Problém s akčními filmy dneška
Není to tak dávno, co se zde objevilo video o problémech dnešních hororů. Jeho autor byl požádán, aby podobným způsobem zhodnotil stav dalších filmových žánrů. Proto se dnes můžete podívat na to, jaké problémy prožívají čistokrevné akční filmy. Souhlasíte s názory ve videu?
Přepis titulků
Poté, co jsem zveřejnil
video o problémech s horory dneška, jste mě žádali,
abych se zaměřil i na další žánry. Vybrat si další žánr bylo snadné.
Nemá totiž žádnou konkurenci. Akční filmy dnes trpí. Nejen tím, jak jsou natáčeny,
ale i tím, jak špatně vydělávají. Jistě, téměř každý
nový film o superhrdinech, včetně jejich sequelů,
vydělá šílené peníze. Ale toto video se zaměří
spíš na čistokrevné akční filmy.
Podívám se na jejich problémy a navrhnu, jak se mohou zlepšit. Kvůli tomuto videu jsem vymyslel jednoduchý proces, kterým se mohou filmaři řídit. A samozřejmě, tohle je jen můj názor. Filmy jsou subjektivní a s mým názorem nemusí souhlasit všichni. Až uvedu všechny body, budu diskutovat o posledním požadavku, který je podle mě úplně tím nejdůležitějším.
Je to něco, na co autoři akčních snímků nejspíš úplně zapomněli. Začneme. Číslem 1 je příběh. Asi nejdůležitější částí všech filmů je to, zda se dokážeme ponořit do příběhu. Ale u akčních filmů je to docela problém. Proč? Zápletky akčních filmů jsou dnes značně ohrané.
Kolikrát jsme už viděli, že zlý padouch chce zničit zemi nebo nějaký po moci toužící zloduch unese něčí dceru? Diváci to někdy nedokážou přesně vyjádřit, ale poznají, když vidí něco neobvyklého. Něco zvláštního, co jim skutečně zvedne hladinu adrenalinu. Promluvme si o filmu Nebezpečná rychlost z roku 1994. Tento film má jednu z nejlepších akčních zápletek všech dob. V autobusu je bomba, a pokud zpomalí pod 50 mil za hodinu, vybuchne.
A je to tu. Dvouhodinová napínavá jízda. Je to úžasný koncept, protože náš hrdina je neustále v pohybu. Nemá čas si vydechnout. Díky tomu může být publikum vzrušené celou dobu. A co jiný film Keanu Reevese, Matrix. Tento film má zřejmě ten nejlepší příběh na filmovém plátně. Nejenže akce byla ohromující, ale svět ve filmu nebyl tím, čím se zdál.
Film, jako celek, nás zanechal značně znepokojené. Dnešní akční filmy už většinou neobsahují dobrý příběh. Téměř každý z nich má recyklovanou zápletku z lepšího filmu. 96 hodin: Zúčtování je vlastně lacinou a horší verzí Uprchlíka. R.I.P.D. se snaží těžit z kouzla Mužů v černém. Herkules: Zrození legendy nestydatě vykrádá Gladiátora a 300: Bitva u Thermopyl. A to ani nebudu začínat o nekonečné řadě rebootů a remaků.
Akční filmy potřebují příběh, ve kterém se nevyskytují pouze postavy, na kterých nám záleží, ale také zápletka, díky které budou diváci jako na trní. V Dobyvatelích Ztracené archy nacisté touží po Arše úmluvy. Stejně tak Indy, který udělá vše, aby ji získal. Tento příběh přímo vede k akci. Je to příběh, který udržuje hrdinu v pohybu. Málokdy má možnost se zastavit, takže film má svižné tempo.
Pokud váš akční film nemá zápletku, která by udržela svižné tempo, děláte něco špatně. Číslem 2 je hrdina. Akční film bez někoho, na kom by nám záleželo, je hříchem proti divákům. Náš hrdina je mužem nebo ženou, ke kterému chceme mít jistý vztah. Když je tato osoba v nesnázích, měli bychom napětím zatínat pěsti.
Neměli bychom se dívat na hodinky a čekat na titulky. Podívejme se na jednoho z nejikoničtějších akčních hrdinů naší doby, Johna McClanea. Porovnejte tuto postavu ve dvou různých filmech. Ve Smrtonosné pasti a ve Smrtonosné pasti: Opět v akci. V původním filmu není John McClane žádný nezranitelný tvrďák. Je to manžel, který se chce znovu setkat se svou ženou. Proto do Kalifornie přijel. Nepřijel bojovat s teroristy, jen zůstal posledním, kdo se jim může postavit.
Film na začátku představí muže, který se bojí létání, muže, který má problémy v manželství a někoho, na kom nám skutečně záleží. Když nastane akce, chceme, aby uspěl, protože mu zbyl už jen jeho holý život. A je poslední, kdo může zachránit budovu Nakatomi. Je pouze vybledlým stínem muže v páté Smrtonosné pasti. V celém filmu nenastane ani jeden jediný moment, kdy by hrdina neměl vše pod palcem.
John McClane byl v předchozích 4 filmech takovým milým pitomcem. Ale v téhle zrůdnosti je skutečným pitomcem. Je to chlap, který běhá po ulici a ničí vaši víru v lidstvo. Praští pěstí chodce, ukradne mu auto a nabourá spoustu osobních aut, včetně jednoho, ve kterém sedí nevinná žena. V původních 4 Smrtonosných pastích byl postavou, která sice byla pitomcem, ale na lidech mu záleželo.
Proto se stal policajtem. Smrtonosná past 5 tohle všechno vypustila a ten film stál za prd. Indiana Jones bývá považován za jednoho z nejlepších hrdinů všech dob. Z větší části proto, že je to obyčejný chlap. To je něco, o čem chci mluvit na konci videa, a je to podle mě tou nejdůležitější věcí, která vytváří nadprůměrné akční hrdiny. Číslem 3 je padouch.
Existuje rčení, že váš příběh je pouze tak dobrý, jako váš padouch. Podle mě je to naprosto pravdivé. Zajímavý záporák je přesným opakem našeho hrdiny. Ale spojuje je jedna věc. Například si představte T-1000 z Terminátora 2. On i Arnold jsou terminátoři, oba je spojují John a Sarah Connorovi, ale T-1000 je technologicky mnohem vyspělejší a není řízen příkazy Johna, tak jako Arnie.
Proto je velmi zajímavým padouchem. Ba co víc, je pro našeho hrdinu výzvou. Dalším skvělým příkladem je Joker ve skvělém kriminálním drama Temný rytíř. Kdyby rozhodovala surová síla, peníze a vliv, Batman by Jokera rozdrtil ve zlomku vteřiny. Bohužel pro Batmana Jokem zná psychologické triky a takto ničí našeho hrdinu.
V nejlepší scéně filmu Joker Batmanovi vysvětluje, jak jsou si podobní. Tvrdí, že je stejná zrůda jako on. A proto Joker není jen nejlepším padouchem všech dob, ale je také ukázkou pro všechny scenáristy, jak se má napsat mocný záporný hrdina. Dalším důležitým aspektem dobrého záporáka je to, aby měl motivaci, kterou dokážeme pochopit.
Až příliš často je zloduch vyobrazen jako postava, která chce jen peníze. Nejlepší padouši jsou ti, které dokážeme pochopit. Například takový Le Chiffre z Casino Royale. Dodnes zůstává mým nejoblíbenějším bondovským padouchem. Proč? Protože chápeme, o co mu jde. Má velké finanční problémy. Peníze potřebuje, protože mocná organizace ohrožuje jeho život.
Není jen nějakým nevýrazným vůdcem mocné organizace, který neustále hladí kočku. Není to jen někdo, kdo Bonda vyzývá po psychologické stránce, ale je to také lidská bytost. Skvělým příkladem je jedinečný Darth Vader. Je tím nejďábelštějším zloduchem v galaxii, tedy až na Císaře. Nebo ne? Ve skutečnosti je to člověk, kterému se sesypal celý život.
Ztratil své děti a většinu svého těla. Ale díky spojení s Lukem jsou tyto tři filmy tak nezapomenutelné. Ta lidskost pod maskou ho dělá velmi zajímavým. Číslem 4 jsou kaskadérské kousky. Akční film bez kaskadérských kousků je jako komedie bez smíchu. Ale než se vůbec začne natáčet, je třeba obsadit herce, který nějaké umí. Promluvme si o Tomu Cruisovi.
Je nejlepším příkladem světoznámé hvězdy, která chce, aby se diváci bavili. Pochopil, že když vidíte akčního hrdinu, jak tyto kousky dělá, je lepší celý film i váš zážitek z něj. V první Mission: Impossible se ukázalo, že je velmi pohybově nadaný. Dělá tak šílené kaskadérské kousky, že ho to pasuje na amerického Jackieho Chana. Ve většině akčních filmů, když hrdina provádí něco nebezpečného, je kamera za ním, takže nedokáže říct, zda to není jen dvojník.
Během celé scény na Burdž Chalífa v Mission: Impossible - Ghost Protocol se potíme, protože tam opravdu na laně visí Cruise. Někteří diváci si myslí, že je to počítačový efekt. Nebyli schopni vysvětlit, proč je ta scéna tak skvělá. Pokud to mám říct jednoduše, skutečně se to dělo. Ty nejlepší a nezábavnější akční scény v dějinách obsahovaly dech beroucí kaskadérskou práci, kterou prováděli odvážní muži a ženy, kteří svou práci milovali.
Herci jako Harrison Ford a Keanu Reeves byli oddáni tomu, co se nazývá fyzické hraní. Nemuseli nutně provádět smrtelně nebezpečné kousky, ale výkon plný adrenalinu nám sdělil to, že náš oblíbený akční hrdina opravdu dokáže to, co je ve filmu zobrazeno. Herec, který se nechce do kaskadérských kousků pouštět, přenáší zodpovědnost na režiséra.
Ten musí do scény vložit víc střihů a změn úhlů, než kolik možná původně plánoval. To nemusí být frustrující jen pro něj, ale také pro diváky. Je důležité obsazovat herce, které baví vytváření akčních scén a kteří chtějí, aby se diváci dobře bavili. Číslem 5 je práce s kamerou. Bože, přesně o tomhle jsem chtěl mluvit.
Všichni jste věděli, že to přijde. Roztřesená kamera. Po***ná roztřesená kamera. Někdy někdo někde Hollywoodu řekl, že lidé mají rádi nesouvislou a nestabilní práci s kamerou. Že mají diváky oslepit množstvím střihů a zaútočit na nás spoustou zvukových efektů, které nám podvědomě mají říct, že se na plátně něco asi děje. Existuje jediný režisér, který roztřesenou kameru používá správně.
Paul Greengrass. Bournovo ultimátum bývá považováno za nejlepší akční film posledních let. Ale i přes to je plné roztřesených záběrů. Proč to tedy funguje? Mnoho režisérů používá roztřesenou kameru jako laciný způsob, jak natočit scénu se dvěma herci, kteří nemají tušení, jak se točí akční scéna. Má to zamaskovat jejich neschopnost.
Jiní režiséři to dělají, protože... Asi se jim to líbí... Asi nejhorším příkladem této techniky je každý film režírovaný Olivierem Megatonem. Jeho akční scény jsou velmi složité na sledování. Jsou plné střihů a změn úhlů, které mají jediný smysl, a to, aby nás bolely oči. Greengrass nepoužívá roztřesenou kameru k tomu, aby něco skryl.
V celém filmu je znát, že Damon i ostatní kaskadéři jdou do akčních scén naplno. Nenucený střih a správné používání širokých záběrů z toho dělá skvělou scénu. Rob Cohen režíroval závěrečný souboj ve Vražedné hře, a je to tak neuvěřitelně otřesné, že ani nechápu, jak to mohl někdo schválit. Můžete se na tuto scénu podívat a domyslet si, že tito herci nedokážou sehrát přesvědčivý souboj.
Cohen využívá tuto techniku, aby zakryl jejich neschopnost a vytvořil přesvědčivou akční scénu. Ale když se podíváme na tuto krátkou, ale pamětihodnou, bojovou scénu ze Speed Racera, kde také hraje Matthew Fox, vidíme přesný opak. Je vidět, že akci zvládá dobře. Proč teda akční scénu točíte, jako by zrovna probíhalo zemětřesení? Speed Racer režírovali Wachovští, dva lidé, kteří akčním scénám rozumí.
Vezměte si třeba finální souboj mezi Neem a Smithem. Sledujete ho a slintáte nad plynulostí záběrů a jak krásně se kamera otáčí kolem nástupiště. Protože tyto skvělé herce natáčí v širokých záběrech, umožňuje nám to se do situace vcítit. Nejnovější film Keanu Reevese John Wick je dalším příkladem toho, jak se to má dělat.
Tento film režíroval bývalý kaskadér, který lásku k žánru vyjádřil živým osvětlením a úžasnou prací s kamerou. Lidé si často pletou ruční kameru s roztřesenou kamerou. To jsou dvě různé věci. Filmy jako Zachraňte vojína Ryana skvěle využívají ruční kameru. Skvělým příkladem toho, jak správně využívat ruční kameru, je scéna z nočního klubu v Collateral.
Ruční kamera je záběr, který není staticky umístěn na stativu nebo podobném zařízení. Kameraman často skutečně kameru drží v ruce. Díky tomu na platně vzniká nepředvídatelnost. A protože nepředvídatelnost byla hlavním tématem Collateralu, byla to dobrá volba. Roztřesená kamera znamená, že kameraman kamerou úmyslně třese. Ještě horší je, že někdy je roztřesený efekt ještě umocněn v postprodukci tím, že se přidají další vibrace.
Zahraniční filmy jsou příkladem toho, jak se to má správně dělat. Zátah 2 obsahoval svižnou kameru a herce, kteří zcela očividně trénovali, aby akce vypadala přesvědčivě. Ale vytváření choreografie a trénink v sobě nese nebezpečí. Nebezpečí, že souboj bude víc připomínat tanec než boj. Bojím se, že tohle se stalo v Pomstě Sithů. Finální bitva se světelnými meči je hustá, ale bylo to tak vypilované a dobře nacvičené, že během souboje jen vzácně máme pocit, že je jeden z nich v nebezpečí.
Někteří fanoušci Hvězdných válek přišli s vysvětlením, že to jsou Jediové na vrcholu sil. Využívají Sílu tak rychle, že dokážou předvídat pohyby toho druhého. To je sice hezké, ale nemění to nic na faktu, že ani jeden z nich nevypadá, že by měl obavy.
V choreografii nejsou důležité jen údery, kopy a blokování, ale také herectví, které se děje mezi nimi. V tomhle exceluje Jackie Chan. Je úžasným fyzickým hercem. On pochopil, že nejde jen o akci, ale i o drama mezi akcí. Současné akční scény se zdají tak dobře nacvičené, že se často můžeme usadit a sledovat souboj bez toho, aniž bychom se o hrdinu báli.
To nás přivádí k poslednímu bodu. Ke zranitelnosti našeho hrdiny. Promluvme si o filmu Lucy, který byl místy zábavný, ale většinou proto, že byl uhlazený a že na Scarlett Johanson se hezky dívá.
Ale moje největší připomínka k tomuto filmu se týkala toho, že když Lucy odemkne potenciál svého mozku, nedokáže se jí žádný člověk postavit a přežít. Bez mrknutí oka zabije spousty lidí. Díky její nezranitelnosti byly akční scény bez napětí. Akční hrdinové by na sobě měli mít něco, co nám je přibližuje. Zranitelnost nebo lidskost. Musíme se bát o život našeho hrdiny.
Srovnejme Matrix s druhým dílem Matrix Reloaded. V prvním filmu, během závěrečné bitvy mezi Neem a Smithem, se údery zdají být skutečné. Od hrudníku odlétává prach a Neo plive krev z pusy. To jsou momenty, kdy přemýšlíte, zda Neo skutečně může vyhrát. Je to zranitelný hrdina. Cítíme, že bychom tam mohli být místo něj. Matrix Realoaded byl plný bojových scén s úchvatnou choreografií, nádhernou prací s kamerou, ale bez jakéhokoliv pocitu bolesti.
Z Nea se stal superhrdina. Akce byla téměř bez napětí. Zásahy vypadaly slabě. Smithové vypadali, že jsou jako míče. Byli vystřelováni do vzduchu jako nějaké hračky. Nejlepší akční scénkou ve filmu je boj na meče v zámku, protože v ní existují momenty, kde Neo vypadá znepokojeně.
Brýle v tom také hrají roli. Když hrdinovi zakryjeme oči, je těžší se s ním ztotožnit. Podívejte se na Mela Gibsona v první Smrtonosné zbrani. Skvělý, drsný, hustý šílenec, že jo? Ano, ale je to také muž, který truchlí nad ztrátou své ženy a zvažuje sebevraždu. Postava Martina Rigse má emocionální základ.
A jeho přátelství s Murtaughem to ještě umocňuje. Jak jsem už řekl, John McClane je tím nejlepším akčním hrdinou z lidu. Během akce se vždy víc zajímá o své děti, o svou ženu a o rukojmí. O to, kolik lidí by mohl vyhodit do vzduchu. Typickým zranitelným hrdinou je Indiana Jones. Podívejte se na tuto skvělou scénu s pronásledováním. Proč je tato scéna tak úžasná? Kromě úžasných kaskadérských kousků, skvělého soundtracku Johna Williamse a energické režie, je úspěch dán i fyzickou přeměnou Indyho během scény.
Když se dostane do náklaďáku a získá výhodu, je střelen do ruky. Pozorný divák pozná, že se Williamsova hudba okamžitě změní do stupňující se melodie, která nám napoví, že je to vážné. Jeden nelítostný voják přemůže Indyho tím, že ho mlátí do střelného zranění. Pak ho prohodí čelním sklem a Indy je pouze centimetry od smrti.
Tomuhle říkám bod zlomu. Najdete ho ve většině dobrých akčních filmů. Je to moment, kdy je hrdina úplně na dně. Nemá na vybranou a musí se z toho vyškrábat zase na vrchol. V Predátorovi Johna McTiernana se nachází tento úžasný moment, kdy je celý Arnieho tým zabit a on si uvědomí, že je poslední, kdo zbyl. Nádherný soundtrack Alana Silvestriho odráží děs, který postava prožívá, když zjistí, že zbyl už jen pouze on.
Proto je sledování Indyho, který se spustí pod náklaďák, pak se jím nechá táhnout a vyšplhá zase zpět, aby zmlátil toho vojáka, tak napínavé. Viděli jsme, jak hrdina prošel bodem zlomu a pak se zase dostal na vrchol. Pokaždé to ve mně vypumpuje adrenalin. V Poslední křížové výpravě je podobný moment, kde visí na kraji tanku a je mlácen lopatou.
Nakonec v poslední vteřině opět vyšplhá nahoru. Chrám zkázy má tuto scénu, kdy mu Mola Ram málem vytrhne srdce. Víte, jaký film nemá bod zlomu? Správně, Království křišťálové lebky. Můžete tvrdit, že během souboje s Rusem je asi pětivteřinová chvíle, kdy se plazí po zemi, ale v téměř celém filmu je Indy pořád na vrcholu. Nebyl tam jediný moment, kdy bychom se báli o Indyho život.
Je to jeden z důvodů, proč čtvrtý díl neuspěl. Náš hrdina musí být nějak ztotožnitelný. Nejlepší superhrdinové jsou ti, kteří v sobě mají něco lidského. Něco, co skrývají. Nebo nějaký hodnotový systém, u kterého si uvědomí, že není správný. Dál bych se rád bavil o ratingu PG-13. Ale to až jindy.
Opravdu doufám, že tvůrci, kteří pracují na akčních filmech, použijí toto video jako návod, čemu se mají vyhnout. Pokud zrovna plánujete akční film, prosím, zamyslete se nad tím, co jsem říkal. Věřím, že díky tomu bude film lepší. A pokud vám záleží na současném stavu akčních filmů, sdílejte toto video. Možná něco změníme.
Jaký je váš názor? Pokud jste propásli mé video o problémech s hororovými filmy dneška, v popisu najdete odkaz. Znovu děkuju za sledování. Pokud se vám to líbilo, odebírejte mě. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Podívám se na jejich problémy a navrhnu, jak se mohou zlepšit. Kvůli tomuto videu jsem vymyslel jednoduchý proces, kterým se mohou filmaři řídit. A samozřejmě, tohle je jen můj názor. Filmy jsou subjektivní a s mým názorem nemusí souhlasit všichni. Až uvedu všechny body, budu diskutovat o posledním požadavku, který je podle mě úplně tím nejdůležitějším.
Je to něco, na co autoři akčních snímků nejspíš úplně zapomněli. Začneme. Číslem 1 je příběh. Asi nejdůležitější částí všech filmů je to, zda se dokážeme ponořit do příběhu. Ale u akčních filmů je to docela problém. Proč? Zápletky akčních filmů jsou dnes značně ohrané.
Kolikrát jsme už viděli, že zlý padouch chce zničit zemi nebo nějaký po moci toužící zloduch unese něčí dceru? Diváci to někdy nedokážou přesně vyjádřit, ale poznají, když vidí něco neobvyklého. Něco zvláštního, co jim skutečně zvedne hladinu adrenalinu. Promluvme si o filmu Nebezpečná rychlost z roku 1994. Tento film má jednu z nejlepších akčních zápletek všech dob. V autobusu je bomba, a pokud zpomalí pod 50 mil za hodinu, vybuchne.
A je to tu. Dvouhodinová napínavá jízda. Je to úžasný koncept, protože náš hrdina je neustále v pohybu. Nemá čas si vydechnout. Díky tomu může být publikum vzrušené celou dobu. A co jiný film Keanu Reevese, Matrix. Tento film má zřejmě ten nejlepší příběh na filmovém plátně. Nejenže akce byla ohromující, ale svět ve filmu nebyl tím, čím se zdál.
Film, jako celek, nás zanechal značně znepokojené. Dnešní akční filmy už většinou neobsahují dobrý příběh. Téměř každý z nich má recyklovanou zápletku z lepšího filmu. 96 hodin: Zúčtování je vlastně lacinou a horší verzí Uprchlíka. R.I.P.D. se snaží těžit z kouzla Mužů v černém. Herkules: Zrození legendy nestydatě vykrádá Gladiátora a 300: Bitva u Thermopyl. A to ani nebudu začínat o nekonečné řadě rebootů a remaků.
Akční filmy potřebují příběh, ve kterém se nevyskytují pouze postavy, na kterých nám záleží, ale také zápletka, díky které budou diváci jako na trní. V Dobyvatelích Ztracené archy nacisté touží po Arše úmluvy. Stejně tak Indy, který udělá vše, aby ji získal. Tento příběh přímo vede k akci. Je to příběh, který udržuje hrdinu v pohybu. Málokdy má možnost se zastavit, takže film má svižné tempo.
Pokud váš akční film nemá zápletku, která by udržela svižné tempo, děláte něco špatně. Číslem 2 je hrdina. Akční film bez někoho, na kom by nám záleželo, je hříchem proti divákům. Náš hrdina je mužem nebo ženou, ke kterému chceme mít jistý vztah. Když je tato osoba v nesnázích, měli bychom napětím zatínat pěsti.
Neměli bychom se dívat na hodinky a čekat na titulky. Podívejme se na jednoho z nejikoničtějších akčních hrdinů naší doby, Johna McClanea. Porovnejte tuto postavu ve dvou různých filmech. Ve Smrtonosné pasti a ve Smrtonosné pasti: Opět v akci. V původním filmu není John McClane žádný nezranitelný tvrďák. Je to manžel, který se chce znovu setkat se svou ženou. Proto do Kalifornie přijel. Nepřijel bojovat s teroristy, jen zůstal posledním, kdo se jim může postavit.
Film na začátku představí muže, který se bojí létání, muže, který má problémy v manželství a někoho, na kom nám skutečně záleží. Když nastane akce, chceme, aby uspěl, protože mu zbyl už jen jeho holý život. A je poslední, kdo může zachránit budovu Nakatomi. Je pouze vybledlým stínem muže v páté Smrtonosné pasti. V celém filmu nenastane ani jeden jediný moment, kdy by hrdina neměl vše pod palcem.
John McClane byl v předchozích 4 filmech takovým milým pitomcem. Ale v téhle zrůdnosti je skutečným pitomcem. Je to chlap, který běhá po ulici a ničí vaši víru v lidstvo. Praští pěstí chodce, ukradne mu auto a nabourá spoustu osobních aut, včetně jednoho, ve kterém sedí nevinná žena. V původních 4 Smrtonosných pastích byl postavou, která sice byla pitomcem, ale na lidech mu záleželo.
Proto se stal policajtem. Smrtonosná past 5 tohle všechno vypustila a ten film stál za prd. Indiana Jones bývá považován za jednoho z nejlepších hrdinů všech dob. Z větší části proto, že je to obyčejný chlap. To je něco, o čem chci mluvit na konci videa, a je to podle mě tou nejdůležitější věcí, která vytváří nadprůměrné akční hrdiny. Číslem 3 je padouch.
Existuje rčení, že váš příběh je pouze tak dobrý, jako váš padouch. Podle mě je to naprosto pravdivé. Zajímavý záporák je přesným opakem našeho hrdiny. Ale spojuje je jedna věc. Například si představte T-1000 z Terminátora 2. On i Arnold jsou terminátoři, oba je spojují John a Sarah Connorovi, ale T-1000 je technologicky mnohem vyspělejší a není řízen příkazy Johna, tak jako Arnie.
Proto je velmi zajímavým padouchem. Ba co víc, je pro našeho hrdinu výzvou. Dalším skvělým příkladem je Joker ve skvělém kriminálním drama Temný rytíř. Kdyby rozhodovala surová síla, peníze a vliv, Batman by Jokera rozdrtil ve zlomku vteřiny. Bohužel pro Batmana Jokem zná psychologické triky a takto ničí našeho hrdinu.
V nejlepší scéně filmu Joker Batmanovi vysvětluje, jak jsou si podobní. Tvrdí, že je stejná zrůda jako on. A proto Joker není jen nejlepším padouchem všech dob, ale je také ukázkou pro všechny scenáristy, jak se má napsat mocný záporný hrdina. Dalším důležitým aspektem dobrého záporáka je to, aby měl motivaci, kterou dokážeme pochopit.
Až příliš často je zloduch vyobrazen jako postava, která chce jen peníze. Nejlepší padouši jsou ti, které dokážeme pochopit. Například takový Le Chiffre z Casino Royale. Dodnes zůstává mým nejoblíbenějším bondovským padouchem. Proč? Protože chápeme, o co mu jde. Má velké finanční problémy. Peníze potřebuje, protože mocná organizace ohrožuje jeho život.
Není jen nějakým nevýrazným vůdcem mocné organizace, který neustále hladí kočku. Není to jen někdo, kdo Bonda vyzývá po psychologické stránce, ale je to také lidská bytost. Skvělým příkladem je jedinečný Darth Vader. Je tím nejďábelštějším zloduchem v galaxii, tedy až na Císaře. Nebo ne? Ve skutečnosti je to člověk, kterému se sesypal celý život.
Ztratil své děti a většinu svého těla. Ale díky spojení s Lukem jsou tyto tři filmy tak nezapomenutelné. Ta lidskost pod maskou ho dělá velmi zajímavým. Číslem 4 jsou kaskadérské kousky. Akční film bez kaskadérských kousků je jako komedie bez smíchu. Ale než se vůbec začne natáčet, je třeba obsadit herce, který nějaké umí. Promluvme si o Tomu Cruisovi.
Je nejlepším příkladem světoznámé hvězdy, která chce, aby se diváci bavili. Pochopil, že když vidíte akčního hrdinu, jak tyto kousky dělá, je lepší celý film i váš zážitek z něj. V první Mission: Impossible se ukázalo, že je velmi pohybově nadaný. Dělá tak šílené kaskadérské kousky, že ho to pasuje na amerického Jackieho Chana. Ve většině akčních filmů, když hrdina provádí něco nebezpečného, je kamera za ním, takže nedokáže říct, zda to není jen dvojník.
Během celé scény na Burdž Chalífa v Mission: Impossible - Ghost Protocol se potíme, protože tam opravdu na laně visí Cruise. Někteří diváci si myslí, že je to počítačový efekt. Nebyli schopni vysvětlit, proč je ta scéna tak skvělá. Pokud to mám říct jednoduše, skutečně se to dělo. Ty nejlepší a nezábavnější akční scény v dějinách obsahovaly dech beroucí kaskadérskou práci, kterou prováděli odvážní muži a ženy, kteří svou práci milovali.
Herci jako Harrison Ford a Keanu Reeves byli oddáni tomu, co se nazývá fyzické hraní. Nemuseli nutně provádět smrtelně nebezpečné kousky, ale výkon plný adrenalinu nám sdělil to, že náš oblíbený akční hrdina opravdu dokáže to, co je ve filmu zobrazeno. Herec, který se nechce do kaskadérských kousků pouštět, přenáší zodpovědnost na režiséra.
Ten musí do scény vložit víc střihů a změn úhlů, než kolik možná původně plánoval. To nemusí být frustrující jen pro něj, ale také pro diváky. Je důležité obsazovat herce, které baví vytváření akčních scén a kteří chtějí, aby se diváci dobře bavili. Číslem 5 je práce s kamerou. Bože, přesně o tomhle jsem chtěl mluvit.
Všichni jste věděli, že to přijde. Roztřesená kamera. Po***ná roztřesená kamera. Někdy někdo někde Hollywoodu řekl, že lidé mají rádi nesouvislou a nestabilní práci s kamerou. Že mají diváky oslepit množstvím střihů a zaútočit na nás spoustou zvukových efektů, které nám podvědomě mají říct, že se na plátně něco asi děje. Existuje jediný režisér, který roztřesenou kameru používá správně.
Paul Greengrass. Bournovo ultimátum bývá považováno za nejlepší akční film posledních let. Ale i přes to je plné roztřesených záběrů. Proč to tedy funguje? Mnoho režisérů používá roztřesenou kameru jako laciný způsob, jak natočit scénu se dvěma herci, kteří nemají tušení, jak se točí akční scéna. Má to zamaskovat jejich neschopnost.
Jiní režiséři to dělají, protože... Asi se jim to líbí... Asi nejhorším příkladem této techniky je každý film režírovaný Olivierem Megatonem. Jeho akční scény jsou velmi složité na sledování. Jsou plné střihů a změn úhlů, které mají jediný smysl, a to, aby nás bolely oči. Greengrass nepoužívá roztřesenou kameru k tomu, aby něco skryl.
V celém filmu je znát, že Damon i ostatní kaskadéři jdou do akčních scén naplno. Nenucený střih a správné používání širokých záběrů z toho dělá skvělou scénu. Rob Cohen režíroval závěrečný souboj ve Vražedné hře, a je to tak neuvěřitelně otřesné, že ani nechápu, jak to mohl někdo schválit. Můžete se na tuto scénu podívat a domyslet si, že tito herci nedokážou sehrát přesvědčivý souboj.
Cohen využívá tuto techniku, aby zakryl jejich neschopnost a vytvořil přesvědčivou akční scénu. Ale když se podíváme na tuto krátkou, ale pamětihodnou, bojovou scénu ze Speed Racera, kde také hraje Matthew Fox, vidíme přesný opak. Je vidět, že akci zvládá dobře. Proč teda akční scénu točíte, jako by zrovna probíhalo zemětřesení? Speed Racer režírovali Wachovští, dva lidé, kteří akčním scénám rozumí.
Vezměte si třeba finální souboj mezi Neem a Smithem. Sledujete ho a slintáte nad plynulostí záběrů a jak krásně se kamera otáčí kolem nástupiště. Protože tyto skvělé herce natáčí v širokých záběrech, umožňuje nám to se do situace vcítit. Nejnovější film Keanu Reevese John Wick je dalším příkladem toho, jak se to má dělat.
Tento film režíroval bývalý kaskadér, který lásku k žánru vyjádřil živým osvětlením a úžasnou prací s kamerou. Lidé si často pletou ruční kameru s roztřesenou kamerou. To jsou dvě různé věci. Filmy jako Zachraňte vojína Ryana skvěle využívají ruční kameru. Skvělým příkladem toho, jak správně využívat ruční kameru, je scéna z nočního klubu v Collateral.
Ruční kamera je záběr, který není staticky umístěn na stativu nebo podobném zařízení. Kameraman často skutečně kameru drží v ruce. Díky tomu na platně vzniká nepředvídatelnost. A protože nepředvídatelnost byla hlavním tématem Collateralu, byla to dobrá volba. Roztřesená kamera znamená, že kameraman kamerou úmyslně třese. Ještě horší je, že někdy je roztřesený efekt ještě umocněn v postprodukci tím, že se přidají další vibrace.
Zahraniční filmy jsou příkladem toho, jak se to má správně dělat. Zátah 2 obsahoval svižnou kameru a herce, kteří zcela očividně trénovali, aby akce vypadala přesvědčivě. Ale vytváření choreografie a trénink v sobě nese nebezpečí. Nebezpečí, že souboj bude víc připomínat tanec než boj. Bojím se, že tohle se stalo v Pomstě Sithů. Finální bitva se světelnými meči je hustá, ale bylo to tak vypilované a dobře nacvičené, že během souboje jen vzácně máme pocit, že je jeden z nich v nebezpečí.
Někteří fanoušci Hvězdných válek přišli s vysvětlením, že to jsou Jediové na vrcholu sil. Využívají Sílu tak rychle, že dokážou předvídat pohyby toho druhého. To je sice hezké, ale nemění to nic na faktu, že ani jeden z nich nevypadá, že by měl obavy.
V choreografii nejsou důležité jen údery, kopy a blokování, ale také herectví, které se děje mezi nimi. V tomhle exceluje Jackie Chan. Je úžasným fyzickým hercem. On pochopil, že nejde jen o akci, ale i o drama mezi akcí. Současné akční scény se zdají tak dobře nacvičené, že se často můžeme usadit a sledovat souboj bez toho, aniž bychom se o hrdinu báli.
To nás přivádí k poslednímu bodu. Ke zranitelnosti našeho hrdiny. Promluvme si o filmu Lucy, který byl místy zábavný, ale většinou proto, že byl uhlazený a že na Scarlett Johanson se hezky dívá.
Ale moje největší připomínka k tomuto filmu se týkala toho, že když Lucy odemkne potenciál svého mozku, nedokáže se jí žádný člověk postavit a přežít. Bez mrknutí oka zabije spousty lidí. Díky její nezranitelnosti byly akční scény bez napětí. Akční hrdinové by na sobě měli mít něco, co nám je přibližuje. Zranitelnost nebo lidskost. Musíme se bát o život našeho hrdiny.
Srovnejme Matrix s druhým dílem Matrix Reloaded. V prvním filmu, během závěrečné bitvy mezi Neem a Smithem, se údery zdají být skutečné. Od hrudníku odlétává prach a Neo plive krev z pusy. To jsou momenty, kdy přemýšlíte, zda Neo skutečně může vyhrát. Je to zranitelný hrdina. Cítíme, že bychom tam mohli být místo něj. Matrix Realoaded byl plný bojových scén s úchvatnou choreografií, nádhernou prací s kamerou, ale bez jakéhokoliv pocitu bolesti.
Z Nea se stal superhrdina. Akce byla téměř bez napětí. Zásahy vypadaly slabě. Smithové vypadali, že jsou jako míče. Byli vystřelováni do vzduchu jako nějaké hračky. Nejlepší akční scénkou ve filmu je boj na meče v zámku, protože v ní existují momenty, kde Neo vypadá znepokojeně.
Brýle v tom také hrají roli. Když hrdinovi zakryjeme oči, je těžší se s ním ztotožnit. Podívejte se na Mela Gibsona v první Smrtonosné zbrani. Skvělý, drsný, hustý šílenec, že jo? Ano, ale je to také muž, který truchlí nad ztrátou své ženy a zvažuje sebevraždu. Postava Martina Rigse má emocionální základ.
A jeho přátelství s Murtaughem to ještě umocňuje. Jak jsem už řekl, John McClane je tím nejlepším akčním hrdinou z lidu. Během akce se vždy víc zajímá o své děti, o svou ženu a o rukojmí. O to, kolik lidí by mohl vyhodit do vzduchu. Typickým zranitelným hrdinou je Indiana Jones. Podívejte se na tuto skvělou scénu s pronásledováním. Proč je tato scéna tak úžasná? Kromě úžasných kaskadérských kousků, skvělého soundtracku Johna Williamse a energické režie, je úspěch dán i fyzickou přeměnou Indyho během scény.
Když se dostane do náklaďáku a získá výhodu, je střelen do ruky. Pozorný divák pozná, že se Williamsova hudba okamžitě změní do stupňující se melodie, která nám napoví, že je to vážné. Jeden nelítostný voják přemůže Indyho tím, že ho mlátí do střelného zranění. Pak ho prohodí čelním sklem a Indy je pouze centimetry od smrti.
Tomuhle říkám bod zlomu. Najdete ho ve většině dobrých akčních filmů. Je to moment, kdy je hrdina úplně na dně. Nemá na vybranou a musí se z toho vyškrábat zase na vrchol. V Predátorovi Johna McTiernana se nachází tento úžasný moment, kdy je celý Arnieho tým zabit a on si uvědomí, že je poslední, kdo zbyl. Nádherný soundtrack Alana Silvestriho odráží děs, který postava prožívá, když zjistí, že zbyl už jen pouze on.
Proto je sledování Indyho, který se spustí pod náklaďák, pak se jím nechá táhnout a vyšplhá zase zpět, aby zmlátil toho vojáka, tak napínavé. Viděli jsme, jak hrdina prošel bodem zlomu a pak se zase dostal na vrchol. Pokaždé to ve mně vypumpuje adrenalin. V Poslední křížové výpravě je podobný moment, kde visí na kraji tanku a je mlácen lopatou.
Nakonec v poslední vteřině opět vyšplhá nahoru. Chrám zkázy má tuto scénu, kdy mu Mola Ram málem vytrhne srdce. Víte, jaký film nemá bod zlomu? Správně, Království křišťálové lebky. Můžete tvrdit, že během souboje s Rusem je asi pětivteřinová chvíle, kdy se plazí po zemi, ale v téměř celém filmu je Indy pořád na vrcholu. Nebyl tam jediný moment, kdy bychom se báli o Indyho život.
Je to jeden z důvodů, proč čtvrtý díl neuspěl. Náš hrdina musí být nějak ztotožnitelný. Nejlepší superhrdinové jsou ti, kteří v sobě mají něco lidského. Něco, co skrývají. Nebo nějaký hodnotový systém, u kterého si uvědomí, že není správný. Dál bych se rád bavil o ratingu PG-13. Ale to až jindy.
Opravdu doufám, že tvůrci, kteří pracují na akčních filmech, použijí toto video jako návod, čemu se mají vyhnout. Pokud zrovna plánujete akční film, prosím, zamyslete se nad tím, co jsem říkal. Věřím, že díky tomu bude film lepší. A pokud vám záleží na současném stavu akčních filmů, sdílejte toto video. Možná něco změníme.
Jaký je váš názor? Pokud jste propásli mé video o problémech s hororovými filmy dneška, v popisu najdete odkaz. Znovu děkuju za sledování. Pokud se vám to líbilo, odebírejte mě. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (0)