Julianne Moore a Cuba Gooding Jr. u Grahama NortonaThe Graham Norton Show
156
U Grahama dnes bude veselo! Na červené pohovce se totiž sešel herec a komik Cuba Gooding Jr., herečka Julianne Moore (k prvnímu videu - tentokrát už Oscara získala) a komik Bill Bailey. Bude se svlékat, tančit i smskovat!
Přepis titulků
Jde o to, že - a jsem si jistý,
že mluvím i za lidi - předpokládal jsem, že Julianne
Moore už Oscara má. - Ale nemáš.
- Ne. Promiň, že jsem ti zkazil náladu. - Kolik jsi jich zatím nevyhrála?
- Pět. - Pět? - Čtyřikrát jsem nevyhrála
a tohle je moje pátá nominace. Já byl nominovanej jenom jednou. Tehdy jsi ale vyhrál.
Jo, ale nominovanej jsem byl jenom jednou. Ale ještě nikdy jsi na Oscarech neprohrál. Tak to jsme na tom stejně. Julianne je v porovnání s tebou větší nula. Ale aspoň máš celý ty roky stabilní výsledky. Tvůj výkon ve filmu Pořád jsem to já, který má premiéru 6. března, je dechberoucí. - Děkuju.
- Jsi v něm vážně dobrá. Navíc to není jednoduchá role. Hraješ ženu jménem Alice, která je v počáteční fázi Alzheimerovy choroby. Je to padesátiletá žena, má úspěšnou kariéru, šťastné manželství, úžasné děti. A pak jí zničehonic diagnostikují Alzheimera, takže ji to překvapí. Už jsme se bavili o tom, že to není ani tak moc smutné. Sice to zní jako hrozně smutný film, ale je to o tom, jak svůj život prožiješ, ne o tom, jak zemřeš. Je to smutné. Já u toho brečel jako želva.
Ale není to deprimující. Jasně, není to deprimující, to jsem chtěla říct. Ty to o sobě asi neřekneš, ale já můžu. Podle mě to tak je díky tobě. Protože to hraješ s noblesou. Je to nádherné. Jsi jako záblesk světla v temnotě. Alzheimer je strašlivá nemoc. Na tu roli ses hodně připravovala, abys působila důvěryhodně. Mám velké štěstí, že jsem se s tou nemocí ještě nesetkala. Nemá ji nikdo v rodině ani přátelé. Čtyři měsíce jsem se věnovala vlastnímu výzkumu.
Nechtěla jsem hrát něco, co sama neznám. Touhle nemocí totiž trpí spousta lidí. A každý se s tím vyrovnává jinak. Jsou na to různé reakce. Navštívila jsem organizaci pro boj s Alzheimerem a povídala si s pacienty. Chodila jsem na sezení podpůrných skupin, mluvila s lékaři a odborníky. Přitom jsem poznala nové úžasné přátele. Překlad: Jackolo www.videacesky.cz
Jo, ale nominovanej jsem byl jenom jednou. Ale ještě nikdy jsi na Oscarech neprohrál. Tak to jsme na tom stejně. Julianne je v porovnání s tebou větší nula. Ale aspoň máš celý ty roky stabilní výsledky. Tvůj výkon ve filmu Pořád jsem to já, který má premiéru 6. března, je dechberoucí. - Děkuju.
- Jsi v něm vážně dobrá. Navíc to není jednoduchá role. Hraješ ženu jménem Alice, která je v počáteční fázi Alzheimerovy choroby. Je to padesátiletá žena, má úspěšnou kariéru, šťastné manželství, úžasné děti. A pak jí zničehonic diagnostikují Alzheimera, takže ji to překvapí. Už jsme se bavili o tom, že to není ani tak moc smutné. Sice to zní jako hrozně smutný film, ale je to o tom, jak svůj život prožiješ, ne o tom, jak zemřeš. Je to smutné. Já u toho brečel jako želva.
Ale není to deprimující. Jasně, není to deprimující, to jsem chtěla říct. Ty to o sobě asi neřekneš, ale já můžu. Podle mě to tak je díky tobě. Protože to hraješ s noblesou. Je to nádherné. Jsi jako záblesk světla v temnotě. Alzheimer je strašlivá nemoc. Na tu roli ses hodně připravovala, abys působila důvěryhodně. Mám velké štěstí, že jsem se s tou nemocí ještě nesetkala. Nemá ji nikdo v rodině ani přátelé. Čtyři měsíce jsem se věnovala vlastnímu výzkumu.
Nechtěla jsem hrát něco, co sama neznám. Touhle nemocí totiž trpí spousta lidí. A každý se s tím vyrovnává jinak. Jsou na to různé reakce. Navštívila jsem organizaci pro boj s Alzheimerem a povídala si s pacienty. Chodila jsem na sezení podpůrných skupin, mluvila s lékaři a odborníky. Přitom jsem poznala nové úžasné přátele. Překlad: Jackolo www.videacesky.cz
Komentáře (0)