Financování kandidátůLast Week Tonight

Dnešním hlavním tématem je politické získávání prostředků. Než protočíte oči, tohle není o tom, jak peníze kazí prezidentské kandidáty. O tom si můžete víc přečíst v příspěvku nejotravnějšího přítele na Facebooku. Dane, komentuješ fotku dítěte. Co máš, ku*va, za problém. Smaž to! Rád bych mluvil o získávání prostředků v Kongresu. Probírá se to méně, ale není to o nic méně udivující. Během voleb v roce 2014 kandidáti do Senátu a Sněmovny reprezentantů dohromady vybrali 1,7 miliardy dolarů.

To je hromada peněz. To je víc, než kolik stojí 230 milionu tub chladivého gelu na hemeroidy. Je to dokonce i více k naštvání. Zajímavé je, že spousta těchto peněz byla vybrána samotnými politiky. Roky si na to stěžují. Zdá se, že je to nejhorší částí jejich práce. Nesnáším získávání peněz.

Nesnáším! Je to otravné. Je to neustálé žebrání o peníze. Kdybych vám řekl, kolik se svými kolegy trávím času konverzací o získávání peněz, tak by to bylo trapné. Je to trapné. Trapné. To je odvážné tvrzení. Možná podceňuje možnost Kongresu se ztrapnit, protože v Kongresu se děje například tohle.

Máte rádi zelené vejce a šunku? Nemám je rád, Sam-I-am. Nemám rád zelené vejce a šunku. Dvě části, čtyři části, šest částí dolaru. Všichni fanoušci Aligátorů stojí a křičí. Do toho, Aligátoři. Poznejte Mets, poznejte Mets. Vystupte a pozdravte Mets. Nevěděl toho moc o chemii, nevěděl toho moc o toxikologii.

Nevěděl moc o dusičnanu amonném, jen že snadno vybuchne. Ale vím to, že IST zvýši naši bezpečnost. O kolik by svět mohl být bezpečnější, nevěděl toho moc o výparech chlóru. Proboha! Nejvíce šokující na tom je, že to přečetl a řekl si: "Víte co, myslím si, že chtějí slyšet další sloku."

"Složím další sloku." Vidím, že se to líbí a složím další. Ale množství času, který politici musí využívat k získávání prostředků není jen trapné, ale je děsivé. Podle některých údajů senátoři získáváním peněz tráví 25 % až 50 % času. Bývalý senátor Tom Dashle odhadl, že dva roky před volbami senátoři mohou strávit 2/3 času získáváním peněz. A pokud 2/3 vaší práce je jen čistě o penězích, tak nejste zákonodárce, ale Robert De Niro.

Dnes se podíváme na to, co se s tímto časem děje. Začněme nejkřiklavější formou získávání peněz. Benefičními večírky. Většinou jsou to mizerné večírky v barech, restauracích nebo sídlech v D.C. Je jich spousta. Sunlight Foundation odhadla, že během posledních voleb členové Kongresu uspořádali kolem 2 800 večírků.

Washington je jako sestřih Roda Stewarta. Party vepředu, party vzadu, je to až moc večírků a nikdo pořádně nemaká. Večírky jsou v D.C. tak všudypřítomné, že je možné jimi strávit celý den. Přesně tohle udělal bývalý reprezentant Bruce Braley 20. září roku 2012. V 8:30 se účastnil slavnostní snídaně, v poledne se účastnil slavnostního oběda a zakončil to večerní slavnostní recepcí.

Večer už ani nebyl členem Kongresu, ale chodící odkládací nádobou na jednohubky. Benefiční večírky jsou tak důležitou součástí ekonomiky D.C., že část restaurací přežívá hlavně z pořádání takových akcí. Třeba Johnny's Half Shell. Je to restaurace s mořskými plody, umístěná kousek od Kapitolu. Během posledních 10 let tam bylo pořádáno neuvěřitelných 948 benefičních večírků.

Je téměř nevyhnutelné, že váš zvolený reprezentant strávil část svého času na místě, které se propaguje takto. Ochutnejte šampaňské a ústřice u Johnnyho. Johnnyho krabí koláčky. Mají tu miniburgery a happy hour. Najdete tu horké kraby na terase. Na Johnnyho! Na vás a na váš čas u Johnny's Half Shell.

Je důležitou figurkou D.C. Důležitá rozhodnutí vznikají pod bdělým dohledem muže, který vypadá jako méně talentovaný bratranec Jona Bon Joviho. Jim Ban Jovi. Někteří politici využívají své osobní milníky k výběru peněz. Třeba republikán Andy Barr, který uspořádal benefiční večírek ke 41. narozeninám, kde se za vstup vybíralo minimálně 500 dolarů. Nebo floridská reprezentantka Ileana Ros-Lehtinen.

Ta uspořádala benefiční večírek ke 30. výročí svatby. Ta událost je svou žalostnostní až dech beroucí. 30. výročí svatby by nemělo být určeno k výběru financí na kampaň. Mělo by být určeno k tiché večeři, vypití dvou láhví vína, k sexu a usnutí u opakování Přátel. Uctěte výročí a uctěte ho správně! Aby to bylo co nejtrapnější, mnoho členů Kongresu spojuje vybírání peněz s popovými koncerty.

Taylor Swift změnila hudební branži, vydělává peníze, takže někteří politici vydělávají na turné popové princezny. Ta dnes v D.C vystupuje. Máme tu přes 10 republikánů, 5 demokratů, 3 PACS, kteří na koncertu Taylor Swift vydělávají. Vydělali tam tisíce dolarů. Reprezentant Beyer z Virginie, který tu byl, tvrdil, že k Taylor Swift ho přivedla dcera, má rád její feministtické texty a proto ji považuje za pokrokovou.

Je to pravda. Reprezentant Don Beyer získával příspěvky na koncertu Taylor Swift. Nevím, jak vy, ale podle mě se tento muž necítí na 22 let. Cítí se a vypadá spíš na 65. Ale tohle všechno je ještě nádherné, když to srovnáme s množstvím času, kdy politici získávají peníze po telefonu. Před pár lety unikla power pointová prezentace demokratické kongresové komise pro kampaně.

Ukázala jejich běžný rozvrh. Navrhovala jim 4 hodiny denně volat lidem. Čtyři hodiny na telefonu. Takto dlouho má smysl telefonovat pouze v případě, pokud si to chcete rozdat po telefonu se Stingem. Už jsi? Už jsou to tři hodiny.

Už jsi? Mám na práci další věci, Gordone. Nemám na to celý den. Bohužel jsou zákonodárci kvůli tomu vytahováni ze slyšení. Během prvního týdne jsme měli slyšení ve vzdělávací komisi. Můj šéf tam přišel a řekl, že musím odejít. Vyšli jsme na chodbu a já se zeptala, kam mám jít. On mi řekl, že musíme jít volat lidem. Já mu na to řekla: "Tohle je mé první slyšení a vy po mně chcete, abych odešla?"

"Jak se mám něco naučit?" Přesně tak, byla nováčkem. Musela se učit, jak dělat svou práci. Knicks nevytáhnou nováčka Kristapse Porzingise ze hry, aby mohl volat držitelům celosezónní permanentky. Nebylo by to nejlepší využití jeho času. Pokud si myslíte, že to zní jako ponižující proces, vězte, že je.

Když jsem musel získávat finance, cítil jsem se zneužitý. Bylo mi trapně, přišlo mi to odporné a nedůstojné. Moji zaměstnanci mi tvrdili, že to dělat musím, i když se mi to nelíbí. Dostanete seznam kontaktů, musí jít na celý den pryč a musíte vytáčet čísla pitomců, o kterých jste nikdy neslyšeli a žebráte o peníze. Má pravdu! Pokud chcete získat peníze z pár pitomců, o kterých jste nikdy neslyšeli, nemusíte jim volat, otevřete si obchod s elektronickými cigaretami.

Bum, hotovo. A pokud vás napadá, proč musel odejít z budovy, je to z důvodu, že podle federálního zákona členové Kongresu nesmí žádat nebo dostávat příspěvky ve svých kancelářích. Výbor každé strany má ve svém hlavním sídle vytvořené callcentrum. Je to jen pár bloků od Kapitolu. Nedokázali jsme najít žádný záznam z těchto místností. Ale zní to, že je to tam pochmurné.

Sedí v malé kóji, mají sluchátka s mikrofonem, a občas jim někdo stojí za zády a připomíná jim, aby neztráceli moc času. Říkají, že po chvilce to tam začne smrdět. Prý to tam smrdí jako v šatnách. Ale co čekáte? Polovina lidí v místnosti snídala ústřice ve smradlavé krabí chýši. Zdá se, že to musí dělat všichni zákonodárci. Dokonce i ti, jako Eleanor Holmes Norton, kteří mají místo jisté.

Běžně bývá znovu zvolena 80 % hlasů. I přes to asi před 6 lety zanechala tuto hlasovou zprávu u lobbisty. Upřímně mě překvapilo, že nemáme záznam o tom, že byste mi něco daroval, i přes mou dlouhou a dobře odvedenou práci. Popravdě, většina mé práce v komisích a podkomisích se týkala vašeho sektoru. Tímto telefonátem vás otevřeně žádám o příspěvek.

To je tak depresivní. I předtím, než si uvědomíte, že volá z místnosti plné krevetových krkanců Stenlyho Hoyera. Pamatujte, že ona má své místo téměř jisté. Tak jisté, že téměř nepotřebuje peníze na kampaň. Problémem je, že členové musí platit příspěvky své straně. Ty mohou být předány kandidátům v náročnějších kampaních. BuzzFeed narazil před dvěma lety na záznamy demokratické strany, ve kterých našli očekávané částky od každého člena.

Začíná to na 125 000 dolarů, a končí až na 800 000 dolarech. Divíte se, že z vás politici tahají peníze zuřivěji, než skautka s dluhy? Dvě krabičky sušenek? Ne, ani, ku*va, náhodou! Čtyři krabičky!

Vezmeš si čtyři krabice! Čtyři krabice! Čtyři krabice! Vím, kde bydlíš! Čtyři! A pokud se tak zoufale snažíte získat peníze, ovlivňuje to, na koho budete své telefonáty cílit. Senátor Chris Murphy vám to vysvětlí. Nevolám nikomu, u koho není šance, že by mi dal aspoň pár tisíc dolarů. Dovedete si představit, že volám lidem, kteří vydělávají nad půl milionu dolarů.

Mají úplně jiné problémy než většina ostatních lidí. To je obří problém. Váš pohled na svět nemůže utvářet to, že voláte pouze tak bohatým lidem, že jejich hlavní starostí jsou daně za nemovitost, a které belgické kimono si jejich kočka dnes vezme. Tohle je dobrou volbou. Abychom byli fér, přímé sponzorování kandidátů je jen jednou součástí systému, ve kterém existují super komise a takzvané stínové financování.

Ale abychom byli ještě více fér, jedná se o největší část kampaně. Regulování finančních příspěvků na kampaň je náročné. Začíná to rozhodnutím Nejvyššího soudu v případě sporu Buckley vs. Valeo z roku 1976. Tam se tvrdí, že platba penězi je formou komunikace. Jsou chvíle, kdy je to nejspíš pravda. Pokud 50letý muž utratí peníze za kabriolet, tak okolí sděluje, že by chtěl sexuálně zklamat o polovinu mladší ženu.

Chápeme to naprosto jasně. Není o tom pochyb. Problémem je, že i když se obě strany shodují, že to nesnáší, žádná od toho nechce upustit jako první. Je to jako studená válka, ale ještě horší. Ve skutečné studená válce jsme se dostali na Měsíc a získali třetího nejlepšího záporáka z Rockyho. Tím netvrdím, že neexistují snahy vyřešit část těchto problémů.

Demokraté prosazovali Disclose act. To by zprůhlednilo stínové financování. Jeden republikánský kongresman prosazoval Stop act. Ten by zakázal členům Kongresu žádat o peníze osobně. Tohle by byly pouze maličké úpravy. Větší změnou by byl zákon Vláda lidu. Ten by stranám umožnil daňové úlevy a kandidátům poskytl veřejné peníze tím, že by přiřazoval malé dary v poměru 6:1.

Než se pro tu myšlenku nadchnete, mám dvě upozornění. Zaprvé, zajímali jsme se o to a stálo by to 600 milionů dolarů ročně. To je spousta peněz. Zadruhé govtrack.us, který předvídá šanci na schválení zákonů, tomu se současným složením Kongresu dává 0 %. Úplnou nulu. To vás nutí k úvaze, jestli nehledali něco menšího než nulu. Třeba mínus nulu.

Nebo: "Totálně absolutně nula!" Nebo nulu s mračícím se smajlíkem. To je frustrující. Vzpomeňte si, že to členové Kongresu si neustále stěžují na to, že musí ztrácet čas získáváním financí. Steve Israel, demokrat z Rhode Islandu, tento rok odešel do důchodu se slovy: "Nedokážu strávit další den v další callcentru, volat a žebrat o peníze."

A protože odchází, možná nám bude moct osvětlit některé aspekty získávání financí, které běžně nevidíme. Se Stevem Israelem jsem se minulý týden sešel. Podívejte se. Kongresmane, děkuji, že jste se se mnou sešel. Já děkuju. Začněme financováním politiků. Na kolik benefičních večírků jste musel ročně chodit?

Během mých 16 let, kdy jsme byl opětovně volen, jsem byl na 1 600 benefičních večírcích. - Ty krávo. - Na skutečných akcích. - Každé tři dny jste na nějakém byl. - Ano, po celých 16 let. Byla jich spousta. Řeknu vám tři slova. Johnny's Half Shell. Tam to znám moc dobře.

To určitě znáte. Jaké to tam je? Vypadá jako každá jiná restaurace v USA. Ve které je spousta lidí v obleku, kteří shání peníze. Ano, jsou tam kandidáti, členové kongresu i podporovatelé, kteří dávají tisíce dolarů za to, že si mohou dát korýše. Zajímavé mi přijde, že každý Kongresman ve městě ví, jak to u Jonhny's Half Shell funguje.

Nevzpomínám si, že bych tam někdy vlastní benefici měl. Měl jste. V roce 2011 jste tam měl benefiční snídani, která začínala v 8.30 ráno. Kongresmane, nikdo nechodí do restaurace s mořskými plody v 8.30 ráno, aniž by čekal něco na oplátku. Nikdo neřekne: "Půjdu tam, abych si dal svůj snídaňový kýbl krevet." To je problém tohoto systému. Lidé věří, že když jsou v té místnosti, tak podporují kampaň a získávají přístup ke mně.

A pokud vám přístup ke Stevu Israelovi nepřijde dostatečně dobrý, podívejte se na témata jeho večírků. Někteří Kongresmani pořádali grilovačky, některé rybí hody. Co vy? Pořádal jsem večery s pizzou. Měl jste ještě jiné témata, že? Ano?

Jaké? Víte, co myslím. Rád bych to věděl. Pořádal jste Výroční ochutnávku vín na Long Islandu, Ochutnávají vín z Long Islandu, ochutnávku vín z Long Islandu a doutníků. Doufám, že to nebyly doutníky z Long Islandu. A pořádal jste událost Čínské jídlo a politici, kde jste spláchl své sladkokyselé kuře sklenicí...

Ne, k čínskému jídlu se víno z Long Islandu nepije. Víno z Long Islandu se k čínskému jídlu nehodí? K čínskému jídlu ne. K čemu se hodí? K pouličnímu násilí? Na vínu z Long Islandu nedokážu najít nic špatného. Nepřišel jsem se sem bavit o hrozném víně. Chci mluvit o místnosti, ve které se získávají peníze. Promluvme si o callcentru Kongresu.

Jak důležité to místo je? Máme místo, odkud voláme. Jak vypa... Popište mi ho. Jsou tam motivační plakáty se sloganem "Drž se", abyste nemuseli myslet na to, co děláte? Jsou to malé kóje s levnými příčkami. Sedíte u stolu s telefonem. Vedle je asistentka, máte seznam kontaktů, ve kterém jsou záznamy všech předchozích dárců.

Vaše asistentka vám při telefonování vypomáhá. Předává vám ho. Vy pak vedete příjemnou konverzaci a potom se dostanete jádru žádosti. Pak zavěsíte, otočíte stránku na dalšího člověka a zavoláte mu. Tohle děláte tak dlouho, dokud nezískáte dostatek peněz. Proboha, to je depresivní. Tohle asi Otcové zakladatelé nechtěli.

Jak to lidi učíte dělat? Máte nějaké scénáře s běžnou konverzací a tím, jak mohou být součástí problému? Ne, každý člen má vlastní přístup. Já vždy přešel k žádosti a pak vedl běžnou konverzaci. To je jako by vám někdo dával masáž, nejdřív vám ho vyhonil a pak teprve namasíroval ramena. Je to dobré, ale nečekané. Každý má vlastní styl.

Jaká doba uplyne mezi zavěšením a dalším hovorem? Musíte pospíchat. Pokud jste v okrsku s vysokou konkurencí a musíte získat 1,5 milionu dolarů... Každý čtvrt rok musíte vybrat určité množství peněz, což rozložíte na určitou sumu každý měsíc, což rozložíte na sumu každý týden, což rozložíte na sumu za každou hodinu volání. Tahle celá věc zní jako podělaný telemarketing.

Podle mě je to druh mučení. Oběťmi tohoto mučení jsou Američané. Myslí si, že se jich v tomhle systému nikdo nezastane. Většina telemarketingových akcí má nad sebou šéfa, který lidi popohání a nutí je plnit plány. Kdo byl vaším šéfem? Mým šéfem byla vyhlídka na prohru ve volbách. Že prohraju s republikánem, který zničí vše, co jsem pro střední třídu udělal.

Ale vy jste byl předsedou. Promiňte, byl jsem předsedou demokratů v Kongresu. Byl jste tím šéfem, který nutil lidi plnit plány. Měl jsem odpovědnost. Říkal jsem jim, že musí získávat peníze, aby se dostali do Washingotnu a změnili systém. Musel jim to častokrát připomínat. Během Israelova předsednictví demokraté dosahovali rekordních příspěvků. Republikány jsme předběhli o 16,2 milionu dolarů.

To se nikdy dřív nestalo. Nemůže být snadné nesnášet něco, v čem byl velice dobrý. Je to, jako by tenhle chlápek nesnášel mít včely na obličeji. Neplete se, je to odporné, je jen divné, že se pro to vůbec rozhodl. Jak se jeho kariéra v Kongresu blíží ke konci, je na čase připít mu tím nejvhodnějším možným způsobem. Přinesl jsem nějaké víno z Long Islandu.

Je v tradičním sáčku. To je ročník 2016? Oni mají i starší? Nedoporučuju ho pít přímo ze sáčku. Kongresmane, tohle bych sklenici nikdy neudělal. Na víno v pytlíku to není špatné. Jo, to je fér. Jak lépe ukončit hořko sladkou kariéru, než hořko sladkým norfolkským chardonnay.

Vychutnej si každou kapku, Steve. Zasloužil sis to. Překlad: Mithril www.videacesky.cz