Proč jsou ženy pruhované?

V každé vaší buňce je 180 cm DNA, která je tvořena ze 6 miliard genetických písmen. Vaše DNA je rozdělena do 46 částí po 3 - 4 cm, kterým se říká chromozomy. Většinou se nám jako chromozomy vybaví tohle, ale tuto formu zaujmou jen před dělením. Po většinu doby je DNA jen zamotané klubko v jádru. Představte si, že DNA je jen 2 nm široká, ale chromozom je centimetr dlouhý.

Takže vás asi napadne, že bude zamotaný víc než sluchátka v kapse. DNA je omotána kolem proteinů zvaných histony. Tyto histony mají zakroucené ocásky, které se za chvilku budou hodit. Vaše unikátní sada DNA se vytvoří, když se 23 chromozomů od matky spojí s 23 chromozomy od otce. 22 chromozomů od každého rodiče vytvoří dokonalé páry. Ale 23.

chromozom je pohlavní. Dva chromozomy X z vás udělají ženu a X a Y z vás udělají muže. Protože jsou mužské pohlavní chromozomy odlišné, mohou být aktivní celý život. Ale u žen musí být jeden z chromozomů X deaktivován, aby vývoj probíhal normálně. To se děje v době, kdy jsou ženskému embryu jen 4 dny a je tvořeno jen ze 100 buněk. V této buňce jsou chromozomy X od matky i otce aktivní.

Ale během maličké molekulární bitvy jeden chromozom X vyhraje a zůstane aktivní, zatímco druhý bude deaktivován. Toho je docíleno těsnějším zabalením DNA a úpravami na ocáscích histonů, které signalizují deaktivaci. Také jsou přidány nové proteiny, které vše těsně zabalí. A nakonec jsou do DNA přidány methylové skupiny, což jsou tyto malé markery, které signalizují, že tato DNA by neměla být čtena.

Díky tomuto se DNA stane velmi těžko přístupnou pro molekulární pochody, které by využily její genetický kód. Tato DNA se vypne. Je umlčena. Naopak DNA aktivního chromozomu se rozprostře. Tím se umožní lepší přístup ke genům v chromozomu. Histony mohou DNA posouvat, nebo být úplně odstraněny.

Ocásky histonů získají jiné modifikace, které značí, že je tato DNA aktivní. Toto všechno umožní RNA polymeráze, aby mohla tuto DNA přepsat do mRNA, která přejde do buňky a je využita k tvorbě protienů. Na deaktivaci chromozomu X je překvapivé, že podle všeho vyhraje náhodný chromozom X.

V některých buňkách zvítězí otcův chromozom X a v jiných matčin chromozom X. Toto 100buněčné embryo skončí se směsicí aktivních chromozomů X. Ale od tohoto bodu, jak se buňky postupně dělí, zůstává v nich aktivní stejný chromozom X. Všechny buňky s aktivním otcovým chromozomem X dají vzniknout dalším buňkám s aktivním otcovským chromozomem X. Takhle to pokračuje až do dospělosti.

Kdybyste se mohli podívat na ženskou kůži a vidět, který chromozom X byl deaktivován, viděli byste pruhové vzory. Ty by ukazovaly růst a přesun těchto prvních 100 buněk ze čtvrtého dne embrya. U lidí to samozřejmě vidět nemůžete, ale můžete to vidět u želvovinově zabarvených koček. To proto, že gen pro barvu srsti je na chromozomu X.

Už jen při pohledu na její světlé a tmavé vzorování můžete vidět, kde byl jaký chromozom X deaktivován. A také nám to ukazuje, že jen samice mohou mít želvovinový vzor. To proto, že jen samice mohou zdědit dva chromozomy X, každý s jiným genem pro barvu. Toto je jen jedním z hezkých příkladů epigenetiky. Ale epigenetika většinou nepracuje s celým chromozomem. Popravdě si hraje se všemi chromozomy, ve kterých vypíná a zapíná geny.

To díky epigenetice je možné, že buňky ve slinivce produkují inzulín. V nich je tento gen aktivován, ale ve všech ostatních buňkách je deaktivován. Zajímavější je, že podle všeho může vaše chování ovlivnit vaši epigenetiku. Ba co víc, chování vašich rodičů a prarodičů možná může ovlivnit vaši epigenetiku. Ovlivní vaši DNA.

Nejste jen produktem vašeho genetického kódu. Nejste jen produktem vlastní DNA. Jste také produktem epigenetiky. A ta je ovlivněna vaším chováním a chováním vašich předků. Překlad: Mithril www.videacesky.cz