já nejsem psychopat. S těmi daty je něco špatně. Něco se pokazilo." Za rok a půl se vrátily genetické testy. Měl jsem všechny genetické znaky pro násilí a špatnou empatii.
Všechno spojené s psychopatií. Měl jsem dva hlavní biologické znaky a pořád jsem se tomu smál. Pak mě v roce 2010 pozvali, abych přednášel v Oslu v Norsku. Pár hodin se mnou mluvili. Měli moje data. Řekli: "Mimochodem máte silné sklony k psychopatii." A já na to: "Cože?" Poprvé jsem to začal brát vážně. Oni mě totiž neznali.
Vycházeli jen z vědeckých dat a z rozhovoru se mnou. Když jsem odletěl zpátky, všechno se změnilo. Zeptal jsem se svojí ženy. Řekl jsem: "Řekni mi cokoliv. Nebudu se zlobit." To samé jsem udělal se svými blízkými přáteli a rodinou. Všichni řekli to samé. Řekli: "Jsi extrémní narcis. Chováš se velmi agresivně a chladně." Měl jsem velké štěstí. Vyrostl jsem v úžasné rodině. Tyto geny se nikdy nespustily špatným směrem. I když ty rysy mám, nespustil jsem se. Protože bych měl být hrozný člověk. Překlad: qetu www.videacesky.cz
Komentáře (0)