Afghánská dívkaSlavné fotografie
15
Jedna z nejslavnějších obálek National Geographic pochází z roku 1985. Je na ní mladá dívka z Afghánistánu s pronikavýma zelenýma očima. Sedmnáct let po vzniku snímku se ji fotograf Steve McCurry pokusil najít...
Přepis titulků
Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Jmenuji se Carrie Regan a vedla jsem
tým, který pátral po Afghánské dívce. Byla na jedné z nejúspěšnějších obálek
za celou existenci National Geographic. Její oči toho říkaly tolik,
vyzařovala z nich obrovská bolest. Když ji Steve McCurry roku 1984 vyfotil,
byl to pouhý okamžik, a pak byli oba pryč. Byl jsem v uprchlickém táboře
za Peshawarem v Pákistánu. Jednoho rána jsem náhodou
procházel kolem školy. Vešel jsem dovnitř
a v rohu místnosti uviděl dívenku.
Měla neuvěřitelně pronikavé oči. Udělal jsem tak 5 až 10 snímků a jeden z nich skončil na obálce v červnu 85. Tisíce lidí se na nás pak obracely s otázkou, co je zač a jak jí mohou pomoct. Po 9. září, když byl Afghánistán znovu ve zprávách, vzpomnělo se na ni. Lidé byli zvědaví, co se s ní stalo, kam se poděla a zda jí můžou pomoct. Rozhodli jsme se rozjet pátrání, ale byl by zázrak, kdybychom ji našli. Neznali jsme její jméno, její kmen, nevěděli, kde žila... Nedoufala jsem, že ji najdeme, přece jen uběhlo 17 let.
V Afghánistánu se pořád někdo ztrácí, jak bychom tu ženu mohli najít, když nemáme víc než její fotku. Jediným vodítkem, které by nám mohlo pomoct, byl fakt, že jsem ji vyfotil ve škole. Hledali jsme její učitelku. Fotky jsme poslali našemu zpravodaji a on je rozdal starším v táboře. Tu fotku jsme v táboře ukázali snad stovkám lidí. Nastala situace, kdy se za ni vydávala spousta mladých afghánských žen. Tvrdily, že si pamatují fotografii i mě, ale nebyla to pravda.
Využili jsme všech technologií k identifikaci osob. Měli jsme umělce, který dokázal nakreslit starší verzi dětí. Pomáhala nám i firma s přístrojem na skenování duhovek. Museli jsme zkrátka najít tu pravou ženu, známou jako Afghánská dívka. Když štáb přijel poprvé, pár mužů jim řeklo, že tu dívku znají. Že prý bydlela v sousedním stanu. Po pár týdnech hledání jsme měli štěstí a jeden muž řekl, že zná jejího bratra. Myslela jsem, že to bude zbytečné, jen další falešná stopa...
Ale pak údajný bratr přišel a měl ty samé jiskřivé oči jako ona. Zavolali nám, že ji našli a přivedou ji do tábora do domu starších. Bude k ní moct přijít žena a já byla jediná žena ve štábu. Vešla jsem do pokoje a ona seděla vzadu s černým šátkem na hlavě. Svírala jsem tu starou fotku v ruce... Dívala se střídavě na ni a na její obličej, na pihy a odraz světla v očích. Všechno souhlasilo. Poprvé mě napadlo, že by to mohla být naše Afghánská dívka. Konečně to anonymní děvče, které bylo tak dlouho ikonou, dostalo jméno.
Sharbat Gula. Být součástí programu, který pobídl lidi, aby se spojili a darovali přes milion dolarů na budování škol pro dívky v Afghánistánu, je největší úspěch mé kariéry v National Geographic Explorer.
Měla neuvěřitelně pronikavé oči. Udělal jsem tak 5 až 10 snímků a jeden z nich skončil na obálce v červnu 85. Tisíce lidí se na nás pak obracely s otázkou, co je zač a jak jí mohou pomoct. Po 9. září, když byl Afghánistán znovu ve zprávách, vzpomnělo se na ni. Lidé byli zvědaví, co se s ní stalo, kam se poděla a zda jí můžou pomoct. Rozhodli jsme se rozjet pátrání, ale byl by zázrak, kdybychom ji našli. Neznali jsme její jméno, její kmen, nevěděli, kde žila... Nedoufala jsem, že ji najdeme, přece jen uběhlo 17 let.
V Afghánistánu se pořád někdo ztrácí, jak bychom tu ženu mohli najít, když nemáme víc než její fotku. Jediným vodítkem, které by nám mohlo pomoct, byl fakt, že jsem ji vyfotil ve škole. Hledali jsme její učitelku. Fotky jsme poslali našemu zpravodaji a on je rozdal starším v táboře. Tu fotku jsme v táboře ukázali snad stovkám lidí. Nastala situace, kdy se za ni vydávala spousta mladých afghánských žen. Tvrdily, že si pamatují fotografii i mě, ale nebyla to pravda.
Využili jsme všech technologií k identifikaci osob. Měli jsme umělce, který dokázal nakreslit starší verzi dětí. Pomáhala nám i firma s přístrojem na skenování duhovek. Museli jsme zkrátka najít tu pravou ženu, známou jako Afghánská dívka. Když štáb přijel poprvé, pár mužů jim řeklo, že tu dívku znají. Že prý bydlela v sousedním stanu. Po pár týdnech hledání jsme měli štěstí a jeden muž řekl, že zná jejího bratra. Myslela jsem, že to bude zbytečné, jen další falešná stopa...
Ale pak údajný bratr přišel a měl ty samé jiskřivé oči jako ona. Zavolali nám, že ji našli a přivedou ji do tábora do domu starších. Bude k ní moct přijít žena a já byla jediná žena ve štábu. Vešla jsem do pokoje a ona seděla vzadu s černým šátkem na hlavě. Svírala jsem tu starou fotku v ruce... Dívala se střídavě na ni a na její obličej, na pihy a odraz světla v očích. Všechno souhlasilo. Poprvé mě napadlo, že by to mohla být naše Afghánská dívka. Konečně to anonymní děvče, které bylo tak dlouho ikonou, dostalo jméno.
Sharbat Gula. Být součástí programu, který pobídl lidi, aby se spojili a darovali přes milion dolarů na budování škol pro dívky v Afghánistánu, je největší úspěch mé kariéry v National Geographic Explorer.
Komentáře (0)