SupiSlavné fotografie
15
Fotograf Kevin Carter v 90. letech zachytil do té doby nejkontroverznější snímek v historii dokumentární fotografie. Jeho osud dokázal, jak náročné povolání fotožurnalisté vykonávají a jaký dopad může mít na jejich psychiku.
Poznámka:
Carterův kolega Ken Oosterbroek (1962 – 1994, pracoval pro časopis The Star z Johannesburgu, největší jihoafrický deník; za svou práci získal také řadu ocenění). Byl zastřelen při střetu politických aktivistů těsně před prvními volbami, kterých se po pádu Apartheidu mohli zúčastnit i černoši.
Poznámka:
Carterův kolega Ken Oosterbroek (1962 – 1994, pracoval pro časopis The Star z Johannesburgu, největší jihoafrický deník; za svou práci získal také řadu ocenění). Byl zastřelen při střetu politických aktivistů těsně před prvními volbami, kterých se po pádu Apartheidu mohli zúčastnit i černoši.
Přepis titulků
Sup sledující dítě. Jedna z nejdojemnějších fotografií v historii. Zachytil ji jihoafrický dokumentární fotograf Kevin Carter. Během pobytu v Súdánu našel dívenku, odpočívající cestou k humanitárnímu táboru OSN, u které přistál sup. Stiskl spoušť v tom nejlepším úhlu a pak supa odehnal. V tu chvíli netušil, že pořídil nejkontroverznější snímek v historii fotožurnalismu.
Snímek pak prodal New York Times, kde fotka poprvé vyšla 26. března 1993. Do druhého dne se stovky čtenářů ptaly, zda dítě přežilo. Noviny pak musely doplnit editorskou poznámku, že dívka měla dost síly, aby od supa odešla, ale další její osud není znám.
Carter pak za neposkytnutí pomoci sklidil kritiku. Timesy z floridského St. Petersburgu napsaly: „Muž, hledající nejlepší úhel jejího utrpení, je jen dalším predátorským supem na scéně.“ Veřejnost odsoudila nejen upřednostnění snímku před co nejrychlejším odehnáním mrchožrouta, ale i fakt, že dívce neposkytl pomoc, když sám uvedl, v jak hrozném byla stavu, a nechal ji v cestě do tábora pokračovat samotnou.
Carter však pracoval v časech, kdy se fotografům doporučovalo, aby se obětí hladomoru nedotýkali a nešířili nemoci. Carter později samozřejmě svého činu litoval, i přesto, že jí vlastně neměl jak pomoct. V roce 1994 Kevin Carter obdržel Pulitzerovu cenu, ale tři měsíce poté spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsal: „Je mi to tolik líto.
Tíha a bolest života z něj vymazala veškerou radost… Jsem v depresi… bez telefonu… peněz na nájem… bez peněz na alimenty, na dluhy… bez peněz!!!… K tomu mě straší vzpomínky na mrtvá těla, vztek a bolest… na hladovějící a zraněné děti, šílence s prstem na spoušti, i z řad policie, na zabijácké popravčí… Pokud budu mít štěstí, připojím se ke Kenovi.“
Snímek pak prodal New York Times, kde fotka poprvé vyšla 26. března 1993. Do druhého dne se stovky čtenářů ptaly, zda dítě přežilo. Noviny pak musely doplnit editorskou poznámku, že dívka měla dost síly, aby od supa odešla, ale další její osud není znám.
Carter pak za neposkytnutí pomoci sklidil kritiku. Timesy z floridského St. Petersburgu napsaly: „Muž, hledající nejlepší úhel jejího utrpení, je jen dalším predátorským supem na scéně.“ Veřejnost odsoudila nejen upřednostnění snímku před co nejrychlejším odehnáním mrchožrouta, ale i fakt, že dívce neposkytl pomoc, když sám uvedl, v jak hrozném byla stavu, a nechal ji v cestě do tábora pokračovat samotnou.
Carter však pracoval v časech, kdy se fotografům doporučovalo, aby se obětí hladomoru nedotýkali a nešířili nemoci. Carter později samozřejmě svého činu litoval, i přesto, že jí vlastně neměl jak pomoct. V roce 1994 Kevin Carter obdržel Pulitzerovu cenu, ale tři měsíce poté spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsal: „Je mi to tolik líto.
Tíha a bolest života z něj vymazala veškerou radost… Jsem v depresi… bez telefonu… peněz na nájem… bez peněz na alimenty, na dluhy… bez peněz!!!… K tomu mě straší vzpomínky na mrtvá těla, vztek a bolest… na hladovějící a zraněné děti, šílence s prstem na spoušti, i z řad policie, na zabijácké popravčí… Pokud budu mít štěstí, připojím se ke Kenovi.“
Komentáře (0)