Jaderný odpadLast Week Tonight

Jaderný odpad – nejhorší typ odpadu, do kterého mohou mývalové vlézt. Všichni víme, že je nebezpečný. Hlavně díky těmto filmům. Šikanovali ho, dokud neprožil děsivou nehodu, při které spadl do jaderného odpadu. Nyní se z něj stal Toxický mstitel – první superhrdina zrozený z jaderného odpadu.

Jeho tvář je tak děsivá, že vám ji nemůžeme ukázat. Musíte zajít na ten film. Upřímně, film vidět nemusíte, jeho obličej není tak děsivý. Tady ho vidíte. Je to zlé, ale je tak ošklivý, až je díky tomu téměř roztomilý. Jako by někdo rozehřál svíčku ve tvaru buldočka. Ale jde o to, že jaderný odpad, radioaktivní a toxický vedlejší produkt vznikající v elektrárnách a při výrobě bomb, je velmi nebezpečný.

Spojené státy ho mají spoustu. Více než 71 000 tun jaderného odpadu se nachází v našich104 jaderných reaktorech. Shromážděte všechny tyto vyhořelé jaderné tyče, a získáte hromadu velkou jako fotbalové hřiště a 6 metrů vysokou. Nebo byste mohli vytvořit hromadu velkou jako dvě hřiště a 3 metry vysokou. Nebo půl hřiště velkou a 12 metrů vysokou.

Nebo 20 fotbalových hřišť velkou a 30 cm vysokou. Jde o to, že máme spoustu jaderného odpadu a je sranda si s ním hrát. To je pouze odpad jaderné energetiky. Také máme více než 378 milionů litrů tekutého jaderného odpadu z výroby zbraní. Odpadu můžete žít blíže, než si myslíte. Každý třetí Američan žije v okruhu 80 km od velkého množství jaderného odpadu. Například plutonium je smrtelně nebezpečné a zůstane tu s námi neuvěřitelně dlouho.

I mikroskopické pozřené množství plutonia je smrtelné. Jeho charakteristikou je, že má extrémně dlouhý poločas rozpadu. Plutonium 239 má poločas rozpadu asi 24 tisíc let. Ano, 24 tisíc let. A to je jen začátek, zabere 10 poločasů rozpadu, než přestane být plutonium nebezpečné. A to je 240 tisíc let. Tato jednotka času je známa jako jeden Anglický pacient.

A jak každý dospělý Američan se sbírkou panenek jednou zjistí, pokud chcete něco vlastnit nepříjemně dlouhou dobu, musíte to uložit na vhodné místo. Už nemůžu žít s těmi tvými vražednými panenkami! Felicity na mě zírá, když spím. Dívá se! Dívá se a nemrká! Podívejte, Nejsem první, kdo o tom mluví.

Tady je reportáž z 90. let. I po 50 letech využívání jaderné energie stále není jasné, kde se bude odpad skladovat. Jeden kritik řekl, že jsme postavili dům, ale zapomněli jsme na záchod. Dům bez záchodu. Brooklynský realitní makléř by to nazval "organickým kompostováním". Moment, chceš říct, že mám srát do toho květináče?

Oba víme, že to překousnu, protože je to tu blízko MHD a je odtud spojení na sever i na východ. Od vysílání této ukázky uplynulo 27 let. A náš stát pořád nemá jaderný záchod. To bude dnešním tématem. Proč nemáme jaderný záchod? Není těžké přijít na to, jak jsme se do této situace dostali. Během 2.

světové války jsme rychle vyvíjeli jaderné zbraně, protože jsme chtěli porazit nacisty. Legrační je, že je v té době všichni Američané považovali za zlo. No nic. Problémem bylo, že jsme neměli žádný plán, co dělat s radioaktivními vedlejšími produkty. To nás dovedlo k některým naprosto debilním řešením. Roky jsme to řešili takto. Naložili radioaktivní odpad do 200litrových barelů s betonovým pláštěm.

Divím se, že oceán u Red Bank v New Jersey nezáří. Naházeli jsme tam spoustu barelů. To je pravda. Nejenže jsme házeli radioaktivní odpad do oceánu, ale dělali jsme to u pobřeží New Jersey. Je to tak děsivé, až se divím, že Jersey Shore byl název oddechového pořadu MTV, a ne název hrůzostrašného dokumentu.

Celá generace dětí se narodila bez palců. Místní to znají pod krycím názvem Nedopatření. Navíc ne všechny tyto barely se potopily. Když se v roce 1957 dva barely nepotopily a plavaly na hladině, bylo povoláno letadlo námořnictva, které do nich střílelo, dokud se nepotopily. Stříleli kulomety do barelů s jaderným odpadem. Je to jedna z nejděsivějších nahlas vyslovených vět. Hned po větě: "Donald Trump je teď prezidentem," a větě: "Moment.

Nebyla Felicity večer na jiné poličce?" "Proboha, je to živoucí noční můra!" Avšak pravdou je, že házení jaderného odpadu do oceánů a střílení kulometem bylo lepší, než další nápad, který byl zamítnut. Tím bylo, že ho budeme vystřelovat do vesmíru. Byl to koncept s očividnou vadou. Bohužel nemáme zrovna výrazné úspěchy, pokud jde o vysílání raket do atmosféry.

Kdyby některá z nich vybouchla, značná část Země by byla kontaminována radioaktivním materiálem. Asi to není dobrý nápad. Ano, máš pravdu, tohle asi není dobrý nápad. Lepší nápadem by bylo naplnit raketu konfetami, takže kdyby se stala strašná nehoda, aspoň by byla party! Během let jsme skladovali jaderný odpad po celých Státech.

Na mnoha místech materiál unikl. Například v Savannah River Site v Jižní Karolíně. Odpad zde unikl do podzemní vody. Sledujte toho znepokojivě klidného muže, jak popisuje následky. V oblasti se už vyskytují radioaktivní aligátoři. Radioaktivní materiál se usazuje v sedimentech. Postupuje potravním řetězcem až k radioaktivním aligátorům.

Jo, radioaktivní aligátoři. Dokonce mají i jména. Tritagator a Dioxinator, podle dvou odpadů, které je otrávili. To je chytré. Kdybych jim já dával jména, pojmenoval bych je "Á, kurva, radioaktivní aligátor!" Druhý by byl: "Ne, kurva, další! To je snad noční můra!" Radioaktivním odpadem nebyli ovlivněni jen ještěři.

Vědci nyní zkoumají oblast v okrese severní St. Louis v Missouri. Jsou zde nesprávně skladovány tuny jaderného odpadu z projektu Manhattan, některé poblíž říčky, která protéká obydlenou oblastí. Místní obyvatelé si všimli znepokojivého trendu. Začala jsem se na Facebooku spojovat s lidmi ze střední. Všichni jsme si hned začali všímat, že spousta z nás je nemocná. Zjistila jsem, že Odbor pro veterány oficiálně uznává asi 21 rakovin spojených s vystavením ionizujícímu záření.

Srovnala jsem ten seznam s našimi nemocemi. Máme všechny ty rakoviny. Naprosto všechny. Nic depresivnějšího na Facebooku snad nemůžete objevit. Nevíte, jak na to zareagovat. Nechcete použít tlačítko "líbí se mi", protože pak to vypadá, že se vám líbí, že mají rakovinu. Existuje ten smutný emotikon, který by byl dokonalý, kdybyste ho nepoužili jako odpověď na novinku o tom, že se Chris Pratt a Anna Faris rozcházejí.

Je to samozřejmě smutné, ale není to smutné jako 21 rakovin. Je to smutné jako 9 rakovin. Maximálně. Naštěstí před 60 lety vláda a vědecká obec přišly s řešením. V roce 1957 Národní akademie věd vytvořila zprávu, podle které je nutné vytvořit trvalé hloubkové úložiště. V podstatě jaderný záchod.

A přestože jsme postavili úložiště pro méně nebezpečné odpady v Novém Mexiku, stále nemáme úložiště pro ty nejnebezpečnější odpady. Výsledkem je, že zůstávají v místech, kde vznikly. To není správné. Tato zařízení nebyla navržena k trvalému skladování odpadu. Pokud mám pokračovat v záchodové metafoře, tak vlastně sereme do sáčků, které necháváme pohozené po bytě, a modlíme se, aby neprosákly.

Nejděsivějším příkladem je komplex Handford Site ve státě Washington, kde byly vytvořeny 2/3 armádního plutonia. V současnosti skladují 211 milionů litrů vysoce toxického radioaktivního odpadu. Během let Handford postihlo tolik problémů, že dosáhlo jednoho prvenství, které místní reportér oznámil až téměř hrdým tónem. Nejznečištěnějším místem na celé západní polokouli není kouřící továrna nebo starý chemický závod.

Nachází se přímo zde ve státě Washington. Je přímo tady! Dokázali jsme to! Stát Washington – domov nejvíce znečištěného místa na západní polokouli. Tisíce akrů jablečných sadů a pár hrozivých vražd Teda Bundy. Dokázali jsme to přímo tady! V Handfordu se vyskytla spousta problémů.

Ať už jde o výbuchy, únik radioaktivních výparů nebo miliony litrů odpadu, které během let unikly. Bylo to tak zlé, že vláda vyplatila přes miliardu a půl dolarů jako kompenzace tisícům pracovníků, u kterých se projevily nemoci spojené s radiací. Místní zpravodajství vytvořilo několik reportáží po zřícení tunelu tohoto května. Zjistili, že některá infrastruktura je až komicky špatně vymyšlena. Chyby při stavbě tunelů nyní zvyšují jejich nebezpečnost. Jsou 55 a 60 let staré, jsou daleko za očekávanou životností.

Navíc se dřevěné trámy podpírající tunely rozpadají. A co ty dřevěné trámy ničí? Radiace. Ano, nemůžete postavit dřevěnou stavbu a čekat, že vydrží navždy. Vždyť to ví i to druhé nejhloupější ze tří prasátek! Handford je obřím problémem. A ačkoliv se tam už 30 let nic neprodukuje, ministerstvo energetiky každý rok utratí téměř 2,5 miliardy dolarů za čištění oblasti.

To je 10 % ročního rozpočtu. Je to zvláštní pocit, když místo, o kterém jste se právě dozvěděli, každý rok spolkne takové množství peněz. Je to, jako byste zjistili, že polovina rozpočtu ministerstva zemědělství jde na tohoto losa jménem Gordon. Nevím, jaká částka je vhodná, ale tohle se zdá moc.

Pokud si říkáte, že jste rádi, že poblíž Handfordu nežijete, pamatujte, že jaderné elektrárny skladují jaderný odpad po celých Státech. Mnoho z nich má nádrže na vyhořelé palivo. V nich mají palivové tyče vychladnout a poté mají být přemístěny do suchých barelů a odvezeny do podzemních úložišť. Ale pamatujte, že žádné nemáme! Na mnoha místech se vyhořelé tyče hromadí. Experti se shodují, že nehoda jako ve Fukušimě je nepravděpodobná, ale případné následky by byly katastrofální.

Na severovýchodě se nachází množství jaderných elektráren, včetně elektrárny Union Point hned za New Yorkem. Kdyby se v některé stala nehoda v nádrži s vyhořelým palivem, zničilo by to velká města a rozsáhlé farmy a velká část USA by nebyla obyvatelná desítky či stovky let. Ano, mnoho velkých měst. New York, Hartford, Boston.

A Bostonu by byla škoda. Jak jsem pochopil, včera tam přestali být rasističtí. Měli by mít šanci si užít svůj nový život. Je naprosto jasné, že musíme vytvořit stálé zařízení, kde se bude skladovat nejnebezpečnější odpad. Před 30 lety jsme toto místo vybrali. Pohoří Yucca v Nevadě. Kongres vytvořil zákon, podle kterého se zde měl odpad skladovat. Od té doby jsme utratili 15 miliard dolarů za přípravu oblasti, což uvidíte v tomto optimistickém videu.

POHOŘÍ YUCCA: VYTVÁŘENÍ PODZEMNÍ LABORATOŘE Pohoří Yucca leží asi 160 km severozápadně od Las Vegas a patří k nejvíce rozvíjeným místům svého druhu na světě. Experti z celého světa se shodují, že nejlepší a nejbezpečnější metodou skladování radioaktivního materiálu je jeho umístění hluboko pod zem. Ano, nejlepší místo k uložení jaderného odpadu je díra hluboko pod zemí.

Stejně jako k uložení Felicity. Moment... Moment! Není tam! Kde je?! Ježiši, do prdele! Kurva, mazej ode mě! V pohodě. Jsem v pohodě. Je to v pohodě. Takže pohoří Yucca je naším trvalým uložištěm jaderného odpadu.

Problém vyřešen, že? Ne! Přestože je zařízení považováno za bezpečné a lidé v nejbližším okolí projekt podporují, někteří jiní obyvatele Nevady ho tam zásadně nechtějí. Bývalý senátor Harry Reed tvrdě loboval, až se mu povedlo zařízení zavřít. Měl alternativní plán pro státy s jaderným odpadem, ale ten nezněl moc vědecky podloženě.

Nechte ho tam, kde vznikl. Nechte ho v suchých nádržích. Pokud jste chytří, necháte ho tam, kde je. Pokud jste chytří, necháte ho tam, kde je. To je hrozná rada pro nakládání s jaderným odpadem. Ale čirou náhodou je to nejprodávanější britská kniha o rodičovství. Pravda je takováto.

Vědecká obec už roky tvrdí, že zanechání odpadu v místě vzniku je otřesný nápad. Uzavřená elektrárna v San Onofre v Kalifornii odpad skladuje přímo na zlomové linii u oceánu. Zní to jako začátek filmu s The Rockem, který jste viděli v letadle. Možná je Yucca nejlepším místem ke skladování radioaktivního odpadu, možná není. Nejsem jaderný vědec, jen tak vypadám.

Náš nový ministr energetiky Rick Perry... Ano, Rick Perry! Tvrdí, že vyřešení problému vidí optimisticky, což je super, ale tuto pohromu nezvládl. Ano, to je on ve Stardance: Když hvězdy tančí. Řízení nezkrotné energie asi není jeho silná stránka. Už desítky let tvrdíme, že to napravíme. A řešení přesto není v dohledu.

Ukážu vám něco, co podtrhuje závažnost problému. Toto téma zkoumáme už pár týdnů a včera odpoledne jsme narazili na speciální díl pořadu z roku 1977, kdy jsem se narodil. NBC News představuje: Nebezpečí! Radioaktivní odpad. Ano, tento problém je tak starý, že zprávy o něm informovaly s rozvrzaným trezorem ve tvaru USA na pozadí.

Jak jsme ten pořad sledovali, postupně jsme si uvědomili, že čirou náhodou probírá každou část příběhu, o kterém jsme tu mluvili. Začíná to záběry na námořníky, kteří hází sudy do moře, probírala se oblast Handfordu, mluvili o vlivu radiace na dělníky a na rodiny žijící v okolí a ačkoliv neměli radioaktivní aligátory, měli radioaktivní krávy. To je taky fajn, ale já mám radši ty aligátory. Líbí se mi, jak dělají...

Ale asi nejmrazivějším momentem toho dokumentu bylo, když od odpovědného člověka chtěli vědět, kdy bude problém vyřešen. Když se zeptáte, kdy bude problém vyřešen, dostane se vám takovéto odpovědi. Jaký je realistický odhad? Realistické je, že by uložiště mělo vzniknout do roku 1985. Do roku 1978 by mělo být vybráno několik vhodných lokalit. Ano, s problémem ukládání jaderného odpadu jsme se měli vypořádat v 80. letech. Dodnes není vyřešen.

Podobně jako tato Rubikova kostka, kterou mám stále u sebe. Jsi mým osobním Jeanem Valjeanem, kostko. Jednoho dne tě porazím. Na konci toho 40 let starého pořadu moderátor pronesl jedno poselství. Množství odpadu roste každou minutou. Řešení je v nedohlednu a žádná předchozí řešení nefungovala.

V USA jsme zvyklí jednat až v případě krize. Ale pokud jde o jaderný odpad, pokud přijde krize, bude už pozdě. Tohle říkal někdo už před 40 lety! Na vyřešení tohoto problému jsme čekali příliš dlouho. Pohráváme si s možnou katastrofou. Pokud někdo bude tvrdit, že vláda může stále vyčkávat, je jako ten dům bez záchodu. Plný sraček.

Překlad: Mithril www.videacesky.cz