Seth Rogen o Alzheimerově chorobě

Nyní předáváme slovo panu Sethu Rogenovi. Děkuji za přijetí, pane předsedo a členové výboru v čele s panem Moranem. Děkuji za možnost dnešního vypovídání a za možnost být v něčem nazýván expert, protože to je super. Sice nevím, jestli vůbec víte, kdo jsem, protože jste mi řekl, že jste neviděl film Zbouchnutá, předsedo. - A to mě trochu uráží. - Chci, aby tohle bylo zaznamenáno. - Velmi důležité, lidi.

- Chci, aby bylo zaznamenáno, protože vám říkám, tohle je poprvé, co bylo při jakémkoliv parlamentním slyšení použito slovo Zbouchnutá. Tak to se vám ten zbytek nebude líbit. Nejprve bych měl zodpovědět otázku, na kterou se nejspíš mnoho z vás ptá. Ano, tohle nemá s legalizací marihuany nic společného. V podstatě, věřte tomu nebo ne, tohle je podle mě ještě důležitější.

S mou manželkou Lauren jsem začal chodit před devíti lety, když její matce bylo téměř 54 let. Poprvé, co jsem potkal její rodiče, jsem byl nadšený, že se s nimi mohu poznat a že mohu Lauren přesvědčit, že jsem ten typ muže, se kterým by měla dál chodit. Bylo to tehdy, kdy jsem poprvé potkal svou tchyni, kdy Lauren poprvé přiznala sama sobě, a později i mně, že s její matkou nebylo něco v pořádku.

Myslím, že vodítka byla naneštěstí jasná, jelikož oba rodiče mé tchyně měli Alzheimerovu nemoc. Nedlouho po této návštěvě u jejích rodičů, byla matka Lauren diagnostikována s nastupujícím Alzheimerem. V té době jsem si o Alzheimeru myslel to, co asi většina lidí.

Myslel jsem, že potkává jen velmi staré lidi a že sama nemoc se projevovala například ztrácením klíčů, nošením rozdílných bot a potřebou ptát se na něco pořád dokola. Tahle představa, ovlivněná filmy a televizí, trvala pár let. Až poté jsem poznal opravdovou nehezkou stránku nemoci. Poté, co začala zapomínat, kdo ona a její milovaní jsou, moje tchyně, učitelka po 35 let, zapomněla, jak mluvit, jíst, obléci se nebo jít sama na záchod.

To vše v šedesáti letech. Laurenin otec a několik pečovatelů usilovali o to, aby se má tchyně cítila co nejpohodlněji. Byli by udělali více, ale nemohli, protože, jak jste již slyšeli, narozdíl od ostatních desíti nejčastějších příčin úmrtí v Americe, neexistuje žádný způsob, jak zabránit, léčit nebo dokonce zpomalit průběh Alzheimerovy choroby.

Další věc, kterou jsem si do té doby neuvědomil, byla ostuda, která byla s nemocí spojena. Bylo to ještě před mým narozením, ale vím o dobách, kdy se lidé styděli za rakovinu. Rakovinou postižené celebrity a jiné osobnosti se raději schovaly, než aby byly hlasem naděje pro lidi v podobných situacích.

A i když se tohle mění, tak to vypadá, že přesně tam jsme převážně teď s Alzheimerovou chorobou. A přesně kvůli tomuto nedostatku naděje a ostudě, jsme se s ženou a několika přáteli rozhodli doopravdy něco podniknout, abychom tuhle situaci změnili. Založili jsme Hilarity for Charity, což je fond, který naše asociace zavedla, aby pomohla vybrat peníze pro rodiny, které s Alzheimerem bojují, a podpořila probíhající výzkum.

Přesně tak. Situace je tak katastrofální, že přinutila mě, líné, sebestředné, na doktory nevěřící dítě v dospělém těle, abych založil celou dobročinnou organizaci. Tehdy jsme konečně začali mít pocit, že si jen nestěžujeme, ale že se krok po kroku blížíme k nějakému výsledku.

Namísto zklamání nevědomostí mladých lidí, jsme je začali vzdělávat. Nedávno jsme zahájili vysokoškolský program, který umožňuje studentům uspořádat vlastní dobročinné akce, a od založení programu se připojilo již 18 škol po celé zemi. Fakt, že se nám povedlo dostat studenty od videoher, aby nám dobrovolně pomohli, je obrovský úspěch, hlavně když tento rok vyšly Xbox One a Playstation 4.

Lidé za mnou určitě ví, o čem mluvím. Dnes jsem přišel z pár důvodů. Za prvé, jsem obrovský fanoušek House of Cards. Nedávno jsem viděl všechny díly, musel jsem se sem podívat. A za druhé proto, že lidé potřebují víc pomoci. Vím, jak je tato nemoc finančně náročná a pokud někdy Američané zavrhnou genitální humor, nebudu si to moct dál dovolit.

Nezavrhujte ho, prosím. Tudíž si nedokážu představit, jak se s tím vypořádávají lidé s omezeným příjmem. Ze studií plyne, že Alzheimer je nejnákladnější nemoc ve Spojených státech. Ano, je to nákladnější než léčba srdce v zemi, kde si za dolar a 29 centů koupíte tortillu plněnou brambůrky.

Jsou výborné, ale ne zdravé. Zatímco úmrtí způsobené dalšími hlavními nemocemi jako srdeční nemoci, HIV a mrtvice začínají ubývat, úmrtí způsobené Alzheimerem stouply skoro o 70 % za posledních 15 let. Přes 5 milionů Američanů má Alzheimera a touto rychlostí to za 35 let bude 16 milionů.

A třetí důvod je jednoduchý. Chci ukázat lidem, že v tom nejsou sami. Tak málo lidí se dělí o své příběhy. Tak málo lidí nachází porozumění. Kdybychom se ženou viděli někoho jako já, mluvícího o tomto tématu, nejspíš bychom se cítili méně osamělí.

Američani se o Alzheimeru baví šeptem, protože jejich vláda se o Alzheimeru baví šeptem. A i když je šepot lepší než ticho, se kterým se tato komunita vypořádávala dlouhá léta, pořád to nestačí. Toto slovo musí být vyřváváno tak dlouho, dokud nezíská tolik pozornosti a financí, kolik si zaslouží a kolik potřebuje.

Sním o dni, kdy má charita nebude nadále nutná a já budu moct znova být to líné, sebestředné dítě v dospělém těle, jak jsem přesně zamýšlel. Lidé vzhlížejí ke své vládě s nadějí a já je prosím, co se týká Alzheimeru, aby udělali ještě pár krůčků pro poskytnutí více pomoci. Znovu bych chtěl poděkovat komisi za možnost podělit se o můj příběh a vyjádřit svoji upřímnou podporu probíhající činnosti, která pracuje na léku na Alzheimerovu chorobu.

Děkuji mnohokrát. Děkuji, pane Rogene. Tohle bylo výborné. Překlad: Pamis www.videacesky.cz