Co nám dal Harlowův hrůzný pokus s opičkami?SciShow Psych

Za posledních 60 let se pohled psychologů na rodičovství výrazně změnil, obzvlášť pokud jde o vztah mezi dítětem a jeho pečovateli. V padesátých letech se vědci snažili zjistit, zda děti tíhly k pečovatelům jen proto, že byly v dětství jejich zdrojem potravy, nebo zda za tím bude něco víc. A některé odpovědi přinesl výzkum amerického psychologa Harryho Harlowa. Harlow je však v psychologii kontroverzní jméno. Mnoho psychologů si dnes myslí, že jeho metody byly neetické, protože zacházel s opičkami makaka rhesus jako s věcmi.

A asi všichni se shodují, že zašel moc daleko. Když poprvé začal v 50. letech s výzkumem opic, Harlow se zajímal hlavně o to, jak se učí. Izoloval makaky rhesus v útlém věku a použil je ve svých studiích. V tomto výzkumu si všiml, že opičkám se hodně líbí přikrývky z látky, které vystýlaly jejich klece. Hodně se k nim choulily, měly z nich pocit bezpečí, a pokud jim je vzal, začaly vyvádět.

Asi to nezní moc překvapivě, ale v té době se o těchto věcech v psychologii celkem debatovalo. Na jedné straně byli behavioralisté, kteří věřili, že kojenci k matkám tíhli kvůli potravě, kterou bylo mateřské mléko. Něco jako reakce stimulu. Na druhé straně byl psycholog John Bowlby, který si myslel, že je za tím něco víc.

Mimo jiné tvrdil, že rodič je zdrojem bezpečí a pohodlí. Harlow si myslel, že opičky se cítí v bezpečí díky dekám, a proto navrhl pokus se dvěma neživými předměty, které zastupovaly matky. Jedna z drátu a dřeva a druhá z měkké látky. Nejprve pozoroval, jak dlouho opičky stráví s náhradními matkami, pokud měla potravu jen drátěná matka. Opice ale měly nanejvýš jasno.

K drátěné matce se šly najíst, ale pak se mazlily s látkovou matkou. Pro jistotu vyměnil tu, která byla zdrojem jídla, a pak opičky vyděsil robotickou hračkou, aby zjistil, ke které matce utečou. Ale nezáleželo, kde jídlo bylo. Opičky dávaly přednost pohodlí a bezpečí látkové matky. Harlow prohlásil, že látková matka poskytla opičkám kontaktní pohodlí. Byl to jasný důkaz proti behavioralismu. Harlowův výzkum podpořil myšlenku, že opice měly pro matky emoční náklonnost.

Takže jeho další krok bude zastavit studii, která vyžadovala chovat opičky v izolaci. Že jo? Naneštěstí ne. Jeho dalším krokem bylo provést studie, které by izolaci rozšířily. Izoloval novorozené opice do svislé komory až na jeden rok. A pak je představil dalším opicím, aby viděl, co bude. Žádná náhrada nebo další opice, jen pyramidová šachta, ze které nešlo vyšplhat.

Sám ji pak nazval „jáma zoufalství“. A to bylo odporné. Když je vypustil, moc se nehýbaly, nezkoumaly své okolí, schoulily se a houpaly sebou. Některé se vyhýbaly jiným úplně a pár jich bylo opravdu agresivních. A to nebyly jen nešťastné vedlejší účinky výzkumu. To byly proměnné, které ho zajímaly. Chtěl prozkoumat vztah mezi sociální izolací a duševními nemocemi, a tak vytvořil u opic sociální izolaci k vyvolání psychopatologie a deprese.

Není moc způsobů, jak měřit smutek opic, ale vykazovaly známky deprese a traumatu. Také zjistil, že samice opic se nezajímaly o sex, ale pokud byly i tak oplodněny, o svá mláďata se nestaraly. Zdálo se, že péče o dítě, kterou jako malé nezažily, neuměly v dospělosti projevit. Harlow v těchto pokusech pokračoval po celá léta. Některé z nich, zejména ty dřívější, pomohly utvořit chápání psychologie pouta mezi dětmi a jejich pečovateli a jak to ovlivňuje psychiku dítěte.

Ale tento výzkum bychom dnes neměli za etický. Dnes by to schvalovala revizní komise a ačkoli vždy musí zvážit přínosy a potenciální škody, tento výzkum by měla za neobhajitelnou bolest a úzkost s malým vědeckým ziskem. Možná to na začátku nějaký přínos přineslo, ale i když uznáte Harlowův přínos jeho prvních studií, nezdá se, že se ze svého výzkumu poučil.

Tedy že opice mají emoční potřeby. Překlad: Kara www.videacesky.cz