Faunův labyrint: Neposlušná pohádka

VIDEO OBSAHUJE SPOILERY
K FILMU FAUNŮV LABYRINT! Myslím, že je v pořádku začít analýzu
Faunova Labyrintu od Guilerma del Tora spoilerem. Ofélie, hlavní hrdinka,
na konci zemře. Myslím, že je v pořádku to říci,
protože del Toro dělá to samé i ve filmu. První záběr Faunova labyrintu
je současně konec filmu. A tím del Toro konec komplikuje. Ale než se k němu dostaneme,
řekněme si pár věcí o pohádkách. Pro většinu z nás
je zdrojem pohádek Walt Disney.

Není to náhoda.
Walt Disney se pasoval králem pohádek, když natočil klasické pohádky jako
Sněhurku, Popelku nebo Šípkovou Růženku zcela novým způsobem
a k těmto adaptacím vznikla autorská práva. Avšak protože byl
film poměrně novým médiem, ujmutí se královského trůnu
vyžadovalo po Disneym, aby zůstal věrný původním
verzím těchto příběhů, které zpopularizoval
Charles Perrault a bratři Grimmové. Přechod z knihy do kin
udělal co nejhladší, a dokonce zašel tak daleko,
že začíná filmy otevřením knížky.

Disney byl chytrý.
Jeho filmy jsou nyní považovány za klasiku. A přesto, že zůstal
věrný předloze z 19. století, zůstal věrný a prohloubil
rovněž morálnost 19. století. Konzervativní
patriarchální systém hodnot, ve kterém princ vždy
přijde na pomoc bezmocné hrdince. Systém hodnot,
který byl i tehdy zastaralý. Tímto způsobem Disney omezil věci,
které jsou v pohádkách možné.

Ve Faunově Labyrintu
se Guillermo del Toro pokouší zbořit tyto hranice a dělá to tak,
že mění kontext těchto příběhů. Namísto čerpání z jednoho zdroje
čerpá del Toro z velkého množství zdrojů, a ani jednomu nepřikládá
větší váhu než druhému, přičemž je nechává
působit jeden proti druhému, aby tak vytvořil nový kontext. Film vypráví příběh
malé holky Ofélie a její matky Karmen, která se rozhodne žít
s vysoce postaveným fašistou Vidalem pět let po konci španělské občanské války.

Vidal se snaží potlačit
poslední zbytky odboje v horách, zatímco očekává narození svého dítěte. Ofélie se mezitím ocitne
na kouzelné výpravě poté, co jí Faun poví,
že je ztracenou princeznou podzemního království. Odtud se příběh odvíjí
ve dvou paralelních dějových liniích. Stává se kouzelnou výpravou
a politickým dramatem. Důležité je, že ani jeden
příběh nestahuje dolů ten druhý.

Del Toro toho docílil kombinací
těchto příběhů způsobem, který činí jakoukoliv
snahu o jejich vysvětlení problematickou. Na konci filmu vidíme
zdánlivě tvrdou ránu příběhu Ofélie. Vidal přijde k Ofélii mluvící s Faunem,
a když kamera přistoupí k jeho pohledu, Faun je pryč. To se zdá být jasným důkazem,
že si Ofélie výpravu vysnila, aby se snáze vypořádala
se svým smutným životem. Ale pokud se vrátíme,
vidíme, jak del Toro komplikuje onu scénu tím,
že Vidal vypil silnou dávku léků na spaní.

Jinde jsou drogami způsobené
halucinace použity k vysvětlení toho, proč lidé vidí nadpřirozené věci,
ale ve Faunově labyrintu je to naopak. Del Toro využívá tohoto prostředku,
abychom pochybovali o tom, co Vidal vidí. Tady i jinde film odmítá
uposlechnout naši touhu po vševysvětlujícím rozuzlení. Neposlušnost je samozřejmě
v tomto filmu hlavním tématem. Proč jsi mě neuposlechl?

Uposlechnout, jen tak,
uposlechnout bez otázek je něco, čeho jsou
schopni jen lidé jako vy, kapitáne. Zatímco v mnoha jiných pohádkách
je neposlušnost využita pro začátek příběhu, tady je neposlušnost
zobrazena jako zásadní a důležitá hodnota. Vidíme neposlušnost rebelů,
kteří chtějí osvobodit Španělsko ze spáru fašismu. Neposlušnost Mercedes,
která spolupracuje s rebely a samozřejmě neposlušnost Ofélie,
která zpochybňuje a nedbá příkazů své matky, kapitána a Fauna.

Ale nejpůsobivější neposlušnost
je ta zobrazená v samém kontextu filmu. A tady se dostávají
ke slovu del Torovy odkazy. Dociluje toho mnoha výklady toho, co vidíme,
kterými podlamuje autoritativní postavy Vidala a obecně fašistů
a vzájemně se ovlivňujícími odkazy, jejichž vyznění je čistě naší volbou. Vezměte si všechny
ty odkazy v sídle Fauna. Vidíme obra,
který si užívá jedení dítěte, a jiné mytologie,
jako Krampuse nebo odkazy na řeckého titána Kronose,
který pozřel své děti, aby stejně jako fašismus ve Španělsku
zabránil mladým lidem zaujmout své místo.

Měl bych také zmínit,
že Kronos je název prvního del Torova filmu. Je to jedna věcí,
která s ním spojuje jeho práci. Stůl odkazuje na předešlou scénu
a Fauna staví do stejné pozice jako Vidala, který následně zabije dítě. Hromada bot odkazuje
na Oféliiny červené boty, které dostane v pozdější fázi filmu
a jsou samy o sobě odkazem na Čaroděje ze země Oz
a film z roku 1948 od Powella a Pressburgera.

Můžeme si to také vyložit
jako odkaz na hromady oblečení z nacistických koncentračních táborů
a samotná scéna funguje jako metafora pro způsob, jak nás krása pohádek může okouzlit
a donutit nás uvažovat způsobem, který nemusí být v našem zájmu. Zde máte vytvořenou rozsáhlou
síť příkazů, které zasahují do jiných částí filmu, ale i mimo něj.

Tento děj má divák sledovat
způsobem, jakým uzná za vhodné. Del Toro proplétá tyto odkazy
prací s kamerou a střihem, čímž příběh posouvá kupředu. Pokud sledujete jeho filmy,
tak to nemůžete popřít. Vidalovým účelem bylo,
stejně jako účelem všech autoritativních režimů nebo patriarchálně moralistických pohádek,
omezit počet a druh příběhů, které mohou být vyprávěny
a podloženy fakty nebo událostmi, na pouhý jeden příběh.

Jedinou cestou je neuposlechnout. Staré pohádky měly uzavřený příběh,
který končil jedním slovem: konec. Genialita del Tora tkví
v použití stereotypního žánru a neuposlechnutí našeho očekávání toho,
jak se měl příběh rozvíjet a jak měl skončit. Rebelové zajmou a zabijí Vidala,
ale Španělsko zůstane v područí autoritativního diktátorství 30 let. Ofélie je zavražděna,
ale dokončí svoji výpravu a vrátí se do podzemního království.

Můžete to vnímat jako poetický
konec pro smutný příběh, jako šťastný konec pohádky
nebo jako Oféliinu poslední volbu v příběhu, který chce o sobě vyprávět. Samozřejmě si nemusí vybírat. Nemohl by na ní stát
žádný samostatný příběh. Protože i když se vrátila
do světa kouzel, zanechala po sobě odkazy z časů,
kdy chodila mezi námi pro ty, kteří vědí, kde a jak je hledat.