Jordan Peterson – Co by měli dělat studenti a aktivisté
Jordan Peterson se během rozhovoru v Harvardu vyjádřil směrem ke studentským aktivistům a humanitním studiím obecně. Na co univerzity zapomněly?
Přepis titulků
Za prvé, když je aktivistům 19, 20 nebo 21 let, ví houby. Nic nedokázali, neví nic o historii, nic nepřečetli, nikdy se nestarali sami o sebe a těch krátkých pár let své existence byli zcela závislí na státu a na své rodině. Ta myšlenka, že mají dost moudrosti, aby určovali, jak by společnost měla být opravena, když žijí v totálním komfortu, chráněni procesy, které nechápou, je zcela…
Je to špatný nápad, označme to za špatný nápad. A potom ta myšlenka, že aby změnili svět, musí najít lidi, se kterými nesouhlasí, mávat před nimi papírem na tyčce a nadávat jim, je taky… A udělají to před tím, než jdou na pivo… Řeknu vám, jak vážně to ti aktivisté myslí. Je to neuvěřitelně komické, alespoň podle mě. Někteří z vás asi ví, že jsem se zúčastnil debaty o svobodě projevu, kterou pořádala Univerzita v Torontu.
Stalo se z toho fórum. A ať už to znamená cokoliv, určitě to není debata. Když jsem se bavil s vedením univerzity, navrhl jsem, jak zamezit příchodu protestujících. Řekl jsem jim: To je jednoduché, vím, jak odradit všechny protestující. Udělejte to ráno, nedokážou vstát z postele před desátou.
Takže jsme to udělali v 9 ráno. Přišel jeden MPP – člen parlamentu, který rozdával nějaké letáky, ale ani jeden protestující. Když chcete ve škole kontroverzního řečníka, uspořádejte to v 7 ráno. Poblíž nebudou žádní protestující, protože ještě budou dospávat včerejší alkoholovo-marihuanovou kocovinu. Neustále mluvím o osobní zodpovědnosti a o tom, že jestli chcete změnit svět, měli byste se sakra vzchopit a přestat fňukat, jak je všechno hrozné a jak lidé potřebují více práv a privilegií.
Z nějakého důvodu se zdá, že toto poselství velmi rezonuje mezi mladými muži. To proto, že… Za prvé, mladé ženy mají dost starostí. Asi i proto pro ně tohle poselství není tak zásadní. Bojují s kariérou, snaží se obstarat rodinu a neptají se, zda je to užitečné, nebo správné. Takže dělají to a ledacos dalšího. Ale mladí muži mají víc na výběr a mnoho z nich to v podstatě vzdává.
Myslím, že zčásti i proto, že jsou trestáni za své přednosti. Takže promlouvám zejména k mladým mužům, aby přijali nějakou zodpovědnost, snažili se dát si život do pořádku a nesli řádně břímě života. Aby nebojácně šli dál životem a stali se přínosem pro sebe i svou komunitu. To by měli dělat namísto mávání transparentem na lidi, aby se chovali lépe, protože jim jsou morálně nadřazeni.
A z nějakého důvodu to poselství… A není to poselství, které by člověk čekal, že „prodá“, že? Je to přesný opak toho, co byste označili za žádané. Ale dle mé zkušenosti obzvlášť mladí muži po tomto poselství tak hladoví, že se sotva udrží. A není divu, protože to je výzva ke správnému bytí, je to výzva k hrdinství. Je to výzva pro lidi, aby přijali osobní zodpovědnost, srovnali se a zjistili, jací by mohli být, kdyby na sebe vzali tíhu existence jako úctyhodní, vzdělaní, správně se vyjadřující, silní lidé.
A to je pro dobro všech! Takže tady leží zodpovědnost. Podívejte, přemýšlel jsem mnoho let, desítky let o politické kariéře. Zajímal jsem se o politiku, už když mi bylo 13. Zhruba každých 5 let to znovu zvážím. Ale pokaždé dojdu ke stejnému závěru, a sice, že práce, kterou jsem dělal a která byla zaměřená na filozofii osobní odpovědnosti a snahu vypátrat, jak se tato filozofie na Západě vyvíjela po tisíce let, byla mnohem důležitější než jakákoliv možná politická činnost.
A to, co dělám, nepovažuji za politiku v žádném slova smyslu. Myslím, že nejblíž to má k filozofii a část z toho je teologická, takže… Takže si myslím, že to je o osobní zodpovědnosti. Smysl života leží v přijetí osobní zodpovědnosti.
A to by univerzity měly vyučovat. Mluvil jste o zodpovědnosti, ctnosti a respektu. Myslím, že jste nám ukázal, co si myslíte, že by studenti neměli dělat, na příkladech protestů a taktikách, které někteří protestující používají. Jak byste poradil studentům, aby provedli změny, které chtějí udělat? Máte nějakou konkrétní radu? Čtěte kvalitní knížky. Opravdu, člověče!
Máte tohle čtyřleté období, které vám společnost vyhradila. Dostali jste kvalitní identitu a svobodu zároveň. Tohle už nikdy v životě nedostanete. Máte respektovanou identitu, student vysoké školy, a naprostou svobodu s tím spojenou. Máte tady skvělé knihovny plné děl od autorů, kteří uměli myslet a psát tak, že si to neumíme představit. A vy tam můžete přijít a všechno se to naučit.
Možná si říkáte: „Proč bych se to měl učit?“ Učíte se, abyste získali práci, dobré známky, titul… To jsou všechno nesmysly. Přišli jste se vzdělat na univerzitu, protože nic není mocnější než člověk, který se umí vyjadřovat, přemýšlet a mluvit. To je moc. V tom nejlepším smyslu slova. Je to autorita, vliv, úctyhodnost a kompetence. Přišli jste na univerzitu, abyste vypilovali své hlavní schopnosti.
A vaší hlavní schopností je umění vyjadřovat se. A když jste mistry ve formulaci svých argumentů, vše vyhrajete. Ještě lépe, když vyhrajete vy, vyhrajou i všichni kolem vás! Protože když se proměníte v někoho, kdo ztělesňuje logos, osvítíte celý svět! Není nic víc vzrušujícího než tohle. Nemůžete udělat nic lepšího. A myslet si, že jdete na univerzitu, abyste se připravili na práci… Skvělé, pořád lepší než být nezaměstnaný a pokrytý křupkami, které jíte u videoher ve sklepě.
Ale není to… A já nemám nic proti videohrám, mimochodem. Ale sotva to je triumfální výzva pro bytí ve světě a to by univerzity měly zdůrazňovat. Bože, lidi, já vím, jací studenti jsou, učil jsem na Harvardu pět let. Vy jste úžasní. Jste všichni schopní být světovou špičkou.
Proměníte se v někoho, kdo se umí vyjadřovat a přemýšlet, znalého historie, vědomostí a moudrostí. Můžete dělat cokoliv chcete. A snad to bude v zájmu dobra. Jestli máte rozum, všechno, co děláte, je v zájmu dobra, protože není nic zajímavějšího a smysluplnějšího nebo užitečnějšího při boji proti tragédii života než bojovat celou duší za dobré věci.
A univerzity na tohle zapomněly! Proto všichni odcházejí z humanitních oborů. A měli by, humanitní studia jsou zkažená. Jsou zkažená, protože tohle neříkají studentům. Je to tak očividné! Nauč se přemýšlet. Nauč se mluvit. Nauč se číst!
Tím se z tebe stane mocný člověk! A já… prostě nechápu, proč to studentům nikdo neříká. Není to tak těžké pochopit a všichni to chtějí slyšet. „Opravdu, tohle bych mohl dělat? Opravdu?“ „Jo, to opravdu můžeš udělat.“ A celá společnost pracovala tisíce let, aby každému z vás poskytla tuhle báječnou příležitost, kterou jako studenti máte.
Všichni tam se modlí, abyste sem přišli a uskutečnili všechno, co můžete uskutečnit. A to byste měli dělat! A nemávat transparenty a nestěžovat si, jak jste utlačovaní, proboha! Prostě nemůžu pochopit, co se to s univerzitami stalo. Nemůžu uvěřit, že vám hned první den neřekli: „Podívejte, jste hrdinové na hrdinské misi. Vytáhnete svou schopnost se vyjadřovat na úroveň, o které se vám nesnilo.
Vyjdete odsud nezastavitelní. Budete moci uskutečnit, cokoliv budete chtít. Proto tu jste.“ Místo toho vás učí: „Víte, svět je opravdu tyranie a vy jste nejspíš úplně vespod tě hromady obětí. To jediné, co se s tím dá dělat, je rozložit patriarchát.“ To je prostě tak sebelítostivé a ubohé, že univerzity by se měly stydět, že tohle studentům tlačí.
Já se za to stydím. Veřejně jsem řekl rodičům: Pošlete své děti na vyšší odbornou školu, alespoň se naučí něco užitečného. A říct něco takového mě bolí, protože věřím, že umět se vyjadřovat a být co nejlépe vzdělaný je to nejlepší pro vás i pro celou společnost. Proč na tohle univerzity zapomněly?
Je to špatný nápad, označme to za špatný nápad. A potom ta myšlenka, že aby změnili svět, musí najít lidi, se kterými nesouhlasí, mávat před nimi papírem na tyčce a nadávat jim, je taky… A udělají to před tím, než jdou na pivo… Řeknu vám, jak vážně to ti aktivisté myslí. Je to neuvěřitelně komické, alespoň podle mě. Někteří z vás asi ví, že jsem se zúčastnil debaty o svobodě projevu, kterou pořádala Univerzita v Torontu.
Stalo se z toho fórum. A ať už to znamená cokoliv, určitě to není debata. Když jsem se bavil s vedením univerzity, navrhl jsem, jak zamezit příchodu protestujících. Řekl jsem jim: To je jednoduché, vím, jak odradit všechny protestující. Udělejte to ráno, nedokážou vstát z postele před desátou.
Takže jsme to udělali v 9 ráno. Přišel jeden MPP – člen parlamentu, který rozdával nějaké letáky, ale ani jeden protestující. Když chcete ve škole kontroverzního řečníka, uspořádejte to v 7 ráno. Poblíž nebudou žádní protestující, protože ještě budou dospávat včerejší alkoholovo-marihuanovou kocovinu. Neustále mluvím o osobní zodpovědnosti a o tom, že jestli chcete změnit svět, měli byste se sakra vzchopit a přestat fňukat, jak je všechno hrozné a jak lidé potřebují více práv a privilegií.
Z nějakého důvodu se zdá, že toto poselství velmi rezonuje mezi mladými muži. To proto, že… Za prvé, mladé ženy mají dost starostí. Asi i proto pro ně tohle poselství není tak zásadní. Bojují s kariérou, snaží se obstarat rodinu a neptají se, zda je to užitečné, nebo správné. Takže dělají to a ledacos dalšího. Ale mladí muži mají víc na výběr a mnoho z nich to v podstatě vzdává.
Myslím, že zčásti i proto, že jsou trestáni za své přednosti. Takže promlouvám zejména k mladým mužům, aby přijali nějakou zodpovědnost, snažili se dát si život do pořádku a nesli řádně břímě života. Aby nebojácně šli dál životem a stali se přínosem pro sebe i svou komunitu. To by měli dělat namísto mávání transparentem na lidi, aby se chovali lépe, protože jim jsou morálně nadřazeni.
A z nějakého důvodu to poselství… A není to poselství, které by člověk čekal, že „prodá“, že? Je to přesný opak toho, co byste označili za žádané. Ale dle mé zkušenosti obzvlášť mladí muži po tomto poselství tak hladoví, že se sotva udrží. A není divu, protože to je výzva ke správnému bytí, je to výzva k hrdinství. Je to výzva pro lidi, aby přijali osobní zodpovědnost, srovnali se a zjistili, jací by mohli být, kdyby na sebe vzali tíhu existence jako úctyhodní, vzdělaní, správně se vyjadřující, silní lidé.
A to je pro dobro všech! Takže tady leží zodpovědnost. Podívejte, přemýšlel jsem mnoho let, desítky let o politické kariéře. Zajímal jsem se o politiku, už když mi bylo 13. Zhruba každých 5 let to znovu zvážím. Ale pokaždé dojdu ke stejnému závěru, a sice, že práce, kterou jsem dělal a která byla zaměřená na filozofii osobní odpovědnosti a snahu vypátrat, jak se tato filozofie na Západě vyvíjela po tisíce let, byla mnohem důležitější než jakákoliv možná politická činnost.
A to, co dělám, nepovažuji za politiku v žádném slova smyslu. Myslím, že nejblíž to má k filozofii a část z toho je teologická, takže… Takže si myslím, že to je o osobní zodpovědnosti. Smysl života leží v přijetí osobní zodpovědnosti.
A to by univerzity měly vyučovat. Mluvil jste o zodpovědnosti, ctnosti a respektu. Myslím, že jste nám ukázal, co si myslíte, že by studenti neměli dělat, na příkladech protestů a taktikách, které někteří protestující používají. Jak byste poradil studentům, aby provedli změny, které chtějí udělat? Máte nějakou konkrétní radu? Čtěte kvalitní knížky. Opravdu, člověče!
Máte tohle čtyřleté období, které vám společnost vyhradila. Dostali jste kvalitní identitu a svobodu zároveň. Tohle už nikdy v životě nedostanete. Máte respektovanou identitu, student vysoké školy, a naprostou svobodu s tím spojenou. Máte tady skvělé knihovny plné děl od autorů, kteří uměli myslet a psát tak, že si to neumíme představit. A vy tam můžete přijít a všechno se to naučit.
Možná si říkáte: „Proč bych se to měl učit?“ Učíte se, abyste získali práci, dobré známky, titul… To jsou všechno nesmysly. Přišli jste se vzdělat na univerzitu, protože nic není mocnější než člověk, který se umí vyjadřovat, přemýšlet a mluvit. To je moc. V tom nejlepším smyslu slova. Je to autorita, vliv, úctyhodnost a kompetence. Přišli jste na univerzitu, abyste vypilovali své hlavní schopnosti.
A vaší hlavní schopností je umění vyjadřovat se. A když jste mistry ve formulaci svých argumentů, vše vyhrajete. Ještě lépe, když vyhrajete vy, vyhrajou i všichni kolem vás! Protože když se proměníte v někoho, kdo ztělesňuje logos, osvítíte celý svět! Není nic víc vzrušujícího než tohle. Nemůžete udělat nic lepšího. A myslet si, že jdete na univerzitu, abyste se připravili na práci… Skvělé, pořád lepší než být nezaměstnaný a pokrytý křupkami, které jíte u videoher ve sklepě.
Ale není to… A já nemám nic proti videohrám, mimochodem. Ale sotva to je triumfální výzva pro bytí ve světě a to by univerzity měly zdůrazňovat. Bože, lidi, já vím, jací studenti jsou, učil jsem na Harvardu pět let. Vy jste úžasní. Jste všichni schopní být světovou špičkou.
Proměníte se v někoho, kdo se umí vyjadřovat a přemýšlet, znalého historie, vědomostí a moudrostí. Můžete dělat cokoliv chcete. A snad to bude v zájmu dobra. Jestli máte rozum, všechno, co děláte, je v zájmu dobra, protože není nic zajímavějšího a smysluplnějšího nebo užitečnějšího při boji proti tragédii života než bojovat celou duší za dobré věci.
A univerzity na tohle zapomněly! Proto všichni odcházejí z humanitních oborů. A měli by, humanitní studia jsou zkažená. Jsou zkažená, protože tohle neříkají studentům. Je to tak očividné! Nauč se přemýšlet. Nauč se mluvit. Nauč se číst!
Tím se z tebe stane mocný člověk! A já… prostě nechápu, proč to studentům nikdo neříká. Není to tak těžké pochopit a všichni to chtějí slyšet. „Opravdu, tohle bych mohl dělat? Opravdu?“ „Jo, to opravdu můžeš udělat.“ A celá společnost pracovala tisíce let, aby každému z vás poskytla tuhle báječnou příležitost, kterou jako studenti máte.
Všichni tam se modlí, abyste sem přišli a uskutečnili všechno, co můžete uskutečnit. A to byste měli dělat! A nemávat transparenty a nestěžovat si, jak jste utlačovaní, proboha! Prostě nemůžu pochopit, co se to s univerzitami stalo. Nemůžu uvěřit, že vám hned první den neřekli: „Podívejte, jste hrdinové na hrdinské misi. Vytáhnete svou schopnost se vyjadřovat na úroveň, o které se vám nesnilo.
Vyjdete odsud nezastavitelní. Budete moci uskutečnit, cokoliv budete chtít. Proto tu jste.“ Místo toho vás učí: „Víte, svět je opravdu tyranie a vy jste nejspíš úplně vespod tě hromady obětí. To jediné, co se s tím dá dělat, je rozložit patriarchát.“ To je prostě tak sebelítostivé a ubohé, že univerzity by se měly stydět, že tohle studentům tlačí.
Já se za to stydím. Veřejně jsem řekl rodičům: Pošlete své děti na vyšší odbornou školu, alespoň se naučí něco užitečného. A říct něco takového mě bolí, protože věřím, že umět se vyjadřovat a být co nejlépe vzdělaný je to nejlepší pro vás i pro celou společnost. Proč na tohle univerzity zapomněly?
Komentáře (0)