Proč by měl šálek kávy stát pět stovek
Myslíte si, že je káva drahá? Omyl. Měla by stát mnohonásobně více. Takže proč je káva tak moc levná? A bude stát víc?
Přepis titulků
Každý rok si vychutnáme 400 miliard šálků kávy, a tak je tu šance, že kávu právě teď pijete. Při pití výtečné kávy jste se možná zamysleli nad tím, jak se k vám dostala. Kolik lidí zpracovávalo kávová zrna, která se nakonec ráno proměnily ve vaši kávu. Pravdou je, že je vaše káva extrémně podhodnocená, a v tomto videu uvidíte, proč byste za šálek měli platit pět stovek.
Toto video vám přinesl Skillshare. Sledujte mé kurzy o investicích zdarma za použití odkazu v popisku. Možná jste si všimli, že káva začíná zdražovat. Jen tento rok oznámil Starbucks zvýšení ceny o 10–20 centů za šálek běžné překapávané kávy ve všech prodejnách. Ale navýšení ceny neodráží, kolik káva skutečně stojí, a má více co dělat s nerovností při její produkci. Ve skutečnosti nákupní ceny kávy posledních 40 let klesaly.
Letos stojí kilo kávy méně než stálo v roce 1975, i po započtení inflace. Takže proč lidé za kávu platí víc, když nákupní ceny klesají? Abychom našli odpověď, musíme se podívat na některé z nejchudších zemí světa, kde se káva pěstuje. Jinými slovy musíme porozumět její produkci. Kávovník potřebuje velice specifické klima, aby vyrostl a plodil drahocenné boby, a v tomto klimatu leží převážně rozvojové země.
Ve skutečnosti rozvojové země produkují 90 % kávy. Od zasazení do sklizně uplynou čtyři roky, kávovník roste ve stínu pod stromy nebo na svazích hor. Tyto podmínky činí sklizeň kávy jedním z nejnáročnějších procesů a většinou je třeba boby trhat ručně, aby se nepoškodily další nezralé plody. Sklizeň je tak náročná, že na ni farmář obvykle vynaloží 40 % rozpočtu.
Po sklizni jsou boby vytříbeny a sušeny, abychom se dostali k zrnu uvnitř. Zajímavost: Zrno není správný název, je to ve skutečnosti semínko, ale zpět k tématu. Když jsou zrna správně zvlhčeny, jsou zabaleny do standardizovaných 60kg plátěných pytlů, které pomáhají regulovat úroveň vlhkosti a ve kterých mohou zůstat až rok.
Dovedete si představit, že je to velice náročný proces, ale ve skutečnosti z něj farmáři moc peněz nevydělají. Například v Kolumbii nedávný propad cen způsobil, že farmáři prodávají své 60kg pytle jen za polovinu toho, co vynaloží na práci, hnojiva a administrativu. Pokud to zní neuvěřitelně, tady jsou čísla. Průměrná kolumbijská farma rozkládající se na 3 hektarech stojí ročně kolem 15 000 dolarů a vyprodukuje 75–90 těch 60kg pytlů.
Ty jdou prodat za 30 milionů kolumbijských pesos, což je ale necelých 10 000 dolarů. Při současné kolumbijské minimální mzdě je cena kávy příliš nízká, než aby uživila farmáře a pracovníky, a proto méně etické farmy sahají k nucené práci a modernímu otroctví. Pro etické farmáře je však jediným východiskem plantáž prostě opustit.
Zajímavé je, že toto není nový problém. Ve 30. a 40. letech se USA obávaly, že je cena kávy příliš nízká a že se kávu produkující země obrátí pro pomoc ke komunistickému bloku. Jako protiopatření vznikla Meziamerická dohoda o kávě, aby zachovala export z kávových zemí do západního světa. Ta se vyvinula v dnešní Mezinárodní kávovou dohodu, která pomáhá stabilizovat ceny. Dohoda má 42 exportujících a 7 importujících členů a snaží se udržovat produkci kávy stabilní a regulovanou.
Ale i s touto dohodou cena kávy velice kolísala. Na konci 80. let se Dohoda neshodla na kvótách a od listopadu 1988 do listopadu 1992 se cena propadla na třetinu své hodnoty. Aby takovému extrémnímu kolísání zabránili, museli importující členové jako USA, Japonsko a EU garantovat určité kvóty. To se může zdát překvapující vzhledem k tomu, kolik kávy se na světě vypije.
Problémem ale není nedostatek poptávky, té je dost. Problém pramení z řetězce společností, které leží mezi plantáží a vaším šálkem. Vaše káva musí jít od farmářů ke zprostředkovatelům exportu a importu, potom do pražíren a potom do obchodu, kde si ji koupíte. V každé etapě je trh zaplavený společnostmi bojujícími o stejná zrna, která chtějí prodat stejným zákazníkům. Nešťastným poraženým je kvalita kávy, kterou v obchodě dnes kupujeme. I dobrá zrna mohou být špatně upražena, protože velké pražírny chtějí kávu zpracovat co nejlevněji.
A pokud jedna farma chce za pytel více peněz, druhá ceny s radostí sníží. Možná si říkáte, ale co fair trade káva? Pomáhá nespravedlivým cenám? Těžko. Fair trade jen dbá na dodržování pracovních podmínek a minimální mzdy, ale odvětví jako celek neovlivňuje.
Eticky je příjemné pít fair trade kávu, ale to nemá žádný vliv na skutečnost, že by káva, kterou denně kupujeme, neměla být tak levná. S rozvojem zemí porostou i tamní mzdy a ekonomické příležitosti a nakonec nezbude nikdo, kdo by kávu pěstoval a prodával za dnešní ceny. Kdyby se káva vyráběla za západní mzdy, za práci potřebnou k pěstování a sklizni by váš ranní šálek kávy měl stát alespoň pět set korun. A protože je pokrok rozvojových zemí skoro nevyhnutelný, měli byste se připravit, že budete za kávu platit tučné částky.
Samozřejmě to nebude problém, pokud budete vydělávat víc, toho můžete docílit třeba tak, že se na Skillshare naučíte nové dovednosti. Pokud Skillshare neznáte, je to největší nauková platforma na světě s tisíci kurzy o produktivitě, animaci, hudební produkci a dalších fascinujících tématech. Já jsem pro Skillshare udělal kurzy o akciovém trhu.
Můžete se podívat na ně i další skvělé kurzy na Skillshare, pokud se přihlásíte k bezplatnému zkušebnímu období přes odkaz v popisku. Jakmile to uděláte, přidejte si mě na Instagramu, kde sdílím skvělé upoutávky na má nadcházející videa. Uvidíme se opět za dva týdny a nezapomeňte do té doby používat mozek.
Toto video vám přinesl Skillshare. Sledujte mé kurzy o investicích zdarma za použití odkazu v popisku. Možná jste si všimli, že káva začíná zdražovat. Jen tento rok oznámil Starbucks zvýšení ceny o 10–20 centů za šálek běžné překapávané kávy ve všech prodejnách. Ale navýšení ceny neodráží, kolik káva skutečně stojí, a má více co dělat s nerovností při její produkci. Ve skutečnosti nákupní ceny kávy posledních 40 let klesaly.
Letos stojí kilo kávy méně než stálo v roce 1975, i po započtení inflace. Takže proč lidé za kávu platí víc, když nákupní ceny klesají? Abychom našli odpověď, musíme se podívat na některé z nejchudších zemí světa, kde se káva pěstuje. Jinými slovy musíme porozumět její produkci. Kávovník potřebuje velice specifické klima, aby vyrostl a plodil drahocenné boby, a v tomto klimatu leží převážně rozvojové země.
Ve skutečnosti rozvojové země produkují 90 % kávy. Od zasazení do sklizně uplynou čtyři roky, kávovník roste ve stínu pod stromy nebo na svazích hor. Tyto podmínky činí sklizeň kávy jedním z nejnáročnějších procesů a většinou je třeba boby trhat ručně, aby se nepoškodily další nezralé plody. Sklizeň je tak náročná, že na ni farmář obvykle vynaloží 40 % rozpočtu.
Po sklizni jsou boby vytříbeny a sušeny, abychom se dostali k zrnu uvnitř. Zajímavost: Zrno není správný název, je to ve skutečnosti semínko, ale zpět k tématu. Když jsou zrna správně zvlhčeny, jsou zabaleny do standardizovaných 60kg plátěných pytlů, které pomáhají regulovat úroveň vlhkosti a ve kterých mohou zůstat až rok.
Dovedete si představit, že je to velice náročný proces, ale ve skutečnosti z něj farmáři moc peněz nevydělají. Například v Kolumbii nedávný propad cen způsobil, že farmáři prodávají své 60kg pytle jen za polovinu toho, co vynaloží na práci, hnojiva a administrativu. Pokud to zní neuvěřitelně, tady jsou čísla. Průměrná kolumbijská farma rozkládající se na 3 hektarech stojí ročně kolem 15 000 dolarů a vyprodukuje 75–90 těch 60kg pytlů.
Ty jdou prodat za 30 milionů kolumbijských pesos, což je ale necelých 10 000 dolarů. Při současné kolumbijské minimální mzdě je cena kávy příliš nízká, než aby uživila farmáře a pracovníky, a proto méně etické farmy sahají k nucené práci a modernímu otroctví. Pro etické farmáře je však jediným východiskem plantáž prostě opustit.
Zajímavé je, že toto není nový problém. Ve 30. a 40. letech se USA obávaly, že je cena kávy příliš nízká a že se kávu produkující země obrátí pro pomoc ke komunistickému bloku. Jako protiopatření vznikla Meziamerická dohoda o kávě, aby zachovala export z kávových zemí do západního světa. Ta se vyvinula v dnešní Mezinárodní kávovou dohodu, která pomáhá stabilizovat ceny. Dohoda má 42 exportujících a 7 importujících členů a snaží se udržovat produkci kávy stabilní a regulovanou.
Ale i s touto dohodou cena kávy velice kolísala. Na konci 80. let se Dohoda neshodla na kvótách a od listopadu 1988 do listopadu 1992 se cena propadla na třetinu své hodnoty. Aby takovému extrémnímu kolísání zabránili, museli importující členové jako USA, Japonsko a EU garantovat určité kvóty. To se může zdát překvapující vzhledem k tomu, kolik kávy se na světě vypije.
Problémem ale není nedostatek poptávky, té je dost. Problém pramení z řetězce společností, které leží mezi plantáží a vaším šálkem. Vaše káva musí jít od farmářů ke zprostředkovatelům exportu a importu, potom do pražíren a potom do obchodu, kde si ji koupíte. V každé etapě je trh zaplavený společnostmi bojujícími o stejná zrna, která chtějí prodat stejným zákazníkům. Nešťastným poraženým je kvalita kávy, kterou v obchodě dnes kupujeme. I dobrá zrna mohou být špatně upražena, protože velké pražírny chtějí kávu zpracovat co nejlevněji.
A pokud jedna farma chce za pytel více peněz, druhá ceny s radostí sníží. Možná si říkáte, ale co fair trade káva? Pomáhá nespravedlivým cenám? Těžko. Fair trade jen dbá na dodržování pracovních podmínek a minimální mzdy, ale odvětví jako celek neovlivňuje.
Eticky je příjemné pít fair trade kávu, ale to nemá žádný vliv na skutečnost, že by káva, kterou denně kupujeme, neměla být tak levná. S rozvojem zemí porostou i tamní mzdy a ekonomické příležitosti a nakonec nezbude nikdo, kdo by kávu pěstoval a prodával za dnešní ceny. Kdyby se káva vyráběla za západní mzdy, za práci potřebnou k pěstování a sklizni by váš ranní šálek kávy měl stát alespoň pět set korun. A protože je pokrok rozvojových zemí skoro nevyhnutelný, měli byste se připravit, že budete za kávu platit tučné částky.
Samozřejmě to nebude problém, pokud budete vydělávat víc, toho můžete docílit třeba tak, že se na Skillshare naučíte nové dovednosti. Pokud Skillshare neznáte, je to největší nauková platforma na světě s tisíci kurzy o produktivitě, animaci, hudební produkci a dalších fascinujících tématech. Já jsem pro Skillshare udělal kurzy o akciovém trhu.
Můžete se podívat na ně i další skvělé kurzy na Skillshare, pokud se přihlásíte k bezplatnému zkušebnímu období přes odkaz v popisku. Jakmile to uděláte, přidejte si mě na Instagramu, kde sdílím skvělé upoutávky na má nadcházející videa. Uvidíme se opět za dva týdny a nezapomeňte do té doby používat mozek.
Komentáře (0)