Příchozí: Změny oproti předlozeLekce ze scénáře

Ahoj, jmenuji se Michael a toto jsou Lekce ze scénáře. Čisté smysluplné sci-fi není nikdy jen o mimozemšťanech, jiných světech nebo představách budoucnosti. Ve svém jádru je sci-fi o lidech. O naších nadějích, obavách, zásadách a chování. Novela Příběh tvého života od Teda Chianga je toho skvělým příkladem. Aby mohl knihu přenést do filmu, musel scenárista Eric Heisserer učinit v příběhu několik důležitých změn.

A dokonce i poté museli režisér Denis Villeneuve a střihač Joe Walker příběh znovu poupravit. Dnes se chci podívat na změny provedené v adaptaci této novely. Prozkoumat jak experimentování během post produkce dalo vzniknout kreativním způsobům, jak vyřešit běžné problémy. A uvidíme, jak má příběh o postavách snažících se porozumět mimozemšťanům ve skutečnosti pomoci nám v pochopení sebe samých. Pojďme se podívat na Příchozí. Příběh tvého života od Teda Chianga byl vydán v listopadu 1998.

Mísí v sobě diskuzi o vědě, determinismu a lásce a ztrátě dítěte. Jsou tu tři složky, které musely být v příběhu upraveny, aby mohl vzniknout dobrý scénář. Za prvé chci mluvit o perspektivě. Příběh vypráví Louise noc před tím, než bylo její dítě počato. Vzpomíná na mimozemšťany i na budoucnost se svojí dcerou. Aby pro protagonistu učinil cestu přímočařejší, rozhodl se scenárista Eric Heisserer příběh upravit. Než aby byl vyprávěn Louis, která se může dívat jak do minulosti, tak i do budoucnosti, Příchozí sledují, jak Louis objeví dar mimozemského jazyka.

Vzpomínky na budoucnost neprovází celý příběh, namísto toho je vidíme na začátku a poté jsou roztroušeny do zbytku filmu, kdy se Louis učí mimozemský jazyk. Tím je obecenstvo více vtaženo do Louisiny perspektivy. Když začne myslet na svoji dceru, vnímáme to stejně jako ona jako vzpomínku. Že jde o vidiny budoucnosti zjistíme až společně s ní. Volba této perspektivy zajišťuje stálý příval odhalení jak pro Louis, tak pro diváky.

Druhá změna oproti předloze má co dočinění s konfliktem a napětím. V novele mimozemšťané na Zemi nikdy nepřistanou. Namísto toho pošlou na Zemi 112 komunikačních skel, které slouží pro obousměrnou komunikaci, pravděpodobně s loděmi na oběžné dráze. To by nevytvořilo příliš napínavé scény. Eric Heisserer řekl: Nemůžu je nechat rok v místnosti skypovat s mimozemšťany – to by nebyl film. První změnou, kterou jsem určil a představil, bylo to, že nám přistanou na dvorku.

Rád bych na moment zmínil Otázky a odpovědi s Jeffem Goldsmithem. Je to skvělý podcast, kde se baví se scenáristy a to, co jste slyšeli, pochází právě odtamtud. Odkaz je v popisku, určitě byste na něj měli kliknout. Taková změna v příběhu, kdy mimozemšťané přistanou na planetě a postavy s nimi mluví tváří v tvář, měla výrazný dopad na napětí během celého filmu. Najednou je zde okamžitá hrozba.

Proč přiletěli? Jsou nebezpeční? Navzdory tomu, že komunikace s mimozemšťany je poklidná, jejich samotná přítomnost dává během filmu vzniknout konfliktu. Vidíme paniku, několik vojáků se snaží loď zničit a světoví vůdci považují jejich přílet za projev agrese. Tím, že mimozemšťany nechal přistát na planetě vytvořil napětí, které provází celý film. Poslední změnou, kterou chci probrat, je způsob, jakým Hannah, Louisina dcera, zemře. V novele Hannah zemře ve 25 letech při nezdařeném horolezeckém výstupu.

Ale ve scénáři Hannah zemře kvůli nevyléčitelné chorobě v mnohem útlejším věku, během puberty. Proč dělat takovouto změnu? Prvním důvodem je to, že film je vizuálním médiem. Z části to bylo důležité proto, aby dítě příliš nezestárlo a abychom nemuseli nechat zestárnout rovněž Louise. Protože to by vše vyzradilo. Kdyby bylo od začátku jasné, že její vzpomínky jsou vlastně vzpomínky na budoucnost, nebylo by na konci filmu žádné odhalení.

Druhým důvodem bylo, aby rozhodnutí protagonistky měla dopad. V novele se Louise dozví, že vesmír je deterministický a musí se naučit přijmout nevyhnutelné. To se mi moc nelíbilo. Řekl jsem Tedovi: "To se mi nelíbí." Řekl jsem: "Myslím, že by bylo poutavější, kdyby měla svobodnou vůli, kdyby mohla změnit budoucnost, ale přesto si zvolila mít Hannah.

Louise musí být schopna změnit budoucnost, aby se mohla rozhodnout mít Hannah. A aby tato volba měla smysl, Hannah nesmí zemřít kvůli něčemu, čemu se dá zabránit, jako je horolezectví, protože by ji od toho Louis držela dál. Takže provedením této změny, kdy Hannah zemře kvůli chorobě, si Louise zvolí milovat ji, i když moc dobře ví, že o ni přijde. Všechny tyto změny učiněné během adaptace zdůrazňují důležitost scenáristických základů. Musíte ten objev prožít spolu s protagonistou.

Potřebujete okamžité nebezpečí a konflikt. A emoční následek skrze volbu. Ale v případě Příchozích se proces psaní nezastavil u scénáře. Je zde mnoho rozdílů mezi scénářem a výsledným filmem. Eric Heisserer řekl: Víte, třetí verze filmu je vždy nalezena v post produkci. Ta zabrala šest měsíců a při čtení scénáře si všimnete, že ve filmu hodně scén chybí, byly zestručněné, nebo naopak vylepšené.

Například asi v polovině filmu je tato tříminutová scéna, která má jen a pouze sdělit divákům informace o mimozemšťanech. Je tu hodně věcí, které o Heptopodech nevíme. Avšak ve scénáři jsou tyto informace roztaženy přes několik scén v různých částech příběhu. Je tady scéna, ve které zjistí, jak Heptapodé myslí a píší. Ta byla z filmu vyňata a informace byla publiku předána skrze vyprávění. Jejich psaný jazyk nemá přední ani zadní směr.

Lingvisté tomu říkají nelineární ortografie. Ve scénáři toto Louise vysvětlí plukovníku Weberovi prostřednictvím analogie, ale ve filmu jsou to jen slova vypravěče. Představte si, že chcete napsat větu za použití obou rukou a začínáte z jednoho konce. Museli byste přesně vědět, jaká slova použijete i kolik místa zaberou. A odstraněna byla i scéna, kde Ian nakreslí obrázek mimozemšťanů a pojmenuje je.

Toto bylo opět převedeno do formy vyprávění. Řečtina. "Hepta" znamená "sedm". "Pod" znamená "noha". Sedm nohou. Heptapod. Toto je příklad toho, že někdy je dobré záměr zestručnit, pokud by to jinak příběh zpomalilo. Další příklad kreativních změn spadá do kategorie šťastných náhod. Ve scénáři je pasáž, ve které se plukovník Weber obává o Louisin duševní stav.

Zajde to až do bodu, kdy ji uvolní z práce na projektu a na její místo jmenuje Iana. Tato scéna byla z filmu vystřižena, opět kvůli tempu, ale střihač dodává: Z filmu jsme ji odstranili, ale potom nám došlo, že obsahovala nezbytnou informaci ohledně Sapir-Whorfovy hypotézy. Tato hypotéza říká, že naučení se nového jazyka může pozměnit vaše myšlení. A to je důležitá informace, jestliže chceme porozumět tomu, co se Louise děje. Takže než aby tuto scénu odstranili, začali přemýšlet, jak ji výrazně zkrátit a přitom je napadl zajímavý střih.

Prostě jsme spojili několik myšlenek. Například první střih byl z Iana na Iana, což byla opravdu hrůza. To bylo prostě tak špatně; hlavu má dole a potom nahoře a mluví. A potom jsme si uvědomili, že bychom tu scénu mohli vyobrazit jinak. Nakonec ze scény o dani, kterou si na Louis vybírá psychická zátěž, udělali sen. Repliky týkající se toho, jak byla odvolána z projektu, byly odstraněny a byl vytvořen nový konec s překvapujícím odhalením.

Musím se zeptat. Sníš v jejich jazyku? Namísto aby její odpověď směřovala na plukovníka Webera... Ano, měla jsem pár snů, ale... Za pomoci vizuálních efektů nahradili plukovníka Heptapodem. Nemyslím si, že mě to činí nezpůsobilou k práci. To podle mě jasně ukazuje důležitost experimentování. Nesmíte se bát upravovat scény, protože byste neviděli, co ze "špatného" způsobu vzejde.

Vesměs bylo hodně ze scénáře pro Příchozí vyňato, pozměněno nebo upraveno. A to kvůli tomu, abychom se soustředili na Louis a její cestu. Je to důležité, protože skrze ni a její zápolení film zkoumá, co to znamená býti člověkem. Jednou z věcí, kterou na sci-fi zbožňuji, pokud je dobře natočené, je to, že jde introspektivní žánr. Jak říká Ted Chiang, autor novely: Pro mě sci-fi není o speciálních efektech nebo o obřích bitvách mezi dobrem a zlem.

Sci-fi je o použití hloubavých myšlenek pro prozkoumání lidské povahy. Jak toho Příchozí dosáhli? Jak skrze ně zkoumáme lidskou povahu? Jedním způsobem je konstrukce příběhu. Premisa filmu je o vědcích, kteří studují mimozemský život. A položením si otázky: "Jak a proč Heptapodé nemyslí lineárně?"

se film vlastně ptá: "Jak a proč lidé myslí lineárně?" Tím, že je jejich psaný jazyk semasiografický... Reprezentuje myšlenku, nevyjadřuje zvuk. ...vyvstává otázka: "Proč náš psaný jazyk vyjadřuje zvuk?" Když objektivně studujeme druhé, studujeme zároveň i sami sebe. Příchozí zkoumají lidstvo skrze motivace protagonisty a antagonistů. Louisiny lingvistické znalosti ji naučily, jak důležitá je trpělivost, důvěra a komunikace. A každá její volba tyto hodnoty následuje.

A každý konflikt, na který narazí, je projevem netrpělivosti: Naučit se, jak mluví a jak čtou, to bude trvat déle. Nebo strachu: Podívejte se na ty lidi. Většina jich ani nemá zbraně. Nebo ticha: - Přejděte na rádiový klid. - Udělejte to. Obdrželi jsme od Heptapodů zprávu... Sakra!

- Musíme spolu mluvit! - Jestli s nimi chcete mluvit, zjistěte, co to znamená. Ospravedlnění použitá antagonisty odrážejí lidské chování. Musíme zvážit myšlenku, že nás naši návštěvníci chtějí poštvat proti sobě, dokud nezůstane jen jeden z nás. - Pro to nemáte důkazy. - Ale máme. Podívejte se do učebnic dějepisu. Bojí se mimozemšťanů, protože vědí, čeho je lidstvo schopné. Heptapodé ničím neprovokují. Všechen konflikt přichází od nás.

Zkoumání, jak se Příchozí přenesli z knihy na obrazovku, odhaluje mnohé o filmovém médiu. Vidíme elementy vyprávění, které před začátkem filmu očekáváme. A ukazuje, že příběh, který je o komunikaci s mimozemskou rasou, může být ve skutečnosti o tom, jak bychom spolu měli komunikovat my. Příchozí nám ukazují mnohé z našich možných reakcí.