Jak se pozná dobrý komediální skeč? Co takhle podle toho, že je nadčasový. Dnes uvidíte pravděpodobně nejstarší video, jaké zatím na našich stránkách bylo. Pochází od komediálního amerického dua Mikea Nicholse a Elaine Mayové, kteří vystupovali na přelomu 60. a 70. let a skeč o telefonátu nervózní matky s jejím synem, raketovým inženýrem, je opravdu nadčasový. Změnila se nějak situace, nebo vám některé pasáže zněly povědomě?
Překlad: Brousitch
www.videacesky.cz - Haló?
- Ahoj, Arthure. Tady tvoje matka. Pamatuješ si mě? Mami, akorát jsem ti chtěl volat.
Už jsem měl ruku na telefonu... Arthure, měl jsi mi zavolat minulý pátek. Vůbec jsem si nenašel čas... Arthure, seděla jsem u telefonu
celý páteční den.
Pracoval jsem a... - Celý páteční večer.
- Byl jsem v laboratoři... Celou sobotu. Celou neděli. A tvůj otec mi nakonec říká:
"Phyllis, sněz něco, vždyť omdlíš." A já mu říkám:
"Ne, Harry, ne... přece nebudu mít plnou pusu,
až mi zavolá vlastní syn." Mami...
A ty jsi nikdy nezavolal. Mami, vypouštěli jsme raketu,
vůbec jsem neměl čas. Vždycky si něco najdeš, že jo? Dobře, podívej... Víš, Arthure, jsem si jistá, že ostatní vědci mají taky matky. A jsem si jistá,
že si všichni najdou čas, ať je to po snídani
nebo před dopočtem, Odpočtem.
aby zvedli telefon
a zavolali svým matkám. - Poslyš, ale teď se mnou mluvíš...
- Ty víš, jak se strachuji. - To dá rozum...
- Četla jsem, že prý o něj přicházíš. Mámo, já o nic nepřicházím. Málem mě trefilo. Říkala jsem si,
co když mu kvůli tomu strhávají plat. Mámo, to stačí...
Mami, jen mě nech... Klidně ti pošlu poštovní známku,
jestli ti to dělá takový problém. Jak se máš? Jsem nemocná. To je mi líto, co se děje? Nic. Ty víš, co se děje, Arthure. - Je to pořád to stejné.
- To jo. To ty moje nervy.
- Byla jsem za doktorem...
- Samozřejmě. a on mi to řekl. Povídá: "Poslyšte, paní Whiteová... vy jste velice nervózní,
velice napjatá žena." To má teda recht. "A nesnesete ani sebemenší rozrušení." Tak mu povídám, že to vím.
Jistěže to vím. Povídám: "Víte, pane doktore,
mám tohohle syna...
On je velice zaneprázdněný.
Je to tak, nemá vůbec čas." Říkám: "Víte, pane doktore,
on vůbec nemá čas, aby zvedl telefon - a zavolal svojí mámě."
- Mami... Arthure, když jsem mu tohle řekla, celý úplně zesinal. Mami... Řekl: "Paní Whiteová,
jsem už doktor 35 let a nikdy jsem neslyšel o synovi,
který by neměl čas zavolat matce."
- Já vím, mami.
- Přesně to mi řekl, Arthure. - Já vím.
- A ten muž je doktor! Mami... Prosím... Pověz mi, co ten doktor říkal,
že s tebou udělají? Možná si chvíli poležím v nemocnici. V nemocnici?!
Co budou dělat? Udělají mi rentgen nervů... Mami... Proč mi to neřekneš?
Stačilo mi to říct a... Nechtěla jsem tě rozrušovat,
tím se vůbec nezatěžuj. Pojďme mluvit o tobě.
Co ten tvůj zatrhlý nehet? Mami, poslouchej mě, prosím. Nemusíš se strachovat.
Arthure... co to má znamenat? Zlatíčko, co chceš říct tím
"nemusíš se strachovat"? Nic, vlastně nevím. Řekl jsem to první,
co mě napadlo. Poslouchej mě, Arthure. - Jsem matka.
- O to právě jde. Poslouchej.
Škoda mluvit, vždyť víš. Jsi tak mladý. Jednoho dne...
Jednoho dne, zlatíčko, - se taky oženíš.
- Mami... - A budeš mít svoje děti.
- Mami, prosím. A až se tak stane... modlím se za to, aby tě nechaly trpět
stejně jako ty necháváš trpět mě. Nic víc nechci, Arthure.
Nic víc matka nechce. Dobře, mami,
díky za zavolání. - Jsi zbytečně sarkastický.
- Mami, já se opravdu snažím. Voláš mi a já se ti snažím vysvětlit,
proč jsem neměl čas. - Ale ty mě neposloucháš.
- Dobře, jen klid. Omlouvám se. Omlouvám se, že jsem tě otravovala,
když jsi byl tak zaneprázdněný. Věř mi, že už tě moc dlouho
otravovat nebudu. Poslyš, snad si nic nevyčítáš.
Děláš si legraci? Cítím se hrozně. Zlatíčko... kdybych tomu mohla věřit,
byla bych nejšťastnější matkou na světě. Co si myslíš?
Cítím se mizerně. Arthure, proč mi tedy nezavoláš? Zlatíčko, já vím, že tě sekýruju. Máš už takovou mámu, co naděláš?
Dělám si legraci. Jsi moje děťátko. Poslouchej,
jsi jediné děťátko, jaké mám. Něco ti povím, až ti bude sto let,
pořád budeš moje děťátko, víš? Když mi ale nevoláš,
zlatíčko, nemůžu si pomoct. Mám strach. Je opravdu tak těžké
vzít telefon a zavolat mamince? Je?
Prosím tě, zlatíčko.
Prosím. Zavolám ti, slibuju. Zlatíčko, maminka pak bude tak šťastná. Když je maminka šťastná,
tak jsem taky šťastný. Děkuji, děťátko. Maminka ti přeje úspěchy
s těmi raketami. Děkuji, maminko. A nezapomeň, že tě má maminka ráda.
BrousitchPublikováno: 12 let
