Problém s akčními scénami DCNerdwriter1
24
Poslední dobou se DC Comics s novými filmy činí, v porovnání s marvelovkami jde však o slabý odvar, ze kterého si dělá srandu i Deadpool. Kromě odlišného pojetí mají filmy od DC mezery i v akčních scénách a Nerdwriter1 se podívá na to, proč tomu tak je.
Přepis titulků
Drž se! PROBLÉM S AKČNÍMI SCÉNAMI DCEU Jedním z důsledků dominance
superhrdinů a franšíz v Hollywoodu je, že než vám bude tolik, co mně,
uvidíte asi 6 tisíc akčních pasáží. Některé jsou velkolepé,
spousta z nich... není. Je snadné je rozlišit,
protože na ně reagujeme fyzicky. Proudí vám v žilách
adrenalin, nebo ne?
Svíráte opěrky sedadla, nebo ne? Po všech těch akčních pasážích jsme vlastně nuceni se na ně dívat sofistikovaně. K zaujetí diváků, kteří si v akčních scénách libují, nevedou žádné zkratky. Uznáváme a hájíme dobrou práci, když ji vidíme a cítíme. To podle mě stojí za úspěchem sérií jako Mission: Impossible, Rychle a zběsile a John Wick. Tyto filmy se drží reálné akce s dobrou choreografií a střihem. Dobře, ne vždy.
DO PRDELE, JE TO REÁLNÝ! Tom Cruise přesně ví, co poskytuje. Tři až čtyři kreativní pasáže mohou s dějem, který funguje a nebere se moc vážně, a pár charismatickými herci dát dohromady příjemný zážitek, za který rádi zaplatíte. Tenhle recept podle mě v mnoha ohledech odpovídá i strategii Marvelu. Některé z jejich filmů jsou v tom nepochybně lepší a některé bohužel horší. Pokusili se ale těchto zásad držet a podle mě to docela funguje.
- Ještě někdo? - Každá přísada se počítá, ale akční scény od Marvelu byly celkem konzistentní a jsou to právě ony, které se mi vybaví, když si na ty filmy vzpomenu. Poslední dobou jsou lidé superhrdinskými filmy přesyceni, i já se tak stále častěji cítím, ale v porovnání s tím, co jsem jako malý čekal od soubojů týmů superhrdinů na filmovém plátně, je tohle rozhodně něco víc.
- Zákony fyziky tu moc neplatí. - Nerozumíš tu spoustě věcí, chlapče. - Pan Stark říkal, že to řeknete. - Smutné na tom je, že jako dítě jsem četl komiksy od DC a ne od Marvelu. A akční pasáže od DC Extended Universe jsou bohužel dost neuspokojivé. PROČ? Existuje pro to dost důvodů, které jsou známé. Snyderovo stylizované zabarvení versus tlumenější podání Marvelu, přemíra extrémně zpomalených záběrů a směšný pohyb kamery, jako je třeba tento.
Chci ale poukázat na pár dalších věcí, které u akčních pasáží tvoří ještě větší rozdíl. První z nich je, že na fyzice záleží. Je jasné, že superhrdinové dělají absurdní věci. Polovina Iron Manových záběrů by končila smrtí... Lidé ale intuitivně vnímají hmotnost, rychlost a náraz. Proto akční záběry diváka uchvátí, jen když je fyzika zcela reálná. Digitální efekty nejsou vždy špatné, ale když už je použijete, je dobré si dát pozor na podněty, kterých si divák všimne.
V první pasáži Návratu prvního Avengera bratři Russoové divákům skvěle ukazují, jakou má Kapitán Amerika sílu, a to pouze několika záběry. Ty jsou pro větší realističnost protkané skutečným fyzickým soubojem. Takový Spiderman je třeba dost digitální. Fyzika jeho pohybu se určí poměrně snadno, protože se houpe na elastických lanech. A jde o jinou fyziku než u Iron Mana nebo Hulka. Ve filmech od DC se na fyziku příliš často neklade důraz.
Nebo je to kamerou, která vyvolává dojem stavu beztíže a úplně třeba vynuluje skutečnou sílu úderu. Nechápu tu fyziku za tím, jak mě bolí prsty. Mezi hrdiny navíc není dost velký rozdíl, aby diváci vnímali různé úrovně síly. Nic není elegantní ani taktické, všechno je jen o hrubé síle. - To mě vede k dalšímu bodu. - Nikdy neminu cíl. Kreativní použití schopností. - Všechno je jednou poprvé.
- Ohlédl ses. Neplatí to vždy, ale v marvelovkách se často schopnosti hrdinů ovlivňují tak, jak by to nikdo nečekal. Energie na úrovni 400 %. No to se podívejme. Nebo z obyčejné situace jako vyskočení z auta udělají něco víc. Ve filmech od DC je každá postava jen tupý nástroj, který dělá jen to, co je nejvíc nasnadě. V Supermanově případě je to obvykle rozdávání ran.
To mě vytáčí, protože Superman má spoustu schopností. Musí existovat způsob, jak je kreativně zkombinovat, aby něco vyřešil nebo porazil chytrého padoucha. Vím, že tohle by dobrý tvůrce zvládl. V poslední řadě je Marvel dobrý v tom, jak do mezer v delších pasážích dokáže vměstnat prvky jednotlivých postav. Každá akční scéna má své pauzy, kdy se děj zastaví a postavy něco pronesou. Rád si užívám prosté věci.
Třeba jak moc tohle bude bolet. Tohle v pauzách říkají postavy od Marvelu. - Pořád přátelé? - Záleží, jakou dáš ránu. Thore, Hulku. Rád vás konečně poznávám, chlapi. Osobně vám to sekne víc. - Thor na šesté ulici bojuje s letkou. - A mě nepozval. Ty, jenž jsi sdílel lože s Askavariankou! To bylo jen jednou, chlape. Nebojíš se, chlapče.
Odkud jsi? Z Queensu. - Já z Brooklynu. - A tohle říkají postavy z DC. Nenuť mě k tomu, prosím. A zastavím tě. Ty zkurvysyne. Přeceňuješ se. To se ještě uvidí. Až tě budou zase volat reflektorem, vykašli se na to.
To je ono. Dobré akční pasáže ale všechny problémy DCEU nevyřeší. Pro dobrý film je toho potřeba udělat víc. Divili byste se ale, co všechno lidé odpustí, když je jim v kině dopřán svěží zážitek. Lidé stojící za DCEU na ten správný recept nakonec přijdou. Do té doby to ale bude pořád v tomhle stylu.
Překlad: heindlik www.videacesky.cz
Svíráte opěrky sedadla, nebo ne? Po všech těch akčních pasážích jsme vlastně nuceni se na ně dívat sofistikovaně. K zaujetí diváků, kteří si v akčních scénách libují, nevedou žádné zkratky. Uznáváme a hájíme dobrou práci, když ji vidíme a cítíme. To podle mě stojí za úspěchem sérií jako Mission: Impossible, Rychle a zběsile a John Wick. Tyto filmy se drží reálné akce s dobrou choreografií a střihem. Dobře, ne vždy.
DO PRDELE, JE TO REÁLNÝ! Tom Cruise přesně ví, co poskytuje. Tři až čtyři kreativní pasáže mohou s dějem, který funguje a nebere se moc vážně, a pár charismatickými herci dát dohromady příjemný zážitek, za který rádi zaplatíte. Tenhle recept podle mě v mnoha ohledech odpovídá i strategii Marvelu. Některé z jejich filmů jsou v tom nepochybně lepší a některé bohužel horší. Pokusili se ale těchto zásad držet a podle mě to docela funguje.
- Ještě někdo? - Každá přísada se počítá, ale akční scény od Marvelu byly celkem konzistentní a jsou to právě ony, které se mi vybaví, když si na ty filmy vzpomenu. Poslední dobou jsou lidé superhrdinskými filmy přesyceni, i já se tak stále častěji cítím, ale v porovnání s tím, co jsem jako malý čekal od soubojů týmů superhrdinů na filmovém plátně, je tohle rozhodně něco víc.
- Zákony fyziky tu moc neplatí. - Nerozumíš tu spoustě věcí, chlapče. - Pan Stark říkal, že to řeknete. - Smutné na tom je, že jako dítě jsem četl komiksy od DC a ne od Marvelu. A akční pasáže od DC Extended Universe jsou bohužel dost neuspokojivé. PROČ? Existuje pro to dost důvodů, které jsou známé. Snyderovo stylizované zabarvení versus tlumenější podání Marvelu, přemíra extrémně zpomalených záběrů a směšný pohyb kamery, jako je třeba tento.
Chci ale poukázat na pár dalších věcí, které u akčních pasáží tvoří ještě větší rozdíl. První z nich je, že na fyzice záleží. Je jasné, že superhrdinové dělají absurdní věci. Polovina Iron Manových záběrů by končila smrtí... Lidé ale intuitivně vnímají hmotnost, rychlost a náraz. Proto akční záběry diváka uchvátí, jen když je fyzika zcela reálná. Digitální efekty nejsou vždy špatné, ale když už je použijete, je dobré si dát pozor na podněty, kterých si divák všimne.
V první pasáži Návratu prvního Avengera bratři Russoové divákům skvěle ukazují, jakou má Kapitán Amerika sílu, a to pouze několika záběry. Ty jsou pro větší realističnost protkané skutečným fyzickým soubojem. Takový Spiderman je třeba dost digitální. Fyzika jeho pohybu se určí poměrně snadno, protože se houpe na elastických lanech. A jde o jinou fyziku než u Iron Mana nebo Hulka. Ve filmech od DC se na fyziku příliš často neklade důraz.
Nebo je to kamerou, která vyvolává dojem stavu beztíže a úplně třeba vynuluje skutečnou sílu úderu. Nechápu tu fyziku za tím, jak mě bolí prsty. Mezi hrdiny navíc není dost velký rozdíl, aby diváci vnímali různé úrovně síly. Nic není elegantní ani taktické, všechno je jen o hrubé síle. - To mě vede k dalšímu bodu. - Nikdy neminu cíl. Kreativní použití schopností. - Všechno je jednou poprvé.
- Ohlédl ses. Neplatí to vždy, ale v marvelovkách se často schopnosti hrdinů ovlivňují tak, jak by to nikdo nečekal. Energie na úrovni 400 %. No to se podívejme. Nebo z obyčejné situace jako vyskočení z auta udělají něco víc. Ve filmech od DC je každá postava jen tupý nástroj, který dělá jen to, co je nejvíc nasnadě. V Supermanově případě je to obvykle rozdávání ran.
To mě vytáčí, protože Superman má spoustu schopností. Musí existovat způsob, jak je kreativně zkombinovat, aby něco vyřešil nebo porazil chytrého padoucha. Vím, že tohle by dobrý tvůrce zvládl. V poslední řadě je Marvel dobrý v tom, jak do mezer v delších pasážích dokáže vměstnat prvky jednotlivých postav. Každá akční scéna má své pauzy, kdy se děj zastaví a postavy něco pronesou. Rád si užívám prosté věci.
Třeba jak moc tohle bude bolet. Tohle v pauzách říkají postavy od Marvelu. - Pořád přátelé? - Záleží, jakou dáš ránu. Thore, Hulku. Rád vás konečně poznávám, chlapi. Osobně vám to sekne víc. - Thor na šesté ulici bojuje s letkou. - A mě nepozval. Ty, jenž jsi sdílel lože s Askavariankou! To bylo jen jednou, chlape. Nebojíš se, chlapče.
Odkud jsi? Z Queensu. - Já z Brooklynu. - A tohle říkají postavy z DC. Nenuť mě k tomu, prosím. A zastavím tě. Ty zkurvysyne. Přeceňuješ se. To se ještě uvidí. Až tě budou zase volat reflektorem, vykašli se na to.
To je ono. Dobré akční pasáže ale všechny problémy DCEU nevyřeší. Pro dobrý film je toho potřeba udělat víc. Divili byste se ale, co všechno lidé odpustí, když je jim v kině dopřán svěží zážitek. Lidé stojící za DCEU na ten správný recept nakonec přijdou. Do té doby to ale bude pořád v tomhle stylu.
Překlad: heindlik www.videacesky.cz
Komentáře (0)