Republikánský sjezd a KenoshaLast Week Tonight

Ahoj, vítejte u naší show. Stále se odehrává v bílé prázdnotě. Vnímejte ji jako Měsíc, také je chladný, bezbarvý a občas je tam osamělý hubeňour, který rozhodně močí do svého obleku. Dnes začneme rovnou s naším hlavním příběhem, který se nečekaně věnuje událostem z uplynulého týdne. Je to vzácný okamžik, kdy se držíme názvu naší show, ta by se měla jmenovat spíše: 28 minut keců o kukuřičné dani s Johnem Oliverem.

Důvodem je to, že poslední týden byl pekelný. Dnes budeme hovořit zejména o dvou věcech: o národním sjezdu republikánů a hrozivé události z wisconsinské Kenoshy, kde byl Jacob Blake opakovaně střelen do zad policií a samozvanec zabil dva lidi. O Kenoshe budeme hovořit více, ale začněme se sjezdem republikánů. Tato událost oslavovala správu Donalda Trumpa. To se těžko prodává i v dobrých časech, ale v tomto týdnu to bylo úplně mimo, když vezmeme v potaz běsnící epidemii, rozvíjející se ekonomickou pohromu a požáry s hurikány, které drtí zemi.

Proto je trochu divné, že úvodní debata republikánů vypadala nějak takto: Dámy a pánové, vůdci a bojovníci za svobodu, rovnost a americký sen, to nejlepší nás teprve čeká! Tak fajn. Kimberly Guilfoyle dodává RNC energii, kterou lze popsat jako: Promiňte, z rukou mi měly vyletět holubice.

Toto zjevně udávalo tón celého týdne. Zdálo se, že hlavním tématem sjezdu bylo vyprávění lží před vlajkami. Šlo o 4 dny popírání objektivní reality z plného hrdla. Například zde vykreslili zavádějící obraz Trumpova oponenta: Když zvítězí Biden, bude ovládán enviromentálními extremisty. Budeme o krok blíže vládně řízené zdravotní péči. Biden slíbil odfinancování policie.

Už dokonce mluví o stržení zdi, co vy na to? Upřímně to zní skvěle. Bohužel ale Biden neslíbil žádnou z těchto věcí. Biden je enviromentální radikál a protipolicejní socialista asi stejně, jako jsem já historicky nejlepší pták Zazu. Můžete to o mně tvrdit a upřímně bych si to přál, ale faktem je, že to vůbec není pravda. A lži o Bidenovi byly pouhým začátkem.

Mluvčí na sjezdu tvrdili, že Trump nikdy neoznačil bílé nadřazence za fajn lidi, což udělal, že prosadil veteránskou péči, což neudělal, a že zkouší chránit chronicky nemocné, což rozhodně nedělá. Upřímně mě překvapuje, že mluvčí neoznačili Trumpa za vynálezce andulek nebo že zastavil vraždící sršně tím, že je vysál z ovzduší. Ale i uprostřed této smršti lží dokázaly některé z nich vyniknout. Například ekonomický poradce Bílého domu Larry Kudlow, který mluvil o koronaviru v podivném čase: Pak přišla pandemie, viděná jen jednou za 100 let.

Bylo to hrozné. Zdravotní a ekonomické dopady byly tragické. Strádání a žal byly všudypřítomné. Ale prezidentské vedení přišlo rychle a efektivně, šlo o mimořádnou ochranu zdraví a bezpečí k úspěšnému boji s virem covid. Co to děláš?

O koronaviru nemůžeš mluvit v minulém čase, když v pravém smyslu slova stále běsní. Jako postava ve filmu Saw neřekneš, že tohle bylo o fous, když máš na hlavě stále medvědí past. Ale zřejmě největší propast mezi realitou a sjezdem se týká rasy. Řečníci na RNC se znovu a znovu křečovitě snažili ujistit diváky, že rasismus v Americe je převážně reliktem minulosti a cokoli zbývajícího lze snadno překonat. Třeba proslov Nikki Haley, ve kterém trvala na tom, že Amerika není zemí rasismu, a pak povídala inspirativní příběh o stažení vlajky Konfederace roku 2015 v hlavním městě jejího státu po masakru v kostele Mother Emanuel: Po této hrozivé tragédii jsme se neobrátili proti sobě, postupovali jsme společně, černí a bílí, demokraté a republikáni.

Společně jsme učinili těžká rozhodnutí, nezbytná k uzdravení. Odstranili jsme rozvratný symbol mírumilovně a s respektem. Tak se to stalo, že?

Zní to krásně. Jen pár poznámek. Jde o příběh jednoty a naděje, pokud tedy začneš s příběhem hned potom, co bílý nadřazenec zabil 9 lidí v historickém kostele černochů. Její verze také ignoruje fakt, že odstranění vlajky Konfederace bylo odstartováno umělkyní a aktivistkou Bree Newsome Bass, která vylezla na stožár před úřadem, jako by šlo o antirasistickou verzi amerického Ninja Faktoru.

A že byla následně zatčena a vlajka byla znovu vyvěšena o 45 minut později. Haley také příhodně vynechává tu část, kdy kandidát s její podporou bránil ty, kteří vlajku hrdě vyvěšovali, s odůvodněním, že reprezentuje Jih. Haley převrací události z Jižní Karolíny v uhlazený příběh rasového smíru, což je jako kdyby se jí zeptali na děj filmu Jednej správně a ona řekla: Sousedé z Brooklynu jdou společně přestavět pizzerii. Jistě, Nikki, technicky je to asi pravda, ale mám pocit, že vynecháváš některé kurva důležité části.

Spousta toho, co se na RNC řeklo o rasách, nebylo o získání černých voličů, spíše o ujištění bělochů, že mohou volit republikány, aniž by byli rasisté. Jejich cílové publikum bylo dost zjevné i v drobných momentech, jako je tento: Americký lid ví, že si nemusíme vybírat mezi podporou vymáhání práva a přízní našim afroamerickým sousedům. Tak moment, Miku. Kdo jsme v té větě „my“? Zdá se, že děláš rozdíl mezi námi, americkým lidem, a našimi afroamerickými sousedy, kteří jsou zřejmě zcela odlišnou skupinou.

Ale to by asi nemělo překvapit u někoho, jako je Mike Pence. Člověk, který vypadá, že by měl žít v Kenově snovém domečku pro bílé. Všechno toto řečnění o rasové harmonii bylo ve značném rozporu s neustálou a špatně maskovanou rasovou panikou, která se také servírovala divákům. Asi nejočividnější příklad přišel v pondělí večer, kdy na RNC představili pár ze St.

Louis obviněný ze zastrašování protestujících z Black Lives Matter zbraněmi. Jimi vysílaná zpráva byla dost jednoznačná: Zdá se, že podle demokratů vláda už nemá za úkol ochraňovat počestné občany před zločinci, ale spíše chránit zločince před počestnými občany. Jsme nespokojeni s šířením chaosu a násilí do našich komunit. Chtějí se zcela zbavit předměstí tím, že zruší rodinné zóny. Tato vynucená změna by přinesla zločin, bezpráví a nekvalitní bydlení do nyní prosperujících sousedství.

Nepleťte se, nezáleží na vašem bydlišti. Vaše rodina nebude v bezpečí v radikálně demokratické Americe. Zaprvé, C-SPAN tu nemusí dávat nápis, že jde o advokáty pro škody na zdraví. To jsem pochopil z úplně všeho. Ale co je mnohem důležitější, zamyslete se nad štvavostí jejich zprávy. Násilí a zločinci přichází do vašich komunit ve formě levných bytů, musíte se bránit, vemte si příklad z nás, párečku, který mířil zbraněmi na protesty BLM.

Taková rétorika a související světonázor mají své důsledky. To nás přivádí k druhé části našeho dnešního příběhu. Co se stalo ve wisconsinské Kenoshe, kde byl Jacob Blake sedmkrát střelen do zad policií, tři jeho děti byly ve stejném autě a poté při následných protestech sedmnáctiletý Kyle Rittenhouse, který sem dorazil z jiného státu a ilegálně držel zbraň, zabil dva lidi.

Netuším, zda viděl proslov McCloskeyových v noci před tím, než se rozhodl jet do města, kde nežije, aby chránil majetek, který nevlastní. Ale vím, že byl horlivým podporovatelem Trumpa, dokonce seděl v první řadě na lednovém setkání. A Trump se svým mediálním ekosystémem už roky doručují v zásadě stejné zprávy jako McCloskeyovi. Sledujte, jak rychle zkusil Tucker Carlson vysvětlit Rittenhousovy činy jako přirozenou reakci: Vážně nás překvapuje, že rabování a žhářství vedlo k vraždě.

Šokuje nás, že se sedmnáctiletí ozbrojenci rozhodnou zjednat pořádek, když to neudělají jiní? Ty se nezdáš být šokován, to samo by mělo být kurevsky šokující. Něco si ujasněme, sedmnáctiletý samozvanec s puškou nemůže udržovat pořádek, protože sedmnáctiletý samozvanec, který zkouší udržet pořádek, je sám o sobě definicí nepořádku.

Tedy pokud nejste pravidelný divák Tuckera Carlsena, jehož show má naučit diváky přesně 3 věci: Škody na majetku jsou násilí, vražda je řád a polštáře jsou na prodej. Události v Kenoshe skutečně zdůraznily zjevný dvojí metr americké společnosti. Sledujte rozdíly v reakcích americké policie na Blakea a Rittenhouse: Údajný střelec Kyle Rittenhouse odchází se zavěšenou zbraní a lidé křičí, že zastřelil protestující.

Jeden policejní zástupce se Rittenhouse patrně ptá na zraněné. Je tam někdo zraněný? Dva incidenty, dvě videa. Někteří se ptají, proč jsou dva odlišné přístupy? Proč jsou dva odlišné přístupy? Myslím, že odpověď je dost zjevná. Je to stejný důvod, proč se před střelbou na videu policie domáhá zákazu vycházení u protestujících, ačkoliv Rittenhousovi a milicím nabízela vodu. Řekli jim, a zde cituji: „Chlapi, ceníme si vás.

Vážně ano.“ Jestli hledáte lepší ilustraci rozdílu mezi černou a bílou v Americe, zřejmě žádnou nenajdete. Možná kromě sledování toho, kdo se zvedá a kdo sedí, když na svatbě začne hrát Cotton Eye Joe. A rozdílný přístup pokračoval i po střelbě. Sledujte, jak se v následujícím dni policejní náčelník Kenoshy nemohl ubránit obviňování protestujících, kteří byli postřeleni a zabiti: Všichni zúčastnění byli venku po zákazu vycházení.

Nebudu z toho dělat vědu, ale jde o to, že zákaz je z důvodu ochrany. Kdyby toto zúčastněné osoby neporušovaly, možná by se následující situace vůbec nestala. Nejprve musím poděkovat, že z toho neděláš vědu. Ti zavraždění lidé měli dávno po vládou určené večerce a ty jsi tak hodný, že to ani nezmíníš. Tedy kromě náznaku, že si to možná zasloužili. A takovou úroveň sebekázně můžeme nyní očekávat od policie v Kenoshe.

Možná si říkáte, že je to jen jeden chlap, všechny donucovací orgány takto jistě nepřemýšlí. Na to vám ale řeknu, že chlapík vedle něj je šerif z Kenoshy, který měl před dvěma lety dost údernou tiskovou konferenci. Skupina pěti mladých černochů údajně ukradla oblečení z obchodu, což vedlo k honičce, která skončila menší dopravní nehodou. A v této konferenci vyjádřil postoje, které jsou dost explicitní: Zavřeme je do vězení.

Zastavme je před… Někteří z nich se dostanou ven, 10 žen s nimi otěhotní, budou mít malé děti. Pojďme je odklidit. V jistém bodě musíme přestat s politickou korektností. Mohu tě krátce přerušit? Říkat, že máme americkým občanům zabránit v pořizování malých dětí, není ani tak politicky nekorektní, spíše jde o politiku Německa v roce 1940.

A neříkal to jen naprázdno, vážně promyslel celý plán. Vím, že je to dost nepříjemné, ale stojí za to si poslechnout jeho detailní řešení: Pokud je zde hranice, kterou překročí, tito lidé musí být uzavřeni do vězení, žádný odpočinkový čas. Zbavíme se jich. Možná bychom měli postavit úložiště. Až tato generace zmizí, zanikne v těchto budovách, pak je můžeme změnit na něco jiného.

Možná z nich budou obchody. Možná… Možná je koupí Amazon jako skladiště. Ale v určitém bodu se těch lidí musíme zbavit, musíme je zavřít. Neříkám tu nic, co by si nemyslela i společnost, jen se to bojí říct. Já už jsem v bodě, kdy to říkám. Pokud si toto myslí většina lidí v naší společnosti, pak jsme vážně příšernou společností.

Upřímně nemohu uvěřit, že jde o nápad stále zaměstnaného šerifa, ne o námět z pořadu Shark Tank, edice dietní genocidy. Dobrá otázka od Marka Cubana, tyto koncentrační tábory lze snadno změnit na skladiště Amazonu. Vypadá to, že vyvolám nabídkovou válku. Události v Kenoshe by byly pobuřující v každé době, ale jistým způsobem je extra pobuřující, že k nim došlo během stejného týdne, kdy RNC zoufale přesvědčuje národ, že Amerika není rasistická, ale současně šíří strach z násilných zločinů mezi ctihodné občany.

Tento rozpor byl dobře shrnut trenérem NBA Docem Riversem v emotivní konferenci po úterním zápase: Co mě zaujalo, bylo prosté sledování republikánského sjezdu. To, jak prostě chrlí strach. Neustále slyšíte Donalda Trumpa a ostatní mluvit o strachu. My jsme ti, kteří umírají.

Po nás se střílí. My jsme ti, kterým je upírán život v jistých komunitách. To nás věšeli. Po nás se střílelo. A neustále slyšíte jen o strachu. To mě udivuje. Proč stále milujeme tuto zemi, ale ona nám to nevrací? Jo, přesně tak. Je to až únavně deprimující.

Nicméně během velmi temného týdne nastal jeden světlý okamžik. Krátce po proslovu Doca Riverse se v jeho sportu stalo něco vážně výjimečného. Tým Milwaukee Bucks hrál play-off, ale nenastoupil na hřiště. Objevily se zvěsti, že odmítal hrát. Pak odmítly hrát i hráčky WNBA, které navíc byly ve vedení od začátku hnutí Black Lives Matter, když dorazily na připravovaný zápas v tričkách se 7 průstřely na zádech.

Nakonec se divoké stávky rozšířily v obou ligách. To je bezprecedentní a inspirativní ukázka kolektivní akce. A provedly to bez souhlasu odborů, tudíž dost riskovaly. Nejen příjmy, možná i kariéry. Proto bylo tak pobuřující, když byl o reakci na stávku požádán Jared Kushner a z huby mu vylezlo toto: Myslím, že hráči NBA mají velké štěstí, že si mohou finančně dovolit volný večer bez práce s tím, že nemusí čelit finančním důsledkům.

Mají tuto výsadu, což je skvělé. Zaprvé, naser si Jarede, ty odmítaná postavičko. Začněme tím, že si nebrali žádné pracovní volno. Citový dopad na černocha v Americe v kombinaci s výkonnostním tlakem na vrcholové sportovní úrovni během pandemie je myslím dost silný. Takže odmítnutím hry si zrovna neužili den v lázních. Pokud jsou hráči NBA příliš bohatí na smysluplná opatření, kdo přesně je ve správné daňové třídě ke schválení protestu americkým laminátovým princem?

Znovu a znovu jsme viděli, že bohatství a sláva vás jako černého sportovce rozhodně neochrání. Neochránily Sterlinga Browna před policejním taserem po špatném parkování v Milwaukee. Neochránily Thaba Sefoloshu před zlomením nohy strážníky NYPD při incidentu, kvůli kterému zmeškal play-off sezóny 2015 a který mu ohrozil kariéru.

A raději se připoutej, Jarede, protože to nejspíš není poslední narušení, které jsme nyní viděli. A také by nemělo být poslední. Protože lidé už mají dost čekání. Poslechněte si sestru Jacoba Blakea Letetru Widman, která to říká zcela jasně: Nejsem smutná. Nejsem lítostivá. Jsem naštvaná. A jsem unavená. Ani jednou jsem neplakala, s tím jsem přestala už před lety.

Jsem otupělá. Sledovala jsem, jak policie vraždí lidi, kteří vypadají jako já, celé roky. Nejsem smutná, nechci vaši lítost. Chci změnu. Správně. Toto nemůže být o lítosti. Nemůže jít o soucit. Proto mezi pohlednicemi není sekce s označením: Staletí útisku. Nejde o to, co bílí lidé cítí nebo říkají. Musí jít o vytvoření skutečných změn v systému, který vznikl, aby nereagoval.

Historie nám opakovaně ukazuje, že systém nereaguje, dokud k tomu není přinucen. Pro řečníky na RNC je snadné trvat na tom, že lze přijmout jen pokojné a mírné činy, ale faktem je, že tak to prostě nefunguje. V důsledku smrti George Floyda pochodovaly tisíce lidí a pokračovaly v tom i poté, co se pozornost médií stočila jinam. Mezitím udělala NBA řadu symbolických gest k podpoře hnutí, například nápis BLM na ploše, povolení nápisů sociální spravedlnosti na dresech hráčů, které se mimochodem vybírají ze schváleného seznamu 29 možností.

Abych zdůraznil, jak omezující může být takto předschválený protest, na seznamu bylo Say Her Name, ale chyběla Breonna Taylor. Na tom je jediná pozitivní věc, kdyby proti takovému omezení chtěli hráči protestovat, NBA na to už má vhodný dres. Problém s čistě symbolickými protesty je ten, že se příliš snadno obcházejí.

Nejvíce viscerálním příkladem může být fakt, že ten šerif z Kenoshy a inovátor lidských úložišť získal letos kladnou pozornost, když na 9 minut poklekl v solidaritě s hnutím Black Lives Matter. Můžeme se tedy divit, že basketbalisté cítili potřebu eskalovat své protesty nejen nošením dresů, ale i stávkou? A tím, že to udělali, ohrozili peníze týmových majitelů, protože jedině opravdové rozpaky přinesou skutečnou změnu.

Stojí za zmínění, že stávka už měla jistý efekt. Nejenže se rozšířila mezi další sporty a atlety, ale hráči NBA mají od svých vlastníků příslib, že letos v listopadu udělají z co nejvíce arén volební místnosti. Což je skvělé. Ale také nás to přivádí k faktu, že pouze listopadové volby rozhodně nebudou stačit. I když bych společně s RNC rád věřil, že Joe Biden bude šiřitelem radikálních změn, není zde žádný důvod, proč tomu věřit.

Pokud mám věřit, že je letos možné něco změnit volbami, pak jen v případě, že bude Biden zvolen spolu se samými progresivními kandidáty. Od Senátu přes státní zákonodárce a městské rady až po šerify. A i to by bylo pouhým začátkem, nikoli koncem. Nic z toho není snadné, ale musí to začít, a hned. Protože současná situace je zcela nepřijatelná.

Republikánský sjezd v tomto týdnu byl vlastně dobrou připomínkou, že naše možné budoucí směřování může být opravdu děsivé. Jestli tento týden ukázal jednu věc, je to hrozba vlády s administrativou, která povzbuzuje ty nejhnusnější síly v americké společnosti, která oslavuje násilné hrozby poklidným protestům, která nám říká, že není žádný rozpor mezi podporou vymáhání práva a našimi afroamerickými sousedy, a která trvá na tom, že to nejlepší teprve přijde.

Podle toho, co jsme viděli za poslední 4 roky, to nezní jako slib, spíše jako posraná výhrůžka. Překlad: L1ght www.videacesky.cz