Proč ve snech nemůžete rychle běžet a tvrdě udeřit

Jednoho dne jdete do školy a najednou ho spatříte. Školní tyran. Je alespoň o 15 cm vyšší a vypadá, že do puberty přišel už ve školce. Když se protáhne, zavlní se mu svaly. A teď se na vás zaměří. Země se doslova třese, když kráčí vaším směrem, krok za krokem. Je to tu! Říkáte si, že musíte bojovat, a chystáte se poslat nejtvrdší pravý hák vašeho života. Ten dopadne sotva se silou peříčka.

Tyran se směje. Ani necítí váš ubohý pokus urazit mu hlavu. Místo toho se chystá vrátit ránu. Dáte se na útěk. Je to vaše jediná možnost. Kmitáte nohama tak, jak jen dokážete, ale k vašemu zklamání jimi sotva pohnete. Jako kdyby byly z melasy. Nebo zaseklé v cementu. Bez ohledu na vaši snahu běžíte nesnesitelně pomalu a váš tyran je vám v patách. S každým krokem blíž. Takový sen jsme zažili všichni a výzkum naznačuje, že je dost rozšířený.

Možná nebojujete s tyranem, ale je pravděpodobné, že jste zažili sen, kde zkoušíte s něčím bojovat a skončíte u rozhazování nejslabších a nejubožejších ran v životě. Možná jste spíš milovník než bojovník. Takže ve snu zkusíte utéct. A zjistíte, že bez ohledu na vaši skutečnou rychlost nebo na vaši snahu utéct jste v podstatě zaseklí na místě, sotva dáte jednu nohu před druhou. Další častou variací snu s pomalým během je pocit extrémní bolesti v nohách, kdy vás stojí každou špetku odvahy a odhodlání jen přimět se k pomalé, kulhavé chůzi.

Ale proč nám to náš mozek dělá? Proč sníme o tom, že jsme žalostně slabí a neschopní základních úkonů? Vždyť v našich fantaziích a představách můžeme být superhrdinové, proměnit se v ranaře, kteří zničí Thanosovu kariéru jediným úderem. Sny se studují obtížně.

Zejména proto, že pozorovatel je zároveň subjektem, což typicky vede ke špatné vědě. Zároveň je těžké studovat něco, co můžete dělat jen během spánku. A není úplně snadné myslet vědecky, když nejste při vědomí. Přesto si ale v 19. století francouzský aristokrat Marquis d'Hervey de Saint-Denys vzal volno od vymýšlení dalších směšných příjmení a rozhodl se k serióznímu zkoumání svých vlastních snů. Jako chlapec objevil své zvláštní nadání, schopnost lucidního snění.

Lucidní snění je schopnost řídit své sny, umožní vám zcela si uvědomit fakt, že jste ve snu, avšak bez narušení bezvědomí, které udržuje spánek. To vám umožňuje kontrolovat sen a manipulovat jím dle libosti. Mnoho lidí se toto dokáže naučit, ale Marquis se s touto schopností narodil, objevil ji ve věku 13 let. To mu umožnilo provádět během spánku experimenty. Své poznatky začal ihned zapisovat.

Například je všeobecně známo, že ve snu nemůžete zemřít. I když někteří lidé tvrdí opak. Marquis si chtěl ověřit, zda je to pravda. Provedl to snem, ve kterém vylezl na vršek vysoké budovy a seskočil ze střechy. V průběhu pádu se ale vždy změnila scéna a on nebyl schopen zemřít. I když svůj sen zcela ovládal, zdálo se, že jeho podvědomí stále určovalo pravidla snu a znemožňovalo mu zemřít. Místo pádu na chodník před budovou jeho sen poskočil vpřed a on se zjevil před tělem na ulici, společně se shromážděnými lidmi.

Svědci mu říkali, že ten muž seskočil z vršku budovy. To byl zajímavý postřeh. Marquisova mysl jednoznačně řídila prostředí snu, ale i když Marquis mohl ve snu řídit své konání, jeho mozek mu nedovolil jakkoli si ublížit. Místo toho pochopil, co Marquis udělal, jakým směrem se sen ubíral a prostě upravil výsledek.

Takže Marquis přežil, přesto někdo zemřel. Mírně řečeno šlo o zajímavý objev. Říká nám to, jakou moc může mít podvědomí nejen ve vnímání našich snů, ale i v realitě. Marquis si rovněž vedl poznámky o lidech, které ve snech potkával, nebo o místech, na kterých se ve snech ocitl. Zjistil, že lidé a místa v jeho snech většinou pochází z vlastních vzpomínek a velmi málo postav či míst ve snech bylo originálních.

Mysl Marquise jednoznačně vedla na cestě po vlastní paměti. Objevem byla možnost, že části našeho mozku, pracující s představivostí, v průběhu snů možná nefungují. Ale proč ve snech běháme tak pomalu a naše rány jsou slabé? K nalezení odpovědí na podobné otázky se vědci začali učit lucidní snění ve snaze o studování snů. V jedné studii, vedené Jennifer Windt z německé univerzity Johannese Gutenberga, se snílci měli pokusit sami sebe lechtat.

V bdělém životě se sami lechtat neumíme, i když jsme jinak extrémně lechtiví. Je to tím, že mozek rozpozná naše konaní a tento vjem vypne, protože nemá žádný účel. Ale když nás lechtá někdo jiný, mozek pozná, že pro nás může být důležité porozumět této informaci a umožní nám ji cítit. Konec konců, může nás lechtat podivný a přehnaně přátelský kolega z práce, který nerozumí osobnímu prostoru.

Nebo to může být jedovatý pavouk, který nám leze po krku. To šimrání, které jste právě cítili? To je jeho noha, když vám tiše leze do vlasů. Je pravděpodobné, že alespoň někdo z vás se právě poškrábal za krkem. Protože i námi vytvořená představa vám stačí k pocitu. Ale když se o totéž pokusíte sami, nebude to fungovat. Pokud to nedokážeme v bdělém světě, pak ověření ve světě snů může napovědět, jak velká část mozku je v pohotovosti během snění. S jistotou víme, že snílci během spánku nedokázali sami sebe lechtat.

A když o to požádali jiné snové postavy, ty je lechtat odmítaly. Mozek si ve snu opět hrál na boha a odmítal jednání, které považoval za abnormální. Mozek má během snu zjevně vysokou míru uvědomění. Dalším úkolem ve zjištění míry kontroly bylo měření času snových úkonů. V odlišné studii byli snílci instruováni k provedení několika různých úkolů. Například ujít 10 kroků, počítat do 30, provést gymnastickou sestavu. Pozorovatelům měli na začátku úkolu dát signál rychlým pohybem očí do stran.

A zopakovat signál v cíli stejným způsobem. Toto bylo možné, tělo je během snění sice paralyzované, ale oči ne. Proto mohou převést pohyb ve snu do pohybu reálného. Když subjekty prováděly své úkoly, vědci zjistili, že splnění úkolu ve snu trvalo někdy až o 50 % déle v porovnání s bdělým světem. Navzdory zprávám snílků, podle kterých měli pocit běhu normální rychlostí, je jisté, že některé sny probíhají až s poloviční rychlostí proti realitě.

To může vysvětlovat, proč obsahově krátké sny mohou trvat i přes hodinu reálného času. Nikdo s jistotou neví, jak moc dokáže mozek zpomalit pohyb snů. Vědci nyní uvažují, že příčiny naší snové slabosti a pomalosti mohou být někdy spojeny s touto zvláštní povahou snů. Mozek zřejmě selhává ve schopnosti zcela se ve snu přelstít a jeho malá část si stále uvědomuje, že něco není v pořádku. Je to ta drobná část, která pozná, že když pošlete ránu, měla by letět vážně prudce.

Nebo že při běhu byste se měli hýbat rychle. Ale protože jste ve snu s poloviční rychlostí proti realitě, vaše rány či běh postrádají sílu, jsou pomalé a slabé. Pokud by váš mozek byl obelstěn a přijal by sen, stále byste měli pomalé údery, neboť váš sen je proti realitě pomalejší. Ale při úplném ponoření byste nepoznali rozdílnou rychlost a prožili úder v plné rychlosti.

S jednou vaší částí neschopnou přijmout snový stav zůstává dostatečně při vědomí, aby pochopil, že síla úderu vychází z hmotnosti pěsti a její rychlosti. A protože nevnímáte, že celý sen probíhá zpomaleně, úder, který se vám zdá normální, dopadne s mizivou silou. Váš mozek v podstatě bojuje sám se sebou. Jedna část mozku zkouší simulovat reálné zážitky ve snovém stavu s novými pravidly.

Ale druhá část mozku si uvědomuje, že něco není správně, a zkouší dostat pravidla reálného světa do snů. Důkazem může být fakt, že i přes slabé údery a pomalý běh nás to, s čím bojujeme, vlastně nikdy neporazí ani nedožene. I když část naší mysli, která je vzhůru, křičí, že přesně to by se mělo stát. Nejspíš proto jsou sny se slabými údery a pomalým během téměř vždy noční můry, doprovázené pocitem hrůzy, když utíkáme před něčím, co je vždy těsně za námi.

Nebo bojujeme s něčím, co nemůžeme porazit. Ukázalo se, že sny jsou mnohem komplexnější, než jsme si mysleli. Jsou nechvalně známé obtížností studií, ale spojení lucidního snění s pokročilou technologií dnes odemyká tajemství mozku, která jsme dříve ignorovali. V budoucnosti bude lucidní snění možná stejně snadné jako spuštění stroje na sny. Pak budeme ve svých snech schopni překonat limity vlastní mysli.

Až budete příště utíkat před příšerou, alespoň poběžíte plnou rychlostí a nebudete bojovat jako zoufalec. A co víc, někteří vědci předvídají, že jednoho dne dokážeme nahrávat své sny a přehrávat si jejich záznamy. Jako by šlo o náš osobní film. Japonští vědci nedávno zkoušeli nahrát sny s použitím magnetické rezonance ke skenování spícího mozku během snění. K přetvoření snu použili vědci knihovnu magnetických snímků lidských mozků, které měly myslet na určité věci.

Předpokládalo se, že mozek vykáže aktivitu specifických míst při myšlení na specifické věci. Takže porovnáním snových skenů s těmi normálními mohou vědci rozluštit, o čem sníte, a přetvořit to v hrubém vizuálním formátu. Neuvidíte přesně to, o čem sníte, ale jen hrubou animaci toho, o co ve vašem snu šlo. V budoucnosti možná pokročilý AI program dokáže sledovat mozkové aktivity v reálném čase a digitálně vytvořit váš sen pro vaše divácké potěšení.

Ale říkáme si, že by nikoho moc nezajímalo sledování svých hrozivých nočních můr s pomalým během a slabými údery. Jaký byl váš nejdivnější sen? Zažili jste někdy fenomén pomalého běhu a slabého úderu?